IX. Maska socialismu

Hlavním současným cílem všech upřímných socialistů je zabránit nástupu socialismu. Neříkám to jako úsměšek, ale naopak jako poklonu, poklonu jejich politickému instinktu a občanskému duchu. Připouštím, že to může být považováno za přehánění, ale existuje jistý falešný socialismus, s jehož ustavením by mohli moderní politici docela souhlasit a kdyby se jim to podařilo, bitva ve prospěch chudých by byla ztracena.

Především si musíme povšimnout obecné pravdy o podivné době, v níž žijeme. Nebylo by až tak složité jak se někteří domnívají, aby otrocký stát vypadal jako socialismus, zvláště pro některé pedantičtější socialisty. Je to způsobeno tím, že staří jasní a břitcí vykladači socialismu jako Blatchford či Fred Henderson vždy uváděli, že ekonomická moc plutokratů spočívá v soukromém vlastnictví. To byla jistě svým způsobem pravda, byť jim příliš často unikalo, že soukromé vlastnictví jako takové není shodné se soukromým vlastnictvím vyhrazeným jen hrstce lidí. Pravda je taková, že situace se od té doby stala spletitější, možná příliš spletitou, když už nechceme říci bláznivou pro přímočaře myslící theoretiky jakým byl Blatchford. Dnešní boháč vládne nejen pomocí soukromého majetku, ale i tím, že veřejného majetku užívá jako by byl jeho soukromým vlastnictvím. Člověk jako lord Murray tahá za nitky, zejména za šňůrky od měšce, ale nejdůležitější na jeho posici je, že všechny šňůrky a nitky se zapletly. Tajná síla peněz, jež měl v držení, nespočívala ani tak v tom, že to byly jeho peníze. Spočívala přesně v tom, že nikdo nevěděl, zda jsou to jeho peníze, peníze jeho nástupce, jeho bratra, Marconiho společnosti, nebo snad liberální strany či anglického národa. Byl to zakopaný poklad, ale nebylo to soukromé vlastnictví. Byl to vrchol plutokracie, protože to nebylo soukromé vlastnictví. Při následování tohoto příkladu bezzásadové neurčitosti ohledně úředních a neúředních peněz a navyklého veselého míchání peněz v kapse s penězi v kase bude docela dobře možné, aby byl boháč prakticky stále stejně bohatý, i kdyby ho teoreticky postihla exekuce. Pan Lloyd George bral jako poslanec 400 liber ročně, ale nejenže má jako ministr mnohem víc, ale může kdykoli vydělat nezměrně větší peníze spekulacemi na základě státních tajemství, jež jsou mu nutně známa. Někteří dokonce tvrdí, že se o něco takového pokusil. Bylo by docela možné, přistřihnout pana George aby bral ne 400 liber ročně, ale čtyři pence denně a přitom mu stále ponechat všechny tyto další obrovské finanční výhody. Musíme mít na paměti, že každý socialistický stát, nějak podobný modernímu státu by musel, ať by byl sebevíc rovnostářský, nakládat s velkými sumami peněz a těšit se velkým vymoženostem a není nepravděpodobné, že by se jimi zabývali a těšili se z nich téměř stejně takřka titíž lidé, byť teoreticky ne jako jedinci, ale jako nástroje. Kupříkladu, ministerský předseda vlastní soukromý dům, který je zároveň hostincem (se smutkem to říkám o tak vynikajícím puritánovi). Předpokládá se, že to je vládní úřad svého druhu, třebaže ve vládních úřadech lidech obyčejně nepořádají dětské večírky a nespí tam. Nevím, kde bydlí pan Herbert Samuel, ale nepochybuji, že co se týče vybavení a nábytku se mu vede dobře. Za stávající úřední paralely není třeba kvůli socializaci ani hnout. Není důvod z koberce vytáhnout ani jeden hřebíček s diamantovou hlavičkou, ze zásuvky není nutnou sebrat ani jednu zlatou čajovou lžičku. Nezbytné je jen onačit ten dům za oficiální residenci, jako Downing Street 10. Vůbec se mi nezdá pravděpodobné, že by tato plutokracie, jež se tváří jako byrokracie něco takového skutečně udělala nebo se o to alespoň pokusí. Naši bohatí vládci se ocitnou v posici, již reptalové v sportovním světě někdy připisují některým „gentlemanských“ hráčů. Tvrdí, že někteří z nich jsou placeni jako všichni ostatní profesionálové, jenže se jejich plat označuje za jejich vydání. Tento systém může fungovat souběžně s teorií rovných mezd, která bude stejně absolutní jako byla ta, již onehdy přeložil pan Bernard Shaw. Podle státní theorie mohu být pánové Herbert Samuel a pan Lloyd George skromnými občany namáhající se, aby vydělali své čtyři pence denně a nebyli o nic bohatší než portýr nebo uhlíř. Kdyby se našim smyslům ukázalo to co by mělo být formou pana Herberta Samuela v astrachánovém plášti a automobilu, našli bychom záznam o vydání (pokud vůbec) pod označením: komise pro zkoumání zvýšení rychlostního limitu. Pokud bychom nemohli věřit svým očím, při pohledu na to by vypadalo jako pan Lloyd George ležící v houpací síti a kouřící drahou cigaretu, měli bychom vědět, že se taková vydání dají rozdělit mezi Oddělení výzkumu stavu lan a sítí a Zprávu imperiálního inspektora o stavu kubánského tabákového obchodu.

Myslím, že toto je společnost, kterou vybudují, pokud ji nebudeme stačit rozbíjet stejně rychle jako ji oni staví. Vše co obsahuje, snesitelné i nesnesitelné, má jen jeden cíl, který naši předkové obvykle nazývali lichvou. Umění v ní může být dobré nebo špatné, ale vždy to bude reklama lichvářů, její literatura, dobrá i špatná, se bude jen dovolávat patronátu lichvářů, její vědecký výběr bude vybírat podle potřeb lichvářů, její náboženství bude dost milosrdné, aby odpouštělo lichvářům, její vězeňský systém bude dostatečně krutý, aby potlačil všechnu kritiku lichvářů: po pravdě to bude otrokářství a jeho jméno může být docela dobře socialismus.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s