Mormoni

Na panice vyvolané přítomnosti mormonů v této zemi jea jejich údajné kampaně ve prospěch polygamie je cosi nevyhnutelně komického (komického v tom širokém a vulgárním smyslu, který mají všichni lidé v jeho náležitém místě uznat a ocenit). Vyvolává to absurdní obraz obrovského omnibusu vevnitř přeplněného unesenými anglickými paními s jedním starším ovládajícím své koně se stejnou patriarchální vážností jako své manželky na kozlíku a dalším starším v roli průvodčího vyvolávajícího vznešeným a alegorickým tónem „Nahoru, nahoru.“Pro běžnou zdravou mysl je cosi prazvláštního na výzvách k opatrnosti, v představě, že by mělo být zapotřebí zamknout vévodkyni v budoáru a guvernantku do dětského pokoje, aby neutekly do Utahu a nestaly se třiadevadesátou manželkou Abrahama Nye nebo stou chotí Hirama Boke. Ale tyhle upřímně vulgární vtipy, podobně jako většina vuglárních vtipů pokrývá populární předsudek, který je jen štětinatou kůží živoucího principu. Starší Ward při nedávné řeči v Nottinghamu proti těmto fámám ostře protestoval a zdůraznil, že polygamie nebyla od roku 1890 nikdy provozována se souhlasem mormonské církve. Myslím, že jen spravedlivé tohle dementi šířit, ale i když je nejspíš upřímné, není pro mě příliš uklidňující. Rok 1890 není příliš vzdálený (GKC psal tenhle text někdy nanejvýš ve dvacátých letech minulého století pozn. překl.) a společnost, která mohla v tak nedávné minulosti provozovat zvyk tak cizí křesťanstvu jistě musí mít morální postoj, který pro nás může být odpudivý v mnoha jiných ohledech, Navíc věta o souhlasu církve (pokud byla správně zaznamenána) zní trochu jako odmítnutí oficiální odpovědnosti za neoficiální výstřednosti. Skoro to zní tak, že pan Abraham Nye může sám od sebe přijít do kostele se sto čtrnácti manželkami, ale lidé si toho nemají všímat. Může to znamenat jen o málo víc než to, že vrchní starší nechá projít všech sto čtrnáct manželek ulicí, ale neočekává se od něj oficiálně, že každou pozdraví smeknutím klobouku. Abych ale mluvil vážně, jen málo pochybuji o tom, že starší Ward mluví v podstatě pravdu a že polygamie mezi mormony vymřela nebo vymírá. Myslím si to jednoduše proto, že polygamie má vždy sklony vymírat. Dokonce i na východě, kdybychom si to spočítali, bude už teď spíš výjimkou než pravidlem. Podobně jako otrokářství začíná polygamie vždy pro svou zjevnou příhodnost a pohodlnost. Má jen jednu drobnou nepříjemnost, totiž že je nesnesitelná. Naší skutečnou chybou v případech jako je tenhle je, že se nic nevíme ani se nestaráme o samotnou víru či vyznání, z nich nutně plynou dobré či špatné zvyky lidí. Hodně toho namluvíme to tom, že „respektujeme“ náboženství té či oné osoby, ale náboženství respektujeme tak, že s ním jako s náboženstvím zacházíme, že se ptáme jaké jsou jeho zásady a jejich důsledky Ovšem moderní tolerance je hlušší než nesnášenlivost. Staré náboženské autority alespoň heresi definovaly, než ji odsoudily a knihu přečetly, než ji spálily. My ovšem chceme mornomy či muslimy pořád objímat a říkáme jim přitom, že na jejich náboženství nám vůbec nesejde. Na to přirozeně dostaneme odpověď: „Jenže mně na mém náboženství záleží a tobě radím, aby sis dával pozor na oko.“

Asi tak polovinu historie, tak ja je vyučovaná na našich školách zůstává mnohomluvnou pustinou právě kvůli tomuhle úzkoprsému rozhodnutí vynechávat Anglické války a puritánský parlament nedávají vůbec žádný smysl, pokud vynecháme fakt, že puritánům se kalvinismus jevil jako absolutní metafysická pravda, pravda na niž nebylo odpovědi, za niž nebylo náhrady a která jediná v celém světě stála za to, aby se jí člověk držel. Křížové výpravy a dynastické spory normanských a anjuovských králů naprosto nedávají smysl, pokud vynecháme fakt, že tito muži (při všech jejich neřestech) byli zapáleni pro katolickou nauku, disciplinu a všechno co jim obojí dávalo. Přesto jsem četl historii Puritánů od jednoho moderního nonkonformisty, v níž o Kalvínovi dokonce nepadne ani slovo, což je něco podobného, jako sepsat historii Židů a nezmínit přitom ani Abrahama, ani Mojžíše. Nečetl jsem ani žádnou populárně naučnou nebo vzdělávací knížku o dějinách Anglie, která by i jen nepatrně naznačila něco o motivech lidské mysli, které pokryly krajinu Anglie opatstvími a nad Palestinou vztyčily praporce. Vypadá to, že historikové zcela zapomněli na dvě skutečnosti: že lidé jednají na základě idejí a že by tedy proto mohlo být zajímavé zjistit, jaké že to ideje jsou. Středověcí lidé nevěřili v první řadě v „rytířství“, ale v katolicismus a ten vyprodukoval, mezi jinými věcmi i rytířství. Puritáni nevěřili v první řadě v „spravedlivost a poctivost“ , ale v kalvinismus, který ji měl, mezi jinými věcmi produkovat. Bylo to vyznání víry, kterého se drželi lidé světa, lidé hrubí i cyničtí v obou epochách. Vilém Dobyvatel byl v jistých ohledech brutální a cynický voják, ale faktu, že se církev postavila za jeho podnik přikládal význam, že Harold křivě přísahal na kosti světců a že praporec nad jeho kopími byl požehnán od papeže. Cromwell byl v jistých ohledech brutální a cynický voják přikládal ovšem význam tomu, že se mu z výsosti dostalo ujištění o kalvinistickém učení i tomu, že je, jak se zdálo, podporovala Bible—zkrátka pro něj nebyla nejdůležitější chvíli v životě ta, kdy Karel I. přišel o hlavu, ale ta, ky Oliver Cromwell nepřišel o duši. Pokud tohle všechno z příběhu vynecháte, vynecháte celý příběh. Pokud byl Vilém Rufus byl jen zrzek milují lov, proč strčil Anselmovi na hlavu mitru, místo aby mu strčil hlavu pod katovu sekyru.? Pokud šlo Johnu Bunynaovi šlo jen o „spravedlivost a poctivost“, proč měl děs a hrůzu z toho, že bude zavržen, když věděl, že je racionálně spravedlivý? Morálním a náboženským hnutím v dějinách vůbec neporozumíme, dokud se nezačneme dívat jak na jejich praxi, tak na theorii. Jejich praxe je totiž často (jako třeba v případě mormonů) natolik nepovědomá a ztřeštěná, že je bez theorie docela nesrozumitelná.

Na to abych tu popisoval základní theorie mormonismu o vesmíru tu nemám místo, i kdybych na to měl znalosti. Jsou ovšem mimořádně zajímavé a když jim správně porozumíme jistě pak uvidíme ve správném světle více matoucí, či hrozivější zvyky této společnosti a tak i dokážeme posoudit nakolik je polygamie v jejich učení trvalým a sebeobnovujícím se principem či (což je docela pravděpodobné) osobní a bezskrupulózní nahodilostí. Jejich hlavním dogmatem je, že Bůh je hmotný, ne že se stal hmotným jedinkrát, jak věří všichni křesťané, ani ne že se stal hmotným zvláštním způsobem jak věří všichni katolíci, ale věří, že byl hmotně vtělený vždy a že měl jak příbytek k přebývání, tak jméno. Pod vlivem tohoto barbarského, ale nesmírně vitálního pojetí, přešli tito lidé se svými voly a zbraněmi trpělivě a vytrvale a udatně velkou poušť, jako by šli ve stopách ohromného a viditelného obra, který kráčel před nimi pláněmi. Jinými slovy se této podivné sektě, která nasákla výlučně hebresjkými Písmy podařilo reprodukovat jejich atmosféru, tak jak ji cítili spíš Hebrejci než křesťané. Řadě nudných, horlivých, nevědomých mužů s cylindry a v černých kabátech, s bradkami či licousy se podařilo, aby ve svých duších zopakovali bohatství a bolest dávné orientální zkušenosti. Když se na to díváme z téhle strany, pak nás možná napadne, proč přidali polygamii.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s