Ověřený libertin

Zjistil jsem, že souhlasím s panem Robertem Lyndem v jeho naprosto spravedlivé poznámce v souvislosti s případem Malatesta, že se totiž policie stává velkým nebezpečím pro společnost. Vůbec mě nepřitahuje ten druh atheistického asketismu k němuž mají sklon nejčistší typy anarchistů, ale jak atheista tak asketa jsou lepším druhem lidí než špion a je ponižující, když člověk musí sledovat, jak jeho země takto ztrácí svůj zvláštní prvek cti, co se týče asylu a svobody. Bude to docela nová odchylka, pokud budeme chránit a očišťovat cizí policisty. Vždycky jsem si myslel, že pouze angličtí policisté jsou naprosto poskvrnky. Mnozí z nás ovšem začali sdílet pocit pana Lynda a představitelé a úřady začaly být zpochybňovány ze všech stran. Je tu ovšem jeden nejnázornější a nejmimořádnější fakt, jehož se pan Lynd nedotkl, ale který musí někdo uchopit a zdůraznit. Jde o to, že právě v té době, kdy jsme začali pochybovat o našich úřadech, jsme zároveň nechali schválit zákony rozšiřující jejich nejvrtošivější moc. Všechny naše komise, petice a dopisy novinám se táží, zda tyto úřady mohou složit účty ze svého správcování. Současně všechny naše zákony ustanovují, že žádné účty skládat nebudou a zmocňují je k správcování ještě nezodpovědnějšímu. Takové zákony jako je zákon o slabomyslných a zákon o opilství (věru velmi náležitá jména) dávají škorpiony do těch rukou, které vyčistily Malatesty a Maleckas biči. Inspektor, lékař a policejní seržant, dobře placené osoby sepisující certifikáty a schvalující to, tamto nebo něco jiného, to je druh lidí, jemuž je svěřována další moc, zjevně proto, že se o nich rozumněji pochybuje.V jednom pokoji se ptáme, proč vláda a velcí odborníci v jejích řadách nemohou vyplout s lodí. V další místnosti přijímáme rozhodnutí, že vládě a odborníkům bude dovoleno bez soudního procesu či diskuse uvěznit tělo kohokoliv, zatratit jeho duši a vypořádat se z dosud nezrozenými generacemi s lehkostí pohanského boha. Uvádíme na trůn úředního představitele, který je zatím ještě na lavici obžalovaných.

Prostý smysl slov je nyní zapomenut a podivně zfalšován, jako když lidé mluví o autorově „poselství“, aniž by se zamysleli odkud je. Všiml jsem si v této souvislosti podivného špatného užíváni jednoho dalšího slova. Jde o vynikající středověké slovo „charta“. Vzpomínám se, že zákon, jež měl děti ulice ochránit před cigaretami dostal název Dětská charta. Podobně zákon zaměřený na pozavírání do blázinců lidí, kteří blázny nejsou byl skutečně nazván „chartou“ slabomyslných. Tato terminologie je šílená a zlá i kdyby jí nazvané zákony byly správné. Dokonce byly theoreticky správné, ale byly aplikovány jen na chudé, jako mnoho lepších ustanovení o vzdělání a krutosti Nedávno byla pro krutost odsouzena žena protože nemyla své děti, poté co bylo dokázáno, že v domě neměli vodu. V pokrokovém myšlení pak už bude snadné odsoudit pro zálibu ve víně muže o němž bude dokázáno, že žádné víno nemá. Trhliny ve správném myšlení se postupem věků rozšiřují. Začneme-li tím, že nesporně laskavou osobu zavřeme pro krutost, můžeme se nadít, že jednou zavřeme pana Thomase Manna pro slabomyslnost.

I když třeba takové zákony přinesou dětem nebo idiotům něco dobrého, je špatné je označovat jako „chartu“. Charta není cosi, od čeho by se čekalo, že to bude lidem přinášet dobro. Má to být listina zaručující lidem více práv a svobod.

Může být dobré zbavit kluky z ulice jejich cigaret: dobré může být i odepřít cigarety konšelům. Myslím ovšem, že Goldsmithova společnost by byla velmi překvapena, pokud by jí král poskytl novou chartu (namísto jejich středověké charty), jež by znamenalo toliko to, že jim policista může odejmout cigaretu z úst. Může být dobré, když všichni opilci půjdou pod zámek a mnozí prudcí státníci (král Jan kupříkladu) by určitě považovali za dobré, kdyby skončili pod zámkem všichni aristokraté. Ale i tento poněkud cynický panovník by sotva poskytl baronům věc zvanou Magna charta a pak je všechny na jejím základě pozavíral. Kdyby si slovo charta vykládal tímto způsobem, bylo by to pro barony poměrně velké překvapení. Pochybuji, že by to byly jejich úzké středověké mysli schopny pochopit.

Kořeny skutečné Anglie jsou v ranném středověku a žádný Angličan proto nikdy nepochopí svůj vlastní jazyk (ani své vlastní svědomí) dokud neporozumí právě svým kořenům. A neporozumí jim, dokud nepochopí slovo charta. Pokusím se krátce ve starších a vhodnějších pojmech vysvětlit, co to charta byla. Charta bylo to, co chtěli a nedostali železničáři minulé Vánoce, a zjevně to nedostanou nikdy. V současném slovníku se tomu říká „uznání“, mnohaslovné schválení neporušitelnosti svobod jisté skupiny lidí ve společností. Kdyby byly železnice ve středověku, asi by existoval cech železničářů a ten by měl od krále chartu, definující jejich práva. Charta vyjadřuje dosud platnou a tehdy téměř universální myšlenku: autority není k ničemu třeba více, než k zaručení svobod. Jako vše ve středověku roste i charta, malá kopie křesťanské ideje stvoření člověka, z náboženských kořenů. Člověk byl svobodný ne proto, že nebylo žádného Boha, ale protože bylo třeba Boha, aby jej osvobodil. Na základě autority byl svobodný. Na základě autority byli svobodní cechovní řemeslníci. Mnozí velcí filosofové byli a jsou jiného názoru: lukreciánští pohani, muslimští fatalisté, moderní monisté a deterministé se všichni zhruba omezili na tvrzení, že Bůh dal člověku zákon. Středověký křesťan trval na tom, že Bůh dal člověku chartu. Moderní cítění nebude chovat sympatie k listině svobod, která zahrnovala i svobodu být zavržen, ale to nic nemění na skutečnosti, že šlo o dar svobod a ne zákonů. Totéž se, třebaže matně, odráželo v celém systému. Bylo v něm mnoho hrubé nerovnosti, v jiných ohledech byla zase naprostá rovnost považována za zaručenou. Klíč je však v tom, že rovnost a nerovnost byly stupni—či svobodami. Neexistovaly jen věci, jež byly člověku zakázány dělat, ale i věci, jež bylo člověku zakázáno zakazovat. Člověk byl nejen s konečnou platností zodpovědný, ale také v přesně vymezeném ohledu nezodpovědný. Svátky jeho duše byly nepohyblivými slavnostmi. Vše co charta skutečně znamená žije v oné poetické větě, jež označuje vítr za „ověřeného“ (chartered) libertina.

Zůstaňte v noci vzhůru, ležte a poslouchejte foukání větru, zaposlouchejte se do toho, jak buší každému člověku na dveře a křičí mu do každého komína. Vciťte se do toho, jak svobodně nakládá se vším, když si prve vyhradil svobodu pro sebe; poznejte, že vítr je vždy vandrák a někdy skoro bytový lupič. Uvědomte si ale, že ve dnech, když svobodní muži měli své charty, drželi se názoru, že i vítr byl k divokosti zmocněn z vyšší autority a byl svobodný jen proto, že má otce.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s