XXXVI. O příštích sto letech

Každého potěší, že pan H. G. Wells se opět ujal své provokativní role proroka a v dobře známých nedělních novinách začal psát cosi, co je označováno za <em>Historii příštích sta let</em>. Dalo by se tvrdit, že je poněkud nefér takové dílo kritisovat, když ještě ani pořádně nezačalo. Takovou námitku ovšem nepřipouštím a to z toho zcela zásadního důvodu, že jediná věc, vůči níž mám námitky, je místo, kde proroctví začíná.

Nezačíná totiž tam, kde byste začali vy neb já, my chudáci, tedy od nynější krise a podmínek, v nichž se nacházíme. Začíná naopak od dokonalých společenských podmínek, o nichž očekává, že nastanou po nějakém blíže neurčeném počtu století od nynějška. Pan Wells si svůj pevný bod stav do budoucnosti a pak je pro něj snadné ukázat, že celá naše moderní politika ekonomika jsou nepevné, což je přisámbůh rozhodně pravda. Jenže na člověku, který píše jako utopista je vždy něco iritujícího, a to tehdy, pokud píše, ne jako by po utopii toužil, ale jako by již v nějaké žil.

Chová se jako by žil ve společnosti s dokonalým pohodlím, rovností a slušností a na nás, kteří zápolíme ve změti protichůdných cílů a záměrů, jež jsou právě tak často komplexem ctností jako komplexem neřestí, hledí s chladným soucitem a necitelnou sympatií. Ať je to jak je to, myslím, že tenhle trik se začátkem od imaginárního a ideálního stavu v budoucnosti. Pan Wells by považoval za neférové, kdybych napsal knihu z pozice anděla nebo z pohledu světce v nebeské blaženosti a pak ukazoval, jak ubohoučké jsou všechny naše vědecké experimenty, naše pinožení kolem politických a sociálních reforem, naše handrkování o filosofických a literárních problémech vypadají z pohledu vyšší inteligence z úrovně Ráje. Připadá mi to stejně nefér, když se jedná jen o pozemský ráj. Pan Wells kupříkladu velmi správně odsuzuje špinavé pletichy moderního finančnictví a tajnou všemocnost moderních finančníků. Nestěžuji si že tvrdí, co bych řekl i já, že by totiž ve zdravější a bdělejší společnosti byla taková spiknutí složitější. Jenže jeho šťastný muž z budoucnosti prostě tvrdí, že budou nemožné jednoduše proto, že úřad zvaný Transakční výbor je znemožní.

Nuže, to na mně působí velice podobně, jako kdyby chtěl tvrdit, že v dokonalém státě spolu on a já nebudeme moci nesouhlasit, protože vše vyřeší a rozhodne Úřad pro dosažení shody. Je to logická fikce, kterou může docela dobře hájit,třeba jako jednu z tisíce štastných fantasií z jeho raných děl, že vědění bude nakonec natolik zvládnuté a rozšířené, že pro mě a pana Wellse bude nemožné přít se o čemkoliv, tak jak se dnes přeme o vlacích v jízdním řádu, nebo plánu bludiště v Hampton Courtu. Všichni budou vědět všechno a něco takového jako věc názoru nebude existovat. Bude právě tak jasné, řekněme, zda bylo nadpřirozené náboženství pro lidi dobré nebo špatné jako bude zřejmé, že určité množství jedu člověka zabije, nebo že ho jisté množství konkrétního protijedu zachrání. Bude existovat ohromná Encyklopedie všeho, v níž bude definitivně rozhodnuta každá otázka, o niž se kdy lidé přeli a nebudou v ní žádné chyby a omyly, leda snad chyby tisku, podobně jako ve velkém telefonním seznamu. Dokážu si představit, že by pan H. G. Wells, zejména ve svých mladších letech, dokázal napsat v podobném duchu fascinující pohádku o vědě. Nemohl bych však věřit jeho pohádce o Úřadu pro dosahování shody, a nevěřím ani jeho pohádce o Transakčním výboru. Jsem ze srdce přesvědčen, že tajné a špinavé transakce, které jsou nyní dovolené ve světě financí a obchodu by měly být podrobeny mnohem víc než nyní veřejnému a odpovědnému dohledu. A když jsme u toho, jsem docela ochoten věřit, že může existovat mnohem širší shoda o faktech dějin a vědy, která by nás uchránila od řady zpozdilých sporů založených na populárně naučné podobě vědy a levné vlastenecké podobě dějin. Přineslo by to výhodu stejně tak mé, jakož i jeho straně sporu. Pro nás by bylo velkou úlevou, kdybychom věděli, že skutečně existovala všeobecně přijímaná referenční kniha, jež by všem lidem jednou provždy zakázala věřit, že Galileo byl mučen a upálen, nebo že Neposkvrněné početí je to samé, co Vtělení. Zbavilo by nás to mnoha potíží s vysvětlováním věcí. Nevěřím ovšem, že by Encyklopedie Všeho skutečně a úplně urovnala a rozhodla každý spor a nevěřím ani tomu, že by Transakční výbor definitivě a jednou provždy předešlo možnosti skandálních transakcí. A nevěřím tomu proto, že věřím svým svým očím, že věřím svým skutečným zkušenostem, které jsem získal za padesát let setkávání s mými spolutvory a postupným formováním názoru na všechny tyhle dobré kumpány a na to co s nimi je a proč.

Zkrátka prostou odpověď Nadřazené Osobě, která s opovržením shlíží ze své několik století vzdálené Utopie na naše skandály a hříchy, lze formulovat těmi nejprostšími slovy: „Co se stane, když se pokazí nebo zkorumpuje i Transakční výbor?“ Co se stane, když postupy Transakčního úřadu začnou mít své vlastní tajné transakce? Přiznat takovou ochablost či utajení může odporovat celému plánu, cíli a ideálu instituce. Právě tak je proti samému jménu a titulu justice, když je nespravedlivá. Právě tak je proti samému titulu rozdělování poct a šlechtických titulů, když neobstojí ve věci cti. Právě tak je zneužitím demokracie, když demagogové podvádějí lid, a je proti samé podstatě novin, když vlastník zamlčuje a potlačuje zprávy. Přesto jsem všichni slyšeli o tom, že se takové věci dějí. Chceme vědět, jak bude zaručeno, aby andělé, kteří budou za nějaké to století pracovat v Transakčním výboru, až bude zřízen, byli každou minutu svého smrtelného a utrápeného života dobří a nikdy nepoklesli ani o píď po nejvyšší a nejtvrdší a nejhrdinštější standardy lidské bdělosti a sebeovládání. Jak jsem už vysvětlil, ani v nejmenším netvrdím, že by Transakční výbor nebyl reformou, nebo reformou velmi potřebnou, nebo reformou, která by umožnila skutečně se vypořádat s takovými skandály jako byl Kreugerův. Netvrdím, že to nebude reforma, jen se ohrazuji proti poklidnému naznačování, že ji už nikdy nebude zapotřebí reformovat.

Jinými slovy řečeno implikace či ideál, onehdy vyjádřeny v titulu <em>Lidé jako bohové</em> skutečně stojí v pozadí i těch nejrozumnějších nároků na vylepšení lidí jako takových. Imaginární páně Wellsův autor píšící v neznámém čase v neobjevené zemi opravdu mluví tak, jako by pro ně sama idea takových nízkých vzpour či zrad společenského řádu pro něj byla nemyslitelná. Já odmítám a popírám, že by mohl existovat sociální řád v němž to bude nemyslitelné. Může existovat velmi pevný sociální řád, kde to pro nějakou dobu bude téměř zcela neproveditelné. Zdá se mi ovšem, že v dlouhodobém pohledu budou ty nejzdravější společnosti celkem spokojené, když budou moci říct, že jsou velmi vděčné, když se to děje velmi zřídka. A nevěřím tomu, že by se takového cíle dalo dosáhnout, či se mu jen přiblížit čímkoliv, co by bylo jen vylepšováním společenské mašinerie, či zřizováním Výborů pro Všechno a pro Cokoliv. Myslím, že se to děje jen tehdy, pokud je lidem vštěpován smysl por důstojnost a povinnost, a to ne vládou, ba ani školou, ale něčím, u čeho uznávají a rozeznávají tajné volání k jednotlivé osamělé duši. Nevěřím v <em>Lidi jako bohy</em>, ale věřím v <em>Lidi s bohy</em> nebo raději (jsem už zkrátka v těchto věcech takhle upjatý) s Bohem. To je jiná a mnohem větší otázka, třebaže v sobě neobsahuje víc důvěřivosti, než víra v utopii. Zde chci říct jen tolik, že je přibližně stejně libovolné či svévolné pro velkého spisovatele psát své dopisy z Utopie, jako by pro mě bylo datovat mou kritiku z Ráje.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s