Kapitola III: Choutky tyranie

Německý císař této zemi vytkl, že uzavírá spojenectví s „barbarskou a poloorientální velmocí.“ Už jsme se zamýšleli nad tím, v jakém smyslu používáme slovo barbarský a to ve smyslu někoho nepřátelského vůči civilisaci, ne někoho, kdo je nedostatečně civilisovaný. Když ale postoupíme od pojmu barbarství k pojmu orientalismu bude celá věc ještě podivnější. V ruských záležitostech není nic obzvláště tatarského, až na to, že Rusko Tatary vyhnalo. Východní útočník zemi okupoval a drtil po mnoho let, ale totéž platí i o Řecku, Španělsku a dokonce i o Rakousku. Pokud Rusko trpělo pod Východem, bylo to proto, aby se mu postavilo, je poněkud tvrdé, že právě zázrak jejího vyváznutí učiní z jejího původu tajemství. Jonáš mohl a nemusel strávit tři dny ve velrybím břiše, ale to z něj nedělá příslušníka mořského lidu. A v případě všech dalších evropských národů, které obludnému zajetí unikly uznáváme čistotu a kontinuitu evropského typu. Někdejší dávnou vládu Východu považujeme za zranění, ale ne za poskvrnu. Nnad náboženstvím a patriotismem Španělů po staletí svou mocí vládli Afričané s pletí barvy mědi. Přece jsem však nikdy neslyšel, že by Don Quichote byla africká pohádka podobná té o strýčku Removi. Nikdy jsem neslyšel, že by těžká čerň na Velasquezových obrazech byla důsledkem toho, že měl černošské předky. V případě nám blízkého Španělska uznáváme, že po letech zajetí a nesvobody nastalo vzkříšení křesťanského a kultivovaného národa. Ovšem Rusko je poměrně daleko a ti, pro které jsou národy jen jmény v novinách si opravdu mohou myslel, jako přítel pana Baringse, že všechny ruské kostely jsou „mešity“. Turgeněvova krajina přitom není divočino fakírů a dokonce i fanatický Rus bude právě tak hrdý na to, že je jiný než Mongol, jako bude fanatický Španěl hrdý na to, že se liší od Maura.

Město Reading, jak ho známe, nabízí jen velmi málo příležitostí k pirátství n volném moři a přece bylo, za časů krále Alfréda, pirátským ležením. O lidech z Berkshire bych těžko mohl říct, že jsou to poloviční Dánové a to jen proto, že Dány vyhnali. Zkrátka to,že se přes ně po nějakou dobu žene divošská potopa bylo údělem mnoha civilisovaných národů křesťanstva a je prostě směšné tvrdit, že Rusko, které bojovalo nejtvrdší boj se nejméně vzpamatovalo. Není sporu o tom, že Východ přetřel všechny porobené země jakýmsi lakem, ale ten všude popraskal. Skutečná historie je vlastně pravým opakem levných úsloví vymýšlených proti Rusům. Není pravda, že „každý Rus má pod kůží Tatara“. V nejtemnější hodině barbarského panství bylo bližší pravdě, že každý Tatar má pod kůži Rusa. To, co pod vším tím barbarstvím přežilo byla civilisace. Tuto vrcholnou ruskou romanci, tuto revoluci proti Asii dokazuje jeden čistý fakt: nejen téměř nadlidská aktivita Ruska během zápasu, ale také (což je v lidských dějinách mnohem ojedinělejší) jeho docela důsledným počínáním od té doby. Je jedinou velklou zemí, která Mongola skutečně vytlačila ze svého území a pořád pokračovala v protestech proti přítomnosti Mongola na svém kontinentu. Protože vědělo, jak se choval v Rusku, vědělo, jak by se choval v Evropě. Z toho důvodu se držela logické linie myšlení, která, když nic jiného, neplýtvala pochopením pro východní energie a náboženství. Mohli bychom říct, že každá jiná země byla spojencem Turka, tedy Mongola a muslima. Francouzi je používali jako pěšce proti Rakousku, Angličané je vřele podporovali za Palmerstonova režimu, dokonce i mladá Itálie poslala jednotky na Krym a o Prusku a jeho rakouském vasalovi už není potřeba ani mluvit. Ať už je to dobře nebo špatně, je historickým faktem, že Rusko je jedinou evropskou mocností, která nikdy nepodporoval Půlměsíc proti Kříží.

To může nepochybně vypadat bezvýznamně, ale za jistých zvláštních okolností to může být velmi důležité. Jen si tak theoreticky představme, že by se v Evropě objevil mocný vladař, který by si dával mimořádně záležet na tom, aby projevoval úctu tomu, co Tatar, Mongol a Muslim zanechali v Evropě jako předsunutý tábor. Představme si, že by existoval křesťanský císař, který by dokonce ani hrob Ukřižovaného nenavštívil bez toho, aby se cestou nezastavil u posledního z těch, kdo ho ukřižovali a nepoblahopřál mu. Kdyby tu byl císař, který by zbývajícím Mongolům v křesťanstvu dal zbraně, průvodce, mapy a vojenské poradce, co bychom mu měli říct?Myslím, že bychom se měli přinejmenším zeptat, co mínil tou drzostí, když říkal, že podporujeme poloorientální mocnost. Popíráme, že bychom podporovali poloorientální mocnost. On však nemůže popřít, že podporoval zcela orientální mocnost—ne, ani člověk, který to udělal to nemůže popřít.

Zde je však nutné zmínit podstatný rozdíl mezi Ruskem a Pruskem, zejména pro ty, kdo používají obvyklý liberální argument proti druhé z obou zemí. Rusko má svou politiku, jíž se drží, můžeme říct, v dobrém i zlé, ale přinejmenším proto, aby z ní vzešlo něco dobrého či zlého. Vezměme jako danost, že tato politika způsobila, že Rusko utlačovalo Finy a Poláky—i když se ruší Poláci cítí mnohem méně utiskovaní než pruští Poláci. Je ovšem prostou historickou skutečností, že pokud bylo Rusko pro některé malé národy utlačovatelem, jiným bylo osvoboditelem. Pokud to bylo na ní emancipovala například Srby či Černohorce. Koho ale kdy, třeba i náhodou, emancipovalo Prusko? Je věru dosti mimořádné, že v trvalých proměnách mezinárodní politiky Hohenzollernové nikdy nesešli na cestu osvícení. Střídavě byli spojenci téměř každé mocnosti, s Francií, Anglií, Rakouskem, Ruskem. Může kdokoliv poctivě říct, že na kterémkoliv z těchto národů zanechali nejmenší stopu pokroku či osvícení? Prusko bylo nepřítelem francouzské monarchie, ale ještě horším nepřítelem francouzské revoluce. Prusko bylo nepřítelem cara, ale ještě horším nepřítelem Dumy. Prusko naprosto ignorovalo rakouská práva, dnes je ale plně připraveno působit rakouské křivdy. Tohle je silný a výrazný rozdíl mezi oběma říšemi. Rusko sleduje jisté srozumitelné a upřímné cíle, které jsou přinejmenším pro ně ideály a proto kvůli nim bude schopná obětí a bude kvůli nim chránit chudé. Ovšem severoněmecký voják je svého druhu abstraktní tyran, stojící vždy a všude na straně materialistické tyranie. Tohoto uniformovaného Teutona bylo možné najít na všech možných místech, střílel rolníky u Saratogy a bičoval vojáky v Surrey, v Africe věšel černochy a ve Wicklow znásilňoval děvčata, jakýmsi tajuplným řízením osudu ale nikdy nepomohl osvobodit jediné město, ani získat samostatnost pro jedinou osamělou vlajku. Prus je všude tam, kde blahobytný útisk a opovržení, nevědomky vždy stejný , instinktivně restriktivní, nevinně zlý „následující temnotu jako sen.“

Představme si, že bychom slyšeli o člověku (nadaném jistou dlouhověkostí), který pomáhal Alvovi pronásledovat holandské protestanty, potom Cromwellovi pronásledovat irské katolíky a Claverhousovi pak pomáhal s útiskem skotských puritánů. Takového člověka snadněji označíme za pronásledovatele, než za protestanta či katolíka. Kupodivu, zrovna tohle je postavení, které v Evropě zaujímá Prus. Žádný argument nemůže změnit fakt, že ve třech konvergentních a přesvědčivých případech byl na straně tří různých vladařů tří různých náboženství, kteří neměli společného nic než to, že vládli utiskovatelským způsobem. V každé ze tří vlád, když se na ně podíváme samostatně, můžeme najít něco omluvitelného, či aspoň lidského. Když kaiser povzbuzoval ruské vladaře, aby rozdrtili revoluci, ti nepochybně věřili, že zápasí s peklem atheismu a anarchie. Když jsem jednou mluvil o Stolypinovi socialista běžného anglického druhu se na mě rozkřikl, že ten je známý především oprátkou zvanou „Stolypinova vázanka“. Ve skutečnosti bylo na Stolypinovi zajímavých mnoho věcí mimo jeho vázanky: jeho politika rolnického vlastnictví, jeho mimořádná osobní odvaha a jistě nejzajímavější byl jeho pohyb ve chvíli jeho smrtelné agonie, kdy udělal znamení kříže směrem k carovi, jako koruně a kapitánovi jeho křesťanství. Jenže kaiser cara jako kapitána křesťanství neuznává. Zdaleka ne. To, co podporoval ve Stolypinovi byla právě ta vázanka a nic než ta vázanka: šibenice, ne kříž. Ruský vladař věřil, že pravoslavná církev byla pravoslavná, tedy pravověrná. Rakouský arcivévoda choval skutečnou touhu zasadit se o to, aby katolická církev byla katolická, tedy všeobecná. Věřil, že tím, že hájí rakouské zájmy skutečně hájí katolické zájmy. Jenže kaiser katolickou věc podpořit nemohl, proto nemohl být skutečně na rakouské straně, on byl prostě a jednoduše proti Srbům. Ba co víc, dokonce i v kruté a sterilní síle a moci Turecka může každý, kdo má představivost, vidět cosi z tragedie a tedy jemnosti opravdové víry. To nejhorší co lze o muslimech s básníkem říct je to, že dávají člověku na výběr mezi mečem a koránem. To nejlepší, co lze říct o Němci je, že na koránu mu nesejde, ale je spokojený pokud může mít meč. A přiznám se, že z mého pohledu dokonce i hříchy oněch třech dalších snaživých říší nabývají v porovnání jakési žalosti a důstojnosti a mám dojem, že si nezaslouží, aby tenhle lutheránský lempl a povaleč povýšenecky chválil vše, co je v nich zlé a ignoroval při tom vše, co je na nich dobré. Není ani katolík, ani pravoslavný, ani mohamedán. Je to jen starý gentleman, který by rád měl podíl na zločinu, třebaže nedokáže sdílet víru a vyznání. Chce trestat a rozdávat štiplavé pohlavky, jen kdyby k t tomu nemusel použít svou dlaň. Všechny Prusovy instinkty jsou tak zaměřené proti svobodě, že bude raději utiskovat cizí podané, než by si přestavil, že by někdo mohl žít užitku útisku zbavený. Je jakýmsi lhostejným despotou. Je právě tak nezaujatý jako ďábel připravený odvést kohokoliv černou práci.

Tohle by samozřejmě vypadalo očividně fantasticky, nebýt hmatatelných faktů, které jiným způsobem nelze vysvětlit. Jistěže by to bylo nepředstavitelné, kdybychom přemýšleli o celých národech pozůstávajících ze svobodných a rozmanitých jednotlivců. Jenže v Prusku vládnoucí třída skutečně vládne a je to skutečná třída a stačí velmi málo takto myslících lidí, aby se postarali o to, aby všichni lidé jednali a chovali se náležitým způsobem. Tohle je pruský paradox: i když pruská knížata a šlechtici nemají na tomto světě jiný cíl, než zničit demokracii všude tam, kde se objeví, podařilo se jim zaonačit to tak, že je v ně skládána důvěra ne jako v správce minulosti, ale jako v průkopníky a zvěstovatele budoucnosti. Ani oni nemohou uvěřit, že by jejich theorie byla populární, věří ovšem, že je pokroková. Zde opět nacházíme onu duchovní propast zející mezi oběma monarchiemi. Ruské instituce v mnoha případech skutečně zůstávají pozadu za ruským lidem a mnozí Rusové to vědí. Ovšem pruské instituce mají prý jít v předvoji pruského lidu a většina pruského lidu tomu věří. Pro vojenské předáky je proto mnohem snazší jít kamkoliv a uvalit na kohokoliv beznadějné otroctví, protože na svou prostinkou rasu již jakési doufající otroctví uvalili.

A když nám lidé začnou vykládat o otřepaných ruských proviněních a o tom , jak je ruský systém zastaralý, pak jim můžeme odpovědět: „Ano, v tom spočívá ruská nadřazenost.“ Jejich instituce jsou součástí jejich dějin, ať už jako ostatky či jako fosilie. Vše, co zneužili, je použité, to znamená, že je to opotřebené a vypotřebované. Pokud mají staré mašinerie hrůzy a trýzně, pak se mohou rozsypat na prach prostě proto, že zrezivěly jako staré brnění. V případě pruské tyranie, pokud vůbec jde o tyranii, spočívá celý její nárok v tom, že vůbec není zastaralá, ale že se teprve chystá začít, jako varietní umělec. Prusko má celou prosperující továrnu na palečnice, celou kypící dílnu n výrobu skřipců pro natahování a kol na lámání. To vše podle nejnovějších a nejlepších vzorů a k tomu, aby s nimi celou Evropu získalo pro reakci _infandum renovare dolorem (nevýslovnou obnovit bolest pozn. překl.).Pokud si chceme ověřit, zda je to pravda, můžeme to udělat stejným způsobem, který ukázal, že jestliže jeho rasa či náboženství může někdy z Ruska udělat útočníka a utiskovatele, pak je stejně mohou způsobit, že bude osvoboditelem a záchrancem v nesnázích. Stejně tak, pokud jsou ruské instituce staromódní, pak poctivě ukazují, co dobrého i zlého lze ve staromódních věcech najít. Jejich policejní systém v sobě má nerovnost odporující našim představám práva. Ve své systému občin mají ale rovnost starší než právo samotné. I když se navzájem bičují jako barbaři, volají na sebe křestními jmény jako děti. V tom co je u jich nejhorší zachovali to nejlepší z primitivní společnosti. V tom co je u nich nejlepší, jsou prostě dobří, jako hodné děti či dobré jeptišky. Kdežto v Prusku vše, co je nejlepší v jeho civilisované mašinerii je postaveno do služby toho nejhoršího, co vzejde z barbarské mysli. Ani tady nenajdeme u Pruska žádnou z nahodilých kvalit, šťastných přežitků, nic z pozdní lítosti, nic z toho, z čeho se skládá záplatovaná sláva Rusi. Zde je vše zostřeno do hrotu a hrot míří k cíli a tím cílem je, pokud mají slova a činy vůbec nějaký význam a smysl, je záhuba a zkáza svobody po celém světě.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s