Bolšán zpátečník

když se to vezme kolem a dokola, je bolševik nakonec ve skutečnosti viktorián. Jeho sny pochází z devatenáctého století, i když jsou realitou dvacátého století. Platí to zejména o rysech, které nyní z jeho snu dělají černou noční můru, totiž šílený optimismus ohledně pokroku mechanisace. To, co nám bylo nabídnuto jako plán na pět let dopředu je ve skutečnosti plán padesát let starý. S Ruskem se nepokouší udělat nic jiného, než to, co skutečně udělali viktoriáni s Anglií, totiž proměnit je v dílnu pro celý svět a naplnit ji mizerným nářadím a skličujícími stroji. Marx byl mnohem větší viktorián než Morris (William Morris, britský spisovatel a umělec. Socialista a hlavní zakladatel hnutí Arts and Crafts, které usilovalo o obnovu, rozvoj i obchodní využítí uměleckořemeslných tradic a dovedností pozn. překl.)Čistě technicky možná nebyl poddaným královny Viktorie, i když je docela dobře možné, že byl. Podle zeměpisného původu soudím, že byl Němec–stejně jako manžel královny Viktorie a poněkud vzdáleněji i královna Viktorie samotná. osobním či rasovým původem byl Žid, jako oblíbený premiér královny Viktorie a velký počet dalších lidí, které není třeba zmiňovat. Ovšem pozdně viktoriánská éra byla právě tou dobou, kdy byli Židé a zejména němečtí Židé na samém vrchu své moci a vlivu. Od doby, kdy si vymohli válku v Egyptě, po čas, kdy si prosadii válku v Jižní Africe, vládli a byli nedotknutelní. Rozhodně víc než nyní, protože nyní jsou Židé velmi nespravedlivě napadáni v samotném Německu a staří viktoriáni, jako já a pan Belloc, kteří ve dnech židovské všemocnosti začínali napadáním Židů teď nejspíš zemřou při jejich obraně. Karel Marx se v každém případě od viktoriánských Židů svým typem či vzhledem nijak nelišil. Žil převážně v Anglii a své světové náboženství vypustil z něčeho britštějšího než je britské impérium: z Britského musea. Vous, který v panu Wellsovi vyvoláva netrpělivost byl prostě jen vousem viktoriánské romantiky, vous Tennysona, Longfellowa a Trollopeho. A třebaže byl jeho plán, velmi nedokonale, použit právě v tom jediném místě na světě, o kterém říkal, že tam použít vůbec nejde (jako pravý viktorián totiž viděl velká obchodní města západní Evropy jako jediná možná budoucí bojiště), mělo to povahu počínání, kdy nový a poněkud barbarský národ napodobuje něco pro civilisované státy již vyčpělého, když nechceme říct zavánějícího. Bylo to přesně stejné jako velmi viktoriánská náhoda s industrialisací Japonska. Totiž bylo a je to cosi podstatně zaostávající za svou dobou. Japonci nosí tvrďáky pravděpodobně v domění, že my buřinky obdivujeme. Bez ohledu na to, jaká spravedlivá odplata dopadne na naše klobouky, dělat něco takového znamená být nespravedlivý k našim hlavám. Je totiž prostá pravda, že naše vlastní hlavy od dob, kdy náš vlastní pětiletý plán naplnil Anglii špínou a dýmem, o něco pokročily. Objevily se některé poněkud vážnější otázky, otázky o jedinci, o smyslu života, o náboženství v dějinách a tak dále. O filosofii, dokonce tomistické filosofii, je znovu slyšet a naslouchá se jí v Pařiží i Oxfordu.

Nuže Marx nemá o nic víc filosofie než Macaulay. Marxisté proto nemají o nic víc filosofie než manchesterská škola. Macaulayovi stačilo těšit se z pouhého vzrušení z rozmachu a šíření v naději, že „v pustinách Connemary vyrostou střechy a komíny nového Manchesteru.“ Podobně moskevským marxistům stačí doufat, že střechy a komíny nového Manchesteru vyrostou v pustinách Sibiře. Je pravda, že manchesterští mužové původně chtěli soutěž, zatímco marxisté sdružování, nebo Sdružení všeho sdružování. Jenže soutěž skončila sloučením a sloučení komunistickým státem opravdu neskončilo. Je totiž zdá se jasné, že v bolševickém Rusku existují stupně mzdové nerovnosti a bolševičtí vládci mohou jen vysvětlovat, že je to dočasná nutnost pro tuto politickou fázi a že pravý, čistý a dokonalý komunismus přijde v budoucnu. Třebas by to mohla být Labour Party, ne?

Jenže dovést někam ekonomickou soutěž, protože je to móda, nebo dovést někam ekonomické sdružovaní a slučování proto, že je to móda, to není filosofie. Filosofie začíná Bytím, s cílem a hodnotou živoucí bytosti, a je očividné, že materialismus, který pokrývá jen ekonomickou ethiku se s takovou otázkou vůbec nemůže vypořádat. Pokud by se problém štěstí dal vyřešit ekonomickým bezpečím a klidem, byly by ty třídy, které jsou nyní v klidu a bezpečí by měly být šťastné, což je absurdní. Tohle fádní, smrtelně vážné bušení na jednu notu se podobá nejhorším viktoriánským výstřelkům, hnutím střídmosti či feminismu. Zejména se podobá velmi staromódnímu feminismu, který nenáviděl ženskost. Podle toho, co jsem slyšel se ruští muži a ženy oblékají zhruba stejně. To ovšem neznamená, že by muži nosili květy ve vlasech, nebo se procházeli v oněch ušlechtilých pontifikálních róbách, do nichž tradice oděla každou ženu jako královnu. Znamená to, že se ženy oblékají jako muži, ne že se muži oblékají jak ženy. Nu a to je čiré, holé, vyčpělé a mrtvé viktoriánství. To je ta jediná a původní žena bojující za ženská práva, která se záměrně zošklivila ženským cvičebním úborem a ošklivými brýlemi. Za dalších panovníků dokázaly dokonce i sufražetky přijít na něco lepšího, ale i když pro nás patří sufražetky do minulosti, pro zpátečnického a zaostalého bolševika jsou stále ještě růžovou budoucností. Ten stále klopýtá fabrickým soumrakem, který měl být osvíceným denním světlem devatenáctého století a víc než za carských dnů dnes platí, že je Rusko nejzaostalejším státem.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s