Nový útok

Dva lehce fungující modely sociální reformy, z nichž jeden nás může jednou osvobodit a druhů navěky zotročit, lze odlišit v nedávném úsilí ve prospěch manželek vojáků—mám na mysli snahu o zvýšení příspěvků pro ně a pokusy zastřít jejich údajné pití. Při předběžných úvahách musíme každopádně na druhou otázku pohlížet odděleně od mých vlastních zvláštních vztahů ke kvašeným lihovinám. Lze se tak stavět ke každému životnímu potěšení a ozdobě, a pokud zvítězí kapitalistický útok, bude tak postupováno vůči jednomu každému z nich. Argument známe, ale příliš často jej nedokážeme jasně vyložit. Řekněme, že zaměstnavatel platí švadleně dvě pence denně, aniž by jí to nějak viditelně pomáhalo k rozkvětu. Možná z nich rozkvétá dokonce tak málo, že i zaměstnavatel z ní tyje s jistými potížemi. Lze udělat jen dvě věci a rozdíl mezi nimi poltí celý sociální a politický svět ve dví. Je to prubířský kámen, který nám—vždy a ne jen někdy—dovoluje rozlišit mezi ekonomickou rovností a otrokářskou sociální reformou. Zaměstnavatel může té dívce dát nějakou velkou sumu, třeba šest pencí denně, aby jich užila jak umí, a spoléhat, že její lepší zdravotní stav a nálada přispějí i prospěchu jeho firmy. Nebo jí může dál dávat šilink týdně, ale označit každičkou penci podle účelu, na který smí či nesmí být vynaložena. Musí-li švadlena tuhle penci utratit za kytičku fialek, tamtu za románek a další za hračku pro nějaké dítě možná své výdaje víc soustředí na fysické životní nutnosti a tak se v zaměstnavatelových očích stane výkonnější osobou. Aniž by musel podstoupit strázeň výplaty dalších dvou pencí, přidal jí o dvě pence víc na jídlo. Zkrátka se jí dostalo svatého uspokojení v podobě vyšší ceny, aniž by dostala penci navíc.

Náš kapitalista je člověk důmyslný a má mnoho třpytivých vlastností, nejlépe ho ovšem po mém soudu vystihují záda ohnutá pod tíží hanby. Hodina smrti, den zúčtování, exilové útočiště či dům smutku, rytířství nebo vlastenectví, ženství ani vdovství, nic není v tuto svrchovanou hodinu chráněno před jeho malým špinavým trikem s předepisováním diety otrokovi. Jako podobní surovci, kteří vždycky vrazí nohu do otvíraných dveří, když vybírají nájmy ve slumech, je i on vždy připraven vrazit bahnitý klín, kdekoliv vidí puklinu v rozpadajícím se domě nebo prasklinu v rozbitém krbu. Muž, který je alespoň trochu mužem, si nedokáže představit nic hnusnějšího a svatokrádežnějšího, než i jen pouhou otázku, zda žena, která vydala vše co miluje smrti a vlasti má či nemá ukazovat nějaké slabosti, když se snaží najít si útěchu. Nevím, v kterém případě bych se mohl považovat za předmět zkoumání, zda v případě falešného nebo oprávněného obvinění. Ovšem takový zaměstnavatel-filantrop, jakého jsem právě popsal, není muž ani trochu, protože to vůbec není člověk. Jeví jisté známky vědomí skutečnosti, když své dělníky označuje jako „lidi“ na rozdíl od pánů. Nedokáže pochopit dvornost pouličních prodavačů nebo jemnost obvyklou mezi drožkaři.. Považuje tuto sociální reformu poloviční redukcí potravy za dobrou pro jeho obchodní zisk a těžko ho přimět přemýšlet o něčem jiném.

Jsou tu ale lidé, kteří mu pomáhají, jako vévodkyně z Marlborough, a pletou pravou a levou ruku. Těm můžeme legitimně adresovat náš protest a shrnutí několika jim neznámých faktů. Vévodkyně z Marlborough je pokud vím Američanka a to ji od problému zvláštním způsobem odděluje, protože otázka pití je zcela jiná v Americe a zcela jiná v Anglii. Rád bych ale, aby si vévodkyně z Marlborough ve své soukromé studovně položila vedle sebe dvě listiny- Deklaraci nezávislosti a dokument zaznamenávající tyto prosté pravdy:

1) Pivo, jež se obvykle pije v hostincích, není lihovina, grog, koktejl ani droga. Je to běžný anglický nápoj pro hašení žízně. Tak je pije nespočet gentlemanů a ještě velmi nedávno je tak pil nespočet dam. Téměř všichni si pamatujeme dámy z předešlé generace, jejichž způsoby by hladce obstály ve Versailles a které pily světlé i silnější pivo zcela běžně. Školáci pili světlé pivo zcela běžně a jejich učitelé jim ho zcela běžně dávali. Říci chudé ženě,že si světlé pivo nesmí dát dřív než na sklonku dne je stejně střelené, jako byste dítěti nebo psu řekli, že nesmí pít vodu.

2) Hostince nejsou místem tajných dostaveníček mizerů. Je to otevřené a zřejmé místo s určitým účelem, k němuž ho všichni lidé používali do té doby, dokud se z boháčů nestali snobi a chudáci nezačali být otroky. Stejně tak můžete lidi varovat před Willesden Junction.

3) Mnoho chudých lidí žije v domech, které nejsou bez velkých příprav schopny nabídnout odpovídající pohostinství.

4) Klima těchto malebných ostrovů nepřeje dlouhým hovorům mezi nejstaršími přáteli na železných parkových lavičkách.

5) Půldvanácté dopoledne není brzy ráno pro ženu, která vstává kolem šesté.

6)Těla a mysli těchto žen patří Bohu a jim samým.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s