Pověra rozvodu (4)

Už dřív jsem se dotkl slavného či neslavného royalisty, který doporučoval, aby se lid najedl trávy, což byla asi nešťastná poněvadž tento druh životosprávy je zaznamenán toliko pro osoby královské krve. Přesto byla jistě prostota toho řešení hodna sultána, ba divošského náčelníka a především na tuto autokratickou nevinnosti jsem upozorňoval, když jsem se zabýval současnými sociálními reformami, zejména sociální reformou zvanou rozvod. Mám v první řadě na mysli spíš svévolnou metodu, než její anarchický výsledek. Téměř tak, jak starý tyran vyhnal kolik chtěl mužů na pastvu, tak nový tyran udělá z kolika žen se umane slaměné vdovy. Legendární symbolismus můžeme i pozměnit a říci, že se zdá, že králi v této pohádce vůbec nedochází, že zlatá koruna na jeho hlavě je méně, a ne více, posvátnou a ustálenou ozdobou, než je zlatý prsten na ženině prstu. Tuto změnu provádí zkrácená, ba tajná vláda, pod níž nyní trpíme a to by byl první bod proti ní, a to i pokud by šlo o skutečnou emancipaci a ona je to přitom emancipace jen formou. Nebudu předbíhat podrobnosti obhajoby, s kterou mohou přijít jiní, ale prozatím provedu hrubou praktickou obhajobu rozvodu, tak jak je nyní předkládána ve čtyřech bodech. Čtenáře jen žádám, aby si všiml, že všechny mají jedno společné, totiž to, že každý z argumentů je též užíván pro tu sociální reformu, kterou prostí lidé již nazývají otroctvím.
Za prve. Je velmi typické pro nejnovější praktické návrhy, že se zabývají případy těch, kdo jsou již odloučeni a kroky, které musí podniknout pro to, aby byli rozvedeni. Celou naši současnou společnost proniká duchu, podle kterého je výjimkám dovoleno měnit pravidla, exilu odvádět patriotismus, sirotkům svrhávat rodičovství a dokonce vdově, nebo jak jsem v tomto případě viděli slaměné vdově, ničit postavení vdané ženy. Jakýmsi symbolem této tendence je onen nešťastný kočovnický národ, kterému bylo dovoleno změnit tolik věcí, od kruciáty v Rusku po venkovskou chatu v South Bucks. Bylo nám řečeno, abychom bloudícího Žida považovali za poutníka, zatímco s bloudícím křesťanem zacházíme jako s tulákem. A přece se ten druhý aspoň snaží dostat domů jako Odysseus, kdežto ten první, pokud se o něco snaží, tak domovu utéct, jako Kain. Ten, kdo je osamocený, nespokojený, bezvýrazná, prostřední slouží všude jako záminka pro změnu toho co je běžné, celospolečenské, tradiční a populární. A změna je vždy k horšímu. Mořská panna po ní nevyniká větší ženskostí, je jen víc bezvýrazně a pochybně rybí. Kentaur se nikdy nestane mužnějším, jen vypadá víc po koňsku. Žid nemůže opravdově internacionalizovat křesťanstvo, může je jen odnárodnit. Proletář se nestane snadno malým vlastníkem, zjistí, že je mnohem snadnější stát se otrokem. A tak nešťastný muž, který nemůže snést ženu, kterou si vybral mezi všemi ženami světa není vybízen, aby se k ní vrátil a snášel ji, ale je pobízen, aby si vybral jinou ženu, kterou pak, když přijde čas může také přestat snášet. Argument je ve všech těch případech jeden a ten samý, že je totiž člověk v přechodném stav nešťastný. Možná je nešťastný, protože abnormální, ale jde tu o to, že se mu dovoluje rozvázat universální pouto, které uchovává normálními miliony jiných. Protože sám spadl do díry, dovolí se mu, aby se v ní hrabal jako králík a podkopal celý kraj.
Dále tu máme, jako vždy, když se zabýváme takovými hrubými pokusy, argument příkladem z jiných zemí, a to zejména ze zemí nových. Tak mi eugenici slavnostně říkají, že v Americe byly velmi úspěšné eugenické experimety. A svůj slavnostní výraz si strnule zachovávají (a s velkým káráním odmítají uvěřit mé) i poté,co jim povím, že jeden z eugenických pokusů v Americe je pokus chemický, který spočívá v proměně černého člověka v alotropický bílý popel. Je to opravdu mimořádně eugenický experiment, protože jeho cílem je odradit od mezirasového smíšení krve, které není žádoucí. Tenhle americký experiment se mi, ať si je jak chce americký, a já věřím a doufám, že není vůbec typicky americký. Představuje, zdá se mi, je jeden prvek ve složitosti velké demokracie a patří k dalších špatným a zlým elementům. Proto mě vůbec nepřekvapuje, že tatáž podivná část společnosti, která připustí upálení člověka zaživa, připouští i vznešenou vědu eugenickou. To samé platí v mírnější podobě o zákonech o omezení pití alkoholu. Dozvídáme, že jacísi poněkud hrubí kolonialisté zavedli zákonem prohibici, jíž se snaží obejít a právě tak se dozvídáme, že zavedli rozvodové zákony a ty se nyní snaží obejít. Alespoň v případě rozvodu se totiž argument o vzdáleném precedentu drtivě zřítil sám do sebe. V Americe se již agituje za méně rozvodů, zatímco v Anglii se agituje za víc rozvodů.
Za třetí. Když je argument založen na potřebě populace bylo by opět dobré, kdyby si jeho stoupenci uvědomili, kam je může vést. Je velmi pochybné, zda je populace jednou z výhod rozvodu, ale není pochyb o tom, že je jednou z výhod polygamie. V Německu se už jako argument pro polygamii užívá. Ale už samo to slovo nás pobízí, abychom se dívali i dál než do Německa po něčem ještě odlehlejším a odpudivějším. Pouhá populace spolu s jakousi polygamní anarchií nepřijde ani jako praktická idea nikomu, kdo se zamyslí například nad tím, jak důsledně se Evropa držela vůdčího postavení lidské rasy v kontrastu s chaotickými myriádami Asie. Kdyby byla hlavním měřítkem pokroku a efektivity populace už dávno by se jako nejprogresivnější a nejefektivnější stát Čína. De Quincey celou tu nesmírnou záležitost shrnul do věty, která je možná působivější a dokonce děsivější než všechny perspektivy orientální architektury a výjevy z opiových vizí z jejichž středu vzešla: „Člověk je v těch krajích plevel.“ Mnozí Evropané, sužovaní obavou o zahradu světa, si představovali,že v nějaké budoucí osudné chvíli tenhle plevel vyrazí a zahradu zadusí. Ale žádný Evropan si ve skutečnosti nepřál, aby květiny zplaněly jako plevel. Proto i kdyby platilo, že uvolnění pouta nutně způsobilo nárůst populace, i kdyby tomu neodporovala fakta z mnohých zemí, která svědčí o opaku, měli bychom velmi pevné historické důvody k tomu, abychom takové důvody nepřijali. Na paradox, že máme zrušit rodinu, abychom podpořili vznik velkých rodin bychom nadále měli nahlížet s podezřením.
Za čtvrté. Mám za to, že k obhajobě nového návrhu patří i to, že dokonce i obhájci jej shledávají poněkud hrubým. Dozvídám se, že přidali opatření, která princip modifikují. V podstatě jde o to, že muž má být za prvé odpovědný za vyplácení peněz ženě, kterou opouští a za druhé, že věc má být opět předložena v nějaké podobě nějakému soudci. Pro mé účely stačí jen podotknout, že je tu cosi z nezaměnitelné chuti sociologie, proti níž se stavíme, totiž ve dvou až dojemných aktech víry, v šekovou knížku a v právníka. Většina elegantních reformátorů manželství by byla mírně šokována jakýmkoliv náznakem, že by chudák stará uklízečka mohla takové peníze odmítnout, nebo že by starý laskavý soudce neměl právo dávat takovou radu. Reformátoři manželství jsou totiž velmi vážení lidé, s několika ctihodnými výjimkami, a nic nemůže do poněkud namaštěných kolejí jejich počestnosti vklouznout hladčeji než doporučení pana Serjeanta Buzfuze, že se ze zradou se nejlépe vyrovnáme náhradami, gentlemani, velkými náhradmi, nebo, že nejlepším lékem na tragedii je duchovní posouzení panem Nupkinsem (narážky na postavy Dickensovy Kroniky Pickwickova klubu).
K tomuto kvapnému náčrtku základů případu je zapotřebí slovíčko dodat. Záměrně jsem vynechal nejvznešenější aspekt a argument, který manželství považuje za božskou instituci a že logicky ti, kdo tomu věří nebudou věřit v rozvod. Já se přu s těmi, kdo v rozvod věří. Nežádám je, aby posoudili cenu mého vyznání, nebo jakéhokoliv jiného a docela bych si přál, aby mě tak často nevyzývali, abych uznal vážnost a cenu jejich bezcenné, zhoubné plutokratické moderní společnosti. Kdyby ale bylo možné ukázat, jak se domnívám, že to lze, že dlouhý historický pohled a trpělivá politická zkušenost mohou konečně sesbírat pevné vědecké důkazy o životní nezbytnost takového závazku, pak si nedokážu představit žádný větší hold a poklonu jakékoliv víře, která od počátku plamenně stvrdila od nejtemnějších počátků to, co nejnovější osvícení může teď na konci jen pomalu objevovat.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s