Tennyson

Prohlížel jsem si dvě nebo tři hodnocení Alfreda Tennysona, příhodně vydané ke stému výročí jeho narození. Zarazilo mě přitom, s jakým chladem o něm mluví lidé nejrůznějších názorů. A to je věru podivné. Je to totiž chlad vůči docela brilantní a nesporné literární hodnotě. Nebudu tu rozebírat jestli byl Tennyson velký básník nebo ne. Chápu, že je potřeba s takovou debatou počkat nějakých osm století a můj jediný postesk vůči těm, kdo tisknou moje články je, že oni nepočkají ani mnohem kratší dobu. Ovšem to, že Tennyson byl básník je právě tak jasné a jisté jako to, že Roberts hraje biliár. A že Tennyson byl úžasně dobrýz básník je právě tak jasné a jisté jako to, že Roberts hraje biliár úžasně dobře. Dokonce i v těchto záležitostech umění he cosi analogického k záležitostem faktickým. Je k ničemu debatovat o chutích a vkusu, protože o některých chutích se zkrátka diskutovat nedá. Pokud mi někdo řekne, že

There is fallen a splendid tear
From the passion-flower at the gate (Zde spadla překrásná slza/ z mučenky nad branou)

nebo

Tears from the depth of some divine despair (slzy z hlubin jakého božského zoufalství )

není vytříbená poesie, pak jsem připraven s ním zacházet jako s člověkem, který by tvrdil, že tráva není zelená, nebo že já nejsem korupulentní. A pro všechny běžné příležitosti je Tennysona nutno zachovat jako potěšení, smyslné potěšení, chcete-li, ale v každém případě autentické potěšení či rozkoš. Není důvodu Tennysona odkládat a vzdávat se ho, právě tak jako není důvod odkládat a vzdávat se Vergilia. Nesejde nám na tom, co si Vergilius myslel o Augustovi a nemělo by nám sejít ani na tom, co si Tennyson myslel o královně Viktorii. Na krásu nelze nic říct, ať už se jedná o ženu či o báseň. Jsou tu viktoriánští spisovatelé, jejichž tvorbu nelze ocenit bez přihlédnutí k jejich nadšení a zápalu. Kingsleyův <em>Yeast</em> (Kvas) je pěkná kniha, ale ne tak pěkná, jak se jevila, když v člověku ještě kvasily sociální vášně. Browning a Coventry Patmore jsou předmětem oprávněného obdivu, ale největšího obdivu se jim dostává spolu s největším souhlasem. Ovšem <em>St Agnes’ Eve</em> je nezpochybnitelně překrásná báseň bez ohledu na to, zda někdo ve sv. Anežku věří nebo jí opovrhuje. Dalo by se tedy očekávat, že člověk takto za sebou zanechal nesporně dobré verše se bude těšit přirozenému a stálému vděku, jako člověk, který zanechal synovci nesporně dobré víno nebo nesporně dobré obrazy National Portrait Gallery Nicméně, jak už jsem řekl, tón všech novin, ať modernistických nebo staromódních byl převážně chladný. Co to má znamenat?

S dovolením na tuto otázku odpovím tak, že zprudka, ba brutálně změním téma. Moje poznámky budou muset zprvu vypadat až nestoudně irelevantně, ale svůj význam posléze prokáží. Když jsem listoval jedněmi novinami obsahujícími ono zlehčující a nechápavé pojednání o Tennysonovi, padla mi do oka následující věta: „Díky světlu moderní vědy a moderního myšlení jsme dnes v postavení, že můžeme vidět, že každá normální lidská bytost jistým způsobem historicky opakuje život lidského rodu.“ To je velmi typické moderní tvrzení, tedy je to tvrzení, pro které není a nikdy nebylo nejmenší stopy důkazu. O tom jaký byl život lidského rodu víme nesmírně málo a žádný z našich vědeckých dohadů o něm nenese ani nejmenší podobnost s tím, jak ve skutečně vyrůstá dítě. Podle této theorie dítě nejprve štípe pazourky a tře klacíky o sebe ve snaze zapálit oheň. Velmi často vídáme děti dělat právě tohle. Kolem pátého roku pak dítě, za nadšeného přihlížení svých rodičů založí vesnickou komunitu. Až povyroste a bude mu jedenáct bude ze vsi malé město, replika antických Athén. To hocha povzbudí a než mu bude čtrnáct založí římskou říši. Nyní ale čeká rodiče citelný nezdat. Poté, co hocha tak dlouho sledovali nejen s radostí, ale i s přirozeným překvapením musí nyní sebrat síly, aby vydrželi podívanou na čas úpadku. Nyní se budou muset dívat, jak jejich dítě prochází soumrakem západořímské říše a temnými staletími středověku. Přihlíží invasi Hunů a tomu, jak se po jeho velké tváři navzájem honí Norové. Poté, co „zopakuje“ bitvu u Chalons a neúspěšné obléhání Paříže vypadá trochu veseleji a když dospěje do dvanáctého století rozjasní se jeho chlapecká tvář jako tehdy, když „opakoval“ Pericla nebo Camilla. Nemám tu místa na to, abych tento pozoruhodný příklad toho, jak se dějiny opakují v mládí, jak dorůstá do bezútěšnosti, když ve třiadvaceti, aby ukázal konec středověku, pak se rozjasní, protože nadchází renesance, poté se opět zachmuří s nástupem sporů pozdní reformace. Od svých třicátin se pak poklidně rozšiřuje jako osvícené osmnácté století, až nakonec, někdy kolem třiačtyřiceti let věku mocně zařve a začne svůj dům pálit, symbolizujíc tak francouzskou revoluci. Takový je (shodneme se všichni) běžný a řádný vývoj chlapce. A teď vážně, věří někdo i jen jedno slovo, z takových blábolů? Věří někdo tomu, že dítě opakuje údobí lidských dějin? Poshoví kdy kdo dceři v době kamenné, nebo omluví syna, že je ve čtvrtém století př Kr.? A přece autor, který přijde s tak úžasnou a ohromující lží klidně říká, že „Díky světlu moderní vědy a moderního myšlení jsme dnes v postavení, že můžeme vidět“, že je to pravda. „Vidět“ je silné slovo pro naše přesvědčení, že ledovce jsou na severu, nebo že země obíhá kolem slunce. A přece je každý může použít pro kdejakou nahodilý nebo bláznivý biologický nápad, který zahlédl někde novinách nebo zaslechl v debatním klubu. To je zakořeněná slabost naší doby. Věda, která znamená přesnost, se stala matkou vší nepřesnosti.

To je je chyba, neúspěch či selhání této epochy a to vysvětluje i částečný neúspěch Tennysonův. Byl totiž básníkem populární vědy <em></par excellence>, tedy básníkem všech podobných oblačných a špatně uvážených tvrzení, jako je to výše citované. Byl perfektně vzdělaný v klasické učenosti a polovzdělaný ve vědě. Nikdo neudělal víc pro šíření kolosálního omylu, že přežití nejzdatnějších znamená přežití nejlepších. To už by člověk mohl stejně dobře říct, že přežití nejzdatnějších znamená přežití nejtučnějších. Tennysonova posice se začala čím dál víc otřásat, protože nestála na žádných starých či nových dogmatech, ale na dvou třech přechodných, dalo by se říct zoufalých kompromisech jeho doby. Chopil se evoluce ne proto, že byla určitá, ale protože byla neurčitá, ne proto, že by byla smělá, ale protože byla bezpečná. Dodávala mu naději, že člověk se jednou může stát andělem a Anglie svobodnou demokracií, ovšem současně ho uklidňovala ujištěním, že ani jedna z těch obávaných věcí nenastane hned. Vergilius užíval svého umu k tomu, aby popsal věčnou ideu římské říše. Tennyson užíval svou dovednost pro nahodilou rovnováhu britské ústavy. „Ušetřit prostých a bít pyšné“ je trvalá idea, jak spravovat tuto planetu. Ovšem to, že se svoboda má „zvolna šířit směrem dolů, od jednoho precedentu k druhému“ je shodou okolností jen politika britské vyšší třídy, nemá žádné zásadní odůvodnění a bylo by mnohem lépe, kdyby se šířila rychleji. Člověk může psát velkou poesii o pravdě ba i o omylu, ale ne o právní fikci. Misantropická ida, třeba u Byrona, není pravdou, ale jednou z věčných lží. Dokud existuje lidstvo, dotud ho bude možné nenávidět. Všude, kde se člověk může sám usebrat, je v jeho nitru Byron. Považovat člověka za nepolepšitelné zvíře je stálá a pořád se opakující nálada. Není ale přirozené považovat ho za zvíře nadějné, jak to dělají evolucionisté, za tvora měnícího se před očima z bytosti zvířecké v bytost zářivou, za tvora, kterému upadl ocas, zatímco hleděl kamsi do dáli k jakési božské události. Tenhle konkrétní komporimis mezi pohrdáním a nadějí byl nahodilostí Tennysonovy doby a podobně jako jeho liberální konservatismus se již nejspíš nikdy neobjeví. Jeho slabostí nebyla staromódnost ani příklon k novém módě, ale modernost. Jeho nohy se opřely o věci přechodné a neudržitelné, o kompromisy a úmluvy o mlčení. Byl to však tak dokonalý básník, že se mi zdá, že i na takových oblacích dokáže stát.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s