Esej XXXIV.: O netvorech

Všiml jsem si v obrázkovém časopise—který se blyští vědeckými novinkami –že v moři byla nalezena zelená ryba, a že to byl tvor věru celý zelený až k té zelené jíše v žilách a k tomu všemu je ještě byla převelice veliká a celá jedovatá. Nějak mi to pořád vězelo v hlavě, protože ten titulek nabízel perfektní refrén či poslání pro baladu: V moři byla nalezena ryba s krví zelenou. Takový nález má velmi široké kritické a filosofické uplatnění. Znal jsem velmi mnoho ryb na souši, kde chodily po ulicích, vysedávaly po klubech a zejména zasedaly ve výborech. Knihy o kritice knih napsalo, na učených akademiích vyučovalo a filosofické školy založilo už tolik ryb se zelenou krví, že ze sebe udělali téměř typický produkt současné fáze evoluce. Žádná debata v Dolní Sněmovně, zejména o Eugenice, nebo povinné amputaci chudých lidí se neobejde bez toho, aby se několik ryb se zelenou krví nepostavilo na ocas a nepromluvilo. Žádná petice, nebo dopis do novin, požadující proměn tavern na čajovny nebo místní muzea se neobjede bez toho, aby na něm nebyl přivěšený celý chumel ryb se zelenou krví a to ryb pěkně páchnoucích. Z nějakého důvodu ovšem břímě této neexistující balady leželo dál v mé hlavě a jaksi obrátilo mé myšlenky k jedovatým netvorům obecně. Ke všem tě draků a polodrakům a žravým potvorám, které se v primitivních příbězích objevují jako úhlavní nepřátelé člověka. Naznačovalo se, že se tyto legendy vztahují k nějakému období, kdy se prehistorický člověk musel utkávat s nějakými obrovskými zvířaty, které od té doby vyhynula. A tehdy mě napadlo: Předpokládejme, že je primitivní hrdinové vyhubili právě v době, kdy vymírali. Chci říct, předpokládejme, že by vyhynuli o kdyby člověk jeskynní seděl pohodlně ve své jeskyni a s jejich zabíjením se nenamáhal.
Představme si, že by Perseus proměnil mořskou obludu v kámen ve chvíli, kdy sama byla na nejlepší cestě stát se fosilií. Představme si, že by sv. Jiří dorazil ne těsně před smrtí princezny, ale těsně před smrtí draka. Představme si, že by náhle vpadl poněkud netaktně, abychom tak řekli, k drakově smrtelnému loži a kopím už jen draka dorazil poté, co skutečnou práci odvedl lékař svým skalpelem. Zkrátka, je možné, že si hrdinové mohli ušetřit práci a námahu s bojem, kdyby umírajícímu nepříteli lidstva změřili tep či teplotu? Drak je vždy zobrazován s mocně otevřenou tlamou z níž vystřeluje rozeklaný a planoucí jazyk. Možná ten jazyk ale jen vyplazuje, proto, aby ho mohl prohlédnout osobní lékař. Možná že všichni netvoři, kteří se objevují v písních a příbězích na tom byli špatně jak morálně, tak fysicky. A napadá mně, že by to mohlo vysvětlovat, proč byla v moři nalezena ryba se zelenou krví. Možná to není druh, jen je ta ryba nemocná. Možná tahle ryba se zelenou krví trpí sice ne práce anemií, pak jistě alespoň nějakou chloremií piscianou, nebo jak je tahle neznámá choroba bude jmenovat, až bude jednou objevena. Předpokládám, že ryba v moři může být těžko zelená do mořské nemoci. A ta či tak dokonce i na souši jsou biologičtí theoretici, kteří v poslední době začínají vypadat poněkud kluzce, jako ryby.
Ta myšlenka může v pohádkách nabývat mnoha podob. Vždy vyprávějí o tom, že jeskyně obludy či obra je obklopena kostmi tisíců obětí. Můžeme si představovat, že je hrdina pečlivě počítá a zvažuje, do jakého stadia špatného zažívání musel netvor po takovém jídle dospět. Ve zvláštním oddílu o obrech máme povídání o Jackovi, který zabíjel obry a spěšném pudingu, který alespoň obr sežral. Nevím, co je to spěšný puding, ale chápu, že v tomhle případě to bylo jídlo připravené a snědené poněkud spěšně. To všechno nemohlo být dobré pro zdraví obrů jako skupiny. A Dickens, který znal několik obrů vystupujících s kočovnými společnostmi jejich citlivou konstituci dosvědčuje. Připouštím ale, že zatímco mé neuspořádané podvědomí probíralo tohle dávné téma, začínal jsem přemýšlet o jeho moderní aplikaci. Někdy přemýšlím, zda vůbec stojí za to napadat každou obludu moderní anarchie a absurdity, které se objevují v říši myšlení, nebo zda se neodpraví samy, i kdyby nebyly zabity. Někdy to vypadá, že se samy stihnout zabít skoro moc rychle na to, aby je zabil někdo jiný. Vzpomínám si, na některé, s nimiž jsem vedl válku několik měsíců a teď už jsou mrtvé celé roky. Vzpomínám na obry rouhačství nebo barbaské filosofie, obry tak gigantické, až to vypadalo nejen, že zastíní zemi, ale že i zakryjí nebe. Vzdorovali světu jako Goliáš a všichni byli varování před tím, aby přijali jejich výzvu s poukazem na všechny ty kosti válící se před jeskyní. Nyní jsou ale roztroušeny jejich kosti a dokonce i nuzák sbírající hadry a kosti se stěží zastaví, aby je posbíral.
Byl tu kupříkladu Haeckel a materialismus tvrdý jako beton z jeho časů. Strávil jsem nakonec celé roky tím, že jsem se o něm přel s panem Blatchofrdem dalšími a poukazoval na Haeckleovy chyby, když nechci rovnou říct lži. A kde je dnes? Pan Blatchofrd na Haeckela úplně zapomněl, a všichni ostatní také. Noví vědci se jej úplně zřekli. Já si ale pamatuju, když ho všichni noví mužové vědy a zejména nové vědy sociologické či eugenické (v moři byla nalezena ryba s krví zelenou) přijímali jako zakladatele nového náboženství. A když pan Belloc psal poslání jiné balady—
Prince, if you meet upon a bus
A man who makes a great display
Of Dr. Haeckel, argue thus,
The wind has blown them all away– (Princi, potkáš-li v autobuse/jež by se v chvály dal/ dr. Haecklela, odpověz kuse/ vítr je všechny odvál v dá pozn. překl.)
znělo to opravdu jako smělost či troufalé proroctví. Kdežto dnes to zní jako truismus, protože se to stalo pravdou.
Pak tu byl Lombroso, a celé to šarlatánství označované za kriminologii. Pamatuji dobu, kdy jméno Lombrose mělo stejný zvuk jako jméno Newton nebo Faraday, ale dnes už je moc neslyším a už vůbec ne mezi vědci. Je k trvalé slávě pana H. G. Wellse, který sice v mnoha věcech stojí na materialistické straně, ale v přece protestoval proti předčasnému dogmatismu salonních učenců, kteří mluvili o „zločinecké lebce“ nebo „kriminálnickém uchu“ a povolávali mladé a horlivé, aby dědičné zločinecké slony vykořenili selekcí nebo segregací (v moři byla nalezena ryba s krví zelenou). Stálo to za to přít na sklonku devatenáctého století s váženou kriminologickou vědou? Drak by mohl zemřít přirozenou smrtí, pokud by na něm bylo něco přirozeného.
Mohl bych přidat ještě celou řadu příkladů další sporů o věci, které jsem považoval za dominantní, a které ve skutečnosti umíraly a které jsou ve skutečnosti mrtvé. Byl tu návrh, aby lidé příliš chudí, než aby mohli dávat žalobu pro pomluvu byly napsáni na černou listinu jako temní ničemové s příliš velkou zálibou v pivě (v moři byla nalezena ryba s krví zelenou), byla tu i absurdní theorie, že přílišná záliba v pivu je dědičná a návrh (předložený rybou), že pijákům piva by se mělo zakázat, aby měli děti. Byl tu celkový předpoklad, že vše co udělá stát a jeho ministerstvo bude dokonalé a že dohližitelé jsou nadlidé. Byl tu jeden zlý sen a noční můra, ale brát na ně bič by znamenalo bít mrtvého nebo aspoň umírajícího koně, a ja své nelidskosti poněkud lituji.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s