Agnostikova maska

Sir Arthur Keith ve svých nedávných poznámkách o duši vypustil kočku z pytle. Vypustil ho z velmi spořádaného pytle, který nosí „člověk z lékařské profese“, o kterém píše, že je ve svědomí vázán tvrdit, že život duše ustává s tím, jak přestane dýchat tělo. Možná, že postava, která by se hodila k pytli je s ohledem na kočku poněkud nešťastná, protože je to mystické zvíře, jehož devět životů by snad mohlo symbolizovat nesmrtelnost, přinejmenším v podobě reinkarnace. V každém případě ale pustil kočku z pytle v tom smyslu, že odhalil tajemství, které by tak moudří muži měli raději moudře zachovat. Je to tajemství, že takoví vědci nemluví jako vědci, ale prostě jako materialisté. To znamená, že nepřednášejí své závěry, ale pouze sdělují své názory. A někteří z nich mají názory hodně vratké.
Ve své slavné řeči o antropoidech na nedávném kongresu v Leedsu řekl Sir Arthur Keith, že mluvil jen jako předseda poroty. Je pravda, že se s porotou očividně neporadil a brzy se jasně a prudce ukázalo, že porota hrubě nesouhlasila, což je u poroty dosti podivné, když předseda již oznámil její verdikt. Přesto, tím že použil tento obraz chtěl se dovolávat naprosté nestrannosti soudního typu. Měl na mysli, že porotce je přísahou vázán věnovat se výlučně faktům a důkazům, bez strachu a preferencí. Tento efekt by byl stonásobně účinnější, kdybychom si mohli představit, že porotcovy sympatie jsou na druhé straně, nebo kdybychom aspoň nevěděli, že jsou tak velmi jednoznačně na jedné straně. Sir Arthur měl pečlivě uchovat dojem, že přísně a výlučně jako antropolog je nucen přijmout přirozený výběr lidoopů. Pak by nechal na domněnkách, že jako pouhá soukromá osoba by mohl toužit po serafických vizích a nebeských nadějích, mohl by bádat v Písmech nebo očekávat Apokalypsu. Nakolik by po tom bylo něco nám, nebo komukoliv jinému, mohl by ve svém privátním životě být mormonem zmnožujícím hvězdy ve své nebeské koruně nebo extatikem zmítaným trvale Duchem svatým. Pointa by byla v tom, že mu fakta vnutila darwinovský závěr. Takový člověk, donucený přijmout závěr z faktů, by byl skutečný svědek, protože by to byl svědek váhavý. V Darwinově procesu se člověk může cítit jako žalobce, ale porotce by byl nucen přiklonit se k obviněnému.
A Sir Arthur Keith celou tuhle imperiální nestrannost odhodil. Zašel až k předkládání dogmat a stanovení zákona o duši. To nemělo co dělat s jeho tématem, s tou výjimkou, že je to téma pro každého. I když to ale nemělo nic společného s jeho tématem, všem to řeklo, na které straně stojí. Proměnilo to předsedu poroty v naprosto nezaměnitelného obhájce té strany. Takový straník je ve skutečnosti spíš stranou sporu než advokátem, protože tu jde především o to, že jako soukromá osoba měl už dlouho tento soukromý předsudek. Je proto zřejmé, že když Keith rozhodne v Darwinův prospěch je to stejné, jako když pro Darwina rozhodne Bradlaugh, Ingersoll, nebo kterýkoliv atheista na stoličce v Hyde Parku. Když si oni vyberou svou stranu v přirozeném výběru, všichni se můžeme shodnout, že je věru velmi přirozený výběr. Pokud jde o samotný závěr, je téměř neuvěřitelně jak nic neuzavírá, protože je nepřesvědčivý. Pokud nebyly závěry Sira Arthura Keitha zachyceny zcela mylně, pak konkrétně uvedl, že duchovní existence končí se zánikem fysických funkcí, a žádný lékař nemůže s čistým svědomím říct nic jiného. Jakkoliv vážný může být úraz zvaný smrt (a věru často bývá fatální) docela se mi zdá, že je to případ, kdy je vcelku nepotřebné vůbec lékaře volat. Dokonce i na prostých stránkách mých oblíbených detektivek je poněkud ironické, že všichni začnou honem shánět lékaře, jakmile si jsou docela jistí, že je člověk mrtvý. Jenže v detektivkách se aspoň od doktora můžeme o mrtvém těle něco dozvědět. V spekulacích o nauce nic takového neplatí a věčná detektivka se tím jen mate, protože doktor medicíny předstírá, že je doktorem theologie. Celá ta záležitost s „člověkem z lékařské profese“ je jen blafování a mystagogie. Lékař „vidí“, že duch pomíjí s tělem. To, co lékař vidí je, že tělo nadále nemůže kopat, mluvit, kýchat, pískat nebo tančit jig. Na to ani člověk nemusí být velký odborník na medicínu, aby to viděl. Ale o tom, jestli princip energie, jež působila, že tělo kopalo, mluvilo, kýchalo, pískalo a tančilo nadále existuje nebo neexistuje na nějaké jiné rovině existence, o tom člověk z lékařské profese neví nic víc, než jakýkoliv jiný člověk. A když myslí lidé od medicíny spořádaně, říkají někteří z nich (třeba Thomas Henry Huxley), že nevěří že by o tom mohli něco vědět ani lékaři, ani kdokoliv jiný. To je srozumitelný postoj, ale nezdá se, že by to byla pozice Sira Arthura Keitha. On se veřejně postavil, aby popřel, že duše přežívá tělo a dodal onu mimořádnou poznámku, že každý všichni ostatní lidé od medicíny musí říct to samé. Je to, jako by řekl, že každý kompetentní stavitel nebo geometr musí popřít, že by mohla existovat čtvrtá dimense, protože seznanl ono technické tajemství, že stavby se měří podle jejich délky, šířky a výšky. Na místě je pak otázka – proč volat geometra? Každý ví, že vše se měří ve třech dimensích. Kdokoliv si myslí, že existuje čtvrtý rozměr, smýšlí tak navzdory tomu, že si je dobře vědom, že se věci obvykle měří ve třech. Je to také, jako by člověk měl odpovědět berkelianskému metafysikovi, který tvrdí, že všechna hmota je jen ilusí mysli, slovy „Dovolávám se svědectví rozumného stavebního dělníka, který denně pracuje s pevným betonem a litým železem a ten vám poví, že jsou docela skutečné“. Přirozeně bychom odpověděli, že nepotřebujeme výpověď stavebního dělníka, abychom věděli, že hmotné věci jsou hmotné, a že filosof mluví o tom, že hmotné nejsou v docela jiném smyslu. Podobně neexistuje nic, co by nutilo člověka z lékažské profese být materialistou, vyjma toho, co může udělat materialistu z každého člověka. A právě tehdy, když člověk pojme a vstřebá všechen zjevný materialismus, začne používat svou hlavu k myšlení. A někteří tvrdí, že už nepřestane.
Tento velmi nefilosofický vpád do filosofie byl velmi poučný v jednom smyslu. Vrhl zpětně světlo na předchozí řečníkovy výroky o věcech, o nichž měl větší právo mluvit. Dokonce i v tom prozradil podivnou prostotu příznačnou pro tyto oficiální vědce. Popravdě řečeno, jsou čím dál méně vědci a čím dál víc oficiální. Dospěli až k řídkému maskování, které je každodenním oděvem politiků. Ukazují nám ty nejobratnější triky s tou nejneobratnější průhledností. Vypadá to, jako když se dítě pokouší něco schovat. Pořád dokola se nás snaží obalamutit velkými slovy a učenými narážkami, v domnění, že my jsme se nikdy ničemu nenaučili—dokonce ani o jejich zábavných pokusech. Každý pisatel úvodníků, který na nás hřmí o Galileovi předpokládá, že víme o Galileovi ještě méně než on. Každý populárně naučný kazatel, který po nás hází dlouhými slovy si myslí, že je musíme hledat po slovnících a doufá, že je nebudeme vážně studovat raději ani v encyklopedii. Jejich zacházení s vědou se poněkud blíží stylu hrdinů jistých dobrodružných příběhů, v nichž bílí muži děsí divochy předvídáním zatmění slunce nebo elektrickými šoky. To jsou svým způsobem skutečné demonstrace vědy. Mají svým způsobem pravdu, když říkají, že jsou vědci. To v čem se asi mýlí je předpoklad, že my jsme divoši.
Pro nás, kdo se díváme na to, jak se chystají nám uštědřit elektrický šok, je poněkud zábavné, že se od nás se vší vážností čeká, že budeme tím šokem šokováni. Je spíš žertovné, že my, zaostalí divoši, jsme sami docela schopni nejen předpovědět zatmění, ale předvídat i předpověď. Nu a mezi fakty, které důvěrně známe už dlouho, je i ta skutečnost, že mužové vědy inscenují a připravují své efekty právě tak jako politici. A ani jim to moc nejde, právě tak jako politikům. Ani jeden z těchto moderních mystagogů si ještě neuvědomil, jak už jsou jeho triky průhledné. Mezi nejznámější a nejprůhlednější patří ten, který známe jako „oficiální rozpor“. Je to divný a symbolický způsob, jak prohlásit, že se něco stalo, tím že popřeme, že se to stalo. Zastírající a klamavé zprávy proto následující po politických skandálech se stejnou pravidelností, s jako vycházejí statistické ročenky. Proto vážený ministr doufá, že nemusí vyvracet to, o čem je přesvědčen, že se ctihodný poslanec nepokoušel podsouvat a naznačovat. Proto se člen kabinetu staví na podium, aby popřel, že by ve vládní politice vůči Damašku měly být nějaké změny. A proto se Sir Arthur Keith postavil, aby popřel, že by ve vědeckém přístupu k Darwinovi nastaly jakékoliv změny.
Když to slyšíme, s upokojením vydechneme, protože všichni dobře víme, co tohle znamená. Víceméně to znamená pravý opak řečeného. Znamená to, že ve straně se strhla obrovská hádka ohledně Damašku, nebo jinými slovy, že ve vědeckém světě se schyluje k po čertech velkému skandálu kolem zdiskreditovaných darwinistů. Zvláštní je, že v druhém případě oficiálnní představitelé nejen s velkou vážností pronášení oficiální rozpor, ale jsou i mnohem více prostoduší v tom, že že předpokládají, že si nikdo nevšimne, že je to oficiální. V případě podobných legálních fikcí v politice už politici touhle dobou nejenže politik zná pravdu, ale ví, že i my víme pravdu. Tou dobou už všichni z všude kolujících drbů ví, co se přesně rozumí pod naprostou shodou ve všem, která spojuje předsedu vlády a všechny jeho kolegy. Předseda vlády od nás věru neočekává, že bychom věřili, že je svatým a milovaným králem bratrstva rytířů, kteří složili přísahu bojovat za víru a dát jen jemu samému svá srdce. Jenže Sir Artuhr Keith od nás se vší vážností čeká, že mu budeme věřit, že je předsedou poroty složené ze všech různorodých mužů vědy, kteří se všichni naprosto shodli na tom, že Darwinův konkrétní názor je „věčný“. To je to, co považuji za dětskou schovávačku a neumělý a průhledný trik. Proto říkám, že ani neví, kolik toho my víme.
Politik bude totiž méně pompézně absurdní než anthropolog, i kdybychom to ověřovali na tom, co oba označují jako pokrok, což je zpravidla jen jiné slovo pro čas. Všichni známe oficiální optimismus, který vždy hájí současnou vládu. Tohle se ale podobá oficiální obraně všech bývalých vlád. Kdyby někdo řekl, že Palmerstonova politika byla věčná, považovali bychom to za poněkud neaktuální. Přitom Darwin byl slavný přibližně ve stejné době jako Palmerston, a je zhruba stejně zastaralý. Kdyby se měl pan Lloyd George postavit a říct, že velká liberální strana neustoupila z jediné pozice, kterou zaujali Gobden a Bright, jediní a praví tribuni lidu, museli bychom váhavě říct (pokud si něco takového vůbec lze představit), že omílá partajní slogany před lidmi, kteří nic netuší o historii strany. Kdyby nějaký sociální reformátor slavnostně tvrdil, že veškerá sociální filosofie se nadále zakládá přísně a výlučně na principech stanovených Herbertem Spencerem, bylo by nám jasné, že nic takového není pravda, a že jen naprostá úřední fosilie by se mohla pokusit předstírat, že je. A přece byli Darwin a Spencer nejen současníky, ale i druhy a spojenci. Darwinovská biologie a spencerovská sociologie byly považovány za součást jednoho hnutí a naši dědové je považovali za hnutí velmi moderní. Dokonce i při apriorním posouzení pravděpodobnosti se proto zdá spíše nepravděpodobné, že by měla být věda té generace víc neomylná, než její etika či politika. I na základě principů, které Sir Arthur vyznává je hodně divné, že by o darwinismu nebylo možné říct víc, než co říká on. Na tyto principy a pravděpodobnosti se ale odvolávat nemusíme. Můžeme se dovolávat faktů. O faktech shodou okolností něco víme a zdá se, že Sir Arthur Keith neví, co my víme.
Stanoviska o současném darwinismu zazněla v katolických novinách a Sir Arthura Keith, kterého p přiměla, aby si dal tu práci a popřel je, se pokud jde o ně senzačně a ničivě mýlil. Všichni čtenáři oněch novin už asi tu příhodu znají, ale další novináři se o ní patrně nikdy nedozví a většina dalších novin ji určitě nikdy nezaznamená. Když přijde na kosmické spory, je většina ostatních novin důrazně stranická a když stranický předák vydá oficiální rozpor, podporují ho. Nedovolí veřejnosti, aby se dozvěděla, jak triumfálně byla popřen jeho další rozpor.
Když pan Belloc řekl, že tito darwinisté jsou zastaralí a neznají současnou biologii citoval mezi řadou jiných soudobých autorit francouzského biologa Vialletona, který popíral možnost přirozeného výběru v konkrétním případě spojeném s plazy a ptáky. Sir Arthur Keith přispěchal na pomoc panu H. G. Wellsovi a s horlivou snahou prokázat, že on ani pan Wells nejsou ani zaostalí ani neznalí soudobé biologie, se pustil do naprostého popření slov pana Belloca. Uvedl, že ve Vialletonově knize nic takového není, jinými slovy obvinil pana Belloca, že Vialletonovi knihu špatně citoval nebo desinterpretoval. Posléze se ukázalo, k údivu všech a zejména pana Belloca, že Sir Arthur Keith ani nevěděl, že ta kniha existuje. Mluvil pouze o raném a elementárním díle téhož autora publikovaném před lety. To bylo naposledy, kdy něco od Vialletona četl. O významné knize, o níž jsem něco slyšel dokonce i já coby běžný nevěděcký člověk, se k jeho sluchu nedoneslo vůbec nic. Jinými slovy, obecné obviněná, že darwinisté mají zastaralé informace, bylo prokázáno tak, jak snad nic jiného podobně kontroverzního kdekoliv na světě. Nuže, jak může někdo předpokládat, že poté, co se něco takového stalo, navíc když se to stalo nám, na stránkách novin, do nichž píšu a je to zkušenost jednoho z mých přátel, budou lidé v našem postavení schopni brát vážně řeč na zahájení kongresu Britské asociace v Leedsu? Jak můžeme zachovat vážnou tvář, když se president jako by ukazoval ke hvězdám a prohlásí darwinismus za stejně věčný? To nedělá pro nás, ale pro reportéry, zrovna tak jako skutečná příhoda s Wellsem a Bellocem se ve zprávách obvykle neobjevuje.
Advertisements

One comment on “Agnostikova maska

  1. […] pozn. překl), nebeských vizích Sira Arthura Keitha (evolucionista a antropolog viz též Agnostikova maska) nebo řeholních slibech pana Bertranda Russella (britský spisovatel, pacifista a stoupenec […]

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s