George Wyndham

Jsem čím dál víc přesvědčen, že neexistují žádné maličkosti, ale jen opomíjené pravdy, ovšem věci, které sám opomíjím se vrší do hor. Jedné jsem si všiml, když jsem vracel do Nation nedávno poskytnuté složky. Jinde se mi připomněla kniha, kterou jsem dlouho obdivoval a dlouho se jí těšil, ale na kterou jsem zapomínal kvůli méně příjemným věcem. Je to knížka vzpomínek na George Wyndhama, kterou nedávno napsal pan Charles Gatty a vydal pan Murray (Geroge Wyndham: Recognita, C. T. Gatty, Murray, 7s. 6d. ). Ani teď nemohu učinit knize zadost, ale vím, že pan Gatty se mnou bude souhlasit, když řeknu pár slov, abych napravil nespravedlnost vůči muži, který je předmětem knihy.
Nation před časem páně Gattyho svazek přešel bez povšimnutí nikoli z nedostatku respektu, ale kvůli jisté odtažitosti a lhostejnosti očividně založené na jisté velmi pomýlené myšlence. Ta naznačovala, že Wydham byl koneckonců intelektuální aristokrat, jeho kultura odpovídala příslušné klice a v lidové a praktické politice ji dostatečně nevyzkoušel. Je to zajímavé tvrzení, už proto, že je to pravý opak pravdy. Pokud by muži jako byl Wydhan něco mohlo zúžit rozhled a myšlení, pak byla politika podle vzoru Nation, co obojí rozšiřovalo v universální bratrství bylo to, že se dostával daleko od politiky, jako národ. Jeho soukromý život byl mnohem větší než život veřejný, i když ten zas byl větší než většina veřejných životů v čase úpadku parlamentarismu. Protože byl politik, musel být v parlamentu, a protože byl v parlamentu, musel být oligarchou. Aristokratické theorie se držel do té míry, že to byla právě ona, která ho dotlačila do politické praxe. Myslím, že věděl dost dobře, že anglický parlament je aristokratický. Postavil se na vyvýšené místo odpovědnosti plynoucí z privilegia, byl ovšem příliš upřímný na to, aby popíral, že je to privilegium. Mému příteli, který si takhle povzdechl nad jeho klopotnými obtížemi v parlamentu, řekl „Inu víte, já se už narodil is platem.“ Právě aristokratičnost, kterou Nation kritizuje je nutným základem pro parlamentní práci, kterou Nation požaduje, nebo by si ji přál. Osobně bych si nepřál ani jedno a myslím, že skutečný Wyndham přebýval ve skutečném světě, vně jak aristokracie, tak politiky. Právě tam, kde byl nejvíc doma, tam byl také nejdemokratičtější. Básníkem mezi básníky byl právě tak, jako by mohl být chodcem mezi chodci, nebo jak by to asi on řekl raději, tulákem mezi tuláky. Pochopení pro tuláky lze vzít doslova, protože si vzpomínám, že hájil cikány, když je modernější duch chtěl naučit, co je zač pokrok a rozhýbat je s pomocí policie. Možná dělal správnou věc když zasedal v kabinetech a výborech, ale když už někde, tak právě v nich byl členem klik. Možná dělal správě, když se nedežel svého vkusu, ale právě jeho vkus byl lidový, mnozí členové četných klik by jej přímo označili za vulgární. Možná dělal dobře, když nepatřil mezi líné a pohodlné boháče, ale omezením boháčů by byl ještě více nadřazen, kdyby byl jen lenošil.

Krása páně Gattyho knihy je v to, že je to vynikající zápisník plný nalepených výstřižků, jejichž samotná přerozmanitost vyjadřuje tuto téměř vandráckou svobodu. I když třeba jen zaznamenává takové věci jako jednotlivé Shakespearovy verše nad nimiž Wyndham prodléval nebo reprodukuje rohy rytin či obrazů, které upoutaly jeho oko, vypadá to, že metoda funguje. Zdá se jaksi přirozené mluvit o všem jiném než o předmětu knihy osobně, jak k tomu byl vždy připraven on. Tento rys sám o sobě podporuje pocit, že jeho nejužitečnějšími dny byly dny volna. V takovém rozpoložení by si člověk i přál, aby Wyndham nikdy nemusel být tak blízko tomu, co sám označoval za žumpu politiky a náznaky v Nation o jeho odtažitosti od parlamentní práce, která ho nejvíc bavila přijme s poněkud suchým přitakáním. Wyndham měl jistě jen málo společného s vnitřními konstruktivními zákony, které tak chválily pokrokové noviny. Nemůže si přisvojit nic ze slávy velkých sociálním reforem z těsně předválečných let (míní se první světová válka pozn. překl.) Nenese odpovědnost za souhlas s tím, aby chudákovo dítě bylo odvlečeno jako běsnící šílenec pokud má učitel za to, že je trochu příliš blbé, než aby se mohlo učit, nebo když je učitel poněkud přiblblý na to, aby je mohl učit. Nezdobí ho čest, že by zrušil zákon o habeas corpus (zákon a ústavní zásada zakazující zadržování zatčených bez příkazu a souhlasu soudu pozn. překl.) a to za tím účelem, aby amatérští kriminologové mohli držet tuláka ve vězení, dokud dokud nevynaleznou kriminologickou vědu. Nezaložil zprostředkovatelny práce, a nejspíš je ani zakládat nechtěl, o nic víc než zprostředkovatelny práce tak živě popsané v Chaloupce strýčka Toma. On nevytvořil status služebné, otrocké třídy, lidí nucených utrácet své mzdy za lékaře, které možná nikdy nebudou potřebovat, namísto toho, aby si za ně koupili lístky na tramvaj a nářadí, které potřebují nezbytně. Od toho všeho měl svůj odstup a když čteme skutečný záznam, třeba právě páně Gattyho, skoro bychom si přáli, aby měl odstup ještě větší. Při pomyšlení na svobodu jeho filosofických přátelství, musí člověk, ovšem s politováním, respektovat loyálnost jeho politických přátelství a litovat, že zdravý rozum je nutno obětovat praktické politice.

Jakmile ale taková knížka, jako páněGattyho přivede recensenta k náladě pouhého politování basníka zmarněného v politice, přijde mu na mysl jedna odpověď, na niž už současně odpovědi není. Nejzazší zkouška ověřuje, že Wyndham nakonec udělal dobře, že zůstal v politice, dokonce i v posledním hnilobném rozkladu parlamentní politiky. Za cenu nikdo neví jakých bolestí, trpělivosti, opovržení a kompromisů za sebou jako jediný mezi moderními politiky za sebou zanechá ne jen jméno, ale věc, která po něm zůstane jako za lidmi zůstávají vědecký stroj nebo zeměpisný objev. Zdařilo se mu dílo, které změnilo celý osudu západní Evropy, totiž vzkříšení Irska. Tam ustavil svobodného rolníka, což je dílo organicky odlišné od všech moderních reforem, které jsou toliko uvalovány, bez ohledu na to, zda jsou dobré nebo špatné, nebo otrokářské či socialistické. Je to stejný rozdíl, jako mezi tím, když někdo zasadí strom nebo postaví věž. Stromy, jakmile jsou zasazeny, žijí svým vlastním životem. On i jeho obdivovatelé, k nimž se počítám, se mohou vcelku spokojit s tím, že budou rozvažovat nad tímto dílem, aniž by něco přidávali, kdyby na nás nebyla složena jako náklad vzpomínek a téměř jako živý řetěz láska k Anglii.

Anglie totiž, žel!, udělala dnes ten nejhorší kompromis mezi aristokracií a demokracií. Podržela si aristokracii a přišla o aristokraty. Zemi pořád ještě squires, ale není mezi nimi mnoho venkovských gentlemanů a reforma Sněmovny lordů podle všeho znamená vyřazení gentlemanů a pečlivé zachování šlechticů. Vypadá to jako by tu byly stížnosti na stanné právo a odpovědní na ně bylo zachování celé vojenské mašinerie s tím ovšem, že by místo vojáků rozhodovali svévolně špehové. Také bychom to mohli připodobnit tomu, kdyby reakcionáři zavedli despocii a pak se sami označili za reformátory, protože jim bylo jedno, mizera je despotou. Ovšem ať už mě Wyndham jakkoliv daleko k falešné venkovské šlechtě dvacátého století, bylo by mylné i jeho přiřazení k té autentické z osmnáctého století. To bychom se trefili do typu, ale ne do člověka. Od dobrých i špatných squires ho odlišovalo, jako jednotlivce, něco mnohem staršího než venkovská pozemková šlechta, totiž představa squire coby panoše očekávajícího, dychtivého vyšvihnout se do sedla rytířství. Jeho udatnost byla mnohem méně statická než u venkovského gentlemana. Bylo to něco, co by filologovi pomohlo rozeznat, že „udatnost“ skutečně znamená spěch, nebo něco z čeho možná nějaký profesor jednou dokáže, že odvaha znamená utéct pryč. Měl duchovní ambici, která je sama o sobě stoupajícím plamenem pokory a kterou Angličané postrádali od té doby co squire přerostl rytíře. Zdálo se, že očekává dobrodružství, kterého na zemi nikdy tak docela nepotkalo a jeho život i smrt byl rychlý jako by byl zasažen bleskem coby chválou a uznáním nebo si vydobyl ostruhy, jež byly křídly ve větru.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s