Muž a jeho noviny

Na jednom malém nádraží, které odmítám jmemovat, kdesi mezi Oxfordem a Guildfordem mi ujel spoj, nebo jsem si popletl trasu natolik, že jsem tam uvázl na víc než hodinu. Čekání na nádražích zbožňuju, ale tohle nebylo zrovna přepychový příklad železniční stanice. Na nástupišti nebylo nic mimo automatu na čokoládu, který horlivě polykal pence, ale žádnou čokoládu za ně nevydával a malého novinového stánku s několika zbývajícími výtisky levného imperiálního tiskového orgánu, jemuž tu budeme říkat Daily Wire. Nezáleží na to, která imperiální tiskovina to byla, všechny píší to samé.
I když jsem to všecho už docela dobře věděl, vážně jsem se do novin začetl, zatímco jsem vyšel ze stanice na venkovskou cestu. Článek začínal překvapivou větou, že radikálové proti sobě staví společenské třídy. Dál tam psali, že nic tak něpřispělo k tomu, že je naše impérium šťastné a těší se záviděníhodným přednostech (jejichž seznam byste si mohli sami domyslet) v blahobytu všech tříd v našich velkých městech, našich lidnatých a rostoucích vesnicicích, úspěchu naší správy v Irsku etc., etc., než zdravá anglosaská ochota všech společenských tříd „plně a upřímně pracovat ruku v ruce.“ Jen toto, ujišťoval mě list, nás záchránilo od hrůz franouzské revoluce. „Pro radikály je jednoduché.“ pokračovaly noviny velmi vážně, „vtipkovat o vévodech. Jen velmi málo těchto revolucionářských gentlemanů věnovalo chudým byť jen polovinu horlivého přemýšlení, neúnavné obětavé nesobeckosti a vpravdě křesťanské trpělivosti, kterou jim dávají velcí pozemkoví vlastníci v této zemi.. Jsme si velmi jisti, že Angličané se svým houževnatým zdravým rozumem dají přednost tomu, aby byli v rukou anglických gentlemanů než v odporných drápech socialistických bukanýrů.“
* * *
Zrovna když jsem tohle dočetl málem jsem se srazil s jakýmsi člověkem. Navzdory zalidněnosti a růstu našich vesnic to vypadalo, že je to jediný člověk na míle daleko, ale cesta po níž jsem si vykračoval se stočila a zúžila skoro stejně zprudka, jako jsem ho já málem srazil od branky o niž se opíral. Zastavil jsem se, abych se omluvila a protože vypadal, že je připraven na společnost a dokonce je tím zcela nadšený, zahodil jsem Daily Wire za živý plot a pustil se s ním do řeči. Měl na sobě trosky slušných šatů, a jeho tvář měla onu plebejskou vytříbenost, kterou vídáme u malých krejčíků a hodinářů, chudých mužů sedavého povolání. Za ním stála skupina stromů stejně odraných a vyzáblých jako on, ale nemyslím, že by tragedie již symbolisoval byla jen jakýmsi nápadem inspirovaným přízračným dřevem. Strnulý výraz v jeho tváři říkal, že patří k těm, kdo mají při udržováná duše a těla pohromadě potíže nejen s tělem, ale i s duší.
Rodem byl cockney a zůstal mu dojemný přízvuky oněch ulic, jejichž jsem exulantem, aletéměř celý svůj život prožil na venkově. Začal mi vyprávět o dění kolem tím beztvarým a pozadu běžícím způsobem, jímž chudí vedou řeč o svém nádherném okolí. Jména vyprávěním prolétala a zase mizela jako čáry a kouzla, aniž by je doprovodilo nějaké biografické vysvětlení. Zejména jméno jakéhosi Sira Josepha se násobilo a opakovalo s božskou všudypřítomností. Došlo mi, že Sir Joseph asi bude největší pozemkový vlastník v oblasti a jak se ten zmatený obrázek postupně vyjevoval, začal jsem si sám dělat jasný a rozhodně ne příjemný obrázek o Siru Josephovi. Mluvilo se o něm podivným způsobem, strnule a přece důvěrně, asi tak, jak by mohlo dítě mluvit o nevlastní matce či pečovatelce, jíž se nelze vyhnout, bylo to cosi intimního, ale rozhodně ne něžného, cosi, co na vás čekalo u vašeho stolu a lože, co vám přikazovalo dělat tohle a zakazovalo támhleto s chladnou a přece jaksi osobní vrtošivostí. Nezdálo se, že by Sir Joseph byl populární, ale „znal ho každý“. Nebyl ani tak veřejně činný muž, jako spíš soukromý bůh či všudepřítomnost. Ten konkrétní muž, s nímž jsem mluvil „měl problémy“ a ten Sir Joseph na něj „byl hodně přísný“.
Pod šedostřbnými mraky a na pozadí těch stromem popálených a větrem zmučených stromů mi malý Londýňan pověděl příběh, který byl, ať pravdivný nebo ne, stejně srdcervoucí jako příběh Romea a Julie.
* * *
Pomalu si ve vsi budoval živnost jako fotograf a byl zasnoubený s dívkou z jednoho podnájmu, do níž byl vášnivě zamilován. „Já sem takovej, co by se měl radějc voženit,“ řekl a při vší jeho křehké postavě jsem věděl, co tím myslí. Jenže Sir Joseph, a zejména žena Sira Josepha, ve vsi fotografa nechtěli, protože to děvčata vedlo k marnivosti, nebo se jim prostě nelíbil zrovna tenhle fotograf. On pracoval a pracoval, až měl právě tolik peněz, aby se mohl poctivě oženit a téměř vpředvečer jeho sňatku vypršel nájem a Sir Joseph se zjevil ve vší své slávě. Odmítl nájem obnovit a náš muž se vztekle vydal jinam. Ovšem Sir Joseph byl všude a celé to místo bylo našemu muži uzavřené. V celém tom kraji nenašel žádnou kůlnu, kam by mohl přivést svou nevěstu domů. Apeloval, vysvětloval, ale upadl v nelibost jako demgog vedle toho, že byl fotograf. Potom jako by se na zimní obloze objevil černý mrak, věděl jsem totiž co přijde. Dokonce jsem i zapoměl jakými slovy promluvil o přírodě přivedené k šílenství a vypuštěné na svobodu. Pořád ale, jako na fotografii vidím šedé svaly opadaných stromů vyvstávající jako napjaté provazy, jako by celá příroda byla natažena na skřipec.
„Musela vodejít,“ řekl.
„Nemohli by její rodiče,“ začal jsem a pak nad tím slovem zaváhal, „odpustit?“
„Ale jo, jejich jí vodpustili,“ pokračoval, „ale milostivá paní…“
„Milostivá paní, ta stvořila slunce a měsíc i hvězdy,“ odsekl jsem netrpělivě.
„takže se samozřejmě může postavit mezi matku a dítě jejího těla.“
„No jo, vypadá to kapánek tvrdě….“ začal a lámal se mu hlas.
„Ale, Bože dobrý, člověše,“ vykřikl jsem, „tady nejde o tvrdost. Tohle je bezbožná a neslušná proradnost a hřích. Jestli ten váš Sir Joseph tušil s jakou vášní si zahrává, pak vám udělal takovou křivdu, za kterou by v mnoha křesťanských zemích skončil s nožem v těle.
Muž se dál zamračeně díval přes mrznoucí pole. Svůj příběh vykládal se skutečnou rozmrzelostí, ať už pravdivný byl, nebyl, nebo byl jen přehnaný. Byl určitě zasmušilý a ublížený, ale nezdálo se, že by přemýšlel o nějakém úniku.
Nakonec řekl: „No jo, svět zlej, doufejme, že přijde lepší.“
„Amen,“ odvětil jsem. „Když ale přemýšlím o Siru Josephovi, chápu proč lidi doufali, že byl svět horší.“
Pak jsme dlouho mlčeli a cítli, jak na nás leze zima až jsem nakonec najednou řekl
„Onehdy jsem na jednání o rozpočtu slyšel.“
Sundal loket z branky a zdálo se, že se od hlavy k patě proměnil jako člověk, který se zívnutím procitá ze spánku. Řekl zcela novým, hlasitějším i když mnohem bezstarsotnějším hlasem, „No jó, pane….., tenhlencten rozpočet….pěknou vostudu ti Radikáli dělaj.“
Pozorně jsem naslouchal a on pokračoval. S jakousi pečlivou přesností řekl: „Třídu stavěj proti třídě, to vám povím. A co, řeknou mi, postavilo naše impérium, než připravenost všech tříd pěkně pracovat ruku v ruce.“
Popošel trochu nahoru a dolů po cestě a podupával zimou. Pak pokračoval: „No povídám, co jinýho nás vochránilo od všech těch hrůz francouzský revoluce?“
Mám dobrou paměť a tak jsem celý napnutý čekal na další větu. „Můžou se smát vévodům, ale chtěl bych vidět, jak jsou aspoň z polovičky tak laskavý a chovaj se aspoň z poloviny tak po křesťansku, jako taková spousta statkářů. Povidám pane,“ obrátil se ke mně zase tváří a bylo na něm vidět, že se chystá skončit pořádným paradoxem „Lidi anglický mají ňákej zdravej rozum a radějc budou v rukách gentlemanů, než v drápech tý bandy socialistickejch banditů.“
Měl jsem nepopsatelný pocit, že byc měl začít tleskat, jako bych byl na veřejné schůzi. Šílené rozdělení mezi duší toho člověka a jeho předpřipravenou theorií byla jen příkladem toho, co pokrývá čtvrtinu Anglie. Když se otočil, všimnl jsem si, že mu z otrhané kapsy kouká Daily Wire. Dal mi sbohem hotovým přívalem hesel a ztěžka vykočil po cestě. Díval jsem se jak se jeho postava postupně zmenšuje v zelené krajině tak, jak je svobodný člověk čím dál menší a menší na anglickém venkově.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s