Jak šokovat modernisty

Jak jen dokážeme klopýtat slepě vpřed oslněni září důvtipu a skvostem brilance, které se na nás denně snáší jako věčný ohňostroj z denního tisku? Autoři, kteří nám v těchto listech tak často s neselhávající svěžestí opakují, že věci, které byly druhdy drahocennými vzácnostmi, jsou dnes zmnohonásobeny a přesně všude napodobovány, by sami jistě neváhali tuhle ohromující pravdu aplikovat na intelektuální svět. Jistě by poukázali na to, že dokonalé a vypointované epigramy, které jsme dřív slýchali jen od výjimečných jedinců, jako byl Voltaie či Talleyrand, dnes vymýšlí stovky autorů v každém sloupci každých novin a sotva najdeme jednu nudnou větu mezi vtipně uštěpačnými poznámkami a nesmrtelnými žertíky, které lze dnes jako všechno ostatní vyrábět ve velkém masovou výrobou.

Ať už je to jak chce, není pochyb o tom, že naše žurnalistika a svět, který popisuje dospěl k mimořádné citlivosti na bystrost a slovní brilanci, jaká dosud nebyla známa a je vůči těmhle řinčením a logickému šermu argumenty jako rapíry tak živě vnímavý a pozorný, že křičí „zásah“ „citelný zásah“ za situací, kdy je víc než pravděpodobné, že by naši mdlejší předkové zůstali hluší či lhostejní. Četl jsem onehdy v jednom deníku odstavec o pozoruhodném výbušném střetu mezi nejpokročilejšími intelekty anglikánské církve, který dosvědčuje, s jakou pohotovostí jsou takové takové triumfy oceňovány. Pod dvěma titulky „Mladé církev nudí“ a „Co děvče řeklo kněžím“ byl v příhodně sensančním duchu odstavec či spíš několik odstavců, které zněly asi takhle:

„Mladé církev nudí– a proto nechodí do kostela. To byl názor, který včera předneslo osmnáctileté děvče z tribuny Girton College v Cambridge. Starší delegáti konference moderních duchovních se po těch slovech zprudka narovnali na svých židlích.

Mluvila k nim atraktivní dcera námořního kaplana z Portsmouthu. Její nejvýmluvnější slova zněla. „Myslím, že veřejné bohoslužby nejsou pro mladé lidi vůbec ničím přitažlivé. Náboženství by mělo Boha vyjadřovat prostřednictvím pravdy a krásy, nebo nám to alespoň tak říkají, ovšem v této době specialisace se lidé obrací k uspokojení těchto potřeb k vědě, umění a filosofii.“ “

Docela by mě zajímalo, jak zněly nejméně výmluvné pasáže její řeči.

Celá legrace samozřejmě začíná s šokujícím a závratným účinkem, který měla ona úvodní hromem dunící myšlenka„Mladé církev nudí“ na všechny ty neskrývaně postarší delegáti, kteří byli dost staří na to, aby se o nich dalo říct, že jsou to moderní duchovní. Dr. Major se zavytím vyskočil ze židle, děkan Inge se odrážel od stropu jako míč. Dr. Rashdall vydal jeden pronikavý výkřik a omdlel. Ani jeden z těchto ctihodných učenců s veškerou jejich dlouhou zkušeností z modernistického hnutí, ještě neslyšel, aby jediná lidská bytost lidskými ústy vyslovila ono rouhání otřásající hvězdami, že totiž mladé církev nudí. Žádný z nich neslyšel nikdy ani jen pověst o tom, že by mládež při kázání zívala, ani hlásek se nikomu z nich neodvážil i jen zašeptat, že malí kluci občas při bohoslužbách lapají mouchy nebo ryjí nožíky do lavic, nikdo z nich v životě neslyšel, že by dítě v kostele kňouralo, nikdo z nich nenaslouchal hanebné pomluvě, že mládenci a dívky v kostele někdy pokukují po sobě místo aby upírali zrak na kazatelnu (v kostelech moderních kněží by se totiž nikdo nesnížil k tomu, aby se díval na oltář), nikdo z nich dosud neměl ponětí o tom, že by se kdy vyskytly nějaké třenice mezi vrtochy a náladami mládeže a rutinou náboženství. Nikdy dřív, než atraktivní dcera námořního kaplana z Portsmouth učinila tento úžasný objev moderní psychologie, ani nepomysleli na to, že by se mohlo stát, že dlouhé bohoslužby mohou malého kluka i nudit.

Přece se však zdá, že i o tomto velkém objevu by bylo možné říct více. Někteří ze starých moderních duchovních bývali učiteli. Zdá se vcelku možné, že někteří z nich mohli zjistit, že šestá kniha Aeneidy může malého kluka nudit. Jenže v takových případech se vždy nepředpokládalo, že chlapec má pravdu a básník se mýlí. Nepovažovalo se za hotovou věc, že chlapcův nezájem a otrávenost samy o sobě dokazují, že Vergilius byl špatný básník a tím méně by vůbec někdo přišel s nápadem, že starého Vergilia musí nahradit nějaká zjednodušená a modernisovaná verse. Nikdo nenavrhoval, aby strohé pasáže ve Vergiliovi o římské říši nahradily pasáže z Kiplinga o britském impériu, protože by takové vzdělávání bylo modernější, kompaktnější a lépe odpovídalo skutečně národní církvi. Nikdo nenavrhoval, aby se opravdu aktuální, prostořeký popis Derby vzatý z večerníku považoval za úplnou náhradu pro onen hromový verš v němž se sama země třese pod údery kopyt a duněním kočárů. A mohu-li si naznačit nesouhlas s prorokyní z Girtonovy koleje v Cambridge, pak myslím, že stejný argument platí právě i pro náhrady, které sama navrhuje. Říká, že se lidé obrací k vědě, umění a filosofii. Bude přísahat při smrti Nelsonově, nebo nějaké jiné přísaze, která váže dceru námořního kaplana z Portsmouth, že žádný student vědecké školy se nikdy neulejvá, ani nechodí za školu? Marně by o čemkoliv takovém přísahala v případě umělecké školy, protože sám jsem shodou okolností do umělecké školy chodil a mohu ji ujistit, že studentů, které studium umění nudilo bylo zrovna tolik, kolik si lze představit studentů bohosloví, které nudí theologie. A pokud jde o mladé filosofy, těch jsem znal pěkných pár a to v době, kdy téměř všichni z nich měli mnohem raději filosofování, než to, aby se učili filosofii. A mohu ještě naznačit, že jsou tu i jiní mladí agitátoři a to takového druhu, který podle všeho podivně podněcuje moderní duchovní a moderní noviny. Jsou to ti, kteří mají jakousi spontánní a horlivou zálibu v tom, že raději něco říkají, než by přemýšleli, co povídají. Je skutečně zapotřebí, abychom se namáhavě probírali vším tímhle únavným opakováním o zjevných potížích s tím, jak přimět mladé lidi k práci, když si přirozeně chtějí hrát a to ještě dřív, než se začneme vůbec zabývat dospělým problémem vztahu nauky a myšlení? Je naprosto přirozené, že se malý kluk v kostele nudí. Proč ale máme povinně to, co je přirozené, považovat za něco skutečně nadřazené nadpřirozenému, jako něco, co je ne je nadpřirozené, ale přesně řečeno nad-nadpřirozené?

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s