Skutečný novinář

Naše doba, která se pyšní realismem ztroskotá hlavně na nedostatku skutečnosti. Zde se mi, že zatím nikdy nedošlo k tak vážnému a do očí bijícímu rozvodu mezi tím, jak se věci dějí a tím, jak potom vypadají. Vezměme jako nejbližší a tematicky nejvhodnější příklad: noviny. Nic nevypadá tak čistě a pravidelně jako noviny s jejich vyrovnanými sloupci, podrobnými fakty a obrazy a zodpovědnými a mnohoslabičnými hlavními články. A přitom nic neprochází noc co noc většími agoniemi dobrodružství, těsných úniků, zoufalých pomocí v nouzi, zásadních porad, nahodilých kompromisů a stěží odvrácených katastrof. Vnějšímu pozorovateli se zdá, že noviny každý den vycházejí stejně automaticky jako obíhají rafičky po ciferníku a že přichází stejně tiše jako úsvit. Zevnitř vidíme, jak si všichni organizátoři každé ráno oddechnou, že to zase přece jen vyšlo, že hlavní článek není vzhůru nohama a že se papeži negratuluje k objevení severního pólu.

Tady je příklad (jen pro ilustraci mého tvrzení o neskutečnosti) z listu, který znám nejlépe. Je to prostý příběh, drobná epizoda z novinářova života, která může být zábavná i poučná: příběh o tom, jak jsem udělal velkou chybu v citaci. Jsou to skutečně dva příběhy: jeden nahlížený zvenčí čtenářem novin a druhý z pohledu křičících a telefonujících novinářů, kteří si v noci dělají rychlé poznámky.

Zde je vnější příběh a čte se jako hrůzný spor. G. K. Chesterton, notorický Torquemada reakce s jedinou ponurou zálibou v obraně orthodoxie a pronásledování heretiků dlouho promýšlel a nakonec vydal pomluvu brilantního vůdce nové theologie, kterého nenávidí se vší horoucností své fanatické duše. V tomto dokumentu temně, vědomě a nemaje strach z Boha prohlásil, že Shakespeare napsal: větu „fantastické kořeny tak vysoko se vinou.“ To napsal, protože je v držen kněžími v nevědomosti nebo proto, že se lstivě domníval, že nikdo z jeho tupců nebude znát podivnou a zapomenutou báseň Elegie venkovského hřbitova. V každém případě náš orthodoxní gentleman spáchal do nebe volající chybu a dostal asi pětadvacet dopisů a pohlednic laskavých pisatelů, kteří na omyl poukázali.

Podivné však je, že sotva kdo z nich si mohl všimnout, že jde o omyl. První z nich psal tónem člověka, který je už všemi těmi epigramy unaven a naříkal: „A v čem byl vtip tentokrát ?“. Další tvrdil (a nakolik ho znám, tak to asi i udělal, Pán Bůh mu pomáhej), že procházel celého Shakespeara a nic takového nenašel. A třetí se v jakési morální úzkosti ptal, zda byl Gray plagiátorem. Všichni dohromady tvořili vznešenou společnost, ale společně předpokládali u adresáta svých listů jistou uvolněnost a preciznost, čímž se dostali daleko od pravdy. Postupme nyní k druhému jednání vnějškové tragedie.

V pondělním vydání téhož listu se objevil dopis stejného pachatele. Bezelstně přiznal, že citovaná věta nepatřila Shakespearovi, ale básníkovi, kterého pojmenoval Grey. A to byl další omyl—nebo lež. Tento podivný a negramotný výpad byl editorem otištěn s náležitě pohrdlivým titulem Pan Chesterton „vysvětluje“ ? Každý, kdo si noviny četl u snídaně rázem viděl sarkastický smysl uvozovek. Znamenaly samozřejmě: „Hle člověk, který nerozezná Shakespeara od Graye a když se to pokouší napravit nedokáže Grayovi přijít na jméno. A říká tomu vysvětlení.“ Takový je zcela přirozený závěr, který si čtenář vyvodí z dopisu, omylu a titulku—jak vyhlížejí zvenčí. Byl to vážný omyl, vážné bylo i šefredaktorské pokárání. Přísný šéfredaktor a zasmušilý a bezradný přispěvatel stojí proti sobě a opona padá.

A teď vám povím, co se přesně stalo. A je to při vší skromnosti docela zábavný příběh o skutečných novinách a novinářích. Odporně líný muž si v South Bucks vydělává na živobytí mimo jiné psaním sloupků do sobotních Daily News. Když jej obvykle píše (a to vždycky na poslední chvíli) nahrnou se do jeho domu neočekávaně děti všech velikostí a každého věku. Jeho tajemník byl zrovna odvolán pryč a tak se s trpasličí invazí musí vypořádat sám. Hrát si s dětmi je překrásné, ale náš novinář nikdy nechápal proč se to považuje za cosi idylického nebo konejšivého. Nepřipomíná mu to zalévání malých pučících květinek, ale mnohahodinový zápas s obrovskými ďábly a anděly. Jeho mysl musí neustále řešit bezmezně složité morální problémy. Před strašlivýma očima nevinnosti musí rozhodovat, zda je únosné, aby se poté co sestra rozmetala bratrovy kostky odplatou za to, že ten jí sebral dva bonbony, mohl bratr pomstít tím, že počmárá sestřiny omalovánky a zda toto bratrovo chování ospravedlňuje sestřino sfouknutí bratrem nedovoleně zapálené sirky.

Zatímco řešil tento problém na základě nejvyšší morálky uvědomil si náhle, že ještě nenapsal sobotní článek a že mu na to zbývá sotva hodina. Honem kohosi zavolal (asi zahradníka), aby zatelefonoval někam pro poslíčka, pak se zabarikádoval v další místnosti a začal se škrábat na hlavě, o čem má proboha psát. Bušení pěstí na dveře a veselé burácení pročistilo a povzbudilo jeho myšlení, takže dokázal prohlédnout různé noviny a oběžníky, které se pomačkané válely po stole. Ležel tam špinavý knižní katalog, zářivá brožura o naftě a spisek Křesťanský Commonwealth. Namátkou jej otevřel a vpůli strany spatřil větu s níž skromně nesouhlasil. Tvrdilo se tam, že smysl pro krásu přírody je cosi nového, sotva objeveného před Wordsworthem. Hlavou se mu rozběhl proud představ a obrazů, jako stíhající se lyže nebo míhající se les. „Necítěno před Wordsworthem !“ pomyslel si. „Ale to přece nejde…skoro zaniklé chóry, kde pozdní ptáček sladce zpíval…vyhořelé noční svíce…zářily živými safíry. Opustili svůj měsícem milený labyrint…starobylost koření hluboce…starobylé kořeny vysoko se vinou…Jakpak to je v Jak se vám líbí ?“

Zoufale usedl, poslíček už zvonil, děti bušily na dveře, služebníci po chvílích vbíhali dovnitř a sdělovali, že poslíček se začíná nudit. Pero klopýtalo po papíře, aby světu věnovalo patnáct set nevýznamných slov a Shakespearovi část Grayovy Elegie tím, že napsal „fantastické kořeny se vinou“ místo „starobylé kořeny vykukují“. Potom novinář svou práci odeslal a obrátil svou pozornost k řešení záhady, zda bratr smí sestře zabavit náhrdelník, protože ta ho štípla v Littlehamptonu. To je první dějství, jak byl článek skutečně napsán.

Další dějství se odehrává v redakci novin. Autor článku zjistí svůj omyl a chce jej opravit v dalším vydání, ale druhý den je neděle. Nemůže poslat dopis, proto volá do novin a diktuje dopis po telefonu. Titulek nechává na svých přátelích na opačném konci linky a ví, že ví, jak se Gray píše. O tom není pochyb, ale dopis byl podle novinářského zvyku naškrábán tužkou a o příslušné samohlásce se dalo úspěšně pochybovat. Do záhlaví dopisu přítel napsal „G. K. C.“ vysvětluje. Další chlapík, který dopis cestou do tisku neměl (stejně jako já) iniciály rád, proto je škrtl a nahradil stroze civilním Pan Chesterton vysvětluje. V tu chvíli ale uslyšel kovový smích osudu, protože se právě chystal udeřit blesk, ale zapomněl škrtnout druhé uvozovky před posledním slovem. Druhé uvozovky byly dílem veselé chvilky u tiskařů o patro výše. Obrácené uvozovky tak naprosto vyzvedly jedno slovo vůči druhému a naprosto nevinný titulek se najednou stal výbušným úsměškem. To by ale zatím vůbec nic neznamenalo, protože ještě nebylo čemu se šklebit. V jakési temné hodině se ovšem objevil jakýsi tiskař, který byl (předpokládám) tak oddán této vládě, že nedokázal pomyslet na jiného Graye, než sira Edwarda Greye. Napsal tedy Grey jako pouhou tiskovou chybu a celý příběh byl na světě: první omyl, druhý omyl a nakonec prokletí.

Tolik malá povídka o novinařině jaká je a pokud myslíte, že je egoistická a nevíte k čemu je dobrá, myslím, že vám to mohu povědět. Můžete si na ni vzpomenout, až bude nějaký běžný mladý dělník čekat na popravu kvůli rozsudku na základě nepřímých důkazů.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s