Futuristé

Byl zrovna teplý, zlatavý večer, právě tak příhodný pro říjen, já se právě díval (s politováním) na malá černá prasátka vyháněná z mé zahrady, když mi pošťák s ledabylým spěchem, jímž nesporně skrýval své emoce, podal Manifest futurismu. Kdybyste se mně zeptali, co že to futurismus je, neuměl bych vám odpovědět. I sami futuristé se zdají být poněkud na pochybách, možná čekají, co ukáže budoucnost. Pokud se ale chcete zeptat, cože je zač ten Manifest, to vám řeknu s chutí, protože o něm vím docela dost. Napsal ho jakýsi Ital jménem Marinetti a vyšel v magazínu zvaném Poesia Je nadepsán obrovským písmem Manifest Futurismu a rozdělan malými čísly. Začíná rovnou k věci a asi takhle: „1. Chceme oslavit lásku k nebezepečí, zvyk energie, sílu troufalosti. 2. Podstatným prvkem naší poesie bude odvaha, troufalost a vzpoura. 3. Literatura až posud oslavovala zamyšlenou nehybnost, vytržení a dřímotu. Naším přáním je povznést agresivní pohyb, horečnatou nespavost, běh, zoufalý skok, políček a ránu.“ I když jsem docela v rozumných mezích vychvalova políček, zdá se mi, že je to stěží tak nový literární náměr, jak si představují futuristé. Zdá se mi, že navzdory dřímotě, jež plní obléhání Tróje, Píseň Rolandovu a Zuřivého Rolanda a přes zadumanou strnulost, jíž se vyznačuje Pantagruel, Jindřich V. a Ballad of Chevy Chase (britská píseň o velkém honu, který se zvrhl v krvavou bitvu mezi Angličany a Skoty na pozemí obou zemí pozn. překl.) v nich občas probleskává obdiv k odvaze a ochota oslavovat lásku k nebezpečí a dokonce si myslím vzpománám, že i o „síle troufalosti“ se, pod trochu jiným jménem, kdesi v literatuře mluví.
* * *
Jak se ale zdá je rozdíl v tom, že někdejší válečníci se věnovali turnajům, jež přinejmenším byly pro ně samontné nebezepečné, kdežto futuristé mají zálibu v autech, jež především děsí ostatní lidi. Futuristé, ve svých motorových vozech se věnují „agresivnínu pohybu“, ale chodcům zbývá „běžet“ a „zoufale skočit“. V oddílu čtvrtém se říká „Prohlašujeme, že nádhera světa byla obohacena o novou formu krásy, krásu rychlosti. Závodní automobil ozdobený velkými rourami přípomínajícími hady s výbušným dechem….Závodní automobil řítící se po vybuchujícím prachu je nádhernější než Níké Samothrácká.“ Je rovněž mnohem jednoduší, pokud máte peníze. Je ovšem docela jasné, že nemůžete být futuristou, pokud nejste hrozně bohatý. Pak následuje tato věta, nad níž duše zaplesá: „5. Zapějeme chválu člověku třímajícímu setrvačník z nějž vybíhá ideální převodník protínající celou zemi a narážející se na obvod kolem své vlastní oběžné dráhy“ Jak veselá by to byla píseň, jak hřejivá a srdečná a v jak prostém rytmu! Dokážu si představit futuristy sedící kolem ohně v taverně prozpěvující dokola nějakou baladu s tímhle neporovnatelným refrénem a vykřikující přes houpající se džbány cosi jako:

A notion came into my head as new as it was bright
That poems might be written on the subject of a fight;
No praise was given to Lancelot, Achilles, Nap or Corbett,
But we will sing the praises of man holding the flywheel of which the ideal
steering-post traverses the earth impelled itself around the circuit
of its own orbit.
(Na mysl mi přišel nápad stejně bystrý jako nový/bych o bitkách zapěl básnivými slovy/ Nikdo nevzdal čest Lancelotovi, Achilllovi, Napovi či Corbettovi, ale zapějeme chválu člověku třímajícímu setrvačník z nějž vybíhá ideální převodník protínající celou zemi a narážející se na obvod kolem své vlastní oběžné dráhy. Pozn. překl.)
Aby se pak nikdo nedomnívla, že by snad byl futurismus tak změkčilý, aby připustil jakákoliv demokratická omezení násilí a lehkovážnosti rozmařilých tříd dojde i na verše zvláštní chvály ke cti motorových vozů:
My fathers scaled the mountains in their pilgrimages far,
But I feel full of energy while sitting in a car;
And petrol is the perfect wine, I lick it and absorb it,
So we will sing the praises of man holding the flywheel of which the ideal
steering-post traverses the earth impelled itself around the circuit
of its own orbit.
(Mí otcové zdolávali hory, neb lákaly je poutě/já překypuji silou,když sedím si tu v autě/benzín je jak dokonalé víno, je olizuji a vstřebávám/ proto zapějme chválu člověku třímajícímu setrvačník z nějž vybíhá ideální převodník protínající celou zemi a narážející se na obvod kolem své vlastní oběžné dráhy. Pozn. překl.)
Ano, věru jsou to písně, které sklidí bouřlivý ohlas. Kéž bych tu měl dost místa, abych mohl dokončit tu píseň, nebo podrobně představit další části Deklarace. Postačí říct, že futurismus chová uspokojivou nelibost jak vůči liberální politice, tak vůči křesťanským mravům. Uspokojivou říkám proto, že ať už se kříž a čapka svobody mezi sebou haštřili jakkoliv nešťastně, vždy je pojila mdlá zášť podobných pitomých megalomanů, jakou jsou tihle. Budou „velebit válku – jedinou hygienu světa – militarismus, patriotismus, destruktivní gesto anarchistů, krásné myšlenky, které zabíjejí, a opovržení ženou.“ Chtějí „zničit musea, knihovy a bojovat proti moralismu, feminismu a vší utilitářské zbabělosti.“ Prohlášení končí mimořádnou pasáží, jíž vůbec nerozumím, je to celé o tom, že se panu Marinettimu má něco stát až mu bude čtyřicet. Nakolik se v tom dokážu vyznat, tak ho nejspíš zabijí jiní básníci, kteří budou ohromeni láskou a obdivem k němu. „Vypraví se proti nám z velké dálky, odevšad, budou skákat v rytmu svých prvních básní, chmatat do vzduchu zkroucenými prsty a před branami Akademie čichat příjemný pach našich tlejících myslí.“ Nu, je docela uspokojivé dozvědět se, třebaže zastřeně, že má tahle záležitost jednoho dne skončit, aby mohla být vystřídána jinou pošetilou hloupostí. A i když se obvykle vyhýbám tomu, abych sekal zaťatými prsty do vzduchu, mohu pana Marinettiho ujistit, že toto opomenutí mě nijak nediskvalifikuje a že příjemný pach jeho tlejícící mysli cítím opravdu velmi dobře.
Myslím, že jedinád další věc, o niž ve futurismu jde, je obsažena v této větě „Tento náš převratný a paličský manifest metáme právě v Itálii, protože Itáli zbavíme jejích nesčetných museí, které ji pokrývají nesčetnými hřbitovy.“ To je myslím celkem úplné shrnutí. Člověk by řekl, že nejlepší způsob, jak se zbavit musea je nechodit do něj. Otcové a dědové páně Marinettiho osvobodili Itálii od věznic a mučíren, míst kde byli lidé drženi silou. Byli tak spoutaní „moralismem“ a útočili na vlády pro jejich nespravedlnost, na skutečné vlády se skutečnými kanóny. Byli tak utilitářsky zbabělí, že po stovkách umírali na rakouských bajonetech. Dokážu si docela dobře představit, proč se pan Marinetti ve svém autě nechce ohlížet zpět. Pokud je tu něco, co by mohlo způsobit, že by vypadal ještě menší než nyní, pak by to bylo víření bubnů mrtvých mužů a sen o kolem procházejícím Garibaldim. Duchové starých radikálů procházejí kolem, reálnější než živí lidé, aby napadli nevím jaké opevněné město v pekle. A futurista mezitím stojí v bojovném postoji před museem a vzdorně říká činovníkovi u přepážky, že on dovnitř nikdy, ale opravdu nikdy nevejde.
I blázni bývají k něčemu dobří. Ne snad proto, že by utíkali tam, kam se andělé bojí i jen zlehka vejít, ale spíš proto, že dávají vědět, co má za lubem čert. Nějaká zvrácená hloupost bude poletovat kolem beze jména a pronikne celou společností, když tu náhle nějaký šílenec jí dá jméno, a od té chvíle to bude neškodná. U všech opravdu nebezpečných věcí platí, že jakmile se nebezpečí objeví, je po něm. Můžeme doufat, že lenoši rozvalující se v Poesii dali své filosofii jméno jednou provždy. Pojmenovat filosofii znamená v jejich případě skoncovat s ní. A přece byla jejich filosofie v naší době velmi rozšířená, těžko by se dalo na ni ukázat a skoncovat s ní, nebýt tohoto dokonalého bláznovství. Krédo jehož je tenhle manifest (dejžto Pámbu) květem a koncem stojí vposledku na tvrzení, že je odvážné a udatné dovolávat se budoucnosti. Nuže, dovolávat se budoucnosti je zcela chbé a přihlouplé. Statečný člověk se ptá, co chce a ne co se dá čekat, že dostane. Udatný člověk, který chce atheistickou budoucnost si říká atheista, udatný člověk, který ji chce socialistickou si říká socialista a udatný člověk, který ji vídí katolickou, si říká katolík. Ale slaboduchý člověk, který neví, jakou chce budoucnost si říká futurista.
* * *
Odehlnali všechna prasátka. Ále, všechny puntičkáře vyhnali a prasata tu nechali! Obloha se začíná sklánět do tmy a všichni ptáci a květy sestupují pevně a jistě do onoho zdravého podsvětí, kde věci dřímou a rostou. Pan Marinetii o sobě přece jen řekl pár pravdivých slov, když zmínil „horečnatou nespavost“. Celý vesmír se vrhá po hlavě do štěstí noci. Jen šílenec nenajde odvahu spát.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s