Esej XLI.: O jedení a spaní

Takhle někdy nebo jindy napíšu myslím opravdu důmyslný a výchovný článek o posteli či snídani, o lázni nebo o dýchání, nebo o nějakých takových prostých věcech. A napsal bych ho v právě tom velmi zvláštním stylu moderních článků o manželství či rodině, nebo o patriotismu či o náboženství. Těch článku už jsem četl tolik, zejména úvodníků a článků psaných v lehčím stylu, je jich tolik a jsou všech, že si myslím, že bych dokázal docela věrně reprodukovat styl a druh argumentace, tedy nakolik ty články něco takového obsahují. Představme si, čistě theoreticky, že jsem si vybral téma „Jídlo: lidský zvyk požívat“. V tom případě bych mohl zcela klidně, ba úspěšně napsat třeba tohle:
„Je nutno si přiznat, že pokrok osvícenství má sklon okrádat nás o emoční utěšení, jichž se dostávalo našim předkům v prostších časech. Přemýšliví lidé už nemohou přijímat starodávná kréda církevní dogmata, která je učila, že vlastnosti a kvality nepřítele, jehož snědli, vstoupila do jejich těla, což je víra, která v různých formám okrajově přetrvává v obecně rozšířeném pojídání hovězího a skopového v naději na nabytí býčí síly a ovčí nevinnosti. A moderního Angličana snídajícího vejce stěží napadne, že skutečným důvodem, proč tak činí je to, že chce mysticky nabýt podíl na vznešenějších vlastnostech prasete nebo udatnější vlastnostech kuřete. Nedá se předpokládat, že by tyto zvyklosti, založené na tak zvláštních přežitcích barbarských pověr, mohly dlouho přetrvat mýty, z nichž povstaly a častý výskyt lidí držících půst na světových výstavách, páně Barnumových představeních a v dalších oblastech vědeckých pokusů stačí k podání důkazu, že věda opět posílá své průkopníky, aby ti ukázali lidstvu lepší cestu. Dokud je středověká církev schopná vnucovat slavnosti s hostinami poslušnému a věřícímu obyvatelstvu, jeví se polobarbarský zvyk jedení jako téměř přirozená část společenského života. Existuje mnoho stop nasvědčujících tomu, že svolávat lidi k hodům lásky či hostinám smíření mělo více či méně magický účinek v tom, že účastníky tyto hody činily přátelštějšími a více navzájem smířenými a pokojnými. Je možné i to, že v hrubších dobách bylo i samo jídlo vhodné pro tento psychologický účel a byl to také možná jediný nástroj, který mohli nevědomí a primitivní lidé použít. Od založení Ligy národů se lidé poučili o o tom, že mírové konference lze úspěšně konat i bez všech starých gest jedení a pití a všechny společenské účely, k nimž mohly dříve sloužit, byly nyní nahrazeny přímějšími a racionálnějšími metodami. Zvyk jíst může tu a tam přetrvávat mezi odlehlými venkovany nebo rigidními a reakcionářskými jedinci, ale je tak zcela zjevně spjat s celým světem tajemství a symbolických her, modlitbami před jídlem, s díkůvzdáním, s přednášením vlasteneckých projevů nad číší vína, že nyní, když člověk dosáhl intelektuální dospělosti může pro něj zbýt jen malá či vůbec žádná budoucnost. Gruncke mimochodem poukazuje na to, že kanibalská představa o pozření a strávení nepřítelovy tělesné síly je dosvědčována v přežívajícím lidovém úsloví „pít na něčí zdraví“.“
Nu tohle je přesně to samé, co jsem četl v tolika novinových a časopiseckých článcích o vývoji manželství či náboženství, jen o něco málo rozumnější. Nápad profesora Grunkceho o antopofágním smyslu pití na zdraví (i když jsem si to zrovna teď vymyslel) je neporovnatelně rozumnější než tvrzení mnoha profesorů o manželství založeném únosem a zajetím, kteří to, že ženich musel být zbojník dokládají existencí instituce družby či ženichova svědka. Se vší vážností prohlašují, že náčelník se na připravený únos vždy vydával s některými předními a významnými muži svého kmene. Nikdy je ani nenapadne, že by se s předními muži kmene vypravil na každou svatbu, ať už by to byl únos nebo ne (a vlastně to platí o každé významnější příležitosti). Přece by nevybral ty nejnemožnější nebo nejnehodnější, když půjde na návštěvu k tchánovi. Tento hrozný a zející nedostatek zdravého rozumu při všech pokusech o rekonstrukci primitivního lidstva je nejběžnější známkou celé téhle populární vědy a módního racionalismu. Bylo by ale právě tak snadné je použít k diskreditaci jídla jako k diskreditaci rodinného života nebo jakékoliv jiné věci, k jejichž znevažování se používá. Stačí k tomu jen předložit řadu tvrzení či úvah (jak jsme právě udělal já, aniž bych se zastavil pro nadechnutí) ohledně divošského zvyku večeřet. Zmiňte řadu mýtů, jež mají spojitost s jídlem, zamíchejte je jako omáčku, vynechte všechny kosti a klouby argumentu a snadno u čtenáře vyvoláte jakýsi obecný dojem, že jídlo je mýtus. Především musíte čtenáře chválit, jaký že je pokrokový chlapík lepší svého otcem a snadno v něm vyvoláte dojem, že je nad nějaké jídlo povznesen—dokud nepřijde nejbližší čas k jídlu.
Není tu místo na mé mocné a neúprosné odhalení pověry spánku. Začíná (nebo by jednoho dne mohla) přesným myšlenkovým postupem a pečlivými citacemi faktů a konkrétních autorit zásadních pro práci tohoto druhu, většinu stránek zaplní poznámky pod čarou a dodatky mají pět svazků. Uznávaná vědecká methoda pro takové případy pozůstává ze dvou částí. Autor nejprve poukáže na to, že spánek má zcela prostý, jediný a zjevný původ v mythologii a pak (za druhé) se jej jme sledovat k tak deseti zcela vzájemně rozporným mythologickým počátkům. V epoše slunečního mýtu bude tvrdit, že spánek byl jakýmsi negativním uctíváním Boha Slunce. Apollonovi kněží (působící jako hypontyséři či medicinmani) aby zdůraznili, že lidé žijí jen na základě Apollonova života a jeho ispirace dokázali, aby jejich důvěřivců doslova ztráceli vědomí, poté co slunko zmizí a donutili je denně umírat a ležet jako mrtvoly až do svítání. Tohle je docela podařené, ale bude toho ještě mnohem víc. Když měl chudák starý Herbert Spencer ještě nějaký vliv, často se tvrdilo, že počátkem náboženství byly sny. Pro takové myslitele by bylo docela maličkost upravit ono tvrzení tak, že náboženství bylo zdrojem či původem snů. Spánek byl jen hypnosou (jak šťastné a osvětlující je, že slovo hypnosis znamená právě jen spánek!) uvalenou kněžími na důvěřivé divochy. V takovém stavu jim lze předkládat jakákoliv mythická tvrzení, které pak mohou vyvolat fenomény známé jako sny. Právě tak jako svět odhazuje kněžská roucha a pontifikální mitry odhodí o povlečení postelí, župany a spací čepice a vše co zbude po mystickém transu kdysi zvaném spánek. Bylo by také snadné ukázat, že mezi primitivními lidmi byl spánek vyvoláván rostlinnými drogami (stále používanými na Šalomounských ostrovech), aby nemohli špehovat tajné praktiky kněží, dokud sami nedosáhli sedmého stupně zasvěcení. Bylo by tu také zjevné vysvětlení oběti požadované při sklizni…..ale nemusíme v profesorských theoriích pokračovat do nekonečna, i když oni to dělávají. Možná vám to nepřijde přesvědčivé. Možná se hned nerozhodnete opustit zvyk jíst a v noci spát. Budete se bránit slovy, že jídlo a spánek jsou pro normální lidi nutností. Obávám se, že by bylo až příliš snadné stejný argument aplikovat na víru ve svobodnou vůli, koncept dobra a zla a děsivý lidský zvyk ženit se, vdávat a mít děti.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s