Prolhaný fotograf

Když se, jako nedávno, odehrávají události, jež se zdají (alespoň domněle) zkoušet, když ne přímo otřásat moc oficiální vlády je zábavné položit si otázku, co je skutečnou slabinou zejména naší civilisace, když se pře s člověkem mimo zákon. Jednu slabost mi dnes připomněla vysypaná zásuvka plná obrázků.

Nejlépe ji vystihneme slovy, že se naše civilisace stará víc o vědu než o pravdu. Pyšní se více svými „metodami“ než jejich výsledky; přesnost, disciplína a dobré vztahy ji uspokojují víc než smysl pro skutečnost. Stejně jako existují exaktní fakta, tak ovšem existují naprosté lži. Disciplína nemusí znamenat nic víc než sto mužů, kteří se v jednu chvíli dopouští stejného omylu. A dobré vztahy mohou ve skutečnosti být právě těmi zlými o nichž se říká, že kazí dobré vychování. Široce vzato jsme dosáhli „vědeckého věku“, který zajímá, zda je vlak v jízdním řádu, ale už ho nezajímá, zda je ve stanici. Použiji příklad z policejního vyšetřování, na něž jsem náhodou narazil: případ fotografie.

Před několika lety tragicky zmizel básník pozoruhodného talentu a úřady nebo noviny pustily do oběhu jeho fotografii, aby ho bylo možné identifikovat. Pokud si vzpomínám fotografie zachycovala či naznačovala pohledného, domýšlivého a poněkud pobledlého muže s dozadu pohozenou hlavou a výraznými protáhlými rysy, řídkými bezbarvými vlasy a nepatrným knírkem. I když fotografie zachytila jen hlavu a ramena poskytovala dosti určitý dojem i o jeho výšce. Kdybych se měl podle ní řídit, hledal bych vysokého muže s vojáckou leč povadlou postavou a profilem vévody z Connaughtu.

Náhodou jsem ovšem dotyčného básníka osobně znal. Viděl jsem ho mnohokrát a každý, kdo se s ním. byť jedinkrát setkal, nemohl na jeho vzhled nejspíš zapomenout. Měl v sobě něco z tmavých a vášnivých obyvatel Západního Skotska, kteří dali světu před Burnsem i po něm tolik tmavých očí a temných emocí. V jeho případě však bylo onen nezaměnitelně gaelický či jaký typ podtržen až málem k podivnosti a on vypadal jako nějaký snědý elf. Byl malé postavy, měl velkou hlavu s půlměsícem tmavých vlasů na zadním okraji mohutně rozklenuté lysiny. Jeho lícní kosti měly hned pod očima takovou výšku a barvu, že vypadaly jako červeně nalíčené; tři černé chomáče, dva na horním a jeden pod dolním rtem vypadaly, jakoby se tváře dotýkal divoký knír Mefistotelův. V jeho očích „tančilo šílenství“, které Stevenson viděl v gaelických očích Alana Brecka, ale on tento výraz někdy ničil tím, že si do jednoho oka vkládal monstrózní monokl. Sotva byste našli nezaměnitelnějšího člověka. Dokázali byste na něj ukázat v každém davu—dokud byste se nesetkali s jeho fotografií.

Na tomto vědeckém obraze se spojila dvacítka náhodných a obecných příčin a zcela jej z něj vymazala. Omezené možnosti fotografie nedovolily zachytit silné a téměř melodramatické zabarvení jeho tváří a obočí. Blesknutí fotoblesku náhodou smazalo téměř všechnu čerň jeho vlasů a postaralo se, že vypadal skoro jako světlovlasý člověk. Oříznutí a omezení ramenou mu dodalo vysokého vzhledu a zničující otrava, která vás popadne, když chcete psát poesii a musíte se nechat fotografovat, mu dodala vzhledu znuděného člověka. Když zaklonil hlavu, jak to dělají lidé na něž míří fotoaparát (nebo popravčí četa), tak jak ji určitě nikdy normálně nenosil, skryl tak shodou okolností holou kouli dominující jeho drobné postavě. Máme co do činění se strojovým obrazem, započatý a dokončený tlačítkem a krabicí chemikálií, z něhož byly všechny vyčnívající rysy odstraněny pečlivěji a obratněji, než by dokázal ten nejshovívavější lichotník malující nejslabšími vodovými barvami na nejhladší slonovinu.

Náhodou vlastnímvýtisk knihy karikatur pana Maxe Beerbohm, kde je i jedna zachycující našeho nešťastného básníka. Konstatovat, že zobrazuje naprosto neuvěřitelné strašidlo, znamená vyjadřovat se o jejích plazivých črtách velmi slabými a neodpovídajícími slovy. Úřady považovaly za naprosto bezpečné a vědecké rozšířit básníkovu fotografii. Kdybych je požádal, aby místo toho pustily do oběhu Maxovu karikaturu, smýkli by se mnou do blázince. Ale podle ní by toho člověka byli našli snáze.

Tolik malý, ale přesný symbol selhání vědecké civilisace. Je natolik spokojena s tím, že má něčí fotografii, že jí ani nenapadne pátrat po tom, nakolik si na ní je dotyčný podobný. Taková prohlášení, zdánlivě se všemi podrobnostmi, se míhala kabely od mého dětství. Bylo nám řečeno, že při jakési rvačce zastřelil búrský policista Angličana, britského poddaného, anglického občana. Dlouho potom jsme se docela náhodou dozvěděli, že ten anglický občan byl úplně černý. V morálním ohledu to samozřejmě na věci nic nemění, černí lidé nemají být stříleni na základě stejných etických principů, které zapovídají střílet bělochy. Člověka to však vede k nedůvěře ve vědecké komunikace, která připouští tak šokující změny ve fotografii. Mrzí mě, že jsme dostali fotografický negativ na němž černý muž vypadal jako běloch. Později jsme byli informováni, že jakýsi Angličan bojoval na búrské straně proti vlastní vlajce, což by byla znechucující záležitost. Později bylo připuštěno, že to byl Ir, což znamená stejný rozdíl, jako by to byl Polák. Zdravý rozum, když má k disposici všechna fakta, pozná, že černá není bílá a že národ, který nebyl nikdy poroben, má morální právo na nezávislost. Proč má ale tak zřídka všechna fakta k disposici ? Proč jsou velké průbojné rysy, třeba temnota keltské zloby, vždy vynechány z oficiálních sdělení, jako byly vynechány na fotografii ? Můj přítel básník měl vlasy černé jako Afričan a oči planoucí jako Ir; proč naše civilisace zahodila všechny čtyři fakty ? Dělá chybu, že vypouští poutavé věci, které by mohly přispět k tomu, že zločinci budou nasazena pouta. Nejprve rozezní mrazivou strunu vědy a dožaduje muže „středního vzrůstu, s oholenou bradou a šedým knírem“ atd., což může odpovídat panu Balfourovi nebo siru Redversi Bullerovi. Nevyužívá faktu prvního dojmu, že ten muž na první pohled vypadá jako námořník, nebo Žid, či opilec, jako gentleman, černoch, albín, profesionální boxer, či jako blbec, nebo jako Američan. To jsou skutečnosti, podle nichž se lidé skutečně navzájem poznají. A ty jsou téměř vždy z vyšetřování vypuštěny.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s