XXXI. O tom, jak čelit faktům

Mluvíváme o lidech žijících v minulosti a obyčejně to vztahujeme na lidi staré nebo staromódní. Ve skutečnosti však žijeme v minulosti všichni, protože jinde ani žít nemůžeme. Žít v přítomnosti je to samé, jako chtít sedět na špendlíku. Je příliš drobný, dává příliš malou podporu, je to příliš nepohodlná posice a nutně potom bezprostředně následují zcela odlišné zkušenosti analogické prudkému vyskočení s výkřikem. Žít v budoucnosti je vnitřně rozporný pojem. Budoucnost je mrtvá v tom dokonale konečném smyslu, že nežije. Nemá přirozenost, formu, vlastnosti, ani ten nejneurčitější charakter jakéhokoliv druhu, leda takového, který bychom se do ní rozhodli projektovat z minulosti. Lidé mluví o mrtvé minulosti, ale ona není mrtvá ani v nejmenším, v tom smyslu, v jakém je mrtvá budoucnost. Minulost nás může pohnout a vzrušit, minulost lze milovat a nenávidět, minulost je tvořena převážně životy, jež lze posuzovat v úplnosti, tedy doslovně v plnosti života. Nikdo ale ani netuší o žádné živé bytosti, která by žila v budoucnosti, vyjma toho, co si rozhodne vytvořit ve své představivosti z toho, čeho želí ve své minulosti či po čem touží v přítomnosti. Kterákoliv z Utopií, nebo vizí budoucnosti, jaké sepsali Wells, nebo William Morris nebo Bellamy či mnoho jiných, je jen mozaikou minulosti. Lze ji rozebrat na dílky a analysovat jednotlivé díly ve vzpomínkách lidstva. Vědecký nástroj vzatý z devatenáctého století, druh řemeslné práce ze čtrnáctého století, forma diety převzatá od Orientálců, styl závěsů odvozený Skutečnou nevýhodou tohoto druhu futurismu je, že příliš mnoho těží z vykopávek v minulosti, kope kdekoliv, stačí mu jen, že je to minulost, ale nejraději má minulost co nejvzdálenější. A tak nám komunisté říkají, že komunismus v některém prehistorickém období převládal a mnozí pacifisté jejich ideál podporují theorií, že válka byla pozdním a umělým dodatkem k ranné historii člověka. Pokud je někde skutečně zapotřebí opravy, pak je to zde. Znamená to přinést tyto potulné starožitnosti ze vzdálené do nedávné minulosti. Nejnebezpečnější mezerou v obecném vědění je mezera v mysli většiny lidí, která se týká toho, co se přihodilo jejich vlastním otcům. Často ví víc o tom, co se stalo jejich dědům a ještě víc o tom, co se stalo jejich pradědům.
Dovolte mi, abych jako dobrý vlastenec začal kritikou nedostatků své země. Nikdo neporozumí dnešní Anglii a nikdo neporozumí Anglii zítřka, a nejméně ze všech Angličan, pokud si neuvědomí, že tisíc věcí v celku jeho myšlení a ustrojení se vztahují k poměrně nové skutečnosti, totiž k tomu, že byl v devatenáctém století nejbohatším a mohli bychom dokonce říci, že jediným bohatým člověkem na světě. Nejen prosperita, ale isolovanost této prosperity způsobila, že je tak osamocený. Není to ostrov, co působí naši osamocenost a isolaci. Nikdo nikdy netvrdil, že by staré řecké ostrovy byly nějak zvlášť isolované. Materialistický pokus vysvětlit člověka na základně jeho hmotných podmínek je vždy mylný. Byla to tato konkrétní prosperita Angličana ve vyčerpané Evropě po Waterloo (nebo spíš filosofie, která onu prosperitu přivodila a usilovala o ni), která přinesla nekonečné výstřednosti, jež doposud zůstávají.
V onom velmi viktoriánském románu Paní v bílem říká onen velmi viktoriánský zlotřilec sir Percival Clyde italskému zlosynovi „ Vy cizinci jste všichni stejní.“ Řekl to hraběti Foscovi, který se, doufejme, vůbec nepodobal ostatním cizincům a v každém případě byl Ital, a tedy někdo zcela odlišný od Rusa nebo Španěla. To, co měl sir Percival na mysli v jazyce jeho doby bylo, že všechna zahraniční hrabata, byla hrabata ožebračená. Měl dojem, že hrabě Fosco by byl stejný nuzák, kdyby byl hrabětem španělským nebo ruským. Nuže žádný národ v Evropě takové výstřední a rozmáchlé generalisace nepoužívá. Ve všech evropských zemích bylo spoustu hurávlastenců, imperialistů a patriotů, kteří přeháněli. Ale žádný francouzský šovinista si nemyslel, že by Prus byl praktický ten samý druh člověka jako Portugalec. Žádný ruský imperiální státník si nemyslel, ž Poláci byli stejní jako Němci, ať už jakkoliv jedny utiskoval, a proti druhým intrikoval. Žádný Rakušan si nemyslil, že se Angličané musí podobat Turkům, když se nepodobají Rakušanům. Tenhle zvláštní názor šmahem na všechny „cizince“ byl specifický pro anglickou mysl, a dosud nevymizel z anglického podvědomí. Kořenil v náladě, jež nejdříve tolerovala a potom nábožně uctívala vypínající se jmění, nadělané velkými whigovskými šlechtici, jež převyšovalo statky samotné Koruny, jak řekla ve slavné větě sama královna Viktorie jednomu z nich: „Přišla jsem ze svého domu do vašeho paláce“. Je naprostá pravda, že ve srovnání s těmito vévody v oné době vypadal každý zahraniční hrabě jako nuzák. Jen někteří z nás shodou okolností zastávají filosofii, podle níž může být lepší, když jeden žebrákem, než kdyby byl hrabětem.
Nu totéž platí jiným způsobem o Němcích, či spíše o Prusech. Své doznání smísím jen s posledním patriotickým chlubením, protože si myslím, že ať už jsou Angličané jakkoliv velicí zmatkáři a pomatenci, mají víc zdravého rozumu. Zhruba v době velké anglické prosperity, či krátce po ní, přišla krátká a skvělá doba pruských vítězství. U Sadové vyrazila pruská šavle znenadání žezlo z rukou císaře svaté říše římské. Sotva komu dochází význam této rány, tak moc žijeme jen v naší době a tak málo v čase našich otců. Důsledek byl ohromující, víc ohromující, než francouzské zemětřesení v roce 1870. Stalo se totiž to, že žezlo starých německých císařů od Dunaje bylo spolu se vším ostatním přeneseno k novým německým císařům na Sprévě. Dokazuje to sám fakt, že když řeknem „Kaiser“ nemyslíme starého historického kaisera, že když řekneme „Německo“ nemyslíme to, lidé od dvanáctého do osmnáctého století znali jako německou říši. Pak přišlo ještě sensačnější obsazená Paříže a násilné získání dvou nesporně francouzských provincií. Nu, od té doby Němci žili výlučně v tomto krátkém období triumfu, ještě víc naplno a ještě zaslepeněji, než my v našem krátkém období prosperity. Jsou plemenem přirozeně mythologickým a žijícím v oblacích, jak velmi pravdivě řekl jeden z jejich vlastních největších básníků. Na nás dopadla rána ekonomické deprese, a začali jsme mít alespoň matné podezření, že nejsem tak bohatí jak jsme bývali. Na ně ale dopadly rány velké války a porážky a oni tomu prostě nemohli věřit. Nějakou dobu byli ochromeni, což se označovalo jako mezihra osvícené vlády. Jenže pořád jim někdo říkal, že jsou neporazitelní a dříve nebo později, když už bylo dost dlouho po porážce, se zase museli začít chlubit, že jsou neporazitelní.
To je smysl Hitlera a celé současné hysterie. Mythologie se vrátila, mračna se válí nad krajinou a odstiňují jasné denní světlo faktů a Němci se potulují a mluví o tom, že svrhnou z trůnu Krista a na jeho místo posadí Odina a Thora. Nemůžeme to ovšem pochopit, pokud se budeme dívat jen na posledních deset let míru, nebo i jen na původních pět let války. Smysl a význam tohoto, stejně jako nerušeného osamělého klidu i toho nejzmatenějšího Angličana, se skrývá v oněch předchozích letech, na která se často zapomíná, mezi koncem dějin a počátkem žurnalismu. Musíme si uvědomit, jak silně Němec věřil, slovy Lutherova hymnu, že se nachází v nedobytné pevnosti, právě tak, jako Angličan druhy věřil, že má banku, která nemůže zkrachovat. Jak jsem ale už řekl, pokud je vše férově posouzeno, a to bez ostrovních předsudků, pak myslím, že Angličané z toho vychází lépe. Postupně nám začíná docházet, a jsme z zt oho poněkud zmatení, že pokud jde o peníze nejsme v postavení, abychom byli vůči celému světu nadřazeně familiérní a že se s vlastní chudobou musíme vypořádat tak zmužile, jak jen dovedeme. Přinejmenším jsme se ale všichni nezbláznili a nerozběhli se po ulicích s řevem, že jsme všichni milionáři a na všeobecné trable nereagujeme tak, že bychom se rozkřikovali, že máme všichni kapsy nacpané perlami a diamanty a šokovanému světu neříkáme, že jsme pořád tak bohatí, jako tehdy, když byly consols (forma britských vládních obligací založená v osmnáctém století. Pozn. překl.) na vrcholu. A to by byla obchodní paralela k šílenství pana Hitlera.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s