O netvorech

ON MONSTERS

Onehdy jsem viděl novinách následující odstavec, který mi utkvěl v paměti:

Polapení „leprechauna“

Velký rozruch způsobila v západoirském Mullingraru způsobila zpráva, že
byl chycen údajný „leprechaun“ o kterém několik dětí tvrdilo, že jej v posledních dvou měsících vidělo v Killough, nedaleko Delvin. Tvora trpasličího vzrůstu našli dva policisté v lese blízko města a odvedli ho do chudobince Mulingar, kde je nyní chovancem. Jí hltavě, ale všechny pokusy ho vyslechnout selhaly, jeho jedinou odpovědí byl velmi zvláštní zvuk znící jako cosi mezi vrčením a kňučením. Ostatní chovanci jej sledují se zájmem smíšeným s úžasem.

Vypadá to jako počátek významné éry výzkumu, vypadá to se jakoby svět experimentů konečně dotknul světa reality. Jako bychom četli „Velký rozruch na Rottern Row (jedna z hlavních cest v londýnském Hyde Parku pozn. překl) v západním Londýně způsobila skutečnost, že byl ve svém nezákonném cvalu zastaven kentaur, kterého již dříve spatřilo několik plukovníků a mladých dam.“ Případně se to také podobá tomu, jako by člověk v novinách našel: „K mírnému rozruchu došlo v západní části Margate, kde byla odchycena mořská panna“ nebo „Poněkud neočekávaně zjistil troufalý ptáčník zdolávající černohorské srázy, který hledal orlí hnízdo, že to, co našel je hnízdo andělské. “ Je překrásné vidět takhle stroze otištěné přiznání jistých spojení mezi světem lidským a světy jinými. Je zajímavé vědět, že leprechauna odvedli do robotárny. Potvrzuje to, a s velmi zdravými instinktem, nárok lidskosti v těchto vznešených podivnostech. Pokud by skutečně našli na Rotten Row kentaura, odvedli by ho do robotárny nebo do stáje? Kdyby na Margate skutečně vylovili mořskou pannu, dopravili by ji do chudobince nebo do akvária? Kdyby lidé nevědomky chytili anděla, skončil by anděl v robotárně? Nebo ve voliéře?

Idea chybějícího článku není žádná Darwinova novinka, nevymysleli ji ani jen pouzí mlhaví i když představivosti plní menší básníci, jimž jsme zavázáni za většinu našich idejí o evoluci. Lidé si navykli pohrávat si s myšlenkou možného spojení mezi lidských a zvířecím životem a už sama existence, nebo chcete-li neexistence, kentaurů a mořských panen. Sny o pololidských netvorech najdeme ve všech mythologiích. Jedinou námitkou proti kentaurům a mořským pannám bylo, že se je nikde nepodařilo najít. V každém dalším ohledu byli bráni naprosto vážně. A tak je to i s darwinistickou ideou spojujícího článku mezi lidmi a zvířaty. Není proti němu žádných námitek až na to, že o něm nejsou žádné důkazy. Jediná námitka proti Chybějícímu článku je, že je zjevně stejně pohádkový jako kentauři a mořské panny a všechny ostatní obrazy pod nimiž si člověk představoval most mezi sebou a zvířeckostí. Zkrátka jedinou námitkou proti chybějícímu linku je, že chybí.

Je tu ovšem ještě jeden velmi základní rozdíl. Řekové a středověcí lidé si vymýšleli obludnosti. Ale zacházeli s nimi jako s obludnostmi, tedy zacházeli s nimi jako s výjimkami. Z tak bezprávného tvora jako byl kentaur či mořská panna, gryf nebo hipogryf neodvozovali žádné zákony. Ovšem moderní lidé se na Chybějícím článku zákon založit pokusili. Udělali z něj zákonodárce i když po něm pátrali jako po zločinci. Stavěli na něm jako na základu dřív než byl nalezen. Udělali z něj neznámého netvora, křížence člověka a opice, zakladatele společnosti a přijímaného otce lidstva. Starověcí lidé si představovali, že existuje míšenec člověka a koně, míšenec člověka a ryby. Ale nedělali z nich otce ničeho, nechtěli aby se stal šílený míšenec základem chovu. Starověcí lidé nevytvářeli ethické systémy založené na kentaurovi, který by ukazoval, jak si muž v civlisované společnosti musí dávat pozor na ruce, ale současně nesmí tak docela zapomínat na svá kopyta. Nikdy nepřipomínali ženě, že i když má zlaté vlasy bohyně, má také rybí ocas. Modernisté ale mluv k muži, jako by byl Chybějící článek, připomínají mu, že musí brát v potaz opičí imbecilitu a zvířecké triky. Ženě pak řekli, že při vší své kráse je z polovičky zvíře. Právě tohle pořád dokola říká Schopenhauer a další proroci moderního ducha. To je skutečný rozdíl mezi oběma netvory. Chybějící článek je pořád nezvěstný a mužský protějšek mořské panny jakbysmet. A k tomu všemu tu máme leprechauna, jednoho skutečného netvora, kterého nyní zadržuje policie. Je zbytečné dodávat, že množství učenců znovu a znovu dokazovalo, že něco takového nemůže existovat. Stejně zbytečné je poznamenávat, že množství lidí neučených—dětí, matek dětí, obyčejných lidí, kteří pěstují obilí nebo chystají ryby. Téměř všechny další druhy našeho prostého precujícího obyvatelstva. Leprechauna viděl rybrář. Leprechauna viděl farmář. Dokonce i pošťák nejspíš nějakého viděl. Byl tu ale jeden prostý syn z lidu jehož cesty se dosud nikdy neproťaly s tímto divem. Leprechauna policista nikdy předtím neviděl. Otázkou bylo jen to, zda netvor unese policistu do říše vil (kde byl takový policista dozajista spoután osudovou láskou k vílí královně) nebo zda policista předvede netvora na policejní stanici. Pozemské síly převážily, konstábl chytil elfa, namísto aby elf lapil konstábla. Policista ho odvedl do chudobince a otevřel tak novou epochu v bádání o tradicí a folklóru.

Co asi moderní svět udělá, pokud zjistí (a nejspíš zjistí), že ty nejfanastičtější pohádky mají faktický základ, že tvorové z pomezí existují, že existují podivnosti na okraji daných zákonů, že existují věci dost nepřirozené na to, aby bylo snadné je označit za nadpřirozené? Nevím co si s takovými věcmi počne moderní svět, vím jen, v co doufám. Doufám, že moderní svět bude ohledně nich tak rozumný, jako byli lidé ve středověku To, že věřím, že obr může mít dvě hlavy ještě není důvod k tomu, abych ztrácel jedinou hlavu, kterou mám sám. To, že se si středověký člověk myslel, že někteří lidé mají psí hlavu ještě není důvod k tomu, aby sám měl hlavu oslí. Středověký člověk nebyl nikdy podstatně slabý nebo hloupý pokud šlo o kteroukoliv věc v niž věřil, bez ohledu na to, jak byla nepodložená. Nechyběl mu úsudek, jen příležitost k úsudku. Měl své pověry, ale nebyl ohledně nich nijak pověrčivý. Mýlil se pokud šlo o Afriku, ale bychom k něm byli spravedliví, na tom jestli má pravdu nebo se mýlí mu vůbec nesešlo. Měl v sobě něco, co moderní lidé označují za „lásku k pravdě“ , ve skutečnosti je to ale prostě jen schopnost brát vážně své vlastní omyly. Mysleli si, že obyčejní lidé představují tak vážnou záležitost, jakou skutečně jsou. Mimořádné lidi považoval za fantastickou pohádku a myslel si (velmi správně), že pohádka byla o to fantastičtější, pokud byla pravdivá. Nedopustí, aby lidé se psí tváří ovlivnili jeho chápání lidstva, považoval je za vtip, ty nejlepší za kanadský žertík. Musím ale s lítostí říct, že v naší době mohou být úchylky či obludnosti, které může objevit duchovní věda objevit považovány za skutečné zkoušky nebo klíček k lidskému údělu. Kupříkladu psychologický fenomén „rozdvojené osobnosti“ je jistě cosi natolik mimořádného, že jakýkoliv staromódní racionalista či agnostik by ho prostě označil za zázrak—a nevěřil v něj. Ovšem ti, kdo v něj nyní věří s ním jako se zázrakem, tedy s výjimkou, zacházet nebudou. Pokoušejí se z něj odvozovat dedukce, theorie o identitě, metempsychice a psychické evoluci a Bůh ví čem ještě. Je-li pravda, že má nějaké tělo dvě duše, je to právě takový vtip, jako by mělo dva nosy. Nesmí se připouštět převracení skutečných podmínek lidského štěstí. Pokud někdo řekne, že se Jones vysmrkal a Jonesova podoba je tak zvláštní, že se někdo zcela logicky může zeptat, kterým nosem smrkal. Není to ovšem důvod, proč by měla běžná podoba měla pozbýt svou běžnou lidskou užitečnost. V tom myslím spočívá jedno z nejskutečnějších nebezpečí, kterým čelí každá civilisace, která právě odhalila Leprechauna. Zase znovu budeme objevovat všechny bohy, víly, všechny duchovní hybridy a všechny výtrysky věčnosti. Na rozdíl od pohanů je ale nenajdeme v našem mládí, v atmosféře, v níž se dá žertovat s bohy a obry lze plácat po zádech. Najdeme ve starobě naší společnosti, v nebezpečně chorobné náladě, v duchu až p příliš ochotném zvolit výjimku namísto pravidla. Pokud najdeme pololidské tvory, je až příliš pravděpodobné, že to použijeme jako výmluvu, abychom se mohli sami chovat jen zpola lidsky. Nelámal bych si leprechaunem zas tolik hlavu, kdyby po něm lidé házeli kameny jako po zlé víle, nebo mu dávali mléko a oheň jako dobré víle. Na tom, že netvora odvedou, aby ho zkoumali je cosi zlověstného. Na umístění leprechanua do robotárny je cosi zneklidňující. Jedinou jistou útěchou je, že leprechaun určitě nebude pracovat.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s