Brázdy

Když se dívám, jak se všude v okolí zelená zrající obilí rozběhne se mi, ani nevím proč, v hlavě vzpomínka na zimu. Říkám rozběhla, protože to je to správné slovo pro staré rozmáchlé linie zoraných polí. Při nějaké nahodilé zákrutě na cestě vlakem či pěší vycházce jsem náhle zahlédl bouřlivé pádění brázd. Brázdy jsou jako šípy, letí po oblouku oblohy. Jsou jako hopsající zvířata, přenesou se přes neorušitelný kopec a skulí se druhou stranou dolů. Podobají se útočícím útvarům, přeženou se přes kopec v uhánějících skvadronách a ženou se dál v útoku jízdy.Mají v sobě všechno, co připomíná Araby ženoucí se pouští, rakety svištící oblohou nebo proudy uhánějící řečištěm. Nikdy nevypadalo nic tak živě, jako tyto hnědé linie vystřelující zčistajasna z výšky hřebene dolů do jejich tichého víru v údolí. Byly svižnější než šípy, ohnivější než Arabové, bouřlivější a veselejší než rakety. A přece to nebylo víc, než úzké rovné linie narýsované s obtížemi jako diagram upracovanými a trpělivými lidmi. Muži, kteří orali se snažili orat rovně, neměli vůbec v úmyslu vytvořit velké zákruty a romáchlé oblouky libé oku. Ony vodopády rozeklané země byly vytvořeny Boží milostí. Vždy jsem v nich nacházel potěšení, nikdy jsem ale nepátral po důvodech mé radosti. Existují jistí velmi bystří lidé, kteří se nemohou těšit z radosti, pokud jí nerozumí. Jsou i jiní a ještě bystřejší lidé, kteří tvrdí, že o radost přijdou v momentě, kdy jí porozumí. Já, díky Bohu, nikdy nebyl bystrý a vždy se dokážu z věcí těšit, ať jim rozumím nebo ne. Dokáže mě potěšit orthodoxní Tory, i když ho nikdy nedokážu pochopit. Mohu mít potěšení i z orthodoxního liberála, i když ho chápu až moc dobře.
* * *
Nádhera polních brázd je ale v tom, že jako všechny nádherné věci jsou stovřeny rovné a proto se ohýbají. Ve všem co se elegantně ohýbá musí být jisté úsilí o vzpřímenost. Luky se krásně prohýbají, když se napínají jen proto,že se snaží zůstat pevné a čepele mečů se mohou zkroutit jako stříbrné pásky jen proto, že si jsou jisté, že se znovu srovnají. Totéž ale platí o každé tuhé křivce kmene stromu, o každé ztuha ohnuté větvi, v přírodě stěží najdeme i jen jakékoliv poklesnutí slabostí. Tuhá pevnost jen malinko polevující jako spravedlnost hnutá milosrdenstvím je celou krásou země. Vesmír je diagramem jen krásně vyšinutým z přesného tvaru. Vše se pokouší být přímé a vzpříméné a všemu se to přesně šťastně nedaří.
Fleret se může při výpadu prohnout, ale není nic krásného na tom začínat bitvu s křivou čepelí. A tak přesná muška a silná nauka mohu mírně ustoupit ve skutečném boji s fakty: ale to není důvod k tomu, abychom začíanli bitvu se slabou naukou nebo křivým mířením. Nebuďte oportunisté, snažte se při každé příležitosti být theoretiky, lze se totiž spolehnout, že o všechnu oportunistickou práci se postará osud. Nesnažte se ohnout víc, než se ohýbají stromy. Snažte růst zpříma a osud už si vás ohne.
Však běda! Přicházím s ponaučením dřív, než s bajkou a přece si sotva dokážu představit, že byste jinak dokázali zahlédnout to, co myslím pod ohromnou vizí zoraných kopců. Tyto zbrázděné svahy jsou nejstarší lidskou architekturou: člověka vedla jeho nejstarší astronomie, jeho cílem byla nejstarší botanika. A pokud jde o geometrii, už samo slovo dokazuje mou věc.
* * *
Když jsem ale pohlédl na onem ztuhlý proud souběžně vyoraných přímých linií, zdálo se mi, že vidím celý velký úspěšný výsledek demokracie. Zde byla pouhá rovnost, ale rovnost spatřená ve velkém je vytečnější, než jakákoliv nadřazenost. Rovnost volná a v rozletu, rovnost pádící přes kopce a údolím, rovnost vyrážející do světa—takový byl smysl oněch vojenských brázd: vojenských v jejich identitě a energii. Vytvarovaly kopce a doliny velkými křivkami jen proto, že se nechtěly nijak křivit. Mocné linie v krajině vyryly v půdě svými ztuha taženými meči. Tvrdit, že člověk krajinu zkazil není jen nesmysl, ale rouhání. Člověk krajinu stvořil a byl to jeho úkol a práce, coby obrazu Božího. Žádný kopec, pokrytý běžnými křovisky nebo nahloučenými trsy fialového vřesu by nemohl být natolik vznešeně kopcovitý,j jako ona vyvýšenina na niž vybíhaly seřazené brázdy jako snaživí andělé. Žádné údolí zmatené zbytečnými chatami a městy by nemohlo být tak naprosto dolíkaté jako ona propast do níž se pádící brázdy řítily jako démoni do vířivé jámy.
Právě tvrdé linie disciplíny a rovnosti vyznačují krajinu a dávají jí všechen její tvar a smysl. Právě proto, že linie brázd jsou ošklivé a rovné je krajina živá a výtečná. A myslím, že jsem už jinde poznamenal, že republika je založena na pluhu.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s