V. O atheistickém museu

Možná tím odhalím jistou nenapravitelnou a neslušnou lehkovážnost a frivolnost mé povahy, ale většina informací o bolševicích, a zejména od bolševiků, mi přije k smíchu. Vím,že někteří majitelé novin a další podobní národní vůdcové si myslí, že by v nás měly vyvolávat jen záchvěvy hrůzy, proto vydávají periodické výzvy a provolávní k veřejnosti a říkají nám abychom se jen třásli dál. Já ale v chvění a třas jako způsob boje příliš nevěřím. Zatím jsem ještě neslyšel o žádné pitomosti, kterou by se podařilo třasem zlikvidovat a slyšel jsem o několika, které byly rozptýleny smíchem. Na celé věci jsou jistě určité aspekty, které vůbec k smíchu nejsou, na což poukázali někteří skutečně odpovědní autoři ve své formulaci argumentů a odporu proti bolševikům. Ale přinejmenším nelze než reagovat čistým, bujarým a šťastným smíchem na některé methody, jichž bolševici používají, aby formulovali svou věc. Jsem tedy kupříkladu přirozeně rozrušen a působí mi bolest, když jen zaslechnu, že nějací ruští atheisté zbořili kostel. Když se ale dozvím, že z něj udělali jakési Museum atheismu, pak se všechny ostatní nálady na okamžik slijí v nevinné a nesmíšené veselí.
Pokud jsem to pochopil dobře, tak Bohu vzdorující museum zřídíte tak, že sesbíráte zlomky a ostatky všech možných náboženství, nebo toho, co za náboženství považujete a naskládate je do skleněných vitrín s malými nálepkami. Slyšel jsem, že na jedné straně bude, řekněme nabalzamované tělo světce, a na druhé nějaký Eskymák, uložený z důvodů známých či neznámých v ledu. Pak tam bude běžná egyptská mumie a kosti hinduistického mnicha nebo tak něco, a tak dál.A když už ostrá, pronikavá inteligence Nové Mládeže jednou objevila, že je možné uložit do jedné místnosti vedle ostatky koptského poustevníka a modlu z jihomořských ostrovů, okanžitě dospěje i k logickému závěru, že vesmír postrádá jakýkoliv plán či záměr. Poté co se její mocný intelekt několik hodin potýkal s faktem, že skleněná vitrína obsahující relikviář je velice podobná jiné vitríně obsahující ju-ju, bude zcela a definitivně jasné i to, že neexistuje Bůh. Samotnému mi není jasné, jak si nějaká lidská bytost může myslet, že taková směšná směs z šíleného kabinetu kuriozit, může kohokoliv ovlivnit při posuzování jakékoliv vážné záležitosti, ale koneckonců patřím ke staré gardě demokratických idealistů a dávám přednost přesvědčení, že si všichni lidé jsou rovni v tom, že jsou obdařeni lidským rozumem. V jednom smyslu ale, popravdě řečeno, lze takové věci i brát vážně. Ba věru z nich plyne poučení proti nám samým, což je někdy zdravější, než poučení proti našim protivníkům.
Na bolševických žvástech je nejhorší to,že se zdaleka neomezují jen na bolševiky. Pravdaže si ty nejhorší součásti ze svých blábolů bolševici vypůjčili od ekonomického a biologického materialismu toho druhu, který západní Evropě existoval dlouho před tím, než z něj udělali sice nespoutaný, ale opožděný nepokoj ve východní Evropě. . Proto i když lze komunuisty v mnoha ohedech označit za šílence, to do čeho jsou skutečně blázni jsou stroje a mašinerie, tedy přesně to, po čem šíleli naši dědové a pradědové za časů Manchesterské školy. O nás se dnes nedá říct, že bychom z toho šíleli, ani to, že bychom z toho byli divocí. Lze říci jen tolik, že jsme krotcí. Jenže hloupá víra Moskvy mechanickou akci a mrtvou hmotu podpírá její extrémní komunismus právě tak, jako podpírala extrémní individualismus našich otců. A právě tak, jako si vypůjčili svou mašinerii, tak si vypůjčili i svůj materialismus. Je to starý materialismus devatenáctého století toho nejvyčichlejší a nejdusnější druhu, který už na Západě téměř všichni vědci opustili kvůli tomu,j jak ztuchlý a vyčichlý je. Jeho zatuchlost vyniká v tom starém hloupém nápadu s diskreditací rozvinutých a vysokých náboženství jejich srovnání s náboženstvími nízkými. Jeho vyčpělost se vyslovně táhne otevřenými dveřmi Atheistického musea.
Představme si, že bych chtěl zrušit malířské umění a myslel si, že toho docílím tím, když otevřu galerii, kde budou na jedné straně viset dobré obrazy a na straně druhé špatné obrazy. Předpokládejme, že bych byl muslim a obrazoborec fanaticky prahnoucí po zničení všech soch a celého souchařství. A předpokládejme, že bych to udělal tak, že bych otevřel museum, kde bych vedle sebe naskládal Venuši Milétskou a voskovou pannu z levného dámského kadeřnictví. Předpokládejme, že bych vedle sebe postavil Michelangelovu Madonu a modlu z jihmořských ostrovů, sotva víc, než kus kamene. Prokázal bych tím cokoliv proti sochařství? A proč by to mělo prokazovat cokoliv proti náboženství? Prošel by se horlivý a kultivovaný mladá komunista mou galerií a dospěl k závěru, že je třeba lidem zabránit v jejich příliš povolném zvyku tesat krásné řecké sochy, aby od toho nakonec nedospěli k tomu, že budou plácat voskové bysty do výkladních skříní? Napadne onoho přemýšlivého mladého muže, že hrozí vážné nebezpečí, že někdo začne s něčím docela malým a jednoduchým, třeba Michelangelovými sochami,a to ho povzbudí k tomu, aby tvořil beztvaré malé modly pro kanibaly? Nebo snad smíme troufale doufat, že se mu rozbřeskne ona poněkdud zřejmá a elementární myšlenka, že většina věcí má svou lepší a horší formu, že nemůžeme celé odvětví lidské kultury zrušit tím, že předvedete,že je někdy kulturní lidé ovládají lépe, než lidé nekulturní a že dokonce i když se dva lidé snaží o totéž (což ale není vždy ten případ) nemůžete z bezcenného příkladu dokázat, že ten hodnotný je k ničemu? A přece musím znovu zopakovat, že tento zjevný omyl nevymysleli chudáčci malí bolševičtí, oni si ho jen vzali od materialistů devatenáctého století spolu se spoustou jiného použitého zboží a ještě opotřebovanějších theorií.
K romu ještě musíme přidat tisíc dalších věcí, o nichž antikvární atheista nejspíš nikdy ani neslyšel. Nejnovější a reálné výzkumy nekonečně zkomplikovaly a přeškrtaly prosté řádky staré racionalistické theorie o původu náboženství. Samotní divoši poskytuji čím dál víc důkazů o tom, že nejsou zas až tak diví, jak se o nich říkalo, jsou to důkazy o záměrném zjednodušování a dobrovolných konvencích v jejich náboženském umění. Máme tu to, co by většina staromódních lidí označila za rostoucí podobnost mezi nejvyšším moderním uměním a modlami jihomořských ostrovů. Pak je tu celá oblast uctívání démonů a případy, kdy modly nebyly krásné proto, že krásné ani být neměly, nýbrž byly záměrně pojaty ošklivě. V některých sochařských směrech a školách se projevuje čím dál větší pochopení pro hrubost a přísnost. Především tu pak je rostoucí zájem o vyšší nábožesntví, nahlížející je niterným a intelektuálním stylem a ne tak, jak se jimi zabývala povrchní generace, jež je považovala za pověry. To vše je výsledek skutečného výzkumu zaznamený ve skutečných museích s reálnou klasifikací a skutečnými a zodpovědnými nálepkami. A proti tomuhle všemu jedna zpožděná a zpozdilá sekta postaví cosi, co by Američané označili za Šestákové museum se zhruba stejnou autoritou jako pencová kukátková atrakce. Nepřekvapuje me, že zachovali instituci censury, to aby se venkované nahlížející do kukátkaa a zjišťující, že Bůh v něm není nemohli zajít podívat ven, co se děje ve světě.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s