IX. O omylu eugeniky

Ještě až budu sestupovat do svého zapomenutého chudinského hrobu budu chválit, ctít a oslavovat jméno pana H. G. Wellsem i kdyby on už tou dobou byl ve velkém kosmické krematoriu a pohanském pantheonu, kde budou stát posvátné urny zakladatelů nového státu. A nevelebil bych ho je ze zjevných důvodů. Nejen proto, i když do značná míry právě proto, že naplnil mé mládí pohádkami o vědě, které jsou ještě mnohem větším potěše ím, když zjistíte, že to opravdu jsou pohádky. Nebude to jen proto, že vyložil mysl Angličana, z kterého moderní podmínky udělaly, a doznávají to i moderní noviny, malého človíčka. A věru, umenšena byla právě jeho mužnost. Není m dovoleno mít cokoliv malého vyjma sebe sama. Nesmí být malým obchodníkem, drobným farmářem nebo malým řemeslníkem, proto se přirozeně stal malým člověkem. Pan Shaw ale ukázal v žhnoucích živých barvách skutečnost, že i tenhle malý človíček, může být také velký. I když totiž stroj může dílo lidských rukou rozdrtit na nerozlišitelné atomy, nemůže změnit fakt, že člověk není žádná maličkost. Nemůže změnit fakt, že člověk je větší než stroj ani v okamžiku, kdy ho stroj zabije. A nejde zase jen o to, že pan Wells tuto velkou pravdu o velikosti očividně triviálních lidí rozehrál v nanejvýš příjemné komedii kontrastů v jejich charakterech. Dokonce to není ani kvůli tomu, že stvořil postavu tety hrdiny Tono-Bungay. Její jméno jsem zapomněl, ale její povahu si pamatuji pořád. Znám ji velmi dobře, a patří k jedněm z útěch života, je skutečným triumfem něhy a síly. Není ani proto, že jednoho slavného kontinentálního pacifistu vyřídil energickými slovy, na něž jsem nikdy nezapomněl: „Au-dessus de la melee (fr. Nad vřavou, mj. I titul protiválečných textů R. Rollanda. Pozn. přek.), jak řek muž sedící na stromě, zatímco dole divokých býk trhal jeho sestru. Přinejmenším v tuto chvíli není žádný z těchto důvodou příčinou toho, že se cítím nucen provést pohanskou úlitbu pře onou důstojnou pohanskou urnou, pokud by nastala chvíle (kéž je velmi vzdálená), kdy by si opatřil urnu. Má vděčnost se zakládá na tom, že to byl právě pan H. G. Wells a ne někdo z nás, ubohých otroků pověr, kdo již před dávnou dobou poukázal na zející a hroznou vědeckou chybu v téměř všem, co je dnes opět oživováno pod nálepkami eugeniky a dědičnosti.
Jde tu o věc, na kterou dosud nikdy nepadla odpověď.
Soudě podle toho, jak politici a publicisté o těchto otázkách debatují, tak ji nikdy ani nepochopili. Skutečností je, že z faktu fysické dědičnosti nelze argumentovat žádnými jinými výsledky, než nejprostšími fysickými rysy či vlastnostmi. Všichni víme, že lze zdědit positivní fysický prvek, který je současně velmi prostý, i když i tehdy je nebezpečné předvídat, že se dědičně projeví. Všichni víme, co znamená, že Robinsonovy si vybírají vysoké muže, nebo že se z toho či onoho důvodu v rodině Picklebyů objevují zas a znova, ba dokonce často rusé vlasy. Nikdo ale nechce neurčitou délku jako takovou, ani lidstvo naměřené do metrů a rudé vlasy mohou patřit k jakémukoli souboru rysů, od Jidáše Iškariotského po Bernarda Shawa. Všechny věci, které stojí za to mít, jako je zdraví, krása, štěstí či ctnosti jsou bez výjimky tvořeny konkrétními poměry a proporcemi mezi různými věcmi. O novorozeném dítěti se s láskou říká, že má matčiny oči, s tolerancí, že má tátův no a s mírným zděšením, že bradičku má po svém prastrýci. Ale ani kdyby matka dítěte byla krásná jako Helena Trojská neudělaly by její oči dítě stejně krásným jako Parida či Apollóna. Krása tváře závisí od toho, jak jsou oči a další rysy vzájemně složeny a pokud to vše pokazí brada strýce Humpreye, bude výsledek hrůzný, i kdyby samotný strýc Humprey byl pohledný, třebaže obtížný starý gentleman. Všechny harmonie, jichž si my lidské bytosti vážíme, jako je krása, ctnosti či ty ostatní, skutečně tvoří součást (jak někteří z nás pověrečně věří) celkového Boží záměru, ale nejsou částí čehosi, co bychom mohli nazvat zřejmým a okázalým záměrem přírody. Pokud jde o něj, jsou to jen tóny a melodie, které se nám zrovna libí nebo kombinace barev a tvarů, kterou shodou okolností obdivujeme. Jenže to samé platí i tak prosté přirozené věci, jako je zdraví. Je vcelku k ničemu, když nám eugenici říkají, že zdraví rodiče mají vždy zdravé děti a zejména, že mentálně zdraví rodiče mají vždy mentálně zdravé děti. Pokud jsme žili dostatečně dlouho ve skutečném světě, víme, že to není pravda. Jde tu ale především o to, že to má stejný důvod. Mentální zdraví, podobně jako tělesná krása, nejsou samostatné positivní konkrétní charakteristiky, které se mohou předávat z generace na generaci jako vzorec silných kostí nebo rasové zbarvení černých vlnitých vlasů. Otázka o jakémkoliv jednotlivci, který se narodí do jakékoliv rodiny nezní zda zdědí nějaké její rysy, o tom totiž není pochyb. Otázka zní, jak řekl Shakespeare „zda prvky se v něm tak smísily“, že spolu daly dohromady úspěch či selhání podle našich speciálních standardů duchovních hodnot. Každý, kdo má aspoň trochu široký okruh známých, zná rodiny, kde jsou otec a matka oba normální, příčetní a dokonce skvělí jedinci, ale ve kterých se z jakéhosi důvodu cosi nepodařilo s plným psychologickým vývojem jednoho či dvou z jejich dětí. To, co se nepovede, ovšem není dědičnost nějaké positivní vlastnosti. Není to dokonce ani dědičnost nějaké záporné vlastnosti, tak jak implikuje velmi neurčitá věta o slabomyslnosti, protože je často velmi zjevné, že ani matka, ani otec, ani daná rodina obecně nejsou v nejmenším slabomyslní. Co se nějak nepodařilo, můžeme se jen domnívat, je směřování k dosažení proporcí. Něčeho bylo příliš, něčeho zase příliš málo a kombinaci nutnou pro normální činnost ho vyhodí z rovnováhy. Syn příčetného otce bývá často šílený z toho důvodu, že má všechny skrupule na špatných místech. Syn pohledného muže je často ošklivý, protože má správné rysy na špatných místech.
Nuže, je pravda, že pan Wells ve svém ranném díle, na které odkazuji, se tomu všemu nevěnuje tak jako já, a já ho ani na okamžik nečiním odpovědným za mé vlastní neodpovědné spekulace. Poukázal ale před onou dlouhou dobou, myslím, že to bylo v knize Mankind in the Making na podstatný fakt, na který eugenici podle všechno zas a znova zapomínají. Krávy chováme pro mléko a ne pro morální rovnováhu jistých kravských ctností. Prasata chováme, abychom z nich nadělali vepřové, ne abychom vystavovali jejich portréty jako obrazy dokonalé a harmonické krásy. Jinými slovy krávy a prasata může chovat právě proto, že je ve skutečnosti nemůžeme soudit a kritisovat. Nemůžeme je posuzovat z hlediska kravího konceptu nebo prasečního ideálu. Proto je nemůžeme soudit, a nesoudíme tak, jako naše spolutvory (vždy ovšem za předpokladu, že jsou to naši chudší spolutvorové), když ty označujeme za slabomyslné, nebo když projevíme svou vlastní slabomyslnost a označíme je za nezpůsobilé. Už samo slovo nezpůsobilost totiž odhaluje slabost celé této pseudovědecké posice. Můžeme říkat, že kráva je způsobilá nám dát mléko, nebo že prase je nezpůsobilé poskytnout nám vepřové. Nikdo ale krávu neoznačí za způsobilou, aniž by přirozeně nedodal, k čemu je způsobilá. Nikdo nebude přivolávat šílenou vizi abstraktně nezpůsobilého prasete. Když ale mluvíme o lidských bytostech, musíme lámat věty v půli, musíme je označovat za abstraktně nezpůosbilé.Víme totiž, jak rozmanité, jak složité a jak kontroversí jsou otázky ohledně funkcí, k nimž by mohli být způsobilí. To vše je velmi zjevné a velmi staré a já to už všechno sám řekl před dvaceti lety, a jak jsem podotkl, pan Wells část z toho řekl mnohem lépe než já. Protože se ale zdá, že dochází k divnému oživení těchto věcí, k opožděnému a zastaralému návratu těchto výstředností, je jen dobré zopakovat naši mlčením přecházenou odpověď na krédo stojící za těmito barbarskými triky, protože nejsou omezeny jen na divnou zemi pana Hitlera.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s