Výzva barbarům

Dostal jsem onehy  knížku od gentlemana, který upíná svou víru k tomu, co označuje za nordickou rasu a věru ji nabízí jako náhradu všech náboženství. Křižáci věřili nejen, že je Jerusalém svatým městem, ale považovali ho za střed celého světa. Muslimové se klaní směrem k Mekkce a římští katolíci jsou notoricky známí tím, že jsou v tajném styku s Římem. Předpokládám, že svatým místem nordického náboženství musí být severní pól. Jakou formu jejich náboženské architektury představují ledovce, do jaké míry jsou jejich bohoslužebné úbory ovlivněny bílým vnějškem arktických zvířat, jak se jejich ranní a večerní služby boží přizpůsobují dnu a noci trvajícím po šesti měsících, zda je jejich jediným rouchem alba a jediným obřadem polední Anděl Páně, to vše jsou tajemství o nichž spekulovat nebudu. Vcelku s důvěrou ale budu tvrdit, že severnímu pólu málo záleží na heretických hnutích, nebo na rostoucích moderních pochybnostech. V každém případě se zdá, že o tomto sociálním principu nevíme téměř nic, leda tolik, že dobré je cokoliv, pokud je to dost blízko Severu. A to nepochybně vysvětluje duchovní vůdcovství Eskymáků v průběhu dějin a roli, kterou Špicberky sehrály jako duchovní aréna moderní doby. Jediné, co mě udivuje je, že Angličané, kteří se dnes označují za nordické měli ve zvyku se považovat za Teutony a velmi často za Němce. Nedokážu porozumět tomu, proč se to změnilo tak zprudka na podzim roku 1914. Předpokládám, že až nás jednou postihnou diplomatické potíže s Norskem, oni stejně rychle opustí slovo nordický. Najdou nějaké jiné, navrhl bych boreajský. Zkráceně by se jim dalo říkat Borové (slovní hříčka Borealic – z řečtiny severní (vítr) a Bores – suchaři, nudní patroni, pozn, překl.).
Tu knížku zde zmiňuji jen kvůli pasáži, která je docela příznačná pro tón, s nímž mnozí lidé mluví o katolické historii. Autor by všechna náboženství nahradil jedinou rasou a tím se jistě liší od nás, kteří jsme ochotni všem rasám nabídnout jedno náboženství. A možná ani v tom nevychází srovnání jednoznačně v jeho prospěch. K náboženství se totiž může hlásit a příslušet k němu, kdo chce, kdežto co si počít s lidmi, kteří zrovna nepatří k dané rase není zrovna zřejmé. Ale i mezi náboženstvími je náš autor připraven připustit různé stupně zvrhlosti a zkaženosti, bude mezi těmi nechutnými institucemi rozlišovat, samozřejmě podle jejich míry volnosti. Je pro něj poněkud nešťastné, že mnozí Eskymáci jsou katolíci a že většina francouzských protestantů žije v jižní Francii, ale jinak se dosti zřetelně drží svého obecného principu. Svým milým a příjemným stylem ukazuje, proč je právě římský katolicismus tak ponižující pověra. A dodává (což je právě to, co mě nyní zajímá), že se to ukázalo v temném středověku, který byl zlým snem ubohosti a ignorance. Poté velkodušně připouští, že protestantismus zas tak zkažený a ďábelský jako katolicismus není a že lidé z protestantských národů vykazují základní lidské rysy. Ale jak dodává, „to není dáno jejich protestantismem, ale jejich nordickým zdravým rozumem“. Jsou vzdělanější, liberálnější, více obeznámení s rozumem a krásou, protože jsou tím, co se dříve označovalo za Teutony, potomky Vikingů a gótských náčelníků, spíše než florentských tribunů nebo provensálských trubadúrů. A v této zvláštní myšlence jsem zahlédl záblesk čehosi většího a zajímavějšího, totiž dalšího projevu moderní neznalosti katolické tradice. Když mluvím o věcech, které lidi neznají, mám na mysli zejména věci zevnitř kruhu či okruhu našeho vlastního poznání, záležitosti zevnitř katolické kultury, které jim unikají, protože stojí vně. Ale jsou tu i případy, kdy nic neví ani o věcech, které jsou rovněž vně. Oni sami neznají nejen střed civilisace, kterou hanobí, ale ani končiny země, jichž se dovolávají: nejenže na své mapě nenajdou Řím, ale ani netuší, kde by měli hledat severní pól.
Podívejme se například na poznámku o temném středověku a severském zdravém rozumu. Je obhajitelné a poměrně tolerantní říct o temném středověku, že to byl zlý sen. Je ale nesmysl tvrdit, že nordický element byl čímkoliv, co by se zdaleka blížilo rozumu. Pokud byla temná staletí středověku noční můrou, pak to bylo převážně proto, že z ní nordické nesmysly udělaly převážně nordický zlý sen. Byla to doba barbarských vpádů, kdy volné moře ovládli piráti a civilisace žila v klášterech. Nemusíte mít rádi kláštery ani ten druh civilisace, který kláštery uchovávaly, ale je docela zřejmé, že to tehdy byla jediná civilisace. Jenže to je zkrátka jedna z věcí, které nordický gentleman neví. Představuje si, že dánský pirát mluvil o celní reformě a imperiální preferenci nad vědeckými statistikami z Austrálie a Aljašky, když tu ho hrubě vyrušil mnich Bede, který neslyšel nikdy o ničem než o mnišských bajkách. Předpokládá, že Viking či Visigót pevně zastávali východiska Primrose League a English Speaking Uniona že by na nich bylo založeno i vše ostatní, kdyby nepřiběhli fanatičtí kněží a neprohlásili svůj divošský kult zvaný křesťanství. Myslí si, že poslední pohanský král Penda z Mercie se zrovna chystal celému světu poskytnout dobrodiní britské ústavy, nemluvě o parním stroji a dílech Rudyarda Kiplinga, když tu bylo jeho dílo slepě zničeno negramotnými lotry s jmény jako byl Augustin, Dunstan a Anselm. A to je ta drobná chyba, která ruší význam našeho nordického přítele coby seriozního historika, to je důvod, proč se nemůžeme s naprostou důvěrou odevzdaně vrhnout do proudu jeho historického entusiasmu. Problém spočívá v otravném detailu, že nic z toho o čem přemýšlí se nikdy nestalo a že náboženství rasy které navrhuje je právě tím věkem temna o němž mluví. Někteří vědci by to označili za ryze subjektivní ideu, jinými slovy za noční můru. Je velmi pochybné, zda někdy existovala nordická rasa. A je docela jisté, že nikdy neexistoval žádný nordický zdravý rozum. Už sama slova common sense, zdravý rozum, jsou překladem z latiny.
Tenhle typický a dokonce triviální příklad lze aplikovat šířeji. Za jednu z velmi obvyklých forem protestantské a racionalistické ignorace lze označit neznalost skutečné syrové podoby lidstva. Tihle pánové tvoří malé společenské kroužky, ať si říkají nordická rasa nebo Racionalistická asociace. Mají spoustu idejí, některé jsou všední samozřejmosti, některé jsou velmi málo zřejmé a pojednávají o svobodě, humanitě a o šíření vědění. Vtip je v tom, že tyto myšleny, ať jsou pravdivé nebo ne, jsou pravým opakem myšlenek univesálních. Není to ten druh idejí, o němž by se dalo předpokládat, že by je mohla sdílet jakákoliv větší masa lidstva v jakékoliv době a jakékoliv zemi. V některých případech se mohou vztahovat k hlubším skutečnostem, ale většina lidí by je ani v podobě, v níž je tito lidé předkládají nepoznala. Například asi existuje základní předpoklad lidského bratrství společný celému lidstvu. Ale to, co nazýváme humanitarianismem lidstvu společné není. Existuje jakési rozeznávání reálného a nereálného, které lze označit za zdravý rozum. Ale vědecký smysl pro speciální hodnotu pravdy obecně za zdravý rozum pokládán není. Je hloupé předstírat, že kněží obzvlášť pronásledovali přírodovědce, když je pravda taková, že by ho honili všichni malí kluci v každé vesnici na světě prostě proto, že to byl blázen se síťkou na motýly. Veřejné mínění vcelku vzato pohrdá specialisty a hledači pravdy mnohem víc než církev kdykoliv. Jenže tihle kritikové nikdy nemůžou pojmout veřejné mínění jako takové. Je mnoho příkladů této pravdy. Jeden z nich jsem už uvedl. Byla to absurdní myšlenka, že by snad horda pohanských nájezdníků ze severských moří a lesů v nejnevědomější epoše historie neměla být přinejmenším stejně ignorantská jako všichni ostatní. Samozřejmě, že to byli mnohem větší ignoranti, než kdokoliv s nejmenším sociálním spojením s katolickou církví. Další příklady lze najít v příběhu ostatních náboženství. Velké oblasti glóbu teoreticky pokryté jinými náboženstvími jsou v praxi často pokryté jen jistými lidskými zvyky fatalismu, pesimismu a jiných lidských nálad. Islám do značné míry zastupuje fatalismus. Budhismus velmi obecně reprezentuje pesimismus. Žádný z nich nic neví ani o křesťanské ani o humanitariární naději. Ale pro ještě přesvědčivější zkušenost je potřeba zajít na ulici, nebo do metra či do tramvaje a promluvit si se skutečnými taxikáři, kuchaři a uklízečkami, které moderní chaos odřízl od Kréda. Zjistíte, že pohané, třebaže nordičtí, nejsou šťastní. Brzy zjistíte, že pro fatalismus nemusíte do Arábie, ani pro zoufalství do tibetské pouště.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s