K filosofii návštěv pamětihodností

Bylo by docela zajímavě zjistit, co se inteligentní osobě -a tím míním osobu s jakoukoliv inteligencí- nelíbí na prohlížení pamětihodností. Proč vyvolává podivné mrazení na duši představa autokaru plného turistů, kteří se jedou podívat na Neslonovo rodiště nebo místo, kde padl Simon de Montfort? Docela snadno mohu říct z čeho tento matný odpor vůči turistům a jejich památkám neplyne—alespoň tedy pokud jde o mne. Ať už jsou mé ostatní neřesti jakékoliv (a že by o nich bylo pěkně nechutné povídání), mohu v klidu dát ruku na srdce a říct, že neplyne z ubohého opvržení pmětihodnostmi, ba ani z ještě víc opovrženíhohodného pohrdnání turisty. Jestli je něco ještě trpasličtější a žalostnější než neúcta k minulosti, pak je to neúcta k přítomnosti s nadšenými a pestrobarevnými procesími života, k nimž patří vedle mnoha dalších povozů a triumfálních vozů i autokary. Neznám nic tak vulgárního jako je opovržení vulgaritou, které se ošklíbá nad úředníky na svátečním výletě a cockneye na plážích Margate. Člověk, který si u úředníka nevšimne ničeho, než jeho cockneyského přízvuku, by si u Simona de Montfort nevšiml ničeho, než jeho franouzského akcentu. Ten, kdo huláká na Jonese, protože někde nevyslovil h by stejně hulákal na Nelsona, že někde zapoměl ruku. Tihle lidé smýšlí v podstatě vulgárně a proto se rychle začínají vysmívat. Je stejně snadné si z Monforta utahovat jako z cizáka nebo z Nelsona coby mrzáka, jako si tropit žerty z klopotné řeči a zohavených těl mas nanší komické a tragické rasy. Pokud se poněkud odtahuji od této záležitosti s turisty a tumbami, rozhodně to není proto, že bych bych byl tak zesvětštělý, abych smýšlel nevážně o hrobech či o turistech. Mám ve velké úctě ony velké muže, kteří měli tolik odvahy, že zemřeli a chovám úctu i k těmto malým lidem, že mají odvahu žít.
I kdybychom však tohle přiznali, lze namítnut další. Dalo by se říct, že pamětihodnosti a davy obyčejných lidí jsou vskutku dobré věci, jako fialky a pelargonie, jen se prostě nehodí k sobě. Klobouk tvrďák je krásná věc (můžeme tvrdit se vší naléhavostí), ale není to taková architektura jako katedrála v Ely, je to malá kupole, malá rokoová kupole v renesančním stylu, a nejde dohromady s lomenými oblouky šturmujícími nebesa jako kopí. O autokaru se dá říct, že je roztomilý, pokud stojí na podstavci je uctíván čistě sám o sobě, ale neladí s křivkami a obrysem starého trojpalubníku, na němž skonal Nelson, to je krása docela jiného druhu. Proto (předpokládejme, že by pokračoval náš mudřec) starobylé pamětihodnosti a demokraci je třeba oddělit jako věci, jež spolu nesouvisí a nedrží pohromadě. V prostoru a čase si nemusí vyhovovat a odpovídat věci, jež rozhodně nejsou v rozporu pokud jde o základní hodnoty a ideály. Katolická církev tak má pro novorozence vodu a pro umírající olej, ale vodu s olejem nikdy nemíchá.
To je sice vysvětlení uspokojivé, ale pro mě není dostatečné. První námitkou je, že stejný pach falešného patosu pronásleduje při záměrných a promyšlených návštěvách „vybraných krás“ i duše lidí s v nejelegantnějším postavení, kteří si maximálně chrání své soukromí. Zejména návštěvy Kolosea za svitu měsíce mi přijdou vždy skoro stejně vulgární jako procházka v něm za svitu divadleních lamp. Jeden milionář stojící na vrcholu Mont Blancu, jeden milionář stojící v poušti vedle Sfingy či jeden milionář stojící vprostřed Stonehenge, je pokaždé stejně komický jako milionář stojící kdekoliv jinde a to už je co říct. Na druhé straně, pokud by přišel klobuk tvrďák osobně a soukromně na návštěvu katedrály v Ely, nebude mít žádný milovník gotické harmonie jistě žádné námitky, pokud samozřejmě nebude tvrďák nasazený na něčí hlavě. Je tu ale jedna vskutku mnohem hlubší námitka proti této teorii dvou neslučitelných výtečností v starobylosti a popularitě. Pravda je to totiž taková, že staré pamětihodnosti byly téměř zcela právě to, oč se normální obyvatelstvo zajímalo a aže právě téměž výlučně právě obyatelstvo se systematicky staralo o jejich zachování. Nejstarším obyvatelem byl vždycky vesnický sedlák a o něm jsem nikdy neslyšel, že by byl gentlemanem. Jsou to právě venkované, kdo uchovává všechny tradice o místech bitev či stavbách kostelů. Právě oni si pamatují, pokud něčí paměť sahá, letmá spatření víl nebo vážnější zázraky světců. Ve třídách nad nimi bylo nadpřirozené poraženo nadutostí. O tom říká pravdu ohromující text Písma: „Není-li žádného vidění, lid pustne.“ Stejně tak ale v praxi platí, že není-li lidu, vidění hasnou.
Musíme proto opustit myšlenku, že onen pocit mírné nelibosti k všeobecnému navštěvování pamětihodností vychází z jakéholiv vnitřní neslučitelnosti mezi idejí zvláštních svatyní a trofejí a idejí velkých mas obyčejných lidí. Naopak, tyto dva prvky posvátnosti a demokrace byly v průběhu dějin obzvláště propojené a svázané spojenectvím. Svatyně a trofeje často stavěli a vystavovali obyčejní lidé. A vždy je stavěli a vystavovali pro obyčejné lidi. Ať už se zhýčkaný a přejemnělý moderní umělec rozhodne svoji teorii odborného úsudku a aristokratického vkusu aplikovat na cokoliv, nutně zjistí, že je velmi obtížné je aplikovat na takto historické a monumentální umění. Veřejné budovy se staví zjevně s cílem na veřejnost zapůsobit. Nejaristokratičtější náhrobek je náhrobkem demokratickým, protože byl zbudován, aby byl viděn. Aristokratická je v něm jen tlející mrtvola, ne nepomíjející mramor. Kdyby chtěl onen člověk být skrznaskrz aristokratech, nechá se pochovat na své zahradě. I kaple té nejsevřenější a nejvýlučnější sekty je zvenčí universální, i kdyby by zevntiř byla jakkoliv omezená. Její zdi a okna se staví všem směrům kompasu a stranám vesmíru. Jako příbytek může být malá, ale jako monument je universální. Kdyby se oni sektáři chtěli scházet skutečně v soukromí, scházeli by se po domech. Kdykoliv a kdekoliv postavíme národní či obecní dům, sloup nebo sochu obracíme se k davu jako demagog.
Socha každého státníka se sama o sobě nabízí ke zvolení právě tak jako sám státník. Každý epitaf na desce v kostele se vystavuje davu jako kterýkoliv předvolební plaktát. A když budeme ještě chvíli uvažovat tímto směrem mohli bychom myslím zjistit, proč v nás moderní návštěvy pamětihodností cosi dráždí, cosi co není ani sprostým pohrdáním hroby, ani rovněž sprostým pohrdáním hulváty. Je tu přece totiž mnoho hřbitovů, kde leží převážně leží mrtví hulváti, nejsou kvůli tomu ani méně posvátné, ani méně smutné.
Zdá se mi, že skutečným vysvětlením je to, že tyto katedrály a triumfální sloupy byly určeny ne pro lidi kulturnější a ostýchavější než moderní turisté, ale pro lidi hrubší a nedbalejší. Ony výtrysky živého kamene stojící jako zmražené vodotryky byly postaveny tak, aby si jich všimli běžní nevšímaví lidé spěchající za svými záležitostmi, a kdo si jich všimne, ten na ně nikdy nezapomene. Pravý způsob jak oživit kouzlo našich velkých chrámů a historických hrobů není ten, který vždy doporučoval Ruskin. Nejde o to věnovat historickým budovám čím dál větší pozornost. Ne, ne, spíš je potřeba si jich všímat málo. Kupte si v Maidstone bycikl, jeďte na něm navšívit tetičku v Doveru a uvidíte katedrálu v Canterbury, tak jak byla postavena, aby se na ni lidé dívali. Vydejte se Londýnem nejkratší cestou mezi Croydonem a Hampsteadem a Nelsonův sloup vám, poprvé ve vašem životě, připomene admirála Nelsona. Katedrálu v Herefordu si nejlépe prohlédnete a oceníte, pokud do města přijedete na cider a ne za architekturou. Place Vendome skutečně uvidíte, když budete mít někde kolem jakési zařizování, ne když půjdete vycházkou za uměním. Ona znamení totiž naši otcové vztyčili pro prosté a namáhavě pracující generace lidí, kteří byli praktičtí a trápilo je mnoho věcí.A je tu věru ještě jedna nikoli nedůležitá věc. Fakt, že se lidé do katedrál chodili modlit. Když se ovšem bavíme o moderních uměleckých milovnících katedrál, nemusíme se jím zabývat.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s