Povznesenost neboli o levitaci

Nevím, proč by si občas člověk nemohl vzít volno a i když pracuje, nepsat o něčem jen proto, že ho to baví. Vím, že bych měl konat svou povinnost jako distributista, konat ji zoufale perem, zatímco jiní ji již ušlechtileji pluhem. Pro jednou se ale pouštím do psaní jen pro zábavu a jen proto, že to o čem píšu je legrační. A to nejlegračnější co jsem na míle daleko našel byl obrázek v listu zvaném Psychic News. Jedno z jeho minulých vydání zdobil můj portrét, který doprovázel mimořádný a poněkud tajuplný popisek: „G. K: C., katolík, který se vznáší vzduchem“. I když v zázraky věřím, nikdy jsem netvrdil, že by snad levitace měla být mocí, jež by se nějak zvlášť pravděpodobně mohla projevit v mém případě. Ale i když nejsem zrovna teď neodolatelně přitahován k levitaci, velice mě pokouší lehkovážnost. Obvinění jsou poněkud neurčitá, až na to, že se zdá, že všechny jsou jaksi nešťastně spojena s fakty případu. Autor, zdálo se, bere za hotovou věc, že článek, podepsaný zcela očividně někým jiným, jsem musel napsat ve skutečnosti já a to výlučně z podnětu mého fanatického katolicismu, třebaže skutečný autor vůbec katolík není a neřekl ani nic, co by to jakýmkoliv způsobem mohlo naznačovat. Je ovšem naprosto způsobilý se postarat sám o sebe a s pouhými fakty celého absurdního zmatku jsem se už vypořádal jinde. Teď bych se rád jen chvíli bezostyšně kochal čirým potěšením nad způsobem, jímž Psychic News napadá katolickou církev a útočí na mne. Připouštím,že z mé strany jde o pouhé požitkářství. Vím, že mi mnoho mých rozvážných přátel řeknu, že si takových článků nesmím vůbec všímat. Jenže nic, co lze označit za lidské není nezajímavé a tady je, pro začátek, přinejmenším jedna hádanka, která mi vždycky vrtala hlavou. Jde o to, proč lidé, kteří se roznítí hněvem vůči katolické církvi používají vždy zcela mimořádnou dikci, či styl projevu, v němž popletou dohromady všechny možné nesouměrné věci až i je legrační i samotný slovosled. „Spiritismus závisí toliko na důkazech, jež lidé získávají ve svých domovech. Nevyžaduje kněží. Ti, kdo se o něj zajímají si rovněž nemusí kupovat takové či onaké růžence, ani krucifixy, ani platit za svíčky nebo mše. “Musí to být pro zvídavé ukrutný okamžik nerozhodnosti, když si mají vybrat jestli si koupí růženec takový či onaký. Nejlepší je ale poslední pojem a pořadí slov je zde mimořádně důležité. Prvním úkolem katolíka je očividně přijít k nejaké svíčce. Pokud se mu nějaká dostane do ruky a on všude chodí s rukama sepjatýma kolem svíčky, pak je všechno v pořádku. Pokud ale nemůže svíčky sehnat, může si koupit mši, instrument, který je jakousi náhražkou svíčky.
Nu, shodou okolností jsem nerozpoutal žádný velký persekuční osobní duchovní útok vůči spiritismu, který autor tak imaginativně vylíčil. Kdybych se do toho ovšem pustil, a to bych mohl, myslím, že bych dokázal na spiritismus zaútočit lépe, než on útočí na katolicismus. Nemluvil bych tak, jako by spiritista visel spuštěný mezi dvě božská dogmata, totiž posvátnosti tamburíny a návratu mrtvých. Nemluvil bych o tom, že si lidé mají vybrat mezi planšetou a deskou Ouija. Nemluvil bych o „stolech či nábytku“, ani bych nenaznačoval, že trubka je skoro to samé jako seance. Nikdy jsem ale nečetl útok na katolicismus, aniž bych se nesetkal s tímhle drmolením zpopřehazovaných pojmů. Vždycky přijde na nějakou směsku popletených slov v nichž přes sebe klopýtají a padají mitry, milenky, nóny, alby, hole, panny a viatika, bez sebemenší naděje, že by kdokoliv mohl i jen tušit, co které z nich znamená. To je první zajímavá věc na tomto druhu psaní. A teď se můžeme vrátit k jediné větě v onom odstavci, v níž se jeví cosi přibližně podobného smyslu. Je to pasáž, kde se nám tvrdí, že se spiritismus obejde bez kněží.
Nepotřebuje kněze. Potřebuje je duchovní aristokracii, která je ve skutečnosti mnohem výlučnější a privilegovanější než kněží. Jde o to, že mají přístup k novým zjevením a že jejich nadřazenost se zakládá na jejich osobní duchovní struktuře, jsou abnormální tak, jak kněží abnormální být nemusí. Ale ať už je to jakkoliv, odkrývá zmíněný list jisté pozoruhodné představy a dojmy o duchovních funkcích a stupních. Najdeme tam šokující popisek pod obrázkem sv. Jany z Arku, který tvrdí, že se nestarala jestli je světice nebo čarodějnice, protože „měla svou práci a tu odvedla“. Jak svěží a občerstvující jazyk. Jak plný patnáctého století! Janě prostě šlo jen o to, aby dostala zrovna tuhle práci. Si Spočítala,že by jí mohla sednout. Jémine! Jana nebyla žádná taková sukně, co by se koukala, jestli to je to od Boha nebo od čerta, když se naskytal práce, která by jí mohla sednout. List nám sděluje, že jeho náboženství se zakládá výlučně na faktech, zdá se však, že i bez jejich použití se dá vyprodukovat velké množství abstraktní vulgarity. Předpokládám, že by bylo zbytečné poukazovat na historický fakt, že Jana celé dlouhé dny zoufale debatovala s cílem prokázat, že není čarodějnice, dlouho potom, co je její práce, pokud to byla práce coby zaměstnání, je buď hotová nebo naprosto vyřízená. Ale není na tvrzení, že nezáleží na tom, jestli je kdosi čarodějnice nebo světice něco, co by mohlo poněkud vysvětlovat nedůvěru, již někteří z nás ke spiritismu pociťují?
Protože tohle píšu pro zábavu, nebudu příliš mluvit o ústředním tajemství mého náboženství nebo o pracně urážlivých podmínkách s nimiž mě autor vyzývá, abych „prokázat“ Transubstanciaci tak, jak on očividně tvrdí, že může „prokázat“ spiritismus. Spokojím se s tím, že mu řeknu jediné. Předpokládejme, že by se církev pokusila takové důkazy a s takovýmto výsledkem. Předpokládejme, že by se jeden papež za druhým, jeden kněz po druhém, stavěli před oltářní mřížku a slibovali, že na místě prokáží a dokáží transubstanciaci. A předpokládejme, že by jeden papež a jeden kněz za druhým byli odhaleni, že ji prokazují a dokazují podvodným mechanismem v obětním stole, pomocí drátů skrytých v kříži a svíčkách, pomocí celé podvodné mašinerie. Předpokládejme, že i když by mnozí kněží byli poctiví a upřímní muži a někteří z nich byli poctivými hlupáky, bylo by jasným, hmatatelným historickým faktem, že celý zázrak byl jen pořád dokola opakovaným kejklířským trikem a že při jeho provádění byli přistiženi a odhaleni nejslavnější katoličtí světci. Troufnu si říct, že kdy se to stalo, nebyl by Eucharistický kongres událostí, jež se těší respektu celého civilisovaného světa, nebo celého s výjimkou chuligánů z Portadownu a novinářů z Psychic News.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s