VII. O návratu barbara

VII On the Return of the Barbarian
Němce obecného, neboli zahradního, lze popsat jako Němce z pivnice. Jako takového ho miluji a vítám. Zrovna nedávno a předtím v různých historických obdobích se stal Němcem z medvědince. Na takového nahlížím s láskou mystičtější a vzdálenou a jeho objetí bych se raději vyhnul. Stisk medvědího objetí totiž bývá, dokonce i v tom nejslavnostněji a nejskvěleji nasvíceném medvědinci, poněkud příliš důrazný, nebo se vyznačuje přehnaným stiskem, který je vadou německého temperamentu.
Nuže jakmile Herr Hitler začal z pivnice dělat medvědinec, začali mít citliví či inteligentní lidé rostoucí obavy, že se děje něco velmi nebezpečného. Jedna konkrétní forma civilisace obracela zpět k barbarství. Když tohle říkám nemám na mysli to, co tvrdí půl sta osvícených a emancipovaných intelektuálů v tisku. Netvrdím, že bojovnost, zuřivý hněv, odhalování vážených nebo dokonce i oloupení boháčů nemusí být nutně barbarské. Není to barbarství, i tehdy, když jde o nepravost, není to barbarství. Může to povstat z naprosto racionálního, a pravda, naprosto tradičního dědictví lidského protestu. Nemyslím si ani (Bůh uchovej), že by moderní banky, nebo moderní knihy, nebo pozoruhodně realistické studie o tom či onom, nebo neustále se proměňující mlha, již nazývají fysikální vědou, nebo pomatenci, kteří pobíhají nazí, protože nikdy nepomysleli na šaty, nebo hulváti, kteří se prohlašují za komunisty, protože nikdy nepomysleli na soukromý majetek, nebo povaleči, kteří se přiživují na šesti ženách a říkají tomu volná láska, nemyslím zkrátka, že by kterákoliv z takových druhů svobody, nedbalosti nebo liberálního smýšlení měla kdykoliv cokoliv společného s civilisací. Už samo slovo civilisace souvisí s latinským slovem pro město. Samotná povaha města je, že jde o cosi vystavěného podle plánu a s jistými oběťmi ze strany občanů, aby se plánu přizpůsobili. Je mnoho moderních věci, označovaných za kulturu, které by člověk docela rád viděl zničené Góty nebo Vandaly, o mírných moderních Němcích, kteří dělají, co se jim řekne, ani nemluvě. Je mnoho moderních knih, inzerovaných jako vrcholná literární díla, které bych rád viděl sežrané krysami a červy, o hitlerovcích nemluvě. Existuje mnoho idiotských experimentů s nahotou, v podmínkách klimatu severní Evropy, které docela dobře mohou být zlikvidovány bakteriemi, o Boších nemluvě.
Ne, zásadní věc se netýká žádné z těchto otázek, které vyvstaly rovněž po pádu římské civilisace, otázky, v nichž mohou mít barbaři pravdu, a rozpadlá civilisace se může mýlit. Nic to neubírá na pravdivosti zásadě, že civilisovaný člověk musí civilisaci hájit před barbary všeho druhu. Je to proto, že civilisace si udržuje svou schopnost léčit své vlastní nemoci, zatímco barbaři jsou nemocí prosti jen náhodou. Pokud Anglie leží s chřipkou je samozřejmě představitelné, že ji mohou napadnout Eskymáci, kteří samozřejmě mohou být proti chřipce geneticky imunní. To ale neznamená, že by eskymácká kultura byla nadřazena kultuře anglické. Neznamená to dokonce ani to, že by se Eskymáci mohli před chřipkou ochránit stejně rychle nebo prakticky, jako by se Angličané mohli ochránít před jejím návratem. Naše kultura má výhodu, i když přijde na bakteriální kultury. Potíž s barbarem je v tom, že má pravdu náhodou a někdy ani neví proč má pravdu. Pro civilisovaného člověka mluví to, že se mýlí z vlastní viny, a ví o tom a protože to ví, může mít i důvody k tomu, aby se napravil. Nikdy nebuďte jen na straně barbarů, protože to vždy znamená jen zničení všechno, čemu lidé rozuměli lidmi, kteří tomu nerozuměli.
V tomto smyslu bude mít odtažitý a nezaujatý člověk sledující podivný zvrat poměrů vprostřed kmenového Německa dojem, že se blíží tragedie. Němci udělali mnohé, co mnozí z nás považují za správné, ale není nic, co by jim bránilo páchat to, co všichni považujeme za špatné. V dějinách došlo k mnoha takovým ethickým turbulencím, s těmi německými je potíž, že jsou vždycky víc ethnické než ethické. Jde o to, že se vždy obracely zpět a jakousi introspekcí či dostředivým pohybem se obracely od soudu křesťanstva k soudu německému. Diskuse se vždy stočila od toho, jestli má Německo skutečně pravdu k tomu, jak velkou pravdu skutečné Německo vždcky mělo. Je jistě pravda, že slovo Německo je používáno, aby pokrylo mnoho velmi různých kmenů a trendů, o nichž mohou historii debatovat, jak jen se jim líbí. Je však zjevným moderním faktem, že tato rasová hmota byla, třebaže nedávno, zpevněna ohromujícím pocitem triumfu a hypnotickou vírou, že jsou všichni jedním národem. Je věru s podivem, že po tomto ohromujícím triumfu přišla velmi brzy ještě víc ohromující porážka. Jenže to je právě kouzlo hypnosy, to je kouzlo iluse a svazující moc nereálnosti. Protože Němci nebyli realističtí zapoměli už, že byli před deseti lety poraženi, ale pořád si pamatují, jak slavně vítězili před padesáti lety. To je výhoda sentimentalismu. Pamatujete si jen to, co chcete. Je to i výhoda toho, když je někdo barbar.
Když řekneme, že něco musí mít hlavu, pak to většinou říkáme o zvířeti s hlavou poněkud podřadnou. Kůň občas může svou hlavu, ale jezdec, který bude mít svou hlavu v tom slepém a instinktivním smyslu, po ní nejspíš dostane od jiných a rozvážnějších jezdců. Nebezpečí spojené s tím, že se ve světě objeví něco skutečně barbarského, spočívá v tom, že nevíme, co udělá příště, kde se objeví nakonec, stejně tak jako nevíme, jestli splašeného koně chytí nejbližší policista, nebo zda vletí do výkladní skříně dvě míle odsud. A to, dlužno poznamenat, má velmi málo společného s původní příčinou nehody, nebo s tím, jestli to takový případ, kde bychom pro koně našli omluvu či dokonce ospravedlnění. Kůň možná zažili takový šok, o kterém bychom nemohli předpokládat, že ho kterýkoliv normální kůň může zvládnout. Když budeme posuzovat koně jako takové, vždy bude rozdíl mezi tím, když se lekne míče, který hodilo nějaké dítě nebo se splaší, když nějaký anarchista hodí bombu. Přesto však stále soudíme, spravedlivě nebo ne, podle toho, co je označováno za zvířecí náturu či přirozenost. Nu, barbarství je zvíře a má zvířecí povahu. Není specifické a výlučné pro nějaké konkrétní hnutí mezi Teutony o nic víc, než mezi Turky nebo Mongoly nebo Slovany. V každém takovém případě ale můžeme určit historický okamžik, kdy se k němu lidé obrátili a na staletí tak zpozdili civilisaci lidstva. Nový tón úzkého nacionalismu či kmenového smýšlení na severu zneklidňuje především tím, že je na něm cosi křiklavého a nespoutaného, co už bylo slyšet v oněch ničivých historických krisích. Je mnoho znamení, podle nichž každý člověk s historickou představivostí rozeznává, co se vrací: obludná a monotónní všudypřítomnost jediného symbolu, a to symbolu, jehož smysl nikdo nezná, záliba tyrana v přehánění dokonce i své tyranie, tak hlasitý štěkot, že nikoho ani nenapadne,že by snad tenhle pes nekousal, netrpělivá lhostejnost ke všem bývalým přátelům Německa mezi těmi, kdo dosud činí Německo jedinou zkouškou a měřítkem. To vše je cítit zdivočelým a ukvapeným zjednodušováním, jež u mnoha jedinců odpovídá upřímnému hněvu či dokonce idealismu, ale co vzato dohromady dává nepříjemný pocit divých mužů, které prostě jen unavila složitost, již nazýváme civilisací.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s