Návrat andělů

Tyto poznámky píši s jednou velkou nadějí a to s nadějí na vyvolání sporu. Je skutečně zvláštní a ojedinělé, že při všech řečech o velkém díle fysické vědy a jejím údajném vítězství nad náboženským dogmatismem si nikdo nevšiml co ve skutečnosti bylo největším ze všech triumfů vědy. Byl to objev mnohem větší, než evoluce. Byl to objev nikoli faktu, ale methody, matky to nespočetných faktů. Methodou je samozřejmě to, co je ve vědecké theorii známé jako methoda hypotézy. V běžné řeči obyčejných lidí ji lze asi nejjednodušeji a nejjasněji přiblížit slovy, že to, zda nějaký kabát člověku padne nejsnáze zjistíme tak, že je nebudeme oba měřit, ale kabát vyzkoušíme. Je to nahrazení velmi pomalé logické methody postupného shromažďování absolutního důkazu, methodou rychlou, experimentální a imaginativní, která nám dlouho předtím než můžeme získat absolutní důkaz dá velmi dobré pracovní přesvědčení. Dozvím se, řekněme, o nějaké theorii o vesmíru. Pokusně předpokládám, že je pravdivá a když pak s překvapením zjistím, že vysvětluje boty na mých nohou i nos v mé tváři i to proč má můj deštník nový a zářivý smysl, seznám, že mé vstupní dveře mají nyní své vlastní vysvětlení, že mě ve velkém zástupu denně a neustále obklopují pravdy o mém psu, kočce, manželce, klobouku a kredenci. V takovou theorii věřím a věřím v ní pořád víc a víc.
Pokud by na druhé straně theorie pravdivá nebyla, byl bych si tím naprosto jist deset minut poté, co bych ji zkusmo přijal za svou, protože bych si polámal nohy o nějaký její rozpor. Natáhli jsme a pozapínali kabát na svět (toho kulatého a trpělivého gentlemana) a on se na zádech roztrhl. Je docela zřejmé, že právě na této methodě jsme založili všechny naše reálné víry a že především na tomhle zakládáme svou víru v evoluci. Kolik z těch tisíců lidí tak elegantních a brilantních jako my, kteří zhruba věří v darwinovskou nauku ví, která kostra či zkamenělina, který papouščí ocas nebo který žaludek sépie je opravdu považován za přesvědčivý příklad a absolutní doklad přirozeného výběru? I darwinovských faktech, které vedly ke konversi víme pramálo. Co však známe, je mnohem důležitější, totiž darwinovská fakta, jež přišla po naší konversi. Abychom užili vznešenějšího jazyka: to, co známe, jsou plody ducha. Víme, že jakmile se tato idea ocitne v naší hlavě milion věcí v tu chvíli zprůsvitní, jako by za nimi byla rozsvícena lampa: vidíme tu věc ve psu na ulici, v hrušce na zdi, v knize o dějinách, kterou čteme, dítěti v kočárku a posledních zprávách z Bornea. Naplnění, jež se na nás vylévá je tak přirozené, setrvalé a zaplavující, že se nakonec dostavuje okolnost zvané víra. Viděli jsme tolik důkazů oné theorie, že jsme je všechny zapomněli. Theorie je nám tak jasná, že ji sotvakdy vůbec dokážeme hájit. Kdybychom přišli za prvním racionalistou, na kterého si vzpomeneme a vyzvali ho, aby dokázal evoluci, byl by z toho omráčený jako člověk, po kterém bychom chtěli, aby obhajoval spravedlnost.
V této fázi filosofického vývoje je nutno říci, že především právě touto methodou úspěšné hypotézy, teorií, která se sama ospravedlňuje se velké množství mladých lidí v této generaci navrátilo k jisté duchovní nauce. Je možná správné tuto nauku popsat tak suše a stručně, jak to jen lze. Je to názor, že svět při bližším zkoumání krajně sugestivně ukazuje k existenci duchového světa, světa sil zjevně nezpůsobených hmotou, které jsou do jisté míry schopny inspirovat a ovládat a do jisté míry se dokáží dávat poznat. Tvrdím, že je nezbytné jasně říct, že se mnozí z nás k této víře vrátili a že jsme se k ní vrátili ne kvůli tomo či onomu argumentu, ale protože ona theorie, když si ji osvojíme, funguje všude, protože kabát, když si ho vyzkoušíme sedí v každému záhybu. To je nutno říct proto, že staří racionalisté se na nás po právu hněvají a to do té míry, nakolik se jim zdá, že tak ohromné učení zakládáme na několika zoufalých úskocích, vytáčkách a slovíčkaření a nakolik se jim zdá, že se náboženství chytáme jak tonoucí stébla…Návrat k duchovní theorii v ničem takovém nepočívá. Podobně jako hnutí směrem k evoluci záleží v tom, že funguje. Nasadíme si theorii jako kouzelný klobouk a historie je najednou průhledná jako dům ze skla.
Začněme na začátku. Přihodila se nedávno podivuhodná a sensanční věc, tím naznačuji příchod tvora zvaného člověk. Zváženo z kosmického pohledu je to událost nedávná, porovnatelně řečeno, je jen trošku příliš stará na to, aby ji hlásaly titulky večerníků. Novost, náhlost a naprostá jedinečnost vzestupu člověka nám poněkud připomíná Japonsko na Východě, jen je to ještě víc….Může to mít sto vysvětlení. Nikdo příčetný nebude tvrdit, že šlo o duchovní dedukci. Je s tím ovšem v souladu, a to ve velmi dobrém souladu, předpoklad, že vedle vedle zvířecí existuje i jiná atmosféra života a že do onoho tvora v té chvíli vpadl tento duchový svět. Fenomén nedokazuje náboženství, ale náboženství vysvětluje fenomén. Fenomén je to právě tak osamělý jako Vtělení. To lze vysvětlit tak, že to v jistém smyslu Vtělení bylo. Potom pokračujme dál. Je jedna věc, již dosvědčuje, bez jakékoliv výjimky, celé lidské plémě. Od nejzšeřelejších věků a zemí, kdekoliv se nalézalo lidské símě, vždy prohlašovalo, že k takovému vpádu došlo na počátku, že oni či jejich otcové jednali s temnější či úžasnější bytostí. Pokud lidské svědectví vůbec něco znamená, pak tohle je patrně jediná věc, o níž máme svědectví a důkazy ohromující.
Máme téměř ohromující lidské svědectví o nutnosti morálky, máme docela ohromující lidské svědectví o skutečnosti duchovního života. Jsme náležitě připraveni dovolávat se svědectví všeho lidstva k podpoře policejních regulací nebo ethických danost, máme ovšem za to, že lidstvo musí povídat nesmysly, když se jedním všeobecným zvoláním dovolává věci, která je starší než hřích. Je důležité, že Marcus Aurelius, američtí Indiáni, hinduističtí mudrci a italští lupiči a a pan Spurgeon a pan William Crookes všichni, svými odlišnými cestami, dospěli k tomuto závěru. Ještě důležitější pak je, že tato víra v ducha není zdaleka morbidní záležitostí, že ji zastávají téměř všichni lidé, kteřé jsou fysicky zdatní a žijí na čerstvém vzduchu. Silní venkované a sedláci vysocí šest stop, všichni věří ve víly. Racionalismus je chorobou měst, podobně jako bytová otázka. Tohle vše samozřejmě jen naznačuje, ale naznačuje velmi jednoznačně. Fenomén nedokazuje náboženství, ale náboženství vysvětluje fenomén…..K duchovní theorii jsme se nevrátili kvůli té či oné trivialitě—kvůli ospravedlnění čtvrtého evangelia nebo škrábání po stole. Vrátili jsme se k ní proto, že s odmítnutím racionalismu se svět náhle stal rozumným.

Daily News, 14. března 1903

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s