George Meredith

Skutečný konec 19. století nastal se smrtí George Mereditha, ne s oním prázdným datem na konci roku 1899. Jeho úmrtí zlomilo poslední pouto mezi námi a pýchou a pokojem viktoriánské doby. Všichni naši otcové byli už mrtví. Náhle jsme osiřeli a cítili se najedou podivně a smutně mladí. Před námi se rozestřel ohromný a chladný úsvit a nás čekaly úkoly, které naši otcové, při vší své výtečnosti, neznali. Náš první pocit byl dojem prochladlého a nechráněného mládí. Swinburne byl předposlední, s Meredithem přišel úplný konec.

Označit ho za posledního viktoriána nebyla, on skutečně byl poslední. Jistě, říkalo se to postupně o všech velkých viktoriánech počínaje Matthew Arnoldem a Browningem po Swinburna a Mereditha. Není pochyb, že veřejnost už zaručeně poslední výskyty devatenáctého století začaly poněkud unavovat. Jenže skon George Mereditha byl skutečně koncem velké epochy. Žádný z žijících velikánů nemá ani její specifické schopnosti, ani její specifická omezení. Jako u všech velkých epoch a všech velkých věcí je není snadné definovat. Můžeme je vidět, osahat, cítit i sníst, ale nemůžeme je formulovat. Byla do doba, kdy víra byla jistá a pevná aniž by byla určitá. Byla to doba, kdy jsme viděli nutnost reformy, aniž bychom kdy viděli možnost revoluce. Byla to jakási úžasná mezihra v intelektuálních sporech: krásné, nahodilé příměří ve věčné válce lidského rodu. V pokojné atmosféře se věci mohou mísit. Její velikáni byli tak zboží, že se mohli obejít bez náboženství. Byli to tak nadějeplní a nadšení republikáni, že se obešli bez republiky. Teď jsou všichni mrtví a zbožštělí a budiž jim to přáno. Jenže my se k onomu dobře rozváženému pantheismu a liberalismu vrátit nemůžeme. Nemůžeme se spokojit jen se šíří: pro nás se dilema přiostřuje a cesty se dělí.

Z těch, kdo byli dosud ponecháni naživu je mnoho takových, které můžeme obdivovat víc, než dokážeme říct, ale žádného z nich nelze obdivovat tímhle způsobem. Společně s Meredithem bylo často zmiňováno jméno dalšího velmi schopného spisovatele, pana Thomase Hardyho, ale spojování těchto dvou jmen je filosofický a chronologický omyl. Pan Hardy náleží zcela k naší generaci, což není vůbec nic příjemného. Není jemně vyzrálý, ale pronikavě řve. Nepatří k těm, kdo by uctívali neznámého Boha, Boha zná (nebo si to alespoň myslí) a nemá Ho rád. Není pantheista, je pandémonista. Velký agnostik viktoriánské éry řekl, že v přírodě není žádný účel a cíl. Pan Hardy je mystik a tvrdí, že záměr v ní je zlý. To všem je nanejvýš vzdálené Meredithově hojnosti a racionálnímu optimismu. A když jsme se zbavili pana Hardyho, jaké další jméno tu máme, které by mohlo i jen předstírat, že připomíná heroismus viktoriánské éry. Na Meredithovi leží jako požehnání římská kletba: <em>Ultimus suorum moriatur</em> – zemřel jako poslední svého rodu.

Velikost George Mereditha představuje týž paradox obtíže jako velikost Browningova, totiž souběh ústřední prostoty s nejvyšší bohatostí a složitostí projevu. Byl právě tak lidský i zrovna tak strojený jako Shakespeare. Obecně lze říct (důvod, proč tomu tak je, neznám), že lidé lidé s divnými nebo šílenými názory je vyjadřují prostým nebo strohým jazykem bez příkras. Lidé s geniálními či všedními názory je vyjadřují zdobným a komplikovaným jazykem. Swiburne a Thomas Hardy mluví téměř jednoslabičnými slovy, ale filosofický výsledek lze vyjádřit nejslavnějším ze všech jednoslabičných slov damn (zatraceně pozn. překl.) Jejich slova jsou běžná, ale jejich názory (Bohu díky) běžné nejsou. Pomlouvají a odsuzují jazykem slabikáře, zatímco lidé jako Meredith si svou nepopularitu vysloužili samou bohatostí svých populárních sympatií. Lidé jako Browning či Francis Thompson chválí Boha tak, že někdy jen Bůh snad může té chvále porozumět. Oni by si však chtějí, aby jí rozuměl každý člověk, přáli by si, aby se každé zvíře, každá ryba a vše, co poletuje v povětší připojilo k aplaudujícím sboru vesmíru. Na druhé straně ti, kdo přinášejí špatné zprávy mluví mnohem výslovněji a básníci, kteří mají za cíl přivodit lidem deprese si na tom dávají také záležet. O takových básnících ale už psát nebudu, protože nemohu říct, že bych byl v této věci nestranný, či i jen dobromyslný. Utiskovat lidi je podle mého hrozný hřích, ale dohánět je k depresi je podle mého ještě mnohem horší.
Ovšem slávou George Mereditha je, že dokázal spojit jemnost s prvotní energií, život kritisoval, aniž by ztrácel chuť k životu. Jen v jeho případě znamenalo, že muž světaznalý nemusí být člověk světem znechucený. Obecně platí, že asketik se ničím neliší od kritika, až na to, že první má zármutek a naději a druhý jen zármutek. Ale George Meredith miloval přímočarost i když ji chválil křivolace, uctíval a miloval nevinnost i když ji palčivě analysoval, záleželo mu jen na nevědomí i když si toho byl až přespříliš vědom. Nikdy nepsal lépe, než o pannách a školácích. V jedné podivné básni s mnoha krásnými verši dokonce lidem vytýká, že jsou podivínští a výstřední. O Přírodě, velké zemi-matce, již uctíval, řekl:

… She by one sure sign can read,
Have they but held her laws and nature dear;
They mouth no sentence of inverted wit.
More prizes she her beasts than this high breed
Wry in the shape she wastes her milk to rear….
(….z jednoho jistého znamení sezná/zda drželi se pevně jejích zákonů a přírody drahé/nepronesou ni slovo mouder převrácených/Víc si svých divých tvorů cení, než toho plemene ušlechtilého/na jehož obživu svým mlékem plýtvá pozn. překl.)

Tak poznáme opravdového velikána: obyčejného člověka vidí zdálky a spěchá jej uctít. Velký člověk se snaží být všední a obyčejný a tím se stává postupně mimořádným. Ovšem malý člověk se snaží být tajemný a stává se průhledným v tom hrozném smyslu, že vidíme skrz něj.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s