Správce Chiltern Hundreds

Vyšplhal jsem onehdy na jedom z odlehlých výběžků Chiltern Hills na jeden z oněch vysokých, strmých a větrných hřbitovů, z nichž mrtví jakoby se rozhlíželi dolů po živých. Tak jako je Olymp horou bohů, tohle byl kopec duchů. Ve zdejším kostele odpočívaly kosti vznešených puritánských lordů z časů, kdy puritánům patřila v Anglii skoro všechna moc, a to i v oficiální církvi. A pod těmito vyzdviženými kostmi ležela ohromná a vykotlaná údolí anglického venkova, jimiž každou chvilku prolétaly motorové vozy jako meteory a kde na lesnaté šachovnici stály bílé čtverce a obdélníky venkovských sídel dokonce i těch rodin, které jsou dnes buď otupělé bohatstvím nebo zkažéné toryovstvím. Když jsem se tak rozhížel po temně zelených vyhlídkách za onoho jasného žlutého večera, přišla mi na mysl příjemná a stroze prostá myšlenka, krásná jako zelený les a vážná jako hroby. Takto jsem uvažoval: že bych se měl dostat do parlamentu, pohádat se svou stranou, přijmout správcovství Chiltern Hundreds (Steward of of the Chiltern Hundreds viz níže pozn. překl.) a pak se jej odmítnout vzdát.
U nás v Anglii jsm tak pyšní na naše bláznivé ústavní anomálie, až mám dojem, že jen velmi málo čtenářů potřebuje vysvětlovat, co je zač Steward of of the Chiltern Hundreds. Ovšem pro případ, že by se nějaký šťastný člověk, který nikdy neslyšel o takových pochybných bláznivinách nikdy neslyšel, rychle připomenu v čem tato právní fikce spočívá. Jelikož se do parlamentu člověk obvykle dostane dobrovolně, ba se o to někdy velmi snaží, přirozeně byste předpokládali, že stejně dobrovolná záležitost bude i odchod z parlamentu. Očekávali byste, že ostatním poslancům bude víceméne jedno, že odcházíte, pokud je to vysloveně nepotěší, zejména proto, že místnost, kde zasedají byla s typicky prohaným nelogickým starým anglickým zdravým rozumem postavena příliš malá na to, aby pojala všechny, kdo v ní mají zasedat. Jenže, milá děvčata, tak to není, jak se v Íliadě praví. Když jste prostým poslacem (Bůh sám ví proč), resignovat nemůžete. Ale pokud jste ministrem koruny, pak (Bůh sám ví proč) můžete. K tomu, abyste se dostali ze Sněmovny je tedy nezbytné stát se ministrem. Musí vám dát nějaký úřad, který neexistuje, nebo který nikdo nechce, aby vám mohli odemknout dveře. A tak se vydáte za předsedou vlády, snažíte se vypadat co nejunaveněji a řeknete, že vaší celoživotní ambicí bylo stát se správcem Chiltern Hundreds. Předseda vlády na to odpoví, že si nedokáže představit nikoho morálně i mentálně způsobilejšího pro takový úřad. Pak vám ho udělí a vy se spěšně vzdálíte ponořeni v úvahy nad tím, jak se kontinetální republiky zmítají v anarchii, protože jim schází trocha poctivé anglické přímosti a jednoduchosti.
* * *
Nuže ona myšlenka, která do mě uhodila jako blesk, když jsem seděl na chilternském svahu spočívala v tom, že bych rád přiměl předsedu vlády, aby mi svěřil Chiltern Hundreds a pak ho vyděsil a zmátl tím, že bych projevil nejhorlivější zájem o svou práci. Přihlásil bych se k obecnému povědomí o svých povinnostech, ale žádal o podrobnější poučení. Chtěl bych se seznámit s místosprávcem a zástupcem místosprávce a všemi stálými představiteli, kteří jsou slávou tohoto úřadu. Můj zápal a nadšení by vlastně nebyl zcela nereálný. Pokud si totiž vzpomínám, původním úkolem správce Chiltern Hundreds bylo potlačit psance a lupiče v této části světa. Inu, psanců a lupičů je v této části světa pořád dost a třebaže se jejich metody změnily tak výrazně, že by to vyžadovalo i odpovídají změny v práci správce, rozhodně si myslím, že enegický správce s patřičným duchem veřejné služby by je pořád ještě dokázal pochytat.
Z rozlehlých lesů západně od velkého města totiž ještě pořád nevymizeli lapkové. Zloději nezmizeli, jen jsou tak velcí, až jsou neviditelní. Na mapě onoho kraje nevidíte napsáno Asie, ani nenajdete přes anglický venkov napsáno Zloděj i když je napsáno stejně velkými písmeny. Znám lidi despoticky vládnoucí nad velkými díly oné země. Každy jejich životní krok byl uklouznutím, které by je mohlo poslat do Dartmooru, ale oni si dál vyšlapují po vysoké tvrdé hradbě mezi dobrem a zlem, po zdi ostré jako čepel meče si vykračují stejně měkce a zlehka jako kočka. Sama nezměrnost jejich tichého násilí zastřela oč jim ve skutečnosi šlo, a pokud se zdálo že se berou za vlastnická práva, bylo to ve skutečnosti je proto, že je tak často porušovali a majetky zabírali. Jestliže neporušují zákony, pak je tomu tak jen proto, že si je sami píší.
* * *
My ale koneckonců nepotřebujeme víc, než správce Chiltern Hundreds, který by skutečně rozuměl kočkám a zlodějům. Lidé loví každé zvíře odlišným způsoem a boháči by mohli podvodníky chytat se stejnou zdatnostní s jakou loví vydry a trofejní jeleny, kdyby se jim opravdu chtělo. Jenže oni nikdy neměli parohatého strýčka, ani blízkého přítele, který byl vydrou. Vsadím se, že když někdo z velkých lordů odpočívajících támhle za mnou na hřbitově vyrazil proti svým nepřátelům do hlubokých lesů pode mnou, měli luk proti luku na každého ze psanců a kopí proti kopí na každého loupeživého rytíře. Věděli na čem jsou a proti pachatelům ničemností své doby bojovali jejími zbraněmi. Kdyby se tentýž zdravý rozum použil na obchodní právo, do osmačtyřiceti hodin by byly vyřízené americké trusty a africké předběžné financování. To se ale nestane, protože vládnoucí třída se buď nestará, nebo se o zločince stará až příliš. Pokud jde o mne, měl jsem blouznivou příležitost stát se beaconfieldským konstáblem (s hrubě nedostatečnými pravomocemi), ale obávám se, že skutečnými správcem Chiltern Hundreds nebudu nikdy.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s