Ještě jednou otrocký stát

Četl jsem onehdy v citátu z německých novin vysoce charakteristickou poznámku, že anexe Belgie Německem velmi brzy obnoví jeho ekonomiku a prosperitu a proto již byla podniknuta opatření zvláště k tomu, aby do nové provincie byly zavedeny zákony na ochranu dělníků.

Tento odstavec mi docela stačí pro účely jakékoliv polemiky o tom, co bývá nazýváno německou ukrutností. I kdyby mi muži, které znám neřekli, že na vlastní oči viděli dítě nabodnuté na bajonet, kdyby ti nejrespektuhodnější uprchlíci s sebou nepřinesli svědectví o spálených vesnicích—ano i o upálených vesničanech, kdyby lékaři nepodali takové zprávy o stavu děvčat v nemocnicích jaké přednesli, kdyby nebyla fakta, nebyly fotografie, ta jediná citovaná věta by mi stačila, abych věděl, že Prušáci jsou tyrani, tyrani ve zvláštním a téměř šíleném smyslu, který je činí vynikajícími mezi zlými knížaty tohoto světa. Prvním a nejnápadnějším rysem je pitomost vyrůstající do jakési hrůzné nevinnosti. Ochrana pracujících ! Někteří dělníci by si třeba vysnili ochranu před šrapnely, jiné by velmi potěšily deštníky, které by je chránily před věcmi padajícími z těch mírných nebeských Zeppelinů na zem pod nimi. Někteří z těchto nespokojených proletářů vzali za svůj názor svého vůdce Vandervelda a nyní se velmi energicky zabývají sebeobranou podél linie u Yseru, a rád říkám, že ne docela neúspěšně. Je pravděpodobné, že téměř všichni belgičtí dělníci dávají ve svém celku přednost ochraně před bombami, šavlemi, spálenými městy, hladověním, mučením a zradou špatných králů. Krátce řečeno, je pravděpodobné—nebo alespoň možné, jako bezbožná myšlenka—že si přejí být chráněni před Němci a vším co představují. Pokud se ovšem belgický dělník dozví, že nebude chráněn před Němci, ale že ho ve skutečnosti Němci budou ochraňovat, pak ho myslím lze omluvit, pokud zůstane zírat. Zdá se mi, že první věc na kterou by se chtěl zeptat by bylo: „Před čím? Můžeme narazit ještě na někoho horšího?“. Mimo pekelné ironie této humanitární ideje je tu otázka, kterou nastoluje a jež má svůj význam pro lidi, jejichž politika se více či méně podobá naší. V otázce—proti komu mají být belgičtí dělníci chráněni německými zákony—zní velmi naléhavý problém. Když se jím budeme zabývat, umožní nám to analysovat něco z jedu—převážně pruského jedu—působícího již dlouho v naší společnosti k zotročení slabých a tajnému posílení silných. Pruské armády jsou totiž v první řadě předsunutou hlídkou otrockého státu. To říkám vědecky, bez vášně a dokonce i bez preference. Nemám žádné iluse ani o Belgii ani o Anglii. Obě se umazaly sazemi kapitalismu a byly zaslepeny kouřem jakési koloniální ambice, obě byly přistiženy nepřipraveny v moderní špíně a nepořádku, že se z toho dostaly mnohem lépe, než bych očekával od tak moderních a průmyslových zemí. V Anglii i Belgii je kapitalismus smíšen s velkou spoustou jiných silných věcí a věcí, které sledují vlastní záměry. V Belgii je to kupříkladu klerikalismus a militantní socialismu a v Anglii odbory, sport a to co zbývá ze skutečné aristokracie. Ovšem Prusko to je kapitalismus, tedy postupně vyztužované otrokářství a majestátná jednota s níž se pohybuje a vláčí všechny zpitomělé Němce má svůj původ v tom, že pruský otrocký stát je, na rozdíl od našeho nehotového, úplný. Nejsou v něm vzpoury , dokonce ani posměšky ne, hlas národní sebekritiky byl zahlušen jednou provždy. Tento národ je totiž již trvale rozštěpen na nižší a vyšší třídy, v průmyslu stejně jako v armádě. Jeho proletariát je v nejpravějším a nejpolitováníhodnějším smyslu armádou dřiny. V takové atmosféře páni vypadají jako by byli něco více než lidé, a urazit důstojníka znamená smrt.

Pokud by se někdo zeptal, kde se vzala tato krajní a nezaměnitelná podřízenost zaměstnance vůči zaměstnavateli, všichni známe odpověď. Přinesl ji hlad a zatvrzelost srdcí, urychlené jistými druhy zákonů, jichž jsme měli v Anglii v nedávno docela dost, ale které byly téměř bez výjimky vypůjčeny z Pruska. Návrh pana Herberta Samuela, že by chudí měli být s to dávat své peníze do malých schránek, ale neměli by už být si je brát zpět představuje jakýsi symbol všeho ostatního. Už jsem zapomněl, jaký měli mít chudí užitek z toho, co pro ně bylo k nerozeznání od házení sixpencí do kanálu. Možná je měli někdy dostat zpět, možná mohli přijít ke stovce kuponů z Daily Citizen, možná si měli ostříhat vlasy, možná to měl být souhlas s očkováním, trepanací nebo obřízkou nebo něčím jiným. Německo je plné takového druhu legislativy a pokud se optáte nevinného Němce, který v ni upřímně věří, cože to má být, odpověděl by vám, že je to na ochranu dělníků.

A pokud byste se ptali dál, před čím je to mám ochránit, rozvinul by se vám před očima celý plán a problém otrockého státu. Ať už má záměr jakýkoliv, není v tom vůbec žádný záměr chránit zaměstnance před jeho zaměstnavatelem. Ještě mnohem méně je v něm obsažena myšlenka, že by zaměstnanec mohl být vůbec někde jinde, než pod svým zaměstnavatelem. Ať kapitalista chce cokoliv, dostane to. Může se mu zdát, že by bylo lepší, aby měl umyté a dobře živené dělníky místo špinavých a slabých a může se stát, že se příslušná omezení objeví v Kaiserových zákonech nebo v Kruppových předpisech. Ale Kaiser neurazí Kruppa a Krupp Kaisera. Tento druh zákonů se proto, na rozdíl od anglických odborů, nepokouší bránit dělníky před nespravedlností kapitalistů.Nesnaží se, na rozdíl od středověkých cechů, chránit pracující před nespravedlností státu. Samozřejmě nemohou pracující chránit před cizí invazí, zvláště když jsou (jako v komickém případě Belgie) prosazeny cizími vetřelci. K jaké ochraně tedy byly tyto zákony vytvořeny ? Mají dělníky chránit před tygry, chřestýši a hyenami ?

Inu, moji mladí přátelé, mí křesťanští bratři, jsou vymyšleny, aby chudé osoby chránily před něčím co je pro tyto usazené vrstvy děsivější než spousta hyen. Jsou vymyšleny, milí přátelé, aby člověka ochránily před ním samým—před něčím čeho se vládcové země bojí víc než hladomoru nebo války a čeho se Prusko zejména bojí, jako má každý strach z toho, co by určitě znamenalo jeho konec. Jsou postaveny tak, aby člověka chránily před ním samým—tedy, aby člověka chránily před jeho lidstvím.

A pokud mi někdo připomene, že existuje Socialistická strana Německa, odpovím mu, že neexistuje.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s