Esej XXXVIII.: O tom, co znamená mít se dobře I

Pozn překl: Následující esej stojí na anglickém obratu making good ve smyslu mít se dobře, dosáhnout úspěch a problémech, které to má v nepořádném používaní anglické gramatiky a obecně lidské morálky. I když vše osatní platí pro lidi mluvící česky i anglicky, ta část argumentace, která se odvíjí od pravidel gramatiky se moc dobře nepřekládala. Buď proto čtenáři shovívavý.

Schvátil mě onehdy velký žal. Nezajdu tak daleko, že bych tvrdil, že mi u snídaně vytryskly slzy, myslím ale, že jsem musel vydat hluboké a duté zaúpění, k překvapení a zděšení své rodiny. Zjistil jsem totiž, že nyní běžnou frázi o lidech, kteří Nikdo menší, než děkan od sv. Pavla totiž použil dnes již běžnou frázi o lidech, kteří „dosáhli úspěchu a jsou na tom dobře“. Na podporu své známé preference pro ty, kdo pochází ze supervil nad lidmi ze slumů řekl, že není „nic snobskéh“ v uznání nadřazenosti těch, kdo „dosáhli úspěchu a mají se dobře“ nad budižkničemy a ztacenými existencemi z nichž patrně podle něj pozůstává veškerá populace chudších částí moderního města. Řeči o tom, jak jsou lidé úspěšní a dobře se jim vede jsou podle mě horší než snobské, protože to ani není anglicky. A jestliže, jak tvrdí satirici, mají Angličané ke snobství sklony, pak by se aspoň mohli spokojit s tím, že budou angličtí snobi. Nu, je to velmi smutné a velmi divné, a z toho vzešel i můj výlev smutku u snídaně. Obyčejně totiž děkan Inge píše velmi krásnou angličtinou, někdy opravdu úžasnou angličtinou. Píše onou silnou angličtinou, která je založena na silné latině, ne tou modernějšího druhu, který má theoreticky základy nordické a v praxi yankeeské, někdy i přímo cockneyské. A i to je zvláštní protože to jak jedná je svým způsobem lepší, než to, co hlásá a nezáleží přitom moc na tom, zda je ve své theorii dějin nordický, když ve své vědecké praxi je zcela středomořský. Věčně proklíná latinskou kultur, marně byste hledali člověka s latinštější kulturou.
Nezabývám se tu ale mnoha věcmi v nichž se s děkanem lišíme v názorech, ani těmi, kde se děkan odlišuje od sebe samého. Nezastavím se, abych se pokusil rozptýlit onu prazvláštní noční můru, která se mu zjevně usadila v hlavě, totiž obecný dojem, že všichni obyvatelé Westhamu či Hoxtonu jsou hrbáči, vraždící šílenci nebo dědiční mrzáci, kteří se jeden každý rodí jen s jednou nohou a jedním okem. Nezastavím se, abych vysvětloval, že Old Kent Road není obydlena výlučně boháči, kteří promrhali své jmění a stali se „budižkničemy a marnotratníky“ a že pokud mohou být chudí, jakož i bohatí, lidé někdy „nepřizpůsobivými a ztracenými existencemi“, pak je úkolem filosofa kriticky zkoumat nejen je, ale i rámec, jemuž se mají přizpůsobit a do kterého mají zapadat. Tohle všechno je ale starý spor, a já nyní nechci ani tak vyjadřovat v čem se liším od děkanových názorů, jako spíše přitáhnout pozornost k jeho stylu. Píšu nikoli v duchu odporu, ale obdivu, obdivu poznačeného neklidem. Jen ať si klidně svým brilantním a jasným stylem hájí to, co označuje za vyšší střední třídu. Ať si dopřává těch nejodvážnějších, nejtřpytivějších a nejsmělejších paradoxů o těchto dámách a pánech. Ať si říká, že si vedou dobře, že jsou dobří, ale ne, Ó ne, ve jménu našeho ušlechtilého jazyka a dědictví, že „jsou na tom dobře“ !
Nevím kde se skrývá a krčí člověk, který první přišel na tu frázi „jsou na tom dobře“, nejspíš je někde mezi miliony těch, kteří uprchli do zločineckých doupat a peleší ve Spojených státech. Kdybych věděl, kdo to je, napsal bych jeho životopis, samozřejmě potom, co bych ho nejdřív zabil, aby byla ta biografie úplná. Svým vlastním zvráceným a odporným způsobem to musel být poměrně velký člověk, protože se mu povedlo shrnout nejvyšší a podstatnou lež celého století do jedné zcela odpovídající fráze, která je o to přesnější, že je idiotská. Musel se jaksi podobat nějakému velkému traviči, protože vskutku otrávil celou moderní mysl. Musel být mnohem větší, než nějaký velký spiklenec, protože jak by řekl pan Wells, je to naprosto otevřené spiknutí. Podařilo se mu shrnout všechny soudobé filosofie shrnout do jedné fráze, která nic neznamená. Všichni, jejichž instinkty straní takovým chytristikám se jí okamžitě chopí kvůli její dvojznačnosti. Jedním zkroucením špatné gramatiky či špatné logiky svazuje k sobě dvě věci, které byly v příkrém protikladu a rozporu v každém slušném náboženském a morálním systému v dějinách, totiž ideje morální velikosti a pouhého materiálního úspěchu. A přece slova být na tom dobře, ani nedávají smyl. Nemohou dát dohromady ani větu, natožpak větu dobrou či pravdivou.
Můžeme takhle říct o některé z oněch bědných bytostí, které zrovna náhodou žijí v Hoxtonu nebo na Harrow Road, že dělá dobré pivní sudy, že dělá dobré kanalizační trubky, že dělá dobré šestákové píšťalky nebo dobrou tlačenku, ale ne že se mu dobře vede. To nedává žádný smysl, nedává to dohromady ani větu. A tuhle neurčitou větu o tom, že se dobře vede někdo vymyslel, protože je neurčitá, vymyslel ji někdo, kdo nedělal ani tlačenku, ani trubky ani sudy ani nic jiného v East Endu, ale jen shrábl zisk z práce druhých a šel z něj žít do West Endu. To je celý význam a smysl rčení, že se někomu zadařilo a vede se mu dobře. Moc na tom nesejde, pokud se lidé spokojí tím, že řeknou, že je to vydělávání peněz a ne dělání něčeho dobrého. Když se na to podíváme jen jako na jednu z mírných forem darebáctví a ničemnosti velmi běžných mezi lidskými bytostmi, pak o tom i lze mluvit jako o čemsi mírném, ba i lidském. Ovšem kvůli fatálnímu a ničivému pokrytectví téhle jedné americké fráze se změnilo ze záležitosti nemorálního dobrodružství ve věc veskrze amorální morálky. Rčení „dosáhnout úspěchu a mít se dobře“ s sebou, jen proto, že obsahuje slovo „dobře“ nese jistý stín náznaku, že člověk, který jen dosáhl toho, že se má sám dobře, se taky musel sám dobře zachovat podle všech starých vyznání a morálních pravidel, že si musí dobře stát před zraky Božími i lidskými. A to už není jen nemorálnost, to je rouhání, protože to vlastně znamená tvrdit, že sobecký člověk je světec a že Jidáš s měšcem je větší, než Ježíš s křížem.
Mezitím právě jen tato mlhavá fráze, podobná skutečné londýnské mlze dusící ulice kolem katedrály sv. Pavla mohla před děkanem od sv. Pavla skrýt tak úplně tato fakta moderní sociální situace. Kdyby se lidé měli dobře, protože dělají dobré věci, trubky, sudy a co já vím co, pak by bylo zřejmé, že to lidé dělají po celé generace právě tak v nižší třídě, jako v jeho oblíbené vyšší střední třídě. Zajímalo by mně, jak často se tihle mudrci vyšší střední třídy zamýšlí nad tím, jaký by asi byl Londýn, kdyby všichni v nižších třídách byli takoví hlupáci, jak si to oni o nich myslí. Jakpak by asi Londýn mlze vypadal, kdyby například většina z ohromného počtu taxikářů a vozků a mužů řídících dopravu byla opilá nebo neschopná? Pravda je taková, že budižkničemové a ztracené existence, jinými slovy, pracující třídy, si pořád a vždy vedou docela dobře. Vedou si dobře a dělají něco dobrého do rána do noci a od večera do rána, dělají něco dobrého jednu každou minutu, jinak by se nikdo z nás nedostal na konec hodinové cesty. Děkan má plné právo chválit ten druh duchovenské či akademické rodiny z něhož sám pochází, poukazovat na ctnosti, které jsou jim skutečně vlastní a nepochybně existují ctnosti, které jsou pro duchovního snazší než třeba pro drožkáře. Ani zdaleka všem není samozřejmé a zjevné, že každý duchovní je se svým kázáním úspěšnější, než drožkář na svém kozlíku. Duchovní i drožkář mohou být dobří lidé, ale čím víc jsou oba dobrými lidmi, tím méně je bude přitahovat ideál dosahování úspěchu s cílem mít se dobře.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s