Nový theolog

Že názvy a jména neodpovídají věcem, jež označují je už starý příběh, počínající tím, že nejstarší prales se jmenuje Nový les a Irish stew vám nenabídnou takřka nikde jinde než v Anglii. To jsou ovšem tradiční názvy s přirozeným sklonem k tuhnutí, tragédií dneška je, že dokonce i fráze vymyšlené pro přítomné záležitosti jim nepadnou. Prales zůstává nový, byť roste již téměř tisíc let, ale naše módy zestárly, když ještě byly nové.

Extrémním příkladem jsou výpady proti moderním nešvarům, pokud jsou totiž podniknuty, téměř vždy jsou vedeny špatně. Lidé jako by nacházeli inspiraci vyhledávat nepřípadná tvrzení, jimiž útočí na provinilce a vždy obviňují z loupeže muže, jež byl usvědčen z vraždy. Sira Edwarda Carsona musí obvinit z drzé vzpoury, když jeho skutečným proviněním bylo úlisné podlézáním opravdu drze vzpurným silám. Pana Lloyda George musí vykreslovat, jak svou výmluvností bouří lůzu, zatímco ve skutečnosti projevil pozoruhodnou obratnost při jejím uklidňování. Pravděpodobně stejný podnět k hledání tajemně neodpovídajících označení vedl lidi k tomu, že začali dr. Ingeho nazývat „zachmuřeným děkana“.

Na tom, že je někdo děkanem není vůbec nic špatného, nic špatného není ani tom, když je někdo zachmuřený. Jedinou otázkou je, jaké temné, leč upřímné motivy vás k zachmuřenosti přivedly. Jaké temné, leč upřímné motivy z vás udělaly děkana. Řeč, která na dr. Ingeho tento mylný titul přivolala se přitom zabývala především obranou moderních kapitalistů proti moderním stávkujícím, jejichž protest podle něj věští děsivé náslekdy. Když se nyní podíváme na fakta ohledně jeho deprese a jeho děkanství dospějeme k velmi podivným závěrům.

Když byl dr. Inge nazván „zachmuřeným děkanem“ stala se mu tím velká nespravedlnost. Postavil se jako hrdina naší kapitalistické společnosti proti silám vzpoury a každý kdo takto jedná, překypuje spíše optimismem než pesimismem. Člověk, který si myslí, že stávkující neutrpěli nic zlého nebo že se zaměstnavatelé ničeho zlého nedopustili, to není chmurný děkan, ale poměrně divoce a nebezpečně veselý děkan. Člověk, kterého uspokojuje moderní industrialismus musí být člověk s tajemným zřídlem vznešeného ducha. Skutečné okolnosti nejsou méně podivné protože, nakolik se mi podařilo zjistit, chmurnost mu přisoudila jeho slova, že naši dělníci chtějí vysoké mzdy, zatímco mírný lid Dálného Východu by vesele pracoval za méně peněz.

To je samozřejmě čistá pravda a není na tom nic složitého. Lidé Dálného Východu budou žádat o velmi nízké mzdy ze stejného důvodu jako žádají o „trest zvaný Li, neboli odřezávání“; ze stejného důvodu jako chválí polygamii a sebevraždu; z téhož důvodu jako podřizují manželku zcela manželovi nebo jeho rodičům, se stejným odůvodněním dodávají do svých chrámů prostitutky pro kněze a na stejném základě někdy jako by nedělali rozdíl mezi pohlavní vášní a pohlavní zvráceností. Dělají to totiž proto, že jsou pohané, lidé z tradicemi odlišnými od našich co se týče míry snášenlivosti a projevů sebeúcty. Mohou být lepší než my ve stovkách věcí a já dovedu docela pochopit člověka (i když těžko děkana), který dává jejich historických ctnostem přednost před historickými ctnostmi křesťanstva. Člověk se snad může cítit pohodlněji mezi svými asijskými kulii než mezi svými evropskými kamarády: a pokud umožňujeme v církvi nejširší myšlení má dr. Inge na svou heresi právo jako kdokoliv jiný. Když dr. Inge mluví o nespočetných Orientálcích, kteří za velmi malý peníz udělají obrovský kus práce má pravdu;.a je mimo veškerou pochybnost, že je pár vysoce postavených a prosperujících Evropanů, kteří rádi vidí dílo hotové a zaplatí za ně co možná nejméně.

Není mi ale vůbec jasné, proč by děkan při svém zápalu pro pohanské obyčeje a tradice chtěl na Východě šířit myšlenky, jež ho tak hrozně znepokojily na Západě. Pokud zhruba pár tisíc let pohanství přineslo trpělivost a průmysl, jež děkan Inge obdivuje a pokud asi tisíc let křesťanství přinesl sentimentalitu a dychtivost po senzacích jichž želí, pak lze očividně odvodit, že děkan Inge by byl mnohem spokojenější jako pohanský Číňan. Místo podpory křesťanských misií v Koreji či Japonsku by měl stát v čele velké misie, jež by obracela Anglii na taoismus či buddhismus. Zde by se jeho vášeň pro mravní krásy pohanství mohla plně a svobodně rozvinout, jeho styl by se zdokonalil, mysl pomalu vyjasnila a on by byl volný ode všech drobných iritujících úzkostlivostí, které musí omezovat i toho nejkonservativnějšího křesťana v plné slávě jeho potu a vlečky.

V křesťanském světě odpočinku nedojde. Trvalá veřejná kritika a veřejná změna charakterisující celou naši historii vychází z jistého ducha příliš hlubokého na to, aby jej bylo možno definovat. Leží hlouběji než demokracie, ba často vypadá nedemokraticky, protože je zvláštní obranou menšiny či jedince. Často nechá devětadevadesát v divočině a jde hledat jednoho ztraceného. Často dá v sázku samotný stát, aby napravil jednu špatnost a koná spravedlnost, byť se hroutí nebesa. Jeho nejvyšším vyjádřením není dokonce ani výrok velkého gentlemana Francouzské revoluce, který pravil, že všichni lidé jsou svobodní a sobě rovní. Jeho nejvyšším vyjádřením je spíše věta venkovana, že tak to má mezi lidma bejt. Kdyby byl v Anglii jediný otrok, který by dělal všechnu práci, zatímco my bychom se všichni veselili, přesto by ten duch, který je v nás, dnem i nocí volal k Bohu. Bez ohledu na to, zda jím byl vytvořen působí tento duch zjevně s krédem, které předkládá polidštěného Boha a živou osobní nesmrtelnost. Lidé nemají být činní jako jakýsi roj, dokonce ani šťastni jako stádo, protože nejde o lidi, ale o člověka. Člověk může mít chudý stůl, ale nesmí být jako korýtko ve stáji, jíst je nutno vždy tak, aby jídlo bylo možno připodobnit svátosti. Člověk může mít tvrdé lože, to ale nikdy nesmí být opovrženíhodné a špinavé. v každém loži musí být něco ze slušnosti lože úmrtního. Je to duch, který vede křesťanské chudé, aby začali své strašlivé mručení, kdykoliv se zdvihají ceny, nebo je lopota zavede do slepé uličky, kde jim buď hrozí pauperizace nebo potulka a my nemůžeme děkana povzbudit sebemenší nadějí, že by se tohoto ducha podařilo vyhnat. Křesťanský svět nadále bude snášet všechny nevýhody plynoucí z křesťanství: je to děkan, kdo musí být jemně, ale pevně změněn. Bezmyšlenkovitě se zatoulal na špatný kontinent a do špatného vyznání. Radím mu, aby se na to vykašlal.

Celý případ je ovšem ještě podivnější. Spojovat děkana s konfuciánskými chrámy či tradicemi sice může vypadat fantasticky, ale žádná fantasie to není. Dr. Inge není starý hloupý toryovský rektor stejně stroze přísný na stát i na církev. Takový člověk může plácat nesmysly o křesťanských socialistech, „dvorními kaplanech krále démonů“, nebo o své vlastním chrabrém vzdorování demokracii zuřící v čelných lavicích anglikánských kostelů. Od poněkud staromódního venkovského faráře můžeme těžko čekat, že by věděl, že démoni nikdy nebyli anglickými králi a velmi zřídka jimi byli kdekoli jinde a nemůžeme ani čekat, že by věděl, že pokud by král démonů nějaké dvorní kaplany měl, byli by neobyčejně mizerně placeni. Ale dr. Inge není staromódní, považuje se za velmi pokrokového a vyspělého. Je to nový theolog, což znamená, že je v theologii liberální a nic jiného. Je vážnou skutečností a žádným fantastickým sněním, že sympatisuje s těmi, kdo chtějí změkčit nejvyšší nárok našeho kréda důrazem na soupeřící kréda Východu a s těmi, kdo by rádi přijali ctnosti buddhismu či islámu. Zastává vysoké postavení v moderním parlamentu náboženství, kde všichni věřící respektují nevíru toho druhého.

Zde je velmi ostré poučení pro moderní náboženské reformátory. Když příště uslyšíte „liberálního“ křesťana, že máme převzít to nejlepší z orientálních věr, dobře si vzpomeňte, co lidé jako dr. Inge považují za nejlepší a co lidé jako dr. Inge navrhují převzít. Nepřistihnete je, že by napodobovali vojenskou udatnost muslimů. Nenajdete je při pokusech napodobit zázračná vytržení hinduistů. Čím víc studujete „široká“ hnutí dneška, tím víc vám dochází, že ti lidé chtějí cosi velmi málo podobného čínské metafysice, ale velmi podobného čínské práci. Všimnete si, že zarovnávání věrouk končí snížením mezd. Dr. Inge je typický současný volnomyšlenkář a nikdy jím nebyl více, než když se místo jako apoštol černých ukázal být apoštolem stávkokazů . Naše bratrství s buddhismem či islámem, hlásané prakticky výhradně mezi bohatými a zdvořilými prakticky znamená, že chudí musí být tak mírní jako buddhisté a bohatí smí být nelítostní jako mohamedáni. To je to, čemu oni říkají sjednocení náboženství.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s