Nové jméno

Do naší společnosti vstoupilo cosi, co má sílu ji zachránit, ale dosud to nemá jméno. Nikdo ať si ale nemyslí, že bych se hlásil k něčemu nereálnému jen proto, že to dosud nemá jméno. Morálka zvaná puritánství, směr zvaný liberalismus, reakce zvaná toryovská demokracie nejen získaly moc, ale téměř dokončily své dílo předtím, než k nim byla připojena tato jména. Přesto by však bylo myslím dobré nějakým přenositelným a praktickým způsobem označit ty, kdo smýšlejí v našich hlavních starostech stejně jako my. Tedy o tom, že Angličanům právě této chvíli vládnou hrubci, kteří jim odpírají chléb, lháři, kteří jim zapírají nové zprávy a blázni, kteří neumějí vládnout a proto chtějí zotročovat.

Dovolte mi nejprve vysvětlit proč nejsem spokojen s běžně používaným slovem, jehož jsem často užíval i já a které je v jistém kontextu docela na místě. Myslím tím slovo „rebel“. Pomíjím teď, že mnozí, kdo chápou (je jich mnoho zejména na universitách) spravedlnost naší věci by nadále toto slovo používali v jeho starším a vyhraněném smyslu rušitele spravedlivé vlády. Mířím k mnohem praktičtějšímu bodu. Slovo rebel naši věc snižuje. Je příliš mírné a dovoluje našim nepřátelům vyklouznout příliš snadno.V celém západním životě a literatuře existuje tradice Prométhea pohrdajícího hvězdami, muže bojujícího s celým vesmírem a snícího o tom, o čem se příroda snít ani neodvažuje. To všem má svou cenu na svém místě a ve svých proporcích. Nemá to ale nic společného s naší věcí, spíše ji to velice oslabuje. Plutokraty jen potěší, když se prohlásíme, za kazatele nové morálky, protože zatraceně dobře vědí, že starou zničili. Až příliš je potěšíme, když budou moci na základě našeho vlastního doznání tvrdit, že jsme jen neklidní a negativní, že nejsme nic než to, co my označujeme za rebely a oni za potřeštěnce. To ale není pravda a my jim to nesmíme ani na okamžik dovolit. Modelový milionář je potrhlejší než socialista a Nero je víc praštěný než křesťané. A hrabivost se v dnešních vládních kruzích utrhla ze řetězu stejně, jako se zbláznila žádostivost v Neronově cirku. Podle všech fungujících a orthodoxních principů rozumnosti je kapitalismus šílenství. Panu Rockefellerovi bych neřekl „Jsem rebel“, ale „Jsem, narozdíl od vás, slušný člověk“.

Naši nepřátelé bez zákona

Klíčové dnes je, že přihlášení se k pouhé vzpouře by oslabilo šokující bezzákonnost našich nepřátel. Představme si že vydavatelský úředník zdvořile požádá svého zaměstnavatele o zvýšení platu a když je odmítnut, prohlásí, že tedy musí podat výpověď. Představme si dále, jak ho zaměstnavatel vzápětí omráčí, pevnou podnikatelskou rukou zabalí do balíku z hnědého papíru a odešle guvernérovi Rio de Janeira, Nato požádá policistu, aby mu kvůli tomu slíbil beztrestnost. Ve všech právních a morálních principech je to věrná kopie „deportací stávkujících“. Ti byli přepadáni a unášeni jen kvůli odmítnutí smlouvu a ničemu jinému; šlo o tak zjevně kriminální jednání, že k zakrytí zločinu byl posléze změněn zákon. Teď si představme, že by si nějaký poštovní úředník někde po cestě odsud do Ria de Janeira všiml slabého kopání v hnědém balíku a pokusil se zjistit, co se děje. Řekněme, že by vyhozený úředník mohl papírem zdušeným hlasem vysvětlit, že byl svým založením a povahou rebel. Nemyslíte, že by tím celou záležitost zmírňoval? Nezdá se vám, že by nesl utrpěná příkoří příliš pokorně? Možná by ho vyprostili z balíku, ale nejspíš by ho strčili do blázince. Symbolicky řečeno, právě to by s námi rádi udělali. Symbolicky řečeno, ti špinaví mizerové co nám vládnou nás strčí do blázince—pokud je tam dřív nedostaneme my.

Nebo si představme, že by bankovní pokladní dostal povolení brát z kasy peníze a volně si je strkat do kapes, více či méně je smíchat s vlastními a poté co různé částky z obojích vsadil na „Modrého vraha“ při Derby. Potom si představme, že by se některý z vkladatelů mírně otázal, kdy to bude vyúčtováno a pokladní poté šokovaného tazatele praštil do nosu a rozkřičel se: „Pomlouvači, špinavče!“ a pak snad resignoval na své místo. Předpokládejme, že by nebyly předloženy žádné účetní knihy. Předpokládejme také, že by odcházející pokladník zaučoval nového a o těch penězích mu nic neřekl, ale svěřil se cti a jemnosti své staropanenské tetičky v Cricklewoodu. Nakonec by se třeba vydal jachtou na cestu do velrybářských lovišť v Severním moři. Přesně tak se, do posledního právního a morálního detailu zachází se stranickými fondy. Co na to ale říkají bankéři? A co klienti? Myslím, že si mohu dovolit slíbit, že bankéř nebude chodit po své kanceláři a vzrušeně vykřikovat: „Jsem rebel, tak je to. Rebel!“ A kdyby řekl prvnímu rozhořčenému vkladateli: „Jste rebel,“ obávám se, že by mu odpověděl: „A vy jste zloděj“. Nemusíme propracovávat argumenty abychom porušili zákon. Kapitalisté porušili zákon. Nepotřebuje další moralisování. Stejně tak byste se mohli rozběhnout s výkřiky „Komunismus, komunismus.Podělme se, podělme se,“ za mužem, který utíká s vašimi ukradenými hodinkami.

Chceme pojem, který by každému řekl, že se tu podle všech měřítek a do nejdivočejších krajností rozběhl čirý podvod a krutost a my s nimi bojujeme. Nejsme ve stavu „božské nespokojenosti“, jsme zcela lidsky a naprosto oprávněně rozhněváni. Tvrdíme, že jsme byli podvedeni a utištěni a jsme to připraveni velmi dobře dokázat před každým tribunálem, který nám dovolí nazvat podvodníka podvodníkem. Současný systém chrání to, že toto většina jeho tribunálů nedovolí. Nenapadá mě právě žádné jméno, jímž by se naše strana mohla odlišit od našich mocnějších a úspěšnějších soků, vyjma jména jež si dali staří Jakobité- Skromná strana.

Ukořistili naše vlajky

Je myslím jasné, že všem novým a nechvalným moderním skutečnostem nemůžeme bezpečně čelit a záviset přitom na starých označením z devatenáctého století jako socialisté, komunisté, radikálové, liberálové, nebo labouristé. Všechno to jsou ctihodná jména, jež stojí či stála za věcmi, v něž můžeme pořád věřit a aplikovat je na jiné problémy, ne však na tento. Na tato označení již nemáme monopol. Abych byl správně pochopen: nemluvím teď o filosofickém problému jejich smyslu, ale o praktickém problému jejich používání. Když jsem se prohlásil za radikála, věděl jsem, že se stejně neoznačí pan Balfour a proto takový název měl svůj smysl. Když jsem se prohlásil za socialistu, věděl jsem, že lord Perhyn o sobě nebude tvrdit totéž a proto jsem to mohl říci. Ale kapitalisté se při svém agresivním pochodu, který je hlavní skutečností naší doby, zmocnili našich vlajek i našich standardů ve vojenském i filosofickém smyslu. Je zbytečné pochodovat za barvami, které oni mohou pozvednout též.

Věříte v demokracii? I ďáblové tak věří a třesou se. Věříte v odbory? Tak věří i labouristé a třesou se jako roztočená káča. Věříte ve stát? Stejně věří i Samuelsové a šklebí se. Věříte v centralisaci impéria ? Totéž platí o Beitovi. Věříte v decentralisaci impéria? To samé věří Albu.Věříte v bratrství všech lidí a věříte snad, milí bratří, že bratr Arthur Henderson tuto víru nemá ? Voláte: „Svět dělníkům“ ? a myslíte, že Philip Snowden nedělá totéž ? Potřebujeme jméno prohlašující, ne že moderní zrada a tyranie jsou zlé, ale že jsou docela doslovně nesnesitelné: a že se budeme jednat podle toho. Skutečně si myslím, že „Meze“ jsou stejně dobré jméno jako každé jiné. V každém případě se mezi námi narodilo něco, co je silné jako dítě Herkules a mezi mé předsudky patří, že chci, aby bylo pokřtěno. Vypisuji inzerát na kmotra a kmotru.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s