Pro čtenáře

Vydávám tyto eseje v této době z konkrétního důvodu spojeného se současnou situací, z důvodu, který bych rád krátce zdůraznil a vyjasnil.

Třebaže většina závěrů, zejména směrem ke konci, je pojímání s odkazem k nedávným událostem, skutečné jádro předběžných poznámek o eugenické vědě bylo psáno před válkou (kniha vyšla v roce 1922, autor mluví o první světové válce pozn. překl.). To byla doba, kdy toto téma bylo velmi akutální, kdy se eugenické děti—vzhledem ne nějak moc odlišné od jiných dětí—roztahovaly po všech ilustrovaných časopisech, kdy Nietzscheho evoluční přeludy byly poslední novinkou mezi intelektuály a kdy pan Bernard Shaw a další rozvažovali nad myšlenkou, že šlechtit lidi jako tažné koně by mohla být pravá cesta k dosažení oné vyšší civilisace intelektuální velkomyslnosti a soucitného porozumění, které lze najít u tažných koní. Může se tedy zdát, že jsem se k názoru postavil přílliš polemicky a mně se zdá, že jsem jej někdy bral příliš vážně. Kritika eugeniky se ale brzy rozšířila v obecnější kritiku moderního šílení po vědecké úřední formálnosti a přísné sociální organizaci.
A pak přišla hodiny, kdy jsem, ne bez úlevy, cítil, že všechny své poznámky mohu hodit do ohně. Byl to velmi velký oheň a strávil větší věci než takové sucharské šejdířství. Celá věc se v každém případě urovnala velmi odlišným způsobem. Úřední vědecká formálnost a organizace státu, který se na obojí specializoval vyrazily do války proti starší kultuře křesťanstva. Buď prušáctví vyhraje a pak bude protest beznadějný, nebo prušáctví prohraje a protest bude zbytečný. Jak válka pokračovala od jedovatých plynů k pirátským útokům proti neutrálním zemím bylo čím dál zřejmější, že vědecky organizovaný stát nezískává na popularitě. Bez ohledu na to co se stalo dřív, už žádný Angličan nikdy nepůjde očuchávat zápach tak ubohé laboratoře. Všechno co jsem napsal, jsem proto považoval za irelevantní a pustil to z hlavy.
S velkým zármutkem musím říct, že to není irelevantní. K mému naprostému úžasu se postupně jasně ukázalo, že vládnoucí třídy v Anglii stále postupují na základně předpokladu, že Prusko je vzorem pro celý svět. Jestliže části mé knihy jsou devět let staré, většina jejich principů a postupů je mnohem starší. Nemohou nám nabídnout nic než tu samou zatuchlou vědu, to samé byrokratické zastrašování a ten stejný teror desaterořadých profesorů, kteří dovedli nedávno německé císařství k jeho nápadnému triumfu. Z toho důvodu, tři roky po válce s Pruskem, jsem sebral a vydal tyto texty.

G. K. C.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s