II. První překážky

Než se pustím do své argumentace musím se vypořádat s rojnicemi neškodných a zmatených skeptiků, které tvoří předvoj a je třeba je nejprve rozehnat nebo uklidnit, než se pustíme do diskuse se skutečnými mistry herese. Nejprve shrnu své stanovisko: „Eugenika, jíž se tu zabýváme, zjevně znamená, že jedni lidé mají mít kontrolu nad tím, s kým jiní lidé uzavřou nebo neuzavřou manželství a nejspíše znamená kontrolu hrstky nad manželstvími mnohých.“ Na to se mi nejprve dostane toho druhu odpovědí, které plují jako pěna na hladině šálku čaje a řečí. Velmi zhruba a narychlo mohu tyto předběžné pochybovače rozdělit do pěti sekt, které nazvu eufemisté, kasuisté, autokrati, precedentisté a snaživci. Až se vypořádáme s námitkami všech těchto dobrých, vykřikujících a krátkozrakých lidí, můžeme začít náležitě věnovat inteligencím, které jsou skutečně v pozadí celé ideje.
Většina eugeniků jsou eufemisté. Tím jednoduše míním, že krátké slovo je vyděsí, kdežto dlouhá slova je uklidňují. Jsou také zcela neschopni překladu mezi nimi i když znamenají očividně totéž. Řekněte jim „Přesvědčovaní ba i donucovací schopnosti občana mu mají umožnit, aby zajistil, že se břímě dlouhověkosti předchozích generací nestane nepřiměřeným a nesnesitelným, zejména u žen.“ Když jim řeknete tohle budou se kývat mírně tam s zpět jako dítka uložená ke spánku do jejich kolébek. Řekněte jim „Zavražděte svou matku“ a posadí se velmi zprudka. A přitom jsou obě věty, v chladné logice, stejné. Řekněte ji „Není nepravděpodobné, že nastane doba, kdy omezené, třebaže kdysi užitečné rozlišování mezi lidoopem homo a dalšími zvířaty, které prošlo tolika změnami pokud jde o morálku, může být upraveno i v ohledu významné otázky rozšíření lidské stravy“. Když povíte tohle a po tváři se jim rozleje krása zrozená s mumlavého zvuku. Pokud jim prostě, chlapsky a od srdce řeknete „Jezme lidi!“ a budete překvapení, jak budou překvapení. A přece říkají obě věty totéž. Nu a pokud se komukoliv zdají tyto dva příklady přehnané, odkážu je ke dvěma skutečným případům z eugenické debaty. Když Sir Oliver Lodge mluvil o „metodách hřebčince“ mnoho eugeniků se hlučně ozývalo proti hrubosti a vulgaritě takového nápadu. A přece už dlouho předtím jeden z největších bojovníků za jiný zájem napsal „“Jaký nesmysl je to vzdělávání! Kdo může vzdělat chrta nebo závodního koně?“ Což dozajista neznamená buď vůbec nic, nebo lidský hřebčinec. Nebo když jsem onehdy mluvil o tom, že lidé „budou násilně sezdáváni policií“ jeden významný eugenik téměř zbujněl samou vehemencí s níž ujišťoval, že jim nic takového ani na mysl nepřišlo. Přesto jsem jen o pár dní později vyděl eugenické vyjádření, že stát musí rozšířit svou moc v této oblasti. Stát může být jediná organizace jíž lidé dovolují uplatnit donucení a touto oblastí se může rozumět jen pohlavní výběr. A když tvrdím, že v téhle oblasti obvykle najdeme policajta myslím to jako něco víc než planý žert. Ochotně ale připustím, že policista dohlížející na svatby bude vypadat jako detektiv střežící svatební dary. Bude mít civilní šaty. Netvrdím, že chlap v modrém s helmou potáhne ženicha a nevěstu k oltáři. Mám na mysli to, že nikdo z těch, které pošlou muže v modrém zavřít se nikdy ani nepřiblíží ke kostelu. Sir Oliver si nepředstavoval, že by lidé byli uvázaní ve stájích a podkoní je hřebelcovali. Představovali si, že podstoupí ztrátu svobody, což je pro ně ještě zlověstnější. Mínil tím, že jedná formulace důležitá pro eugenika bude „od Smithe, z Jonesové“. Taková formulace je jedna z vůbec nejkratších a jistě je to nejkratší shrnutí eufemiků.
Další sekta povrchních namítačů je ještě protivnější. Pro bezprostřední použití jsem je označil za kasuisty. Představme si, že bych řekl: „Tohle šíření kanibalismu v restauracích West Endu se mi vůbec nelíbí“. Někdo by jistě odvětil: „Inu, koneckonců, královna Eleanor byla přece kanibalka, když sála krev z paže svého muže. “ Co takovým lidem jeden může říct? Snad jen „Omezte se na odsávání otrávené krve z lidských paží a já vám dovolím, abyste si přisvojili vznešený titul kanibala.“ Ve stejném smyslu říkají lidé „Koneckonců, když školákovi nedoporučujeme, aby se oženil s šílenou černoškou s hrbem jsme všichni eugenici.“ Opět se na to dá odpovědět jen tolik, že pokud se někdo omezí výlučně na takové školáky, kteří jsou přirozeně přitahováni k černoškám s hrbem, může se pyšnit titule eugenika a to to pyšněji, že to bude titul velmi vzácný. Každému ale musí jeho zdravý rozum napovědět, že pokud by se eugenici zabývali jen takovými výstředními případy, mluvilo by se o zdravém rozumu – a ne o eugenice. Lidské plemeno takové nesmysly vylučovalo celé nepamětné věky a ještě nikdy to neoznačilo za eugeniku. Když praštíte do zad gentlemana, kterému zaskočilo, můžete to označovat za výprask, můžete označit za mučení, když si někdo zahřívá zkřehlé prsty nad ohněm, ale pokud budete takhle mluvit ještě chvíli, přestanete žít mezi živými lidmi. Kdyby nešlo o víc než o tohle potrhlé minimum nahodilostí, pak by nebyly žádné eugenické kongresy a jistě by nebyla takhle kniha.
Další druh povrchních lidí jsem chtěl označit za idealisty, ale myslím, že to zahrnuje pokoru vůči neosobnímu dobru, kterou sotva projevují, proto jim říkám autokraté. Jsou to ti, kdo nám obvykle dávají na srozuměnou, že každá moderní reforma bude „fungovat“, protože od toho jsou oni, aby se o to postarali. Kde budou a jak dlouhou, to už moc jasně neříkají. Vůbec mi nevadí, že očekávají bezpočet po sobě jdoucích životu, protože to je stín lidské či božské naděje. Ale ani theosof nepředpokládá, že bude ohromným množstvím lidí současně. A tito lidé zjevně tvrdí, že se o celé hnutí postarají, až je jednou opustí. Každý z nich slibuje, že vydá za tisíc policistů. Pokud se jich optáte, jak to či ono bude fungovat, odpoví: „Nu, budu jistě trvat na tom a tom“ nebo „Nikdy bych nezašel, tak daleko abych dělal to a to“. Jako kdyby se mohli vrátit na tuto zemi a udělat něco, co dosud žádný duch nedokázal, totiž přimět lidi, aby zanechali svých hříchů. O těchto postačí říct, že povaze zákona nerozumí o nic víc než povaze psa. Pokud vypustíte zákon volně do světa, zachová se stejně jako pes. Bude poslouchat svou přirozenost, ne vaši. Naplní se ten smysl, který jsme do zákona (či psa vložili). Nebude ale ve vašich silách naplnit zlomek čehokoliv, co jste do něj vložit opomněli.
Hned vedle takových idealistů jsou zvláštní lidé, kteří se domnívají, že mohou posvětit a očistit jakoukoliv kampaň jednou provždy opakováním jmen abstraktních ctností, jež mají na mysli jejich lepší obhájci. „Daleka směřování k otroctví, usiluje eugenika o pravou svobodu, svobodu od nemoci, degenerace atd.“ nebo řeknou „Pana Chestertona můžeme ujistit, že eugenikové segregovat neškodné, spravedlnost a milosrdenství jsou totiž přímo heslem—“atd. Na to lze asi nejstručněji odpovědět následujícím způsobem. Mnozí z těch, kdo takto mluví, jsou agnostici nebo obecně lidé bez sympatií k oficiálnímu náboženství. Předpokládejme, že jeden z nich řekne, že anglikánská církev je plná pokrytectví. Co by si pomyslel, kdybych mu odpověděl ujištěním, že pokrytectví odsuzují všechny formy křesťanství a zejména je zavrhuje anglikánská hlavní kniha modliteb? Předpokládejme, že by řekl, že římská církev je vina velkými krutostmi. Co by si pomyslel, kdybych mu odpověděl: „Církev je výslovně vázána mírností a láskou a proto nemůže být krutá“? S tímto druhem lidí se nemusíme zdržovat dlouho. Jsou tu ještě další, jimž říkám precedentisté, daří se jim zejména v parlamentu. Nejlépe je reprezentuje vážný činitel, který onehdy řekl, že nechápe povyk kolem zákona o slabomyslnosti, protože ten jen rozšiřuje „principy“ starého zákonů o šílenství. Na to je jediná odpověď: „Jistěže. Pouze rozšiřuje principy zákonů o šílenství na lidi u nichž není ani stopy po nepříčetnosti.“ Tento bystrý politik najde starý zákon, řekněme, o nucené isolaci malomocných. Jednoduše změní slovo „malomocní“ za „lidi s dlouhým nosem“ a mdle řekne, že princip je pořád stejný.
Možná nejslabšími ze všech jsou beznadějní lidé, jež jsem nazval snaživci. Ukázkovým příkladem byl jiný poslanec, který hájil týž návrh zákona jako „upřímný pokus“ vypořádat se s velkým zlem.: jako by někdo měl právo komandovat a zotročovat své spoluobčany v jakémsi chemickém experimentu, zachovávajíce uctivý agnosticismus vůči možnému výsledku. S touto zpozdilou představou, že někdo může záměrně zřídit inkvizici nebo zavést teror a pak jemně spoléhat na větší naději se budu vážněji zabývat v další kapitole. Teď stačí říct, že to nejlepší co by upřímný snaživec mohl udělat, je upřímně se pokusit pochopit co dělá. A nedělat nic jiného, dokud se mu to nepovede. A nakonec tu máme třídu polemiků tak beznadějných a marných, že jsem pro ně opravdu ani jméno nenašel. Ale kdykoliv se kdokoliv pokusí racionálně argumentovat pro nebo proti nějaké existující a rozeznatelné věci, jako je třeba eugenická třída legislativy, najdou se vždy lidé, kteří začnou kalit vodu se socialismem a individualismem a řeknou „Vy odmítáte jakýkoliv zásah státu, já státní zásahy schvaluji. Vy jste individualista, zatímco já atd.“ Na to mohu odpovědět se srdcelomnou trpělivostí jen tolik, že nejsem individualista, ale ubohý padlý, leč pokřtěný žurnalista, který se pokouší napsat knihu o eugenicích, z nichž několik potkal, zatímco s žádným individualistou se nikdy nesetkal a ani neví, jak by ho poznal, kdy ho viděl. Stručně řečeno nepopírám, ale plně schvaluji právo státu zasáhnout, aby napravil velké zlo. Tvrdím, že v tomto případě zasahuje, aby velké zlo způsobil a nenechám se od této debaty odvést nekončeným otravováním o socialismu a individualismu nebo relativních výhodách stálého zatáčení doleva nebo doprava.
Pokud jde o zbytek, existuje nepochybně nesmírné množství rozumných ač poněkud bezstarostných lidí, kteří žijí v pevném dojmu, že jakákoliv hluboká změna v naší společnosti musí být jaksi nekonečně vzdálená. Nedokáží uvěřit, že muži se stejnými kabáty a klobouky jako nosí oni chystají revoluci. Veškerá jejich viktoriánská filosofie je učí, že takové proměny jsou vždy pomalé. Když proto mluvím o eugenické legislativě nebo o nástupu eugenického státu myslí si, že je to něco jak Stroj času nebo Ohlédnutí, cosi co se v dobrém či zlém bude muset srovnat s jejich prapravnoučaty, které mohou být velmi odlišné a může se jim to líbit a které v každém případě budou poněkud vzdálenými příbuznými. Na to vše mám pro začátek velmi stručnou a prostou odpověď. Eugenická stát započíná. Vláda této země již předložila první eugenické zákony a za potlesku obou stran s nimi uspěla v parlamentu. První eugenický zákon připravil půdu a je možné říci, že hlásá negativní eugeniku, hájit jej však nelze, jedině na základě eugenické theorie. Pro stručnost i proto, že je to naprosto přesný popis jej budu označovat za zákon o slaboduchosti. Velmi prostě a jednoduše je to návrh zákona o věznění jako šílenců lidí, o nichž by se žádný lékař nevyslovil, že jsou šílení. Stačí, aby o nich ten či onen doktor řekl, že jsou slabomyslní. Jelikož se sotva najde člověk, kterého by tak při takové či onaké příležitosti stejným slovem mezi řečí neoznačili jeho příbuzní a přátelé (ledaže by takoví přátelé a příbuzní žalostně churavěli na duchu) je zřejmé, že tento zákon, podobně jako raná křesťanská církev (vůči níž ovšem vykazuje jisté odlišnosti) skutečně sítí, která stahuje všechno možné. Nesmíme předpokládat, že v návrhu zákona máme zakotvenou přísnější definici. Ba naopak, první definice slaboduchosti v něm byla mnohem volnější a neurčitější než samo označení „slaboduchý“. Je to kus únavného idiotismu o „o osobách považovaných za schopné vydělat si za příhodných okolností na vlastní živobytí“ (jako by si někdo mohl vydělat na živobytí v podmínkách, které by pro něho byly bezprostředně nepříznivé) a přesto „neschopných postarat se o své záležitosti s náležitou rozvahou“, což je přesně tolik, co říká celý svět i vlastní manželka o svých sousedech všude po této planetě. Jelikož ale neschopnost jakkoliv přemýšlet je nyní považována za státnické umění, není na tak nedbalé přípravě zákonů zhola nic nového. Nové a zcela zásadní je tohle: obhajoba tohoto bláznivého donucovacího zákona je eugenická. Nejenže se to přímo a otevřeně říká, je i naléhavě rozhlašováno, že cílem opatření je zabránit každé osobě, o níž si propagátor myslí, že není dost inteligentní, aby měla manželku nebo děti. Každý vzpurný tulák, každý stydlivý dělník, každý výstřední sedlák se může velmi snadno ocitnout v moci týchž podmínek, které byly připraveny pro vraždící maniaky. Taková je situace o to tu jde. Anglie zapoměla na feudální stát, nachází se v poslední anarchii státu průmyslového a hodně svědčí pro to,že se blíží státu otrockému. V současnosti se nemůže stát státem distributivním a téměř jistě se vyhnula státu socialistickému. Jsme ale už ve státě eugenickém a jediné co nám zbývá je vzpoura.