XXVIII. O románu z poštovního pytle

Někteří lidé dnes tvrdí, že brzy nastane konec románu. Pokud ano, pak bude jeho konec velmi podobný jeho počátkům. Možná bychom přeháněli, kdybychom řekli, že první dětství beletrie se nyní opakuje v jejím dětství druhém. Tyto metafory převzaté z fysické přírody patří k nejhorším obludnostem materialismu a jsou to žravé obludy. Žádné zvířecí paralely zde neexistují, ideám nerostou kníry, herese neplešatí, ani pravdám nevypadávají zuby. Ovšem je tu jistá analogie, pokud budeme mít na paměti, že je to jen analogie, která se týká návratu některých lidských impulsů do jejich původního domova. Většina z toho co je v nejmodernější beletrii označováno za moderní se velmi podobná hrubému materiálu, který Defoe jako první začal vydobývat ze ztvrdlého jílu faktů. Jen málo moderních románů je tak poetických jako Robinson Crusoe, ale mnohé jsou prosaičtější než Moll Flanders. Nejnovějším druhem novel jsou romány u nichž jsme na pochybách, že to ještě vůbec jsou romány. A v tom se opravdu poněkud podobají prvních hrubým pokusům z doby, kdy to ještě romány nebyly. Přinejmenším teoreticky nemůže modernímu románu nic zabránit, aby se netoulal jako Gil Bias nebo nerozestřel jako Tristram Shandy a pokud nekráčí tak či se netoulá tak elegantně jako jeden či se nerozestírá tak velmi bujně jako druhý, pak je třeba vinit nějaké jiné příčiny.
Je tu však jedna konkrétní věc, v níž si myslím, že se může román vrátit ke své dávné formě, pokud tedy neupadne v pouhou beztvarost. Romány, třeba ty Richardsonovy, bývají často zprudka odsouzeny jako beztvaré, většinou proto, že moderní čtenář je začasté ovládnut dojmem, že jsou nekonečné. Pochybuji ovšem, že by byly delší než Clissoldovy nebo páně Wellsovy nebo delší než ohromné trilogie pana Walpolea. V každém případě zanechali viktoriáni tradici, že svazky z počátku georgiánské doby (míní se vláda anglických králů Jiřího I.- Jiřího IV. pozn. překl.) byly velice objemné. Bylo to možná proto, že viktoriáni působili v krátkém, leč výtečném období, kdy se od příběhů očekávalo, že budou krátké, leč výtečné, jako ostré, stylistické povídky Stevensonovy, nebo Kiplingovy rozvedené epigramy. Ať už to ale bylo jakkoliv, romance, tak jak s ní začal Richardson byla přinejlepším příjemná a přinejhorším únavná studijní dřina. Dokonce i Macaulay, který obdivoval, pokud ne uctíval, Clarissu svým přátelům radil, aby se do ní pustili až na začátku třetího svazku a přeskočili všechny ty dopisy, které píší jedni Italové druhým Italům nebo o Italech. Jsem si jist, že dnes existuje mnoho smělých a bolševických románů, které bychom si nejvíce užili, kdybychom přeskočili hned k poslední kapitole a vynechali všechny poznámky, které mají Rusové k Rusům nebo o Rusech. Na konci tedy, stejně jako na začátku, najdeme na obou okrajích jakýsi nedefinovatelný prvek, který vypadá ohromný, matný a vyvolává závratě. Stevenson by označil za rozostření, nebo by řekl, že je to málo ostré a není dostatečně krátké. Spíš než toho se al chci dotknout konkrétnější věci, o níž se chci zmínit v souvislosti s richardsonovskými kořeny či původem romance.
Každý ví, že příběhy podobné Clarisse byly vyprávěny téměř výlučně formou dopisů. Právě to způsobilo, že mnozí z prostřední intelektuální třídy přímého a dramatického jednání, měli dojem, že je tato forma beletrie tak velice formální. Zdálo se, že je nejen nabubřele formální, ale také pomalá a ospalá, převážně proto, že lidské plémě (ve svém nedávném či současném pokrokovém stadiu) velmi pokročile zapomínala, jak se vůbec nějaké dopisy píší, o dlouhých dopisech ani nemluvě. Kluk, jemuž se líbilo, když něco hřmělo a odsýpalo, jako Kipling neb O Henry, byl rovněž klukem, kterého strašně nudilo a otravovalo, když měl napsat babičce k Vánocům. S hrůzou se proto odtahoval od ohromým romancí z osmnáctého století, protože je považoval za velké stohy dopisů, které si posílali čísi babičky. Ve skutečnosti ale chlapec mýlil, jak už se mu to občas stává, navzdory současnému krédu, které předpokládám, že by mohl svou babičku vyučovat. Dávní romanopisci zdvořilé éry měli pravdu a někteří moderní spisovatelé, i v této nanejvýš nezdvořilé době, na to už začínají přicházet.
Pravda je taková, že stará forma série dopisů je ve skutečnosti mimořádně dobrý způsob, jak vyprávět příběh. Není konvenčnější a omezenější, v mnoha ohledech je mnohem nekonvenčnější a méně omezený. Román totiž musí být buďto románem korespondenčním nebo románem konversačním. A tento druh psaní je ve skutečnosti mnohem volnější , než většina forem řeči. Volnější je ze dvou důvodů, jednak proto, že člověk může mluvit celou dobu, aniž by obtěžoval či nudil a za druhé proto, že v dopise jednomu člověku toho člověk svěří víc, než by svěřil v rozmluvě se čtyřmi nebo pěti lidmi. Také, pokud bude mluvit s nimi, nebude mluvit o nich. Pokud však píše milostný dopis a vypracuje o nich své snoubence, pak jí o nich vypoví vše. Nemusí to ovšem znamenat, že dáma o nich s ním bude souhlasit. A tak napíše další dlouhý dopis v němž na každého z nich vrhne nové světlo z jiného úhlu či pohledu a další dopisy budou jednotlivé postavy kritizovat z dalších úhlů či aspektů. Je skutečně pozoruhodné, jak rychle lze takto postavu nejen načrtnout, ale i vytvarovat, tedy představit zevrubně a a ze všech stran jako reálný předmět. Pouhá konversace v příběhu je na druhé straně až příliš podobná konversaci na jevišti: je na ní cosi strojeného a strnulého, postavy jsou totiž zafixované v jednom postoji, v němž je autor chce představit, nebo v němž se chtějí předvést.
Ve vtipném konversačním románu se všichni strojí pro světla ramp, v neformálnějším korespondenčním románu je vidíme mnohem častěji odstrojené, v županech, nebo v košilích, tak jak je vidí všichni možní nahodilí lidé ve všech možných nahodilých situacích. Staromódní a na první pohled neohrabaný velký pošťácký pytel s jehož pomocí Richardson v Clarisse vytvořil Román a Scott v Redgauntlet obnovil waverleyské romány si ve skutečnosti oblíbili mnozí výteční spisovatelé nedávné doby. Pan Maurice Barring ho často používal jako způsob, ja otevřít na své postavy okna mnoha pohledů a naplnit příběh oním bílým a téměř bezbarvým denním světlem, jež se rozprostírá v tolika jeho scénách. Pan E. V. Lucas ho použil lehčím, ale stejně srozumitelným způsobem v oněch šťastných a nezařaditelných knihách, jež jsou jakýmsi šťastným křížencem mezi esejí a románem. A zdá se, že tato stará metoda zaznamenávání života prostřednictvím dopisů najde asi využití i v jiných oblastech. Od detektivky se očekává, že bude požadovat víc něž jiné příběhy přímý útok a výpad in media res, tedy dýku vraženou přímo vprostřed milionáře. Četl jsem ale nedávno mimořádně dobrou detektivku, vyprávěnou metodou dopisů, která je označovaná za pomalejší, nebyla však pomalejší, ale mnohem svižnější.
V předchozí eseji jsem podotkl, že moderní drama v chladném opovržení vůči melodramatu, slavnostně zavrhlo starou fikci hovorů k sobě či poznámek stranou a pak je, stejně slavnostně, přivedlo zpět a předstíralo, že jde o novou futuristickou techniku dovolující promlouvat lidskému podvědomí nahlas, aniž by bylo slyšeno. Ovšem starý nápad s literárním pošťáckým pytlem dosahuje stejného cíle bez té či oné podivnosti: bez nemotorného naparování viktoriánského záporného hrdiny svěřujícího se galerii nebo hlasitě šeptajícího tajemství po rukou zakrývající ústa a také bez ještě hloupějšího naparování obyčejného modernistického pomatence, který považuje za strohé a slovanské cokoliv, co je náležitě hrubé a neuvěřitelné. V dlouhých dopisech člověk skutečně mluví k sobě a protože je dopis adresován jednomu člověku je to velmi dlouhá poznámka stranou. Jak v případě románu, tak v případě dramatu je ponaučení v tom, že věci svůj život často obnovují tím, že se vrací do svého dětství.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s