Proč protestanté zakazují

Dopis do Catholic Herald

Se směsí respektu a lítosti musím nesouhlasit s listem, který obdivuji tak, jako Catholic Herald a kritikem k němuž chovám tolik sympatií jako k Dr. Crespimu. Už jsem řekl, že Herald jsou skoro nejlepší, pokud ne jediné, noviny, které máme a moje důvěra v upřímnost Dr. Crespiho je tak úplná, že bez váhání přijímám jeho ujištění, že moji řeč o svobodě slyšel i četl, protože bez toho ujištění by byl tu a tam v pokušení se domnívat, že ji ani nečetl ani neslyšel. Ovšem moje zneklidňují vystoupení jej podle všeho natolik šokovala natolik, že v něm zanechala prapodivný dojem, že jsem pronesl jakousi chvalořeč, nebo aspoň obhajobu dotýkající se italského fašismu, nebo obecněji nových diktatur v Evropě. Ve skutečnosti jsem velmi pečlivě vysvětloval, že nic takového nedělám. O takovém systému jsem řekl, že některými jeho formami pohrdám a žádnou nehájím, že se prakticky sám prohlásil tyranií a že jsem vcelku připraven s ním jako s tyranií zacházet. Řekl jsem ,že tato tyranie, i když to je tyranie, ve skutečnosti nepřervala jisté tradice lidových svobod v katolických zemích, které byly a jsou čím dál nelítostněji přetrhávány a vykořeňovány v protestantských zemích. Pokud bych řekl: „Dokonce ani Nero lidem nikdy nezakázal pěstovat obilí,“ nepronáším tím nějakou chvalořeč na Nerona a právě něco takového mohu říct o prohibicionistech, kteří lidem zakazují pít víno. S mými dvěma přátelskými kritiky se při této příležitosti pojí zvláštní ironie. Mé přátelské pocity vůči Heraldu plynou do značné míry už toho, že tiskne solidní informace tom , co zlí cizinci sami o sobě říkají, včetně fašistů a hitlerovců, že můžeme sami posoudit, jak zlí cizinci ti cizinci jsou. A moje nepříznivá kritika britské plutokracie se zakládá hlavně na tom, že monopolisty vlastněné noviny nikdy nic takového nedělají, protože ten milionář či dva, kterým ty noviny patří o Evropě nic neví a zajímají jen hlouposti a hesla. Zkrátka říkám jen tolik, že pokud diktátoři potlačují noviny, pak vlastníci novin potlačují zprávy. A přesto je mi vytýkáno, že se mi to nelíbí a to i těmi, kdo se tomu vyhýbají.

Podobně vřele respektuji Dr. Crespiho za to, že se pokouší svou zemi zbavit toho, co považuje za útisk a zlo pro svou zemi. Očividně mi ale on nedovolí to samé v případě mé vlastní země. Obávám se, že v této věci na něj musím být přísný. Ve vší zdvořilosti odmítám nechat svou rodnou zemi zničit zaslepeností, pýchou a pokrytectvím, nenechám její srdce rozežrat korupcí a adorací jmění a to jen proto, aby Dr. Crespi měl svou zcela imaginární Anglii, jíž by mohl metat do tváře signoru Mussolinimu.

Nemusím tu ten blud zničit do podrobností, protože pro většinu anglických ekonomů (zejména katolíků) je již zničen. Řeknu jet tolik, že tahle chvalořeč na kapitalismus devatenáctého století by se velmi líbila by se velmi líbila boháčům devatenáctého století a velmi by povzbudila ty, kdo na miliony vkládají jho jen o málo lepší než otroctví. Dám mu ale tip, jako člověk, který toho (troufám si říct) toho o Anglii ví víc, než on. Pokaždé, když uvidí v novinách zprávy o oživení ekonomiky, znamená to jen tolik, že zaměstnavatelé našli další způsob jak ušetřit na mzdách. Celou nedávnou průmyslovou historii provází plány s snahy o snížení mezd, počínaje triumfem pracovních odstávek, které rozdrtily horníky, pak s mstivými zákony proti labouristům po generální stávce a konče využitím výhody zlatého standardu k vyplacení každému dělníkovi libru, která není librou. Tak to děláme u nás. Nepřu se o to, zda je horší, když to dělá despota, nebo tohle anonymní spiknutí. Tragedie (a pro mě je despocie místo demokracie, dokonce i jen theoretické demokracie) ovšem spočívá především v reakci na obchodnická spiknutí. A pokud jde o to další ať pro mě váš rozhlasový expert nepláče a nemyslí si, že všichni „kdo nemají klíče“, budou zmateni. Mám shodou okolností celý štos dopisů velmi chudých lidí, kteří mi děkují za to, že poukazuji jak drceni a pošlápáváni jsou dnes v Anglii lidé, pokud se pokusí dosáhnout nezávislosti. Po stovkách jsou moderní monopolistickou agresí vyhazováni z domů a z obchodů Jistěže mají klíče, ve slagu se jim říká pouliční klíče. Nikdo z nich ani netuší o klíčích Petrových, ale protože jsou chudí jako byl sv. Petr vědí, jak jsou chudí lidé naháněni do místodržitelského paláce a jaký hněv v nich kypí proti služebníkům Kaifášovým. Jejich podpora je pro mě dost k tomu, díky, abych Angličana nepobízel k tomu, aby si hrál na farizeje.

Pravda je taková, že protestantská tyranie se docela liší od tyranie katolické, o katolické svobodě nemluvě. Je nevykořenitelně ukotvená v naprosto protikladném motivu a morální filosofii. Zdá se, že vy tvrdíte, že protestantská omezení jsou skutečně přehnaná, ale patří jen k běžnému pokušení úředních činitelů zveličovat svůj úřad.

S vaším laskavým svolením, o nic takového nejde. Celá věc na tom stojí a je to její jediný cíl. Protestantismus je svou povahou nakloněn k tomu, co bychom mohli nazvat prohibicionismem. Nemyslím tím alkoholovou prohibici ( i když je to náhodou příhodné srovnání, protože žádného z tisíce tyranů v dějinách Středomoří ani ve snu nenapadlo vytrhat vinice od té doby, co byl Pentheus rozsápán na kusy), míním to, že protestant má sklony spíš zakazovat, než omezovat a kontrolovat. Jeho theorie prohibice koření v jeho theorii pokroku , jež započala očekáváním milénia, skončila ovšem podobným očekáváním nadčlověka. Netuším, co Dr Crespi míní mým zlatým věkem, po Edenu nevím o žádném zlatém věku v minulosti. Protestantův pokrok ovšem implikuje zlatý věk v budoucnosti a to věk zcela odříznutý od minulosti či proti ní zcela změněný. Tohle očekávání rozbřesku je dnes hluboce ovlivněno darwinismem (v originále slovní hříčka dawnism/darwinism pozn. překl.) Člověk je opice, která přišla o ocas a nechce ho zpět. Nejde to o kupírování ocasu, protože je příliš dlouhý, ani o to, aby se mu řeklo, že ho má mít držet zkroucený a roztáhnout a mávat jím smí jen při slavnostních příležitostech, jak by žádal katolický pohled na kázeň a odpočinek. Lidé ocasy nepotřebují, proto je třeba je amputovat.

Nu a modení protestant aplikuj tuto absolutní ideu amputace na všechny části a údy problematické lidské přirozenosti, na všechny lidové zvyky či historické tradice. Nechce, aby v nich byli lidé omezováni teď a tady, chce aby je jednou provždy odhodili, jako opičí ocas. Když puritáni zruší ritualisms, znamená to, že už nikdy žádný obřad nebude. Když prohibicionisté zakazovali pivo, přísahali, že vyroste celá další generace, která už nikdy nezakusí jeho chuť. Když se protestanté zabývají socialistickým řešením nemá většina z nich v úmyslu zaútočit na nynější ucpání systému zvané kapitalismus, chtějí jednou provždy zrušit samotnou ideu soukromého vlastnictví.

To vysvětluje fanatickou, dalekosáhlou a ve své konečnosti málem sebevražednou povahu protestantských reforem, kterou nenajdeme dokonce ani v katolické represi. Jakmile převládl puritanismus v Americe či prušáctví v Německu, objevily se nové druhy zákonů. Byla to sterilisace či povinná eugenika, na niž by si netroufli ani diktátoři z latinské tradice. Dalo by se najít spoustu dobrých katolíků, od Savonaroly po Manninga které bychom mohli označit za puritány a kteří stavěli své malé hranice na pálení marností, ale nikdy si jin nepleti s ohněm věčným.

Byla spousta špatných katolíků, od Borgiů po Bombu, které můžeme označovat za diktátory a kteří drezírovali nebo ničili z nenávisti či pro své ambice, ale i když mučili lidi, nikdy si nemysleli, že by překrucovali nebo měnili člověka. Jejich zákazy proto nikdy nebyly tak zakazovačné. Od Mussoliniho je možná špatné, když potlačuje tisk, kdo si ale dokáže představit, že by Mussolini řekl: „Svět už nikdy nebude stižen prokletím potištěného papíru,“jako Jennings Bryan říká, že že už nikdy nebudeme prokleti alkoholickými nápoji? Myslím, že některé z nejnovějších fašistických nápadů na cvičená a cepování dětí jsou skoro až směšné, ale nezachází tak daleko, aby říkaly, že děti je třeba trvale odloučit od matek, což je návrh, kterého nečetní protestantští učedníci Wellse či Shawa mohou dosáhnout jediným divokým skokem. Krátce řečeno na rozdíl od katolické svobody je katolická tyranie buď dočasná ve smyslu pokání čí postu nebo dočasná ve smyslu stavu obležení či stanného práva. Protestantská svoboda však utiskuje mnohem víc než katolická tyranie. Protestantská svoboda je totiž jen neomezená svoboda bohatých zničit neomezený počet svobod chudých.

BBC mě výslovně požádala, a zaslouží proto zvláštní uznání za svůj relativně zdravý smysl pro svobodu, abych promluvil o tom, co si myslím o katolicismu, já nesporně vyzradil tajemství, že jej považuju za pravdivý a že tedy i větší kultury, pokud od něj jakýmkoliv směrem odpadly, upadly do omylu. Plně rozumím snaze a přání po férovosti či přátelství, která kohokoliv vede k tomu, aby takového odhalení želeli. Sám však nevěřím, že by komukoliv, a už vůbec ne Angličanům, prospělo omlouvat či zastírat co špatného herese způsobily v dějinách. Byl jsem proto poněkud zmaten, když to šéfredaktor označil za „sektářské ladění“. Nějak bych nečekal, že kdokoliv z Catholic Herald označí katolickou církev za sektu.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s