XXXII. O volném verši

XXXII On Free Verse
Problém volného verše, podobně jako problém africké rasy a americké republice vypadá problematičtější poté, co byl osvobozen, než před tím, než byl osvobozen. Kdokoliv dnes může otisknout tolik volného verše, kolik je mu libo, aniž by musel mít dojem, že je z módy nebo dokonce proti konvencím. A přece se to nestalo normálním, a a to ani tehdy, když se to stalo universálním. Zůstává kolem něj jeden hlavolam , totiž o tom přesně nakolik byl pravidelnější rytmus harmonií nebo omezením, které činí z každého kusu verše bez rytmu či rýmu jakousi hádanku a ty (můžeme poznamenat) vždy zní mystičtější a lákavěji, když měli rytmus a rým. Hlavní argument pro volný verš byl vždy dostatečně jasný, ve svém rozsahu. Jistěže existují slovní rytmy, které se přesně neshodují s žádným klasickým metrem, které ale mají účinek jež není jen prosaický, ale je spíše jakýmsi zpěvem či zaříkáváním. Mnoho jich je v anglickém překladu Bible: „O my son Absalom; O Absalom my son“ (Můj synu Abšalóme, Abšalóme, synu můj, synu můj 2 Sam 19,5 CEP pozn. překl.); „Or ever the silver cord be loosed and the golden bowl is broken; and the pitcher is broken at the fountain and the wheel broken at the cistern“ (než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme. Kaz 12,6 CEP pozn. překl) kde se slovo broken (český překlad variuje rozbij, roztříští, zláme. Pozn překl.) proplétá v neporušeném vzorci. A tentýž vybraný účinek někdy mívá moderní volný verš. Znám jednu pasáž z básně pana T. S. Eliota, který myslím začíná „Modli se za Rinalda, chtivého rychlosti a moci,“ což by mohlo uspokojit toho nejklasičtějšího kritika, který by, nu který byl chtivý rychlosti a moci. Četl jsem ale jiné básně T. S. Eliota, v nichž jsem žádný rytmus či směr nepostřehl, rozhodně tedy ne žádný, který by on, coby nesporně kultivovaný a všestranný muž nemohl vyjádřit lépe v klasickém verši či klasické próze.
Mám tu zrovna před sebou báseň zesnulého D. H. Lawrence, o němž najednou a současně mnoho lidí zdá se cítí potřebu psát knihy a články. Já ale článek o D. H. Lawrencovi psát nebudu, jen o konkrétní formě, kterou zvolil pro konkrétní báseň. Nevyvolává žádnou z oněch znepokojivých otázek o Lawrencovi, které podle všeho řadu jeho přátel i nepřátel zneklidňují. Jsou určité ethické polemiky, kde bych myslím stál na straně civilisace a on myslím docela upřímně na straně barbarství. Ty otázky zde ale nevyvstávají. Dokonce i ti, kdo by rozhořčeně konstatovali, že to, co já označuji za barbarství bylo prospěšnou revolucí nebudou předstírat, že by snad tahle báseň byla nějak revoluční. Její téma je jedno z vůbec nejstarších, dokonce i jednoho z nejstarších básníků, Je jím sláva homérského věku, který musel být oslavován v téměř každém následujícím věku. Tato neuvadající svěžest jako by ležela na třpytivých řeckých ostrovech a prvních mýtech naší kultury. Není na ní nic revolučního,leda že by psaní volným veršem bylo ještě pořád revoluční. Jen bych se rád, ve zcela přátelském duchu, zeptal, zda psaní volným veršem skutečně napomáhá psaní dobrého verše. Nezpochybňuji schopnosti básníka, jen se ptám, zda by vytvořil stejnou, lepší, nebo horší báseň, kdyby se rozhodl psát v tradičnějších básnických formách. Jinými slovy vezmu jen jeden kousek volného verše a to pouze k tomu, aby vyzkoušel jak moc verš získá či ztratí tím, že se označí za volný. Jen to jen taková hříčka, ale shodou okolností je to problém, který mě baví. Vezměme nejprve báseň ve volném verši tak, jak je napsána. Jmenuje se Argonauti:

They are not dead, they are not dead!
Now that the sun, like a lion, licks his paws
and goes slowly down the hill;
now that the moon, who remembers and only cares
that we should be lovely in the flesh, with bright, crescent feet,
pauses near the crest of the hill, climbing slowly, like a queen
looking down on the lion as he retreats.
Now the sea is the Argonauts‘ sea,
(Nejsou mrtví, oni nejsou mrtví!/ Teď když si slunce jak lev tlapu líže/ a zvolna z kopce schází/teď když měsíc, jež jediný se stará/ bychom v těle vyhlíželi mile a jasnou, srpkovitou nohou/, blízko vrchu kopce stane, stoupaje zvolna jak královna/ na lva dolů hledí, an ustupuje/teď moře, jež je Argonautů…..pozn. překl)

Nemohu zde báseň citovat celou, ale končí strohým příkazem nepřinášet kávu či pain grille, dokud kolem nepoplují Odysseovy lodi.
Nu mohu jen doufat, že nebudu špatně pochopen, když řeknu, že můj první dojem je, že i když se stylem těchto výroků stal volný verš, nestala se z nich volná poesie. Chci tím říct, že to nepřineslo žádný čistě poetický efekt, který by byl volnější, divočejší, nebo živelnější, magičtější, či snad, který by dosud nezachytil Shelley nebo Swinburne nebo jakýkoliv jiný dobrý básník ve formální poesii. Je konversačnější, ale ne primárnější nebo i jen barbarštější. Více se podobá hovoru, ale není podobnější rozpoutané bouři či oživlým vášním. Přiznám se, že mi to připadá, že skutečným výsledkem pocitu svobody je jakási zemdlenost. „an ustupuje“ slabší zakončení, než by tak zdatný autor dokázal vložit do sonetu. Jediná věta, která si dělá nárok na originalitu vypadá podivně uměle. Není to jen věc literární logiky: slunce bývá zřídka viděno, že by si lízalo tlapy. Jde o to, že se tenhle obraz ke lvu nehodí o nic víc, než by se hodil ke slunci, rozhodně ne ke lvu vzatému jako ušlechtilý obraz slunce. Není to nijak případný obraz, olizování tlap nám může jen připomenout,že se lev podobá kočičce na předložce u krbu, což je to poslední, co bychom si chtěli myslit, když představuje archaickou energii, Slunečního Boha. Zdá se mi, jako by Lawrence píšící v duchu antické básně cítil podvědomou potřebu vložit do ní něco, co by ukazovalo, že je moderní básník. Dává mu však volnější forma šanci na silnější efekty? Pochybuji. Předpokládejme, že by se rozhodl psát tutéž myšlenku ne volným veršem a tak bystrý muž jako on by to dokázal jistě mnohem lépe než já.
Předpokládejme, že by začal třeba takhle:

They are not dead! The sun like a golden lion
Goes down to that red desert where he dies;
The moon, that is bare of all but bodily beauty,
The moon, that is careless of all but bodily beauty,
Looks down on the dying lion where he lies;
Like a queen, from the steep skies.
This sea is of the Argo. Great Odysseus, etc.
(Nejsou mrtví! Slunce jak zlatý lev/do rudé poušti klesá kde zmírá;/Měsíc, prostý všeho, než těla krásy,/měsíc, jež nevšímá si, než těla krásy/ dolů na lva hledí, jak zmírá,/Jak královna ze strmých nebes. Zde moře jež patří Agru, Velký Odysseus atd. pozn překl. )

Předkládám zde, jen velmi běžný příklad starého klasického, ba rétorického verše, který dokáže napsat každý vzdělaný muž. Soustředím se jen na zjištění, není-li tento starý styl poněkud silnější než styl nový. V novém stylu psalo mnoho velkých mužů a ti věřili, že je silnější. „Akordy zlehka psané pro prsty rozběhané,“ řekl Walt Whitman. „Cítím vrchol tvého brnkání i konec.“ Jenže to je přesně to, co já necítím, nezdá se mi, že „an ustupuje“ je to nejlepší, co mohl Lawrence vymyslet pro vrchol a závěr. Silnější dojem z vlnícího se moře Argonautů mám z dlouhých vlnících se veršů Atalanty

From the Acroceraunian hills to the ford of the Fleece of Gold.
Předkládám to zde jen jako praktický problém volného verše, či otázky zda se svoboda skutečně kloní spíše k volnosti či k laxnosti. Zdá se mi, že nám tu básník ve skutečnosti propadl mezi dvěma židlemi, mezi klasickou delfskou trojnožkou a prosaickou dřevěnou židlí, kterou Puk podtrhl pod stařenou, což je vzor modernějšího ducha prudkého antiklimaxu a grotesky. Grotesky mám velmi rád, a v jistých ohledech dávám Pukovi přednost před Apollem. Ale pokud jde přísně vzato o literární kritiku, pak pochybuji o tom,zda moderní způsoby pomáhají vylepšit kreativní poesii při popisu vysokých lodí Odysseových obeplouvajících řecké ostrovy.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s