Kapitola I.: Válka proti světu

Stěží se dá popřít, že u lidí, kteří rozeznali a uznali nevyhnutelnou sebeobranu v okamžitém zadržení rány anglickým mečem a máchající šavli od Sadové a Sedanu nijak zvlášť nemilují přetrvává jedna pochybnost. Pochybují, zda je ve srovnání s Pruskem Rusko dostatečně slušné a demokratické, aby mohlo být spojencem liberálních a civilisovaných mocností. Nejprve se proto podívám na otázku civilisace.

V diskusích jako je tahle je nezbytné, abychom se ujistili, že ji vedeme o smyslu a významu slov, ne jen o slovech samých. V každém sporu není nutné se dohodnout, co slovo znamená nebo znamenat má. V každé debatě je ovšem nutné shodnout se, co my chceme pod tím slovem rozumět. Pokud a dokud náš oponent chápe jo jaké věci mluvíme, pak je pro diskusi lhostejné, zda je to slovo, které bychom zvolili my či nikoliv. Voják neřekne: „Dostali jsme rozkaz jít do Mechlinu, ale já bych raději šel do Malines.“ Může rozebírat rozdíly mezi trasami pochodu z hlediska etymologie a archeologie, tady jde ale o to, že ví, kam má jít. Pokud tedy víme, co dané slovo znamená v dané diskusi nezáleží ani na tom, pokud v nějaké jiné a zřetelně odlišné diskusi znamená něco jiného. Máme jednoznačně právo říct, že okno bývá široké čtyři stopy, i kdybychom pak okamžitě a zvesela změnili téma a začali mluvit o velkých savcích a řekli , že slon má čtyři nohy a zanechává po sobě čtyři stopy. Na identitě slov nezáleží, protože tu není vůbec žádných pochyb o jejich smyslu, protože není pravděpodobné, že by si někdo myslel, že slon je dlouhý čtyři stopy, nebo že by okno mělo kly a zkroucený chobot.

Vědomí diskutované věci je nutné zásadně zdůraznit v souvislosti s dvěma či třemi slovy, která jsou jakýmisi klíčovými slovy této války. Jedno z nich je slovo „barbar“. Prusové je používají o Rusech, Rusové o Prusech. Myslím, že obě strany mají na mysli něco, co skutečně existuje, ať se to jmenuje tak, onak, či nijak. Obě strany mají na mysli odlišné věci. A pokud se zeptáme, v čem se obě věci liší, pak pochopíme proč Anglie a Francie dávají přednost Rusku a považují Prusko za toho opravdu nebezpečného barbara z obou zemí. Začněme tím, že rozdíl je hlubší dokonce i než zločiny a ukrutnosti na nichž se, přinejmenším v minulosti, všechny tři středoevropské říše podílely docela rovným dílem, když si rozdělily Polsko. Anglický spisovatel, který se snažil válku odvrátit výstrahami před vlivem Ruska, řekl, že mezi námi a aliancí stojí zbičovaná záda polských žen. Nedlouho předtím ovšem způsobilo bičování žen rakouským generálem, že byl onen důstojník vláčen ulicemi Londýna pivovarskými kočí firmy Barclay and Perkins. A pokud je o třetí mocnost, Prusy, jeví se zřejmé, že ve srovnání se způsobem, jakým zacházeli s belgickými ženami vypadá bičování jako úřední formalita. Jak jsem ale už řekl, za vzájemným obviňováním a používáním slova barbar na obou stranách leží cosi mnohem hlubšího. Když si německý císař stěžuje, že se spojujeme s barbarskou a polorientální mocností, neprolévá (ujišťuji vás) slzy na Kosciuskovým hrobem. A pokud já tvrdím (a říkám to velmi srdečně), že německý císař je barbar, pak nevyjadřuji jen nějaké předsudky, které bych mohl mít proti znesvěcování kostelů či zneuctívání dětí. Moji krajané a já máme na mysli jednu určitou a srozumitelnou věc, když tvrdíme, že Prusové jsou barbaři. Je to něco docela jiného, než to, co se připisuje Rusům a tohle Rusům připsat nelze. Je velmi důležité, aby neutrální svět pochopil, oč se jedná.

Když Němec označí Rusa za barbara asi tím myslí, že není dokonale civilisovaný. Západní státy se v poslední době vydaly po jisté cestě a lze tvrdit, že Rusko po ní nedošlo tak daleko jako státy. Znamená to, že má méně speciální moderní systém v oblastech vědy, obchodu, techniky, cestování, či politického uspořádání. Rusové orají starým pluhem, nosí bujný vous, uctívá ostatky a jeho život je právě tak drsný a tvrdý jako byl život poddaných Alfréda Velkého. Proto je, v německém smyslu, barbar. Chudáci a ubožáci jako byl Gorkij a Dostojevský museli formulovat své vlastní dojmy a zamyšlení nad tím, co viděli, bez toho, že by si pomohli obsáhlými citacemi od Schillera o zahradních křeslech nebo nápisy pobízejícími je k zastavit se a vzdát díky Všeho Otci za nejskvělejší pohledy viděné v černém chlebu. Rusové, kteří nemají než svou víru, svá pole, svou velkou udatnost a své samosprávné obce, jsou celkem odříznuti od toho, co se (na hlavních ulicích ve Frankfurtu) označuje za pravdivé, krásné a dobré. V jistém velmi skutečném smyslu lze takovou zaostalost označit za barbarskou a to ve srovnání s Kaiserstrasse. A právě v tomto smyslu je označení Ruska za barbarské pravdivé.

Nu ovšem když my, Anglie a Francie, označujeme Prusy za barbary, tohle na mysli nemáme. I kdyby jejich města vyrostla výše než létají jejich vzducholodi, i kdyby jejich vlaky jezdily rychleji než létají jejich kulky, pořád bychom říkali, že jsou barbaři. Měli bychom vědět, co přesně tím myslíme, a měli bychom vědět, že je to pravda. Nemáme totiž na mysli žádnou nahodile nedokonalou civilisaci. Máme na mysli něco, co je záměrným nepřítelem civilisace. Něco, co je ze svého rozhodnutí ve válce s principy, které dosavadní lidskou civilisaci vůbec umožnily. Jistěže, aby někdo mohl civilisaci zničit, musí být sám alespoň částečně civilisovaný. Takovou zkázu nemohou způsobit divoši, kteří jsou jen nevyvinutí nebo nehybní. Ani Hunové se neobešli bez koní, a byli by jim k ničemu, kdyby je neuměli chovat, cvičit a ovládat. Dánští piráti by byli k ničemu bez lodí a lodě by jim nepomohly kdyby s nimi nedokázali vyplout a dorazit s nimi k cíli. Člověk, kterého bych označil za positivního barbara musí být navenek víc na úrovni doby než člověk, kterého bych označil za negativního barbara. Alarich byl důstojníkem římských legií a přece Řím dobyl a vyplenil. Nikdo si nemyslí, že by se to Eskymákům mohlo povést právě tak šikovně. V našem smyslu je ovšem barbarství záležitostí cílů, ne metod. Tvrdíme, že tihle chabě zastření vandalové mají naprosto vážný cíl zničit jisté ideje, které podle jejich mínění svět překonal a bez kterých podle našeho mínění, svět zahyne.

Je nezbytně nutné pochopit tuto hrůznou zvláštnost Prusa či positivního barbara. Má dojem, že má novou myšlenku a chce ji použít na všechny. Ve skutečnosti je to jen pomýlené zobecnění, ale on se snaží se je skutečně zobecnit. Totéž neplatí o negativním barbarovi, totéž neplatí o Rusovi či Srbovi, pokud i oni jsou barbaři. Pokud ruský venkovan bije svou ženu, dělá to proto,že totéž dělali jeho otcové, je pravděpodobné, že s tím jak se bude minulost vzdalovat ji bude bít čím dál méně. Na rozdíl od Prusa si nemyslí, že pokud zjistil, že žena je slabší než muž, učinil tím nový fysiologický objev. Pokud Srb beze slova probodne svého protivníka nožem dělá to proto, že to totéž dělali jiní Srbové. Může to dokonce považovat za zbožnost, ale určitě to nebude považovat za pokrok. Na rozdíl od Prusa si nebude myslet, že tím, že začal jednat dřív, než padlo slovo „teď“, založil novou školu měření času. Nemyslí si, že jen proto, že je pozadu za světem pokud jde o mravy, je napřed, pokud jde o vojenství. Ne. Nebezpečí, které Prus představuje, spočívá v tom, že je připraven bojovat za staré omyly, jako by to byly nové pravdy. Nějak se doslechl o jistých povrchních zjednodušeních a zdá se mu, že my jsme o nich nikdy neslyšeli. A jak jsem už řekl, jeho omezené i když velmi upřímné šílenství se zaměřuje především na úsilí o zničení dvou idejí, dvojích kořenů racionální společnosti. První je idea záznamu a slibu a druhou idea vzájemnosti.

Je zřejmé, že slib, neboli prodloužení odpovědnosti v čase je to co nás odlišuje, neřeknu od divochů, ale od zvěře a plazů. Toho si povšimla důvtipnost Starého zákona, když Leviathanovu temnou nezměrnost shrnula slovy „Což s tebou sjedná smlouvu?“ Příroda slib, podobně jako kolo, nezná a je také první známkou člověka. Pouze s ohledem na lidskou lze se vší vážností říct, že na počátku bylo Slovo. Slib je pro člověka totéž, co pro ptáka zpěv, či pro psa štěkot, jeho hlas, podle kterého je znám. Právě tak, jako člověk, který nedokáže přijít na domluvenou schůzku není hoden ani to, aby byl vyzván na souboj, tak člověk, který není s to dodržet schůzku, kterou si sjednal sám se sebou, není dostatečně příčetný ani k tomu, aby spáchal sebevraždu. Není snadné mluvit o něčem, o čem se dá říct, že na tom spočívá a závísí obrovský aparát lidského života. Pokud ale na něčem závisí, pak je to právě toto křehké vlákno hozené ze zapomenutých kopců včerejška do neviditelných hor zítřka. Na něm visí vše od Armageddonu po almanach, od revoluce po zpáteční jízdenku. A barbar do tohoto osamělého provázku hrubě seká šavlí, která je naštěstí tupá.

Tohle může vidět velmi dobře každý, kdo si jen přečte o posledním vyjednávání mezi Londýnem a Berlínem. Prusové učinili nový objev o mezinárodní politice, že totiž může být často příhodné dát slib a že je pak přitom docela nepohodlné jej dodržet. Ve své prostotě byli okouzleni vědeckým objevem a velmi rádi by jej sdělili světu. Proto slíbili Anglii slib, pokud Anglie poruší daný slib a za nevyslovené podmínky, že nový slib bude možné porušit právě tak snadno jako ten starý. K hlubokému zděšení Pruska byla tahle rozumná nabídka odmítnuta! Věřím, že pruský šok byl docela upřímný. To je to, co mám na mysli, když říkám, že se barbar pokouší odseknout lano upřímnosti a čistého záznamu, na němž závisí vše co lidé udělali.

Příznivci německé věci si stěžovali, že se do nich pustili Asiaté z Indie a a Afričané z Alžíru, lidé ze samých hranic barbarství. Za normálních okolností bych měl docela pochopení pro takové stížnosti od evropského národa. Jenže okolnosti normální nejsou. I tady sahá jedinečné pruské barbarství hlouběji než k tomu, co označujeme za barbarské činy. Pokud jde o ně, je jistě pravda, že by Turek a Sikh měli pro nadřazeného Teutona velmi dobrou odpověď. Obecný a spravedlivý důvod k tomu, aby mimoevropské kmeny nebyly nasazovány proti Evropanům formuloval Chatham, když odmítl použít Indiány, totiž, že takoví spojenci mohou páchat velmi ďábelské věci. Chudák Turek by se ale po víkendu v Belgii mohl nikoli nerozumně ptát, jaké ďábelštější věci by mohl udělat ve srovnání s těmi, které již spáchali sami vysoce kultivovaní Němci. Nicméně, jak říkám, ospravedlnění jakékoliv mimoevropské pomoci je hlubší, než kterýkoliv z těchto detailů. Spočívá ve skutečnosti, že dokonce i jiné civilisace, dokonce i mnohem nižší civilisace, dokonce i vzdálené a odpudivé civilisace, závisí právě tak jako my na tomto prvotním principu, jemuž postupimská nadmorálka vyhlásila otevřenou válku. Dokonce i divoši dávají sliby a respektují ty, kdo své sliby dodržují. Dokonce i orientálci si píší záznamy a třebaže je píší zprava doleva, vědí jak důležitý kus papíru je. Mnoho obchodníků vám řekne, že slovo zlověstného a takřka nelidského Číňana je právě tak dobré jako jeho obligace a bylo to mezi palmami a syrskými pavilony, kde velký výrok otevřel svatostánek tomu, kdo nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě. K Východu nesporně patří neproniknutelný labyrint obojakosti a v jednom Asiatovi je možná víc lstivosti než v jednom Němci. My ale nemluvíme o porušování lidské morálky v různých částech světa. Mluvíme o nové a nelidské morálce, která naprosto popírá zasvěcený svátek. Prusům jejich literáti řekli, že všechno závisí na na náladě a jejich politici, že jakékoliv uspořádání se se rozplyne před „nezbytností“. V tom spočívá význam prohlášení německého kancléře. V případě Belgie se nedovolával nějakých zvláštních výmluv či omluv, které by mohly působit, aby to vypadalo jako výjimka potvrzující pravidlo. Zřetelně tvrdil, jako by šlo o princip aplikovatelný i na jiné případy, že vítězství byla nezbytnost a že čest byla jen cár papíru. A je zřejmé, že pruská polovzdělaná představivost víc nedokáže. Nedokáže pochopit, že pokud by jednání každého člověka z hodiny na hodinu bylo nevypočitatelné, byl by to nejen konec všech slibů, ale také konec všech plánů, záměrů a projektů. Jelikož to nechápe nachází se berlínský filosof na nižší mentální úrovni než Arab respektující sůl či brahmín udržující kastu. A v tomto sporu máme právo tasit vedle šavlí i scimitary, nasadit luky a šípy právě tak jako pušky, povolat africké kopí assegai, americké tomahawky či australské bumerangy, protože v těch všech je aspoň semínko civilisace, kterou by tihle intelektuální anarchisté chtěli zničit. A pokud nás při posledním střetu najdou opásané podivnými meči, shromážděné od zvláštními prapory a zeptají se zač bojujeme v tak výstřední společnosti, my budeme vědět, co odpovědět. „Bojujeme za důvěru a za dohodu, za pevné vzpomínky a možné setkání lidí, za vše, co činí lidí vším jiným než nezvládnutelnou noční můrou. Bijeme se za dlouhé rámě cti a vzpomínky, za vše co může člověka pozdvihnout nad tekuté písky jeho nálad a dát mu možnost a schopnost ovládat čas.“

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s