XIX. O bláznovi a buranovi

Mysleli bychom přirozeně, že vulgárnost a výstřednost jsou protikladné extrémy. Domnívali bychom se, že ať bude omezený člověk dělat cokoli, opovrhne tím ,že by měl dělat cokoliv výstředního a výstředník, že bude sice dělat všechno možné, ale vysměje se tomu, že by měl dělat cokoliv vulgárního. Když se energetickém panu Bundleton-Brownovi, který si zrovna od nemajetného vévody koupil lovecká práva, začne poprvé šeptat, že „poněkud obyčejný“, znamená to, že je ho spíš příliš mnoho a to dokonce i pro ty, kdo takových znají jen pár a byli by rádi, kdyby jich bylo ještě méně. Pokud se ale řekne o panu Gurley Wowovi, který má ke střílení ptáků velmi daleko, ba naopak dokáže celé nehybně stát, aby mohli pohodlně hnízdit v jeho vlasech, pokud se tedy o něm řekne, že je „poněkud výstřední“, pak to slouží přinejmenším k očištění jeho pověsti od podezření s obyčejnosti, nudné konvenčnosti, snobského přijímání uniformní předměstské etikety a dalších takových věcí. Když už je blázen, zbavil se tím aspoň ošklivé poskvrny toho, že by byl obyčejný a všední člověk. A docela přirozeně bychom předpokládali, že i běžný a obyčejný chlapík bude stejnou měrou spokojen s tím, že není blázen. A přece se oba protiklady setkávají.
Setkávají se v moderní věci zvané žurnalismus, či tisk a důvod k tomu, že se protějšky stýkají je divný a zábavný. Vychází z kombinace dvou věcí, totiž z toho, že noviny hledají čtenáře a že shánějí články. Pro účely odbytu je věru zcela v zájmu novin, aby byl pan Bundleton-Brown velmi obyčejný. To znamená, že jich bude velmi mnoho a všichni si budou velmi podobní, všichni budou mít ty samé sociální návky, včetně návyku číst noviny. Je žádoucí, aby v jejich návycích, ba i ctnostech, byla pravidelnost a spořádanost. To znamená, že je žádoucí například, aby si pan Bundleton-Brown své noviny u stánku kupoval a ne aby mu přišlo zábavné je trafikantovi štípnout a vítězně se rozběhnout ulicí, poskakovat při tom jako mladý kozel a vydával radostný vřískot. Od pana Budleton-Browna se očekává, že projeví podnikavého odvážného ducha, ne ovšem to, že by snad byl odvážný a podnikavý nějakým podobným romanticky přímočarým způsobem. Pokud projeví dostatek podnikavosti zcela neromantického druhu, pak mu bude může být nakonec odměnou to, že bude nakupovat ve velkém a ne maloobchodně. On, který se onehdy pokorně zastavoval u stánku, aby si „koupil noviny“ a neměl při tom jiné úmysly, než být čtenářem novin, si možná jednoho dne „koupí noviny“ ve stejném smyslu, v jakém si kupuje lovecká práva a stane se vlastníkem novin. Ve svém novém postavení může zjistit, že noviny mají ještě i docela jinou stránku. Nestačí jen to, že je zapotřebí nekonečného průvodu Bundleton-Brownů kolem novinového stánku, podobného procesím kolem prodejny vstupenek nebo průvodčího. Jsou ještě jiné a hrozivější nezbytnosti. Jsou tu další a hrozivé problémy, které byly možná dosud opomíjeny a při prvopočátcích velkého kapitalistického plánu byly zlehka zahazovány stranou, teď se nicméně vrací a plní mu mysl v svrchované hodině úspěšné koupě a vlastnictví.
Něco, koneckonců, do novin dát musí. Bez ohledu na to, jak dobře vycvičení a vychovaní jsou Bundleton-Brownové jako třída, bez ohledu na to jak hladce jsou navyklí tomu, že denně vykonávají tytéž sociální funkce, bez ohledu na to, že si noviny už kupují stejně automaticky jako jedí snídani nebo spěchají na vlak, přece i s nimi by mírně pohnulo, jako zpola spící myslí pobývající v nepoznaných světech, kdyby jednoho rána otevřeli noviny a nenašli nic než prázdné stránky. Bez přehánění můžeme říct, že jim bude něco chybět, něco co by neuměli pojmenovat a co bylo součástí, řekli by biologové, jejich života. Nu, když přijde na to zaplnit stránky novin, zprávy o výstředníkovi jsou mnohem lepší než zprávy o obyčejném člověku. Člověk s ptačími hnízdy ve vlasech se hodí mnohem lépe pro příběh v listě, který má přivodit mělké rozptýlení mysli, než ctěný majitel novin, který začíná střílet zvěř v odpovídající sezoně, nebo čte noviny ve správnou hodinu. Pan Bundleton-Brown může žít naprosto podle přikázání dělat všechno tak, jak to dělá pan Jumbleton-Jones. O panu Jumbleton-Jonesovi ale číst nechce, ani o tom, že dělá všechno tak, jako pan Bundleton-Brown. Když už musí číst, a číst umí protože je svobodným moderním občanem a čtení se učil povinně, pak si radě přečte něco trochu divného nebo poněkud výstředního. A tak se pan Gurley Wow, jeho výstřední rival, vrací do svého království, divoké ptačí říše, Spolu se svými ptáky, se svými rozcuchanými vlasy a kotletami, které se s nimi lepí, může zaplnit v novinách celou ilustrovanou stránku, zatímco sdělení, že pan Budleton-Brown koupil od vévody lovecká práva vydá je na strohou větu ve zprávách ze společnosti. Noviny proto mají čím dál víc sklon zaznamenávat ojedinělé a nereprezentativní věci, dokonce i věci potrhlé a šílené. Ovšem o zvláštních a mimořádných lidech se píše proto, že se píše pro lidi běžné a obyčejné. Nelze v tom hledat žádné vodítko ohledně mínění veřejnosti o jakékoliv závažné věci, nanejvýš je to vodítko k tomu, jak smýšlí vlastník novin, nebo vodítko k tomu, že by rád zastřel buď skutečnost, že žádný názor nemá, nebo své stejně pevné přesvědčení, (upřímnější a v některých případech dokonce i možná pravdivé) že ani veřejnost žádný názor nemá. Svědčí to jen o tom, že lidstvo se chce bavit a že lidstvo se pořád ještě baví, jako se bavilo vždy, obry a trpaslíky, vousatými ženami a muži s dvanácti prsty na nohou.
Totéž do jisté míry platilo o záznamech ze vzdálené minulosti a dobře vybavené moderní noviny nejsou příliš pozadu za barbarským letopisem či ságou z temných staletí středověku. I ty s chutí zaznamenávaly, že se narodilo dítě se sloní hlavou, právě tak jako my píšeme, že výtečnému eugenickému dítěti je určeno vyrůst v nadčlověka. S radostí tehdy zapsali příběh o jakémsi dalekém tureckém sultánovi, který všem svým poddaným usekal nosy, právě tak jak naše noviny se vší vážností zaznamenávají návrhy na všeobecné mrzačení ve jménu morálky a vědy. Je s tím ale jedna malá obtíž: ve věcích víry totiž nebyli vypravěči moralisty. Činy šílených králů či pochybných mágů zaznamenali, ale nevyjadřovali s nimi souhlas o nic víc, než by ředitel kočovné přehlídky kuriosit tvrdil, že všechny ženy musí být vousaté. Kuriosity byly předváděn proto, že byly kuriosní. Trhem se nikdy nešířila panika z obavy, že by snad kuriosita byla nakažlivá. Pro ženy nikdy nebylo v módě holit si porost na tvářích, může pro ně být módní holit si porost na hlavě. Gentleman s dvanácti prsty na nohou nebyl pokládán za nadčlověka, jehož nohy jsou na horách krásnější než nohy posla přinášejícího dobrou zprávu (parafráze slov biblického žalmu pozn. překl.), nebyl považován za nový a slibný evoluční přírůstek nebo rozmáhající se organismus. Prokletím nynějšího prolnutí mezi obyčejným a všedním duchem ve veřejnosti a výstřední povahou zpráv a představ, které se jí nabízí v novinách spočívá v tom, že ty nejdivočejší záležitosti jsou předkládány s příchutí vážně míněného proroctví a především jsou ty nejbláznivější nápady hlásány nejkrotším lidem. A ti jsou tak zvyklí brát, co dostanou a tak nenavyklí chutnat, co je dobré, že nějaký takový nesmysl začne působit jako stimulant na lačný žaludek. V denním tisku je tolik nesmyslů a tak málo novinek z denního života, že může dojít k nebezpečnému narušení hranice mezi reálným a nereálným. Není to ten nejobvykleji diskutovaný problém tisku, ale je to jeden z těch, které jsou životně důležité, či smrtelně nebezpečné.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s