Esej XXII.: O žurnalistické filosofii

V nedělních novinách se podobně jako články o kukačce nebo o vánočních nákupech v pravidelných intervalech objevuje pojednání o pověře o starých dobrých časech, s klopotně dokazovaným obviněním, že to ve skutečnosti byly staré špatné časy. Jak se dalo očekávat, objevil se tenhle článek pod názvem „Co je dobře na světě“ i v jednom oblíbeném týdeníku. Až na název to ale byl zas ten samý článek. Tytéž příklady, tytéž otřepané historické detaily, to samé pohodlné ponaučení opět napsané téměř týmiž slovy. Na téhle dobře známé novinářské črtě je několik poměrně pozoruhodných věcí. Takový článek zpravidla tvrdí, že je odpovědí na nějaký jiný, ovšem neexistující článek. Za celý svůj život jsem se nesetkal s tím počátečním provokativním a urážlivým tvrzením, že staré dobré časy byly skutečně staré dobré časy. Slyšel jsem mnoho racionálních, vysoce intelektuálních a vzdělaných lidí mluvit o výhodách jistých konkrétních institucí, které existovaly v jistých konkrétních obdobích. Slyšel jsem například prvotřídní politické ekonomy mluvit o tom, že systém učňů a tovaryšů byl pro výchovu řemeslníků nejlepší a že svět by jednal moudře, kdyby se k němu vrátil. Slyšel jsem také historiky požívající vysoké autority mluvit o tom, že bylo snazší vytvářet mezinárodní porozumění a mír, když všechny národy znaly latinu….a stejně ji vyslovovaly. Slyšel jsem velmi moderní experty vyslovovat přání, aby se více lidí vrátilo k půdě a litovat toho, že se po sto let po zástupech hrnuli do přeplněných měst. Naslouchal jsem dokonce smělým myslitelům, kteří uvažovali o tom, že naše finanční posice byla stabilnější předtím, než jsme opustili zlatý standard, kteří výslovně litovali procesu snižování mezd s cílem rozběhnout podnikání, kteří si mysleli, že naše velké podniky na tom byly lépe, když žily ze zisku a ne z přečerpávaných úvěrů a kteří lpěli na své starém paradoxu, že bankovnictví bylo bezpečnější, když tolik bank nekrachovalo. Znal jsem zkrátka mnoho úchylných osob, které si stály za tím, že v tom či onom konkrétním ohledu jsme na tom byli lépe v té či oné konkrétní době. Ovšem onoho visionáře, který chodí po ulicích v pohřebním šatě a hlasitě naříká nad zašlým, a blíže neurčenými ani nedatovanými starými dobrými časy, toho jsem ještě nepotkal. A docela pochybuji, že by ho kdo kdy potkal a ještě víc pochybuji o tom, že je nutné tisknout pořád dokola a ve stovkách opakování ten samý článek pro zabránění jeho škodlivého vlivu.

Druhou zvláštností tohohle článku je, že sice vždy začíná tím nejneurčitějším způsobem, ale vždy nakonec tíhne směrem k jednomu konkrétnímu období a skoro pokaždé je to jedno a to samé období. Mohl bych dodat, že je to pokaždé to nejhorší období, které si lze vybrat pro účely jakéhokoliv praktického srovnávání. Je to (jako v našem současném příkladu) doba před zhruba sto padesáti lety. Je to velmi špatná volba, protože je to doba, která nepředstavuje nějaký jiný nebo starší systém, je to jen doba nejhrubších a nejneohrabanějších počátků našeho současného či moderního systému. Neodpovídá to tvrzení, že před Russeauem, před Lutherem či před Kristem ve starém pohanském světě existoval lepší nebo horší svět. Ve zvolené době jsme již měli stroje, ovšem stroje mnohem hrubší, měli jsme už velká města, která byla ale mnohem méně dokončená a byla mnohem neuspořádanější, už tehdy jsme byli zcela závislí na obchodu a podnikání, tehdy to ale bylo podnikání mnohem agresivnější a soutěživější. Přirozeně, že není těžké ukázat, že jsme lepší než naši prapradědové, když to co dělali oni nehotově děláme my už hotově. Zůstává jen jediná otázka, zda totiž nejsme v jiném smyslu to, čím oni zcela jistě, nebyli, totiž hotoví a vyřízení.

Seznam příkladů zná každý. Naši otcové lidi věšeli lidi pro drobné krádeže, zatímco my jen našich chválách vyvyšujeme , do šlechtického stavu povyšujeme nebo do Sněmovny lordů posíláme lidi toliko pro velmi velmi velké a působivé zlodějiny. Tyhle otázky mě tu ovšem netrápí, na rozdíl stejnosti a absence jakéhokoliv živého zájmu o problémy z druhé strany. Zmíněný článek tak začíná opilstvím a jak příznačné je pro tenhle druh moralisty, že začíná opilství….jako by nic jiného nemohlo být stejně nemohlo být stejně nemorální. „Za těch časů bylo nesporně více opilsví.“ tak nevím. Jistě bylo více opilství mezi lidmi, kteří mohli obstát nejlépe, mezi silnými muži, kteří podnikali drsné vyjížďky ve venkovském ovzduší a popíjeli před spaním. Bylo více opilství mezi školačkami, než je v Americe, nebo více opilství mezi dívkami z lepší společnosti, než je nyní v Maifair? Nevím, nevím. A už vůbec nevím, proč se tenhle druh tazatelů vždy spokojí s jednou jedinou otázkou. Představme si, že bych se ptal já jeho. Domnívá se, že s drogami a kokainem se víc obchodovalo před bitvou u Waterloo než nyní ?

Poté,co autor zmíní jednu skutečně hroznou věcí, jíž je opilství, pokračuje dál, neurčitěji, o brutalitě a nevědomosti a nespravedlnosti a tak dál. Tyto věci je těžké ověřovat, protože morální standardy pro různé lidi v různých dobách se liší. Myslím si kupříkladu, že je spravedlivé, aby každý člověk byl svobodným vlastníkem primárního majetku, například půdy či nástrojů. Proti si myslím, že spravedlivá obec a společnost bude mít mnoho rolnických vlastníků a malých obchodníků. Autor musí vědět, pokud vůbec něco ví, že tito malí lidé po celou dobu trvání doby, kterou považuje za údobí velkého pokroku se neustále vytrácí—nebo spíše jsou ničeni. Netvrdím, že by nebyly jiné věci, v nichž by naší předkové byli nespravedliví, Jen se divím, a touhle dobou už trochu unaveně, proč autoři tohohle tak trvanlivého článku nikdy nevzpomenou na příběh yeomana, svobodného malého anglického sedláka.

Autor pak pokračuje šokujícím příkladem. „Oblíbenou metodou jak získávat nové příslušníky armády či námořnictva Jeho Veličenstva bylo násilné verbování“. Bandy verbířů násilně odvádějících rekruty je černou kaňkou na štítě Británie, je to skrz naskrz zlá a brutální záležitost, ale proč? Protože až do té doby všeobecně platilo, že všichni angličtí bojovníci byli dobrovolníci a do vojska se hlásili ze svobodného rozhodnutí. Násilné verbování bylo projevem ilegálních a proradných odvodů, které organizovali lidé, kterým bylo stydno užít legální a všeobecnou brannou povinnost. Lidé moderního světa se ovšem zákonnou všeobecnou brannou povinnost zavádět nestydí. V poslední válce ji užívaly všechny osvícené moderní státy a v příští válce ji budou využívat ještě víc. Je to obzvláště a speciálně moderní věc. Zkrátka obrovská tlupa násilných verbířů, která pochytá a podupe ne jen tu a tam někoho, ale jednoho každého je jedním z nejvíce se vyjímajících, do výše čnících, ale také jedním z nejtypičtějších produktů posledních sto padesáti let.

A to je také věc, na kterou si stěžuji ohledně tohoto druhu běžné žurnalistické filosofie. Nevadí mi, že kritizuje podmínky, které panovaly před sto lety. Nebesa vědí, že bylo co kritizovat. Vadí mi ale, že je intelektuálně nezpůsobilá kritizovat současné podmínky, když jsou tu jiné a nové věci, které zaslouží kritiku. Nikdo nedokáže pojmout měřítko současných změn, natož aby se jimi cítil natolik nedotčen, aby si dokázal všimnout, co je na nich zlověstného či pochybného. Nikdo kupříkladu ještě nepoměřil smysl a význam státem organisovaného vzdělávání, které ve svém důsledku eliminuje rodiče, přinejmenším ty chudé. Skutečné bádání o moderních a relativně nedávných věcech by se muselo věnovat těmto otázkám. Pokud ale někdo říká jen tolik, že můj děda používal svíčky a já svítím elektřinou, pak si vystačím s tím ,že odpovím, že když jsem bydlíval v nejmodernějších amerických hotelích bylo tam zvykem tlumit všechna elektrická světla, až dávala méně světla než svíčka.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s