Jiní lidé

Jsou lidé, kteří se smířili se smírčími výbory. Jsou další, kteří si při zmínce o Královských komisích povzdechnou nebo odfrknou. Jedni vzhlíží k povinným arbitrážním soudům jako k ostrovům blažených. Tito lidé nerozumí dennímu světlu ani pozoruhodnostem, na nichž spočinuly jejich zraky.

Téměř posvátná idea zastoupení, v níž se může množství vtělit do hrstky, povstala ve středověku a vykonala velké věci pro spravedlnost a svobodu. Zažila hodiny svého triumfu, když se například sešli Generální stavy, aby obnovili mládí Francie jako mládí orla, nebo když všechny ctnosti republiky bojovaly a vládly ve Washingtonově osobě. Dnes žádné hodiny triumfu neprožívá. Skutečný demokratický neklid přítomné chvíle není rozšířením zastupitelského procesu, ale spíše vzpourou proti němu. Přidávání další výborů a komisí a povinných regulací nepřispěje těm, kdo se dnes bouří ničím dobrým. Jsou to právě tyto věci, proti nimž se bouří. Lidé nepovstávají jen proti svým utiskovatelům, ale i proti svým zastupitelům, lépe řečeno proti svým špatným zastupitelům. Vnitřní a skutečný duch všední Anglie nevolá k vystoupení kvůli aplausu, ale ve hněvu, jako bůh, který by mohl sestoupit ze svého oltáře a zmást a ztrestat své kněze.

Jistý druh člověka potkáváme mnohokrát denně, ale obvykle se o něj příliš nestaráme. Je to typ, o němž jeho žena říká, že lepšího manžela, když je střízlivý, pohledat. Někdy dodá, že nikdy střízlivý není, ale to už je hněv a přehánění. Ve skutečnosti pije mnohem méně a pracuje mnohem více, než předpokládá moderní legenda. Je ovšem vcelku pravda, že nemá děs z propuknutí tělesnosti, přirozený pro třídy, jež zahrnují dámy; je docela pravda, že nemá čilost a ten druh vynalézavé přičinlivosti přirozené pro třídy z nichž muži šplhají k velkému bohatství. Zčásti z nutnosti a zčásti vzhledem k povaze vyrost navyklý na špinavé šaty a nemyté ruce normálně a bez nepohodlí. Čistotu považuje za zvláštní a specifický obyčej, vhodný pro velké svátky. Má několik skutečně podivuhodných rysů, jež by mohly zaujmout zrak sociologů, pokud mají nějaké oči. Kupříkladu jeho slovník je drsný a utrhačný v příznačném rozporu s jeho skutečným duchem, který je ve skutečnosti trpělivý a civilní. Některá slova skutečně děsivého významu používá podivným způsobem, ale činí tak docela nevinně a bez nejmenší stopy po zlech, jež připomínají. Je spíše sentimentální a jako většina sentimentálních lidí není prost snobismu. Současně věří v běžnou obecně lidskou svobodu a bratrství a stejně tak věří ve většinu poctivých křesťanských tradic: shledává, že je velmi obtížné podle nich jednat, ale že se tato potíž netýká jen jeho. Má silný a individuální smysl pro humor a nepříliš síly k společnému nebo bojovému chování. Není socialista. Konečně nejeví větší známky příslušnosti k labouristům než radní z City nebo Die-Hard Duke. Je to běžný anglický pracující a právě se on se vydal na poslední pochod.

Prohlédněte si tohoto muže ve své představivosti a uvidíte ho na ulici, uvědomte si, že je to jeho prázdná mysl, již chceme ovlivnit, nebo jeho prázdný žaludek, který chceme vyléčit a potom se (chcete-li) seriózně zamyslete nad pěti muži, z toho nad dvěma jeho údajnými utiskovateli, kteří byli svoláni jako Královská komise, aby posoudili jeho požadavky, kvůli nimž on či jemu podobní vstoupili do železniční stávky. Nevím nic co by svědčilo proti a samozřejmě nevím ani nic co by se týkalo kohokoliv z povolaných gentlemanů, mimo pouhého představení pana Hendersonovi, jehož mám sice rád, ale nehrozí, že bych si ho spletl s výpravčím. Nemyslím, že by jakýkoliv starý gentleman, jakkoli roztržitý přijel, řekněme, do Eustonu, a předal své zavazadlo panu Hendersonovi nebo se pokusil pana Hendersona odměnit dvoupencí. Co se ostatních týče, mohu jen soudit podle skutečností o jejich postavení, zveřejněných v tisku. Předseda, sir David Harrell, se zdá být bývalým úředníkem, který se (ze všech možných míst) vyznamenal v Irské policii. Nemám důvod pochybovat o tom, že pan předseda hodlá být spravedlivý, ale teď nemluvím o tom, lidé zamýšlejí, ale o tom co jsou. Policie je v Irsku prakticky okupační armádou a muž, který v ní slouží nebo ji řídí je prakticky voják a musí samozřejmě plnit svou povinnost. Zdá se docela mimořádné vybrat jako člověka sympatisujícího s anglickou demokracií právě muže, který se celý život zabýval tím, že proti její vůli vládl nad demokracií v Irsku. Copak bychom asi řekli, kdyby stávkujícím v Rusku byl jako sympatisující arbitr navržen šéf ruské policie v Polsku nebo Finsku ? A pokud nevíme, že celý civilisovaný svět považuje Irsko s Polskem za typické utlačované národy, pak teď se to dozvídáme. Pan předseda, ať už jsou jeho osobní ctnosti jakékoliv, musí instinktivně a podle svého ustrojení být v disputaci blízký kapitalistům. Další dva komisaři v disputaci kapitalisty skutečně byli. Poté přišel pan Henderson (tlačil svou drezínu a vesele volal: „S dovolením prosím“) a nato další ještě méně známý gentleman, který „korespondoval“ s obchodní radou a tak získal poněkud podivný nárok zastupovat ty nejchudší.

Takoví lidé jistě mohou sepsat docela rozumnou zprávu a tak či onak dokonce změnit věci k lepšímu. Lidé jako oni jsou poměrně laskaví, docela vlastenečtí a únosně věcní. Pokud by se ale kdokoliv domníval, že lidé tohoto druhu mohou přesvědčivě urovnat jakýkoliv spor s lidmi odlišného druhu o nichž jsem mluvil prve, je šílenec. Obyčejný dělník je vzteklý právě proto, že zjistil, že všechny ty komise a výbory jsou složeny s těch samých dobře oblékaných lidí, ať si říkají zástupci vlády nebo kapitalisté. Pokud kdokoliv doufá, že oni usmíří chudé, tvrdím já, jak už jsem řekl na začátku, že buď nespatřil denní světlo nebo neprodléval v zemi živých.

Nekritisuji takové komise, vyjma jednoho nejpraktičtějšího a nejnaléhavějšího důvodu. Bylo mi odpovězeno, že ten první druh lidí o němž jsem mluvil, skutečně nemůže být zastoupen, při způsobu správy moderní Anglie, v různých těch výborech a komisích. Jeho špína, byť nezbytná a ctihodná, by urážela; jeho jazyk, třebaže bohatý a obrazivý, by byl skorem nesrozumitelný. Řekněme pro tuto chvíli, že by tomu tak bylo. Tento druh lidí s jejich ukoptěnými vlasy a krevnatými adjektivy nemůže být representován našimi komisemi a arbitrážemi. Proto další druh lidí docela prosperující a poměrně přijatelný, usazený přinejmenším ve střední třídě, schopný aspoň se dotknout a dosáhnout vyšší třídy musí tedy zůstat jediným druhem člověka pro takové rady.

Dobrá tedy, pakliže kdykoliv v budoucnu dáte takovým radám jakoukoliv donucovací moc k předcházení stávek, poženete první druh lidí do práce pro určitého pána právě tak, jako kdybyste je hnali bičem.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s