Amnestovaná agrese

Má-li vůbec kdy z tohoto rudého zbořeniště vzejít něco podobného spravedlivé republice je nezbytné, aby naše názory byly skutečné pohledy, tedy letmá nahlédnutí na životy a krajiny vně nás. Je nezbytné, aby to nebyly opiové vize, které začínají a končí v dýmu—a až příliš často v dýmu z kanónů. Nebudu se proto vůbec omlouvat za to, že se vracím k čistě praktickému a realistickému bodu, jak jsem zdůraznil minulý týden: jde o fakt, že můžeme přijít o vše co bychom mohli získat, pokud opustíme myšlenku, že odpovědná osoba je zodpovědná.

Je tomu tak kupříkladu s jednou či dvěma záležitostmi ve kterých se britská vláda či britská veřejnost chovají skutečně špatně. První a nejhorší je nerozšíření moratoria či klidu mezi věřitelem a dlužníkem právě tam, kde jsou nejchudší dlužníci a nejkrutější věřitelé. Je to hanebnost a bude ještě hanebnější pro ty, kdo považují válku za správnou než pro ty, kdo ji považují za špatnou. Každý ví, že právě ti, kdo splácí své dluhy nejobtížnější se je snaží splácet vytrvale. Pro chudáka může být splátka stejně nepředložená jako spekulace. Pro boháče může být bankrot stejně bezpečný jako bankovní sejf. Když vezmeme v potaz, z jaké třídy pochází prostí vojíni shledáme ukrutnou zlovolnost v tom jak si v cizině kupujeme jejich krev, zatímco doma prodáváme jejich rány. Mimochodem angličtina je plná jemných paradoxů. Mluvíme o prostých vojínech , protože jsou to skutečně veřejní vojáci a mluvíme o veřejných školách, protože jsou skutečně soukromé. V každém případě je to zlo jemuž musíme odporovat, v míru i ve válce.

Je nutno dorážet

Dokud o tom však mluvíme jako o temném závěru, k němuž dospěl anonymní klub přezdívaný parlament nebo maskovaný tribunál, kterému se říká kabinet, nikdy takové zlo nenapravíme. Za nespravedlnost je někdo oficiálně zodpovědný a na něj musíme dorážet. Jiný příklad sice méně závažný, ale zábavnější je pitomý anglický bojkot Německa zahrnující i německou hudbu. Ani na okamžik nevěřím, že by anglický lid byl tak vybíravý. Má se snad anglickým umělcům, kteří se zabývají specificky anglickým uměním akvarelu zakázat používání pruské modři ? Mají všechny staré dámy postřílet své pomořanské psy ? Ale i když se tomu bude Anglie smát, bude v tom pokračovat, dokud se nezeptáme, kdo jsou ti lidé přesvědčení, že bychom se měli chvět hrůzou při pomyšlení na rýnské balady. Určitě bychom zjistili, že jsou to kapitalisté. A velmi pravděpodobně by se ukázalo, že jsou to cizinci.

Před několika dny Oficiální rada Nezávislé Labour Party, nebo Nezávislá rada Oficiální Labour Party, či snad Nezávislá a oficiální rada Labour Party (jsem z těch titulů a označení trochu nervózní, ale zdá se že označují to samé) uvedla své prohlášení tím, že je obtížné připsat jednotlivým národům míru zodpovědnosti za vypuknutí války. Poté se nad válkou jménem labouristů, ale jazykem mé romantické střední třídy, rozhořekoval pisatel v Christian Commonwealth, který uvedl, že za tuto velkou válečnou pohromu musí sdílet zodpovědnost všechny národy. Nuže, přesně tak dlouho, dokud budeme mluvit takhle, bude válka střídat válku a pohroma pohromu až do skonání světa. Rovná se to příslibu odpuštění pro každého podněcovatele sváru. Je to amnestie pro úkladné vrahy. Ve chvíli, kdokoliv přepadne jakéhokoliv jiného člověka, činí všechny lidi stejně špatnými jako je on sám. Jediné co udělá je, že kohosi bodne a zmizí v mlze zapomnětlivosti. Taková nauka opravdu potěší skutečné ocelové jestřáby a dravčí Říše. Budou tleskat labouristické komisi nebo výboru, nebo jak se to jmenuje. Vědomě se dopustí celého zločinu jen se čtvrtinou svědomí- budou stejně připraveni podělit se o vzpomínku jako se rozdělit o kořist. Velmoci si rozdělí zodpovědnost stejně chladně, jako rozdělily Polsko.

Tak odporné břemeno

Přesto však stále pokorně a tvrdohlavě předkládám své tvrzení: nemůžete válku skončit dokud se nezeptáte, kdo ji začal. Pokud si myslíte, že ji začal někdo jiný a ne Německo, obviňte toho někoho jiného: neobviňujte každého a nikoho. Třeba si myslíte, že se má malý suverénní národ, svěží po dvou válečných triumfech, sám zbavit koruny než nastane jitro, protože synovec sousední říše byl zabit jeho poddaným. Dobrá. Obviňujte Srbsko a možná, podle míry vašeho vlivu, zabráníte umíněnosti malých království, nebo třeba i zastřelení prince. Možná soudíte, že je to celé velké ruské spiknutí, kde je Francie za hlupáka a Srbsko slouží jako záminka. Dobrá. Dejte tedy vinu Rusku a podle toho jak velký máte vliv můžete zabránit tomu, aby velké říše omlouvaly své výpady národnostními výmluvami. Možná kladete za vinu Francii, že cítí něco, co vy byste nazval„pomstychtivost“ a já vůlí po vrácení ukradeného majetku. Možná obviňujete Belgii, že je tak sentimentální kvůli svým hranicím, nebo Anglii, že je tak sentimentální kvůli slovu, které dala. Je-li tomu tak, haňte je, nebo kohokoliv, kdo si to podle vás zaslouží. Je klidně možné i to, že si myslíte, jako já, že nás monarchie vložila odporné břímě, které jsem nepojmenoval, protože čím dál méně ztrácím čas nadáváním. Je-li však v Evropě vojenský stát, který nemá ruské náboženství a přece pomáhal Rusku tyranisovat Poláky, pak se tento stát nestará o náboženství, ale o tyranii. Je-li v Evropě stát, který nemá rakouské náboženství, ale pomáhal Rakousku šikanovat Srby, pak to není stát starající se o víru, nýbrž o šikanování. Pokud bude v Evropě národ nebo knížectví, které nerespektují ani republiky ani náboženství a politické ideály Paříže pro ně budou stejným mýtem jako mystický ideál Moskvy, pak viňte je a udělejte ještě víc. Řečeno správnými a vysoce theologickými slovy Roberta Blatchforda, zažeňte je do pekla, odkud přišly.

Pláč nad prolitou krví

Ale ať už budete dělat cokoliv, neházejte všem za krk vinu za něco, co musel udělat někdo. Možná není dobré plakat nad prolitou krví o nic víc než nad rozlitým mlékem. Viníka ale nenajdeme pokud budeme všechny polévat mlékem nebo mazat každého krví. Ještě méně věci pomůžeme, když budeme ředit mléko, nebo krev, našimi slzami. Říkat, že odpovědnost nesou všichni znamená tvrdit, že zodpovědný není nikdo. Pokud se v budoucnu dočkáme ruské anexe Podkarpatské Rusi (jako součásti někdejšího moskevského království), nebo až Bavorsko najde zalíbení v Bank of England, či až se král Kanibalských ostrovů bude dožadovat se na Anglii a Americe tributu chlapců a dívek k jídlu, můžeme s jistotou očekávat, že předseda labouristů povstane, odkašle si a pronese: „Bylo by obtížné zvážit míru viny, plynoucí z různých nároků, které…“

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s