Esej XXXIX.: O tom, co znamená mít se dobře I

Pozn překl: Podobně jako přechozí, tak i následující esej stojí na anglickém obratu making good ve smyslu mít se dobře, dosáhnout úspěch a problémech, které to má v nepořádném používaní anglické gramatiky a obecně lidské morálky. I když vše osatní platí pro lidi mluvící česky i anglicky, ta část argumentace, která se odvíjí od pravidel gramatiky se moc dobře nepřekládala. Buď proto čtenáři shovívavý.

Dostalo se mi té cti, že velice významný a vážený kritik kritisoval, v soukromém dopise,  moje nedávné poznámky znevažující frázi „dosáhnout úspěchu a mít se dobře“. Souhlasí se mnou, nebo přinejmenším nesouhlasí s děkanem Ingem do alespoň v tom, že připouští, že děkanovo sporné použití pojmu bylo chytráctví. Pokud jde o sociální názory, které s tím souvisí, neměli bychom se příliš odlišovat. Pokud však jde o slovník a gramatické záležitosti můj dopisovatel nesouhlasí a je připraven tvrdit, že frází „vede se mu dobře“ lze hájiit jako formu anglického idiomu. Velmi pravdivě říká, že ji lze užít mnohem přirozenějším a běžnějším způsobem, než ji ve své konkrétní argumentaci použil děkan od sv. Pavla. Říká, že o běžném poctivém instalatérovi, o kterém mluvím, že lze říci, že odvedl dobrou práci, když udělal nějakou zakázku nebo malou opravu a na takovém tvrzení nebude nic zvláštního či podivného. Je samozřejmě možné, že děkan odmítne, aby ho posuzoval instalatér, právě tak, jako bych odmítl, aby mě posuzoval děkan. Myslim ale, že tahle věc stojí za to, abych jí věnoval ještě nějaké to slovo objasnění a vysvětlení.
Za prvé, v první věci jsem připraven zůstat pevný, tím myslím věc gramatické logiky. Přiznám se totiž jsem natolik zdegenerovaná latinská hlava, že si myslím, že gramatika by měla mít jakousi logiku.A podle mě je prostým faktem, že ve frázi „make good“ je „to make“ přechodné sloveso, které musí mít nějaký předmět nebo akuzativ. Můžeme napravit (make goodp pozn. překl.) instalatéra, můžeme napravit děkana, dokonce můžeme napravit i zmateného a přepracovaného novináře píšícího pro ilustrovaný týdeník, ale nemůžeme dělat dobré samo o sobě. Je-li to přípustný idiom, pak musí být výjimkou a ne pravidlem a výjimkoum musí být na základě nějakého výjimečného postupu, například závislosti na „chápaných“ slovech. Vím, že taková praxe neexistuje, i to, že by ji ani ten nejlogičtější Latin neodsuzoval, protože existuje dokonce i logickém latinském jazyce. Vzpomínám si na jistou formu, kterou jsem se jako chlapec pracně učil v latinské gramatice, jíž lze chápat taková slova, jako třeba officium. V latině je přípustné říci například „Je dobré od člověka, aby se klaněl bohům“ nebo „Je dobré od otce, aby živil své děti.“ Zde je jistě nějaké slovo, třeba „úkol“ či „povinnost“, které je třeba pochopit a domyslet
Na těchto slovech, která je třeba pochopit je nejhorší, že chápána nejsou. Dokonce I v konfrontaci s několika latinskými precedenty pochybuji, že by bylo moudré je následovat a určitě i o tom, zda je moudré nové precedenty vytvářet. Obzvláště nežádoucí je to ale nyní, kdy věci obzvláště nejsou chápány, v době, kdy jsou víc než kdykoliv dřív špatně chápány. Lidé se dnes totiž neshodnou, ani v té míře jako staří Římané ne, o vztazích dobrého člověka k bohům nebo vztahu otce k dětem. Přinejlepším je tu jakási dvojznačnost: “Je dobré aby člověk chodil do kostela” protože to si jeden člověk přečte jako “Je povinností dobrého člověka chodit do kostela”. Další to cynicky může číst “Je v zájmu dobrého člověka, aby chodil do kostela”. Třetí to bude číst “Chodit do kostela je pekelná nuda uvalená na dobrého člověka” Nuže taková neurčitost se ve starších a prostších sociálních systémech příliš nevyskytovala. V latinské větě je jí méně. V moderní anglické formulaci ovšem není nic než neurčitost. V anglické větě není nic než neurčitost—pokud ji ještě můžete označit za anglickou větu. A to je kořen mé vzpoury proti ní a důvod, proč na ní trvám a nekaji se za ni.
Chci tím, říct, že můžeme instalatérovi odpustit (to je forma křesťanské lásky, která je pro mnohé podle všeho obtížná) pokud řekne, že byl dobrý v nějaké drobné práci. Odpustíme mu ale jen proto, že si myslíme, že jelikož je chudý a poctivý, měl ve skutečnosti na mysli “Dostál jsem svému slovu” nebo “Splnil jsem svou smlouvu” Je ale pořád možné, že méně poctivý a možná bohatší instalatér by těmi slovy mohl myslet „Povedl se mi můj záměr ošidit toho starého hlupáka“ nebo „Vydělal jsem na tom dobré peníze a mnohem víc, než jsem měl právo přijmout.“
Nuže, to je ta morální neurčitost, na kterou si od samého počátku stěžuju, v samé povaze té věty. Jenže v tom, jak je ve skutečnosti užívána v jakýchkoliv běžných novinách nebo románech, jde od nějaké neurčitosti mnohem dál a stává se anarchií. Připustit, aby slovo bylo dodatečně pochopeno je přinejlepším špatná politika, protože je hned na začátku pochopeno špatně a posléze v myslích lidí popleteno, nebo zrazeno, nebo nahrazeno nějakým hrubším slovem. I kdyby člověk původně myslel „Dostál jsem svému slovu“, bylo by nemoudré, aby to slovo vynechal. V každém ohledu a smyslu bude lepší, když se svého slova přidrží. Je až příliš snadné na lidské slovo zapomenout. A po čase se nějaký horší smysl, třeba naplnění jeho plánu, spiknutí či pletichy, do vakua onoho mlčení vplíží. V běžném až vulgárním používání oné věty v dnešním moderním světě není ani nejmenší stopy po něčem tak poctivém. Ti kdo říkají, že se Hiramu Q. Hogwashovi dobře vede tím nikdy nemyslí, ba se nic takového od nich ani nečeká, že by dostál jakémukoliv svému slovu či smlouvě, či libovolnému poctivému úmyslu. Říct, že se Hiram má dobře prostě znamená říct, že Hiram má peníze a nadělal jich hodně a nikdy to nic jiného neznamenalo. Hiramovi není vydělávání peněz nutno vždy vyčítat, stejně jistě však není důvod ho pro to chválit. A tahle překroucená a zakrslá formulace byla vymyšlena právě proto, aby bylo ho možné za to chválit. Zatažením slova „dobrý“ tam, kde to nedělá dobrotu ani gramaticky ani ethicky se vytvořil padělaný morální standard, který jaksi naznačuje, že mezi tím, že člověk vydělává peníze a tím, že je dobrý existuje nějaká spojitost. A tak se sice můžeme dovolávat starého Římana, abychom omluvili prvotní sklon vynechávat logicky nutná slova a můžeme se také dovolávat moderního instalatéra, abychom omluvili prostší mluvu o dobrém dobře odvedené práci a správně dodržené smlouvě, ale pořád budeme hořekovat nad většími a ničivějšími pohromami, které Říman a instalatér postupně vypustili do moderního světa. Uvědomíme si, že tahle část fraseologie se nyní fakticky spojila s filosofií, který vyučuje snobské sobectví jako jakýsi ideál. Je-li přípustné užívat frázi o tom jak se skrze dosažení úspěchu mít dobře, pak je přípustné říci, že právě takhle konkrétní fráze zcela nesporně dopadla velmi špatně.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s