Více úvah o Vánocích

Většina rozumných lidí říká, že dospělí nemohou čekat, že pro ně budou Vánoce znamenat tolik jako pro děti. Přinejmenším to řekl pan G.S. Street a to je v současnosti nejrozumnější člověk píšící anglicky. Jenom si nejsem si jist, zda třeba i rozumní lidé mají vždy pravdu. Rozhodl jsem se proto být hlupákem, a to je nyní už neodvolatelné rozhodnutí. Je to možná jen proto, že jsem hlupák, ale mám docela dojem, že ve srovnání se zbytkem roku si Vánoc užívám víc než zbytku roku. Děti si samozřejmě Vánoce užívají, protože si užívají všechno, leda když je někdo opravdu pohlavkuje a není pochyb o tom, že právě z téhle pravdy onen obyčej vzešel. Nejde tu ale vlastně o to, zda si školák Vánoce užije. Školák by si užil i to, kdyby žádné vánoce nebyly. Se vším důrazem ovšem prohlašuji, že já nestoudnou instituci žádných Vánoc odsuzuji, opovrhuji jí, je mi odporná a odříkám se jí. Dítě je rádo, že najde v punčoše nový míček, který mu tak dal strýc William (oblečený úplně jako sv. Mikuláš, až na tu svatozář)…Kdyby ale dítě nový míček nedostalo, stovku by si jich nadělo ze sněhu. A za ně by nebylo zavázáno Vánocům, ale zimě. Předpokládám, že koulování policie, jako všechny ostatní vánoční obyčeje, potlačuje. Úspěšnému a váženému občanu londýnské City se už nemůže znenadání na vestě rozstříknout velká stříbrná hvězda, vpravdě jej dekorující Řádem betlémské hvězdy. Je to totiž hvězda nevinnosti a novosti a má mu připomínat, že se pořád ještě může narodit dítě. Věru ale můžeme v jistém smyslu říct, že dítě si neužívá žádnou roční dobu, protože se těší ze všech. Sám jsem toho fysického typu, který dává chladnému počas přednost před horkým a snáz bych uvěřil tomu, že ráj byl na severním pólu než někde v tropech. Vliv počasí je těžké definovat, za sebe mohu říct jen tolik, že zatímco po celý zbytek roku jsem neupravený, v létě se cítím neupravený. A třebaže (podle moderních biologů) muselo být moje zděděné lidské tělo v podstatě stejného typu jak v dětství, tak si v mé nynější zvetšelosti, docela živě vybavuju, jak jsem vítal představu svobody, ba dokonce energie ve dnech, které byly přímo strašně horké. Na mé škole bývalo výtečným zvykem dávat klukům poloviční volno, když bylo příliš horko na to, aby pracovali. A já si velmi dobře vzpomínám na obrovskou radost, s níž jsem zanechal čtení Vergilia a začal běhat kolem dokola po poli. V tomto se moje zájmy změnily, ba přímo se obrátily. Kdyby se mi nyní přihodilo (způsobem, který teď sotva mohu předvídat), že bych za horkého letního dnech běhal dokola po poli, pak snad nebudu vypadat jako pedant, když řeknu, že bych raději četl Vergilia.

A proto je z jednoho pohledu možné, aby postarší gentlemani o Vánocích skotačili víc než děti. Mohli skutečně dospět k tomu, že pro ně budou Vánoce zábavnější, právě tak jako došli k tomu, že je pro ně zábavnější Vergilius. A bez ohledu na všechny řeči o chladu klasiky by básník, který psal o člověku, jenž se ve svém venkovském domě nebál ani krále ani lůzy, rozhodně nebyl bez možností, jak pochopit pana Wardla. A právě tyto a jim podobné dojmy a pocity umí dospělý ocenit lépe než dítě. Dospělý například více než dítě ocení domácí, rodinný život. A jedním z prvních pilířů a principů rodinného života je, jak správně poukázal pan Belloc, instituce soukromého vlastnictví. Zralé tajemství vlastnictví představuje vánoční puding a ověřit se to dá tak, že ho sníme.

Vždycky jsem si myslel, že se Peter Pan pletl. Byl to šarmantní a ve své dobrodružnosti upřímný chlapec, ale přestože byl jako kluk kurážný, pak také jako kluk zbabělý. Připouštěl, že by bylo velké dobrodružství zemřít, ale zdá se, že mu nedocházelo, jak velké dobrodružství by bylo žít. Kdyby se přidal k pochodu bratrstva svých spolutvorů, pak by pochopil, že dokonce i ve vyrůstání lze najít vážné zkušenosti a významné odhalení. Jsou to skutečnosti, které se pro něj nemohou stát reálnými, aniž by zničily skutečné dobro v jeho vlastním mladistvém pohledu. To je ale právě důvod, proč měl dělat, co se mu řeklo. To je jediný argument pro rodičovskou autoritu. Když se zabýváme dětstvím máme právo mu rozkazovat—protože, kdybychom dětství přesvědčili, zabili bychom je.

Nuže, omyl Petra Pana je omylem nové theorie života. Mohl bych ji nazvat Petr Pantheismus. Je to představa, že zapuštění kořenů nemá žádné přednosti či výhody. Pokud si ale rozumně promluvíte s nejbližším stromem, řekne vám, že jste nepozorný osel. Kořen má svou výhodu a přednost, jmenuje se ovoce či plod. Není pravda, že nomád je ještě svobodnější než zemědělec hospodařící na poli. Beduín se může prohnat kolem na svém velbloudovi a zanechat za sebou zvířený prach, ale prach není svobodný protože poletuje. Svobodný není ani nomád, protože utíká. Zelí nevypěstuje na velbloudím hřbetě o nic lépe než v odsouzencově cele. Mimoto mám za to, že velbloudi obyčejně chodí poměrně volnějším krokem. V každém případě to dělá většina toliko kočovných tvorů, protože je hodně nepříjemné muset „svůj domov pořád nosit s sebou.“ Dělají to cikáni, dělají to šneci, ale nikdo z nich necestuje moc rychle. Sám obývám jeden z nejmenších domů, jaký si vůbec kultivované třídy vůbec dokáží představit, ale upřímně se přiznám, že bych litoval, pokud bych ho musel s sebou nosit pokaždé, kdybych se rozhodl jít na procházku. Je pravda, že někteří motoristé téměř bydlí ve svých autech. S uspokojením ale mohu říct, že takoví motoristé také ve svých autech zpravidla umírají. S radostí říkám, že scházejí ze světa šokujícím a hrozným způsobem, což je soud nad nimi za to, že se pokoušeli překonat tvory vyšší než jsou sami, totiž cikány a šneky. Ovšem obecně řečeno je dům věc, která stojí na místě. A to, co stojí na místě, zapouští kořeny. Mezi věci, které zapouští kořeny patří i Vánoce a střední věk. Dalším velkým pilířem soukromého života vedle vlastnictví je manželství, tím se tu ale zabývat nebudu. Představme si muže, který nemá ani ženu, ani dítě, představme si, že má jen dobrého sluhu, nebo jen malou zahradu, nebo jen malý dům, nebo jen malého psa. Přesto zjistí, že aniž by to zamýšlel, zapustil kořeny. Dochází mu, že v jeho zahradě je něco, co nebylo ani zahradě Edenu a proto to není (posílám vzdušný polibek socialistům) ani v botanické zahradě v Kew ani v zahradách Kensingtonského paláce. Uvědomuje si něco, co nebyl schopen pochopit Petr Pan, že obyčejný dům, který člověk vlastní a který stojí na jeho vlastním dvorku je právě tak romantický jako poněkud oblačný dům na vrcholku stromu nebo vysoce konspirativní příbytek pod jeho kořeny. To ovšem ví proto, že prozkoumal svůj vlastní dům, což ovšem Petr Pan a další nespokojené děti dělají jen velmi zřídka. Přesto všechno mají děti přemýšlet o oné Zemi Nidkynikdy, o vnějším světě. My ale musíme přemýšlet o oné Zemi Vždyvěčně, která je uvnitř a světě, který přetrvá. A to je také důvod proč, jakkoliv jsme zkažení, víme toho mnohem víc o Vánocích.

Pár dalších vánočních esejů:

Humor krále Heroda

O nadcházejících Vánocích

Moderní Scrooge

Duch Vánoc

Válka o svátky

Maškara

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s