Revoluce ve Francii a v Irsku

Bude trvat dlouho, než se z politického organismu podaří odstranit jed stranického systému. Nejvíce nebezpečné jsou přitom některé z jeho nepřímých účinků. Právě teď působí nejničivěji to, že posuzování měřítky stranického systému padělá pro naprostou většinu Angličanů dějiny a to zvláště dějiny revolucí. Padělání dějin spočívá v jejich zjednodušování. Vše se vybarví v modré a žluté, přesně podle naší vlastní pitomé cirkusové politiky, zatímco skutečná revoluce má tolik barev jako úsvit—nebo konec světa. Pokud se těchto omylů nezbavíme, budeme se dopouštět velmi špatných úsudků o revoluci, jež je čím dál pravděpodobnější, zejména v Irsku. Každá lidská obeznámenost s dějinami poví člověku nejprve toto: strany za skutečných revolucí prakticky neexistují. Ty jsou hrou pro klidné časy.

Když porovnáte chlapce, který chodil do jedné z těch velkých soukromých škol, jimž se mylně říká veřejné s jiným, který navštěvoval jednu z těch velkých veřejných škol, nesprávně nazývaných Board Schools, všimnete si jistých rozdílů, zejména v způsobu výslovnosti. Zjistíte ovšem také, že jsou oba zvláštním způsobem angličtí a že jejich vzdělání bylo v zásadě stejné. Témata o nichž nic neví jsou také stejná. Nikdy neslyšeli o stejných prostých skutečnostech. Učili se stejné špatné odpovědi na ty samé matoucí otázky. Způsob, jímž etonský učitel mluví o „hraní hry“ a kantor základní školy učí své uličníky zpívat What is the Meaning of Empire Day? mají cosi společného. Spojuje je „nehistoričnost“, skutečně neznalá Anglie, ještě méně Irska či Franice a vůbec nejmíň samozřejmě jakési Francouzské revoluce.

Revoluce prudkého hlasování

Nuže, jaký obecný pojem běžný anglický chlapec, naučený vyslovovat stejnou nevědomost s jedním ze dvou přízvuků, získal a uchovává během svého života o Francouzské revoluci? Je to představa anglické Dolní sněmovny, kde na jedné straně stolu sedí ohromná radikální většina a na druhé drobná toryovská menšina. Většina zde rozhodně hlasuje pro republiku a menšina pevně stojí za monarchií, po dvojích chodbách se potulují dva týmy, které se svými praktikami nijak neliší od našich, až na krátké chvíle ozvláštněné, namísto whisky se sodou a tipy na Marconiho, nepokoji a masakry (to kvůli jistým zvláštním galským způsobům). Mnohem spolehlivější než dějepisci jsou v tomto případě romány. Anglický román o Francii totiž sice nesděluje pravdu o Francii, ale Anglii; ovšem polovina dějepisů neříká pravdu o ničem. A populární smyšlené příběhy svědčí po mém soudu o obecné anglické představě. Francouzská revoluce je bojové hlasování s nebývalým obrácením hlasů. Na jedné straně stojí král s královnou—dobří leč slabí—obklopeni šlechtici s tasenými rapíry, z nichž jsou někteří dobří, mnozí zkažení a všichni dobře vypadají. Proti nim stojí beztvarý a jakoby šílený dav lidských bytostí s rudými čapkami. Všichni jsou slepě za lotry, kteří jsou zároveň rétory. Někteří z nich se před koncem čtvrtého dějství budou před smrtí kát, další zemřou nekajícně. Vůdcové této vroucí masy tavící všechny lidi v jednoho se jmenovali Mirabeau, Robespierre, Danton, Marat atd. Připouští se, že jejich spojenou zuřivost na ně uvrhla zla starého režimu.

Tak myslím vypadá nejobvyklejší anglický pohled na Francouzskou revoluci, který nepřežije čtení dvou stránek libovolných řečí nebo listů z té doby. Ty lidské bytosti byly lidské a tedy různé, složité a nedůsledné. Ovšem bohatý Angličan, revolucí neznalý, vám sotva uvěří, když mu povíte něco o běžných lidských drobnostech případu. Povídejte mu třeba, že Robespierre hodil rudou čapku do bláta a král ji nosil se širokým úšklebkem; že Danton, zuřivý zakladatel republiky hrůzy řekl šlechtici: „Jsem větší monarchista než vy“ a že se skutečně zdá, že konec revolučnímu teroru učinilo zejména úsilí lidí, kteří v něm chtěli pokračovat—a nebude tomu věřit. Nebude tomu věřit, protože v něm není pokory a proto není schopen realismu. Nikdy nepohlédl do svého nitra a proto nemůže nikdy nahlédnout do nikoho jiného. Skutečnost je taková, že ve francouzské záležitosti držel každý svou individuální posici. Každý člověk mluvil upřímně, ne-li proto, že by byl upřímný, tak proto, že byl rozhněván. Robespierre mluvil ještě víc než o republice o Bohu, protože se i víc staral o Boha než o republiku. Danton mluvil víc o Francii než o republice, protože ještě víc než o republiku mu šlo o Francii. Marat mluvil o lidstvu víc než o republice či Francii, protože se o ně tento lékař (byť sám trochu lékaře potřeboval) skutečně staral. Šlechtici byli mezi sebou navzájem rozděleni. Postoj krále se výrazně lišil od postoje královnina, rozhodně víc než se od sebe kdykoliv v posledních dvaceti letech lišili toryové a liberálové. Některé z mých přátel zarmoutí, když si uvědomí, že král byl liberál a královna tory. Soudím, že žádní jiní dva lidé se k této nejpraktičtější krisi nestavěli přesně stejným způsobem. A právě proto mezi byla mezi nimi zachráněna Evropa . Právě tehdy, když opravud nahlížíte jednotu lidstva, skutečně poznáváte jeho rozmanitost. Když řekneme, že jakmile lidé skutečně pochopí, že jsou bratry, začnou se ihned prát, není to prostořekost, ale posvátná pravda.

Oživená skutečnost

Tyto věci se ve vší reálnosti opakují v irské revoluci. Nemůžete ji zaměnit za stranický systém. Všichni se bouří a proto každý říká pravdu. Nacionalisté se budou starat hlavně o národ, jak se o něj staral Danton a obránci hranic. Kněží budou pečovat především o náboženství, jako je měl především na mysli Robespierre. Socialisté se budou starat v první řadě o nápravu fysického strádání, což byli i hlavní Maratovou starostí. Právě z těchto skutečných rozdílů mohou vznikat skutečné věci, třeba moderní francouzská demokracie. Právě v takové houževnatosti vidíme, že na postoji někoho druhého cosi je. Ti vycvičení v stranické disciplíně nevidí nic ani v současnosti ani v minulosti. A kde není nic, tam je Satan.

V naší politice už dávno nedošlo ani ke skutečné bitvě, ale ani ke skutečnému vyjednávání. Nikdo nejednal jako jednali Gladstone s Parnellem—oba věděli o moci druhého. Při skutečných revolucích však člověk poznává, že lidé spolu nemohou souhlasit, pokud spolu nejprve nesouhlasí.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s