Vypuštěný asketik

Moje poznámka o komunismu pana Midddletona Murryho mi přijde poněkud uspěchaná a nepřátelská, protože jsem neměl dost místa, na to, abych zmínil některé silné a podstatné části jeho knihy, zvláště ty vyjadřující opovržení nad oním druhem ctihodných socialistů, kteří si neříkají komunisté. Studie o „parasitické“ parlamentní Labour Party je mistrná a moje osobní sympatie jsou spíš na straně lidí jako je pan Maxton než lidí jako je pan Thomas. Jenže pokračování je pořád matoucí: v závěrečné stručné poznámce není žádný praktický program, až na minimální mzdu pro všechny, což má prý obejít nezbytnost vyvlastnění půdy a majetku. Předpokládám, že to znamená, že to bude znamenat, že zaměstnavatelé budou zdaňováni tak dlouho, dokud nebudou příliš chudí na to, aby mohli dál zaměstnávat a pak začne zaměstnávat stát. Jenže jaký stát—a, můj ty Bože, jaký státník! Proč pravděpodobně (pokud není zapotřebí ničeho jiného než nové mzdy zaplacené z nové daně) právě ti rozmarní státníci, jež svět právě nyní produkuje-parasitičtí parlamentáři proměnění ve všemocné byrokraty. Takový návrh bych odmítl za prvé především proto, že zachovává systém založený na mzdě, za druhé proto, že nejhorší systém založený na mzdě je ten s jen jediným zaměstnavatelem, a za třetí proto, že v čistě praktickém tvrzení není nic, co by zajistilo změnu tyrana. Tohle je ale nefér k nepraktické části, Pan Murry požaduje obrovskou změnu smýšlení i když jeho návrhy ji sotva zajistí. Můžeme se docela dobře dál trápit s distribustismem, když se komunismus zdá i komunistům příliš strmý a oni musí snášet tutéž abnormální přísnost, aby zůstali abnormální, jakou my snášíme, abychom zůszali normální.
Theoreticky, nebo právě v této části své theorie je pan Middleton Murry asketikem, který chce asketismus z života jedince, kde může být ušlechtilý a krásný, přenést na celý společenský a dějinný život, kde se stává jen prostým vandalismem či barbarskou destrukcí. V tom je jistě za jedno s puritánem, prohibicionistou či mechaničtějším druhem pacifisty, zkrátka je zajedno s tím druhem moderního světa, jímž nejoprávněněji opovrhuje. Široce vzato fakt, který nejvíce obsahuje moderní industriální svět je ten, že morální hnutí jsou mnohem víc naprosto a nelítostně utlačovatelská, než minulé formy mysticismu nebo fanatismu, jež zpravidla zasahovaly jen nemnohé. Středověcí lidé snášeli a podstupovali strašné posty, ale žádnému z nich by se ani nesnilo o tom, aby vážně navrhoval, že už nikdy nikde nikdo nesmí pít žádné víno. A to prohibice, již přijala jedna velká moderní civilisace, vážně zamýšlela, že už nikdy nikdo žádné víno mít nebude. Potřeštěnci, kteří nemají rádi tabák, by jej naprosto zlikvidovali, pochybuji o tom, že by připustili jeho medicínské využití jako sedativa. Někteří pohanští mudrci a křesťanští světci byli vegetariáni, ale v antickém světě by nikdo nikdy neprorokoval, že stáda a hejna zcela zmizí ze světa. Ti pedantičtější mezi pacifisty si to samé myslí o boji, dokonce i za spravedlnost, a odzbrojení požadují právě tak universální jako byla branná povinnost. Všeobecná branná povinnost a odzbrojení jsou totiž obojí velmi moderní myšlenky. A moderní myšlenky tohoto druhu jsou nejen negativní, ale nihilistické. Vždy totiž požadují naprosté zničení nebo „úplný zákaz“ něčeho.
Nuže já jsem stejně neoblomně proti panu Murrymu pokud jde o záměr zmrzačit celou naši kulturu v hněvivém šílenství morálního odsouzení. Připouštím, že si světec mohl useknout ruku a vejít do nebe, kde pro něj bude přichystáno vyšší místo než pro nás ostatní. Ale provolání požadující amputaci rukou všem lidským bytostem, vise lidstva bezrukého jako dalšího evolučního stadia bezocasé opice mě nechává chladným bez ohledu na to, jak moc je to schvalováno a doporučováno jako úžasné pospolité sebeobětování. Tyhle věci jsou alegoriemu a to víc než jedním způsobem. Mohli bychom vpravdě říct, že nelidská průmyslová éra skutečně zručila ruce, protože zrušila rukodělné řemeslo a zručnost. Připouštím,že mniši měli své důvody k tomu, abysi holili hlavy či jeptišky k tomu, aby si stříhaly vlasy, ale moje rada lidstvu vně těchto vytržení zní, aby si zachovalo chladnou hlavu, a s ní i vlasy. Jedna věc je to, že se člověk může vzdát svého bohatství, něco docela jiného je, že by se lidstvo mělo vzdát svobody, aby se vypořádalo z problémem přepychu. Jedna věc je stát se sám chudým, a docela jiná odpovědnost je ochudit celý kulturní systém o jeho kulturu. Když se vzdám vína může a nemusí mi to prospět, ale jsem si naprosto jist, že světu by nijak neprospělo,kdyby se vzdal vína. Pan Middleton Murry může být pohnut ušlechtilým podnětem k tomu, aby se vzdal soukromého majetku, ale ani na okamžik neuvěřím tomu, že by lidstvo moho být štastnější, kdyby se vzdalo soukromého vlastnictví.
Ve skutečnosti jsou to právě taková dalekosáhlá ničení, co je činí nešťastným. Moderní kapitalistický svět, k jehož proklínání se sjednocujeme, vlastně povstal z myšlenky zcela opustit starý kvůli příslibu nového. O tom, jak se anglické kopce jizvily železničními tratěmi a jak anglické vsi zavalil dým říkali lidé přesně totéž, co dnes říká pan Murry o obětování dávné víry či svobody či o zdaňování přiměřeného majetku až do jeho zničení. Oni tvrdili, právě tak jako on, že to bude těžké, že to bude heroická oběť, ale že nesmíme sentimentálně lpět na minulosti, ale hledět k širší a jasnější budoucnosti. A jasnější budoucností byla éra pana Carnegie a pana Forda. Kapitalismus se vlastně zakládal na prosazování nového realismu proti staré romantice. Odpověď zní, že nebylo nutné, aby se celá společnosti vzdala krásy a že není nutné, aby se celá společnost vzdala svobody. A když se ohlédneme zpět do historie všimneme si, že z těchto rozmáchlých sociálních odsudků nevzešlo nikdy nic než škoda. Na celé Americe leží jako inkubus studená mrtvola puritanismu, protože jedna horlivecká generace si myslela, že se člověk musí jednou provždy rozloučit jak s kněžími, tak s herci, se svátostmi i s hostinami a slavnostmi. Zkrátka lidé měli obětovat vše pro kalvinismus právě tak, jak jsou dnes vyzýváni k tomu, aby vše obětovali komunismu. Ale i když člověk může obětovat cokoliv, kdokoliv však nesmí obětovat vše. Jednotliví lidé musí obětovat své vlastní svobody, ale jen k tomu, aby obnovili svobodu. A je obrovskou ironií, že zatímco vzdělaný a kultivovaný komunista (při vší úctě k němu) trhá všem ostatním lidem šat a sype jejich hlavy popelem, kdesi stranou a daleko na mnoha tichých místech, na kopcích Lanaraku nebo tady u nás hluboko v buckinghamských bučinách, kněží a mniši, kteří se sami zřekli soukromého vlastnictví staví a obnovují farmy a rodiny distributismu.

Advertisements

One comment on “Vypuštěný asketik

  1. Laudetur IHS! Omlouvám se, že můj příspěvek není ve vlastním smyslu komentářem. Nicméně bych Vám rád poděkoval za Váš blog, resp. za překlady některých dosud nepublikovaných textů GKCh. S tím souvisí i můj dotaz, zda bych nemohl občas použít ten nebo onen do časopisu Te Deum, jehož jsem šéfredaktorem. K této žádosti jsem nejen veden vysokou úrovní Vašich překladů, ale také obyčejnou lidskou leností. Když už je něco hotovo, proč to dělat podruhé, že? V Te Deum již např. vyšel překlad „The Roots of the World“ (viz http://www.tedeum.cz/1_2008/koreny_sveta_chesterton_12008.htm ) a následně jsem zjistil, že existuje Váš překlad zmíněného článku z The Daily News. Pokud s mým návrhem souhlasíte, kontaktujte mne, prosím, na uvedené mailové adrese. Pokud ne, dejte mi i tak vědět, abych se do případného překladu pustil opět sám, a to co nejdříve. Mimochodem, vyhédl jsem si Váš překlad „Šílený úředník“, který je, bohužel, stále aktuální. Pax et bonum! MRČ

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s