XIV. O skutečném živočichovi

XIV On the Real Animal
Je to krásné a dokonce blažené pomyšlení, že ať už se stane cokoliv, nikdy to nebude to, o čem vědečtí futuristé a fatalisté prokázali, že se docela jistě a nevyhnutelně stane. Mezi mnoha příklady je to očividně třeba nedávné oživení, neřkuli výbuch, nacionalismu v různých částech Evropy a to právě v té chvíli, kdy nám všichni prorokové evoluční etiky tvrdili, že nacionalismus ze světa mizí a osud velí, aby jeho místo zaujal internacionalismus. Pokud jde o konkrétní příklady můžeme mít všichni své oblíbené a neoblíbené, k nimž se stavíme s relativní tolerancí či netrpělivostí. Mohu mít dojem, že některé služby jsou příliš málo oceňované a některé úspěchy přeceňované. Myslím, že dávám přednost De Valerovi před Mussolinim a jsem si jist, že Pilsudskému dávám přednost před Hitlerem. Myslím, že je docela důležité, že Poláci porazili bolševismus v jedné velké bitvě dlouho před tím, než proti němu nacisté začali demonstrovat v drobných pouličních šarvátkách. Doznávám, že si myslím, že bitvě u Varšavy bude spolu s Marathonem a Lepantem v dějinách patřit poněkud působivější místo, než třeba i té pár dní staré úžasné scéně, kdy úderné oddíly rozpoutaly bouři oceli , která jim dala jméno, a odvážně napadli množství malých hochů, shromážděných k čemusi podobném slavnosti katolické školy. Je bezesporu působivé vědět, že od nynějška se děti z žádné pověrečné nedělní školy nemohou scházet bez toho, aby celá ozbrojená síla a moc Německa nesebrala odvahu a nenapadla je. Přesto mi pořád takový incident nepřijde stejně významný a působivý jako zastavení Rudé armády v okamžiku, kdy byla připravena převálcovat celou Evropu. Ovšem pokud jde argumentaci, kterou tu chci předložit, může si klidně kdokoliv říct, že v těchto konkrétních případech jsou mé preference mými předsudky. Bez ohledu na tom, jak se nám libí nebo nelíbí ten či onen projev nového nacionalismu, všichni můžeme vidět, že se nacionalismus vydal směrem, který je více či méně nový. De Valera je právě tak národní jako Mussolini a Poláci jsou stejní patrioti jako Prusové, což je skutečnost, na kterou by svět neměl zapomínat.
Mně teď zajímá jakýsi dohad o filosofii v pozadí těchto věcí, nebo spíš rozdíl mezi filosofií a náboženstvím. Zdá se mi, že náboženství skutečně může spojovat národy, jako kupříkladu islám spojil ty nejpodivuhodněji rozmanité národy. Ale internacionalismus není náboženství, je to ismus, a ismsus nikdy není náboženství. Je to abstrakce, která není absolutní. Nu, národ je cosi konkrétního, jakási věc, může to být věc špatná, ba opovrženíhodná, ale je to věc a ne theorie. Existují způsoby, jak navzájem spojovat živoucí věci, jež jakoby souvisí s životem, které jsou spojité tak, že k sobě lnou. Nejsou sešpendleny, ani slepeny ani vědecky sdrátovány, lpí na sobě, drží se pohromadě, drží samy jedna druhou. Vždy přitom dochází k neporozuměním mezi dvěma typy myslitelů, kteří se pohybují ve dvou rovinách myšlení. Je to nepochopení mezi lidmi, kteří přemýšlí o lidských bytostech jako o lidstvu a mezi těmi, kdo o lidstvu přemýšlí jako o lidských bytostech.
Humanitariáni se ale mohou poučit dokonce i z příkladu lidstva. Dokonce i v našich vztazích k ostatním zvířatům existuje pedantické rozšíření lidstva a lidské rozšíření lidskosti. Vím, že jsem živočich popsaný Řeky jako Anthropos, možná ne právě dokonalý exemplář pro museum, ale přesto pořád nesporný exemplář svého druhu. Kdyby mně ale nějaký profesor provázející lidi museem svým hostům předvedl jako lidoopa zakusil bych mražení pochyb a pocit neskutečna. Je možné, že jsem opravdu biologicky příbuzný větším opicím v sousední kleci nebo vitríně, i když se mi zdá, že touhle dobou už profesor odhalí, že jsem synovec kosmana nebo ubohý příbuzný lemura. Shodněme se, že čistě theoreticky jsem v jakési abstraktní vědecké klasifikaci blíže lidoopům než jakýmkoliv jiným zvířatům. Pokud ale bude někdo tvrdit, že mám opravdu blíž k lidoopům, než k jakýmkoliv jiným zvířatům, pak prostě vím, že to není pravda. Mnohem blíže mám k svému psovi. Popravdě řečeno, se nevcítím do jemných odstínů pocitů orangutana, zřídka se ve svých vztazích k šimpanzům dotknu citu a zalíbení a velmi vzácně mohu v praxi využít svou důvěru v to, že paviánům lze svěřit hlídání děti nebo že dokonce dokáží odhalit zloděje, který se pokouší vloupat do domu. Vím, že vztah člověka a psa je skutečný a vím, že vztah člověka k lidoopovi je theoretický, i když se ta theorie může vztahovat k některým realitám vědeckého světa.
Tato dvě zvířata poslouží velmi dobře jako bajky pro osvětlení toho, co myslím rozdílem mezi skutečností a pouhým pomíjivým výstřelkem. Pes představuje všechny skutečnosti spojené s tím, co je historické. Opice představuje všechny abstrakce spojené s tím, co je prehistorické. Historický člověk měl při sobě, po celou dobu svých dějin psa, nikdy na něj nezapomněl, jak vidíme u biblického Tobiáše nebo u Odysea. Pokud měl prehistorický člověk strýčka, který byl opicí, pak na něj od té doby co se stal člověkem historickým zcela zapomněl. Ba věru, řekl bych, že na svého strýčka nikdy nepřišel, dokud ho někdy na sklonku osmnáctého století nezačal v Africe střílet. Nu a podle toho, zda lidé cítí tento rozdíl mezi zkušeností a představou, porozumí či neporozumí dobru či zlu národa, protože národ není představa. Můžete říkat, že národy nadělají víc škody než užitku, právě tak, jako můžeme mít názor, že se psy je víc problémů než radosti. Můžete říkat, že je barbarství nechat národy, aby se po libosti bily a to stejně tak, jako můžete říkat, že je barbarské chovat psy k lovu. Zabýváte se ale velmi odlišnou věcí od jakékoliv theorie o tom, jaký mohou, mají, nebo jednou možná budou mít vztah živé bytosti, zabýváte se živými bytostmi a jejich vztahem.
Je docela pravda, že kultura Evropy pochází z něčeho mnohem staršího, než jsou moderní národy. Je vcelku pravda, že křesťanstvo existovalo dávno přede všemi národy. Je však také pravda, že ti, kdo lpí na národech, jakkoliv nevědomě, lpí na zbytcích, živých zbytcích původního života, zatímco ti, kteří tvrdí, že tvoří věci nové, nic nového netvoří, jen vymýšlejí nová jména. Vím přesně, co mám na mysli, když říkám, že jsem Angličan a ne Francouz, i když shodou okolností chovám k francouzské kultuře a tradici mimořádný obdiv. Nejsem si jist, co myslí jiní lidé tím, když říkají, že jsem součástí Ligy národů nebo že jsem stranou smlouvy sjednané politiky v řadě švýcarských hotelů. Právě tak nevím jistě, co myslí další lidé, když tvrdí, že jsem potomkem lidoopů, nebo Anglosasů, případně Árijců, jak by řekl pan Hitler. Nevím, co tím chtějí říct v tom smyslu, v němž vím, co to je být Angličanem.
Jak už jsem řekl, skutečné náboženství by bylo jiné, protože skutečné náboženství je velká realita, zatímco národ je realita mnohem menší. Vybral jsem si případ Mohamedova náboženství, které poslouží stejně dobře jako každé jiné. Islám není jen abstraktním prohlášením, že je jeden Bůh, nebo že vyznání víry obsažené v koránu je pravé. Islám je způsob života Některým lidem se líbí, jiní ho nesnáší. To samé pravé svědectví podává člověk, který říká, že Turek je barbar a jiný člověk, kterým zpravidla bývá starší žena, který tvrdí, že Turek je jediný gentleman v Evropě. Oba tím cosi míní, protože oba na cosi odkazují. Neodkazují k ničemu, co by i jen náhodou mohl nějaký politik vybrat a zapsat do nějaké smlouvy. Ale pokud a dokud nejsme muslimové a nemáme v Evropě jiné náboženství, lidé nikdy zcela neopustí to, co je přinejmenším částečně reálné, totiž tradice svých otců a kypící vitalitu mrtvých.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s