Esej III.: O nekajícnosti

I když jsem si dobře vědom, jak urážlivě budu působit a s jakým opovržením budu nahlížen v této sentimentální době, která předstírá, že je cynická a v tomto poetickém národě, který se tváří, že je praktický, přesto budu dál veřejně předvádět velmi odpudivý trik či zvyk—totiž zvyk nacházet rozdíly či rozlišovat mezi věcmi, které jsou velmi odlišné, i když jsou považovány za totožné. Nemohu se spokojit s tím, že bych byl unionista, univesalista nebo unitarián. Už mnohokrát jsem se rouhal proti Jedinosti křídy a sýra a popíral ji, a dovozoval jsem i fantastické ornitologické a technologické rozdíly mezi jestřáby a ručními pilami. Popravdě řečeno si totiž myslím, že jediný způsob, jak o věci říct něco konkrétního je mluvit o ní konkrétně a definovat ji, definovat ji omezením a vyloučením, a že jediný způsob, jak říct něco určitého je říct něco rozeznatelného, odlišitelného od všeho ostatního. Myslím si zkrátka, že člověk neví, co mluví, dokud neví, co říká.
Kdybychom nyní měli soudit podle obecného směřování, podle neurčité jednomyslnosti existující ve velmi různých stupních a pozůstávající z názorů spíše podobných, než stejných, pak můžeme říct, že tu byla všeobecná vlna pacifismu, právě tak, jako tu v roce 1914 byla všeobecná vlna patriotismu. A když mluvím o pacifismu nemám na mysli mír. Vím totiž shodou okolností, že pacifismus lze shodou okolností považovat za velmi přímou hrozbu míru. O těchto politických otázkách tu ale mluvit nebudu. Moje these je složena z rozmanitých materiálů a také z jednoznačně odlišných názorů. Nu ať už si o nich coby obecných politických názorech myslíme cokoliv bude dobré mezi nimi vybrat opravdu pošetilé názory tak, jak člověk pleje kus záhonu. Žádná strana žádného sporu nemůže být lepší jen kvůli zmatení a blouznění a ještě méně kvůli záměně jednoho bludu za jiný nebo bludu za hajitelný názor. Existuje mnoho forem pacifismu, které jsou docela hajitelnými názory, i když osobě můžu mít spíše sklon je napadat než hájit. Existuje mnoho forem mírové politiky, které hluboce respektuji a některé s nimiž naprosto souhlasím. V chaosu se ovšem začaly formovat jedna či dvě fantasie, které jsou prostě jen zlomky umanutého a zmrzlého nesmyslu.
Vysvětlil jsem, že věřím ve vymezení odlišností nebo v to co je nazýváno piplání se v detailech. Nevěřím, že lze zlehka tvrdit, že houbovitá plíseň je totéž co houba a to ani tehdy ne, když spěcháte a chcete si dát houby ke snídani, ani že by se dalo horlivě souhlasit s tím, že kosočtverec a kosodélník jsou jedno a to samé, když potřebujete popohnat geometry s nějakou prací na vyměřování pozemků nebo na stavbě. Myslím, že první druh praktičnosti by pravděpodobně skončil otravami mnoha lidí muchomůrkami, ne-li něčím horším a druhý tím, že by negeometrické domy padaly na sice negeometrické leč činorodé lidi. Rád bych přitom poukázal, že nemůžete vést nějakou pacifistickou či jakoukoliv jinou politiku, pokud se nerozhodnete rozlišovat jednu věc od druhé a zjišťovat, kde se vzaly a odkud pochází naše vlastní myšlenky a s kterými jinými jsou ve sporu. Plení těchto slabších či bláhovějších idejí z naší mysli je jen kus praktického zahradničení, které je potřeba v každé zahradě, dokonce i v zahradě pokoje, dokonce i na zahradu, v níž rostou jen olivovníky a neposkvrnil ji jediný lístek vavřínu.
Je tu kupříkladu jedna hodně uvolněná hypotéza, která nyní tuhne v myslích mnoha lidí a která nemá nic společného s žádnou filosofickou věcí pacifismu, o míru nemluvě. Jde o myšlenku, že když nebudeme prát, zabráníme tím někomu druhému, aby se pral, nebo asi vzal vše co se mu zachce bez boje. Je to domněnka či předpoklad, že každý pacifista je jakousi zvláštní směsí krotitele lvů a hypnotyzéra, který podobný starému námořníkovi (Ancient Mariner, titulní postava dlouhé básně Samuela Coleridge pozn. překl. )dokáže svým jiskřivým zrakem zastavit invazní armádu. Pacifista by měl ochromit militaristu ve všech jeho činech, jak bojových, tak těch, které přijdou po boji. Nu tahle představa nedává žádný smysl ani na ní není nic rozumného. Je to směs a propletenec řady starších pacifistických tradic. Všechny jsou přitom rozumnější a některé z nich i docela správné. Některé z nich představují starobylé postoje světců či mudrců ke všem možným druhům neštěstí, některé z nich jsou více či méně mystické psychologické experimenty vhodné pro výjimečné případy, některé jsou jen zbytky dramatických či romantických situací z jistých románů, her či povídek. Bylo v minulosti mnoho velkých a dobrých mužů, kteří říkali, že nikdy nebudou muset vzdorovat oloupení či vpádu, nebo jim to bude lhostejné, pokud bude pohroma neodvratná. Téměř vždy ale patřili k jednomu či dvěma typům a mysleli si jen jednu či dvě pravdy. Pro některé z nich to znamenalo „Kde je moje mysl, tam je i mé království. Vnitřní život je tak hluboký a drahocenný, že je mi jedno, jestli ze mě bude žebrák, nebo jestli ze mě udělají vyvrhele či dokonce otroka.“ Pro druhé to znamenalo „Já vím, že ten, který mně pomstí je živ. Soud tohoto světa mně možná přivede na žebrotu nebo do otroctví, ale až se odvolám k vyššímu soudu, dočkám se spravedlnosti.“ Jenže tyhle morální postoje cosi znamenaly a v každém možném ohledu na nich bylo cosi, co si zasloužilo veškerý respekt. Ale ani jeden z těch dvou typů netvořili nikdy tací blázni, aby tvrdili, že nemohou být ožebračeni či zotročeni, pokud postě budou stát bez pohnutí jako sloup a nebudou ožebračování a zotročování vzdorovat. Nikdo z nich nebyl tak velký hlupák, aby nevěděl, že ve světě jsou lidé dost zlí, rozhodní, fanatičtí, nebo jen náležitě mechanicky zotročení na to, aby jim prováděli nepříjemné věci, zatímco oni se spokojí s tím, že nebudou dělat nic. Stoik se hlásil k tomu, že bude snášet bolest trpělivě, nikdy ale netvrdil, že jeho trpělivost komukoliv zabrání v tom, aby mu působil bolest. Mučedník snášel mučení, aby potvrdil svou víru v pravdu, nikdy ale nestvrzoval, že by nevěřil v mučení. Matná představa, která začala nabírat čím dál víc na váze v moderní mysli je docela jiná a věru nerozumná. Lidé, kteří rozhodně nemají v úmyslu opustit bohatství své země, o jejich vlastním ani nemluvě, lidé kteří oprávněně trvají na pohodlí pro své krajany a nezřídka i pro sebe, se podle všeho zabývají podivnou myšlenkou, že si tohle vše mohou ponechat za všech možných okolností výlučně a jedině tak, že to vše odmítnou hájit. Vypadá to, že si myslí, že se celou vládou násilí a pýchy dokáží skoncovat, ihned a zcela, jen tím, že nebudou dělat nic. Nuže, není snadné dosáhnout čehokoliv tím, že nebudeme dělat nic.
Kupodivu jediný výjimečný náznak pravdy v této theorii o nastolení míru je totožný s představou, který přiměla hrubé barbarské hordy někdy provádět zkoušku bojem. Byla to myšlenka, že za jistých velmi nápadných a hrozných podmínek může člověk, který se provinil ztratit nervy. Máme tu třeba ten příběh o zlém muži, Godwinovi, otci Haroldovu, který tu ideu ilustruje a Scott jej použil jako dramatický zvrat při templářově smrti. Příležitostně se to tedy stávalo a lze si představit, že by se to mohlo stát i nyní. Stávalo se to ovšem proto, že všichni věřili v Boha, všichni si mysleli totéž o křivé přísaze a rouhání a theorii spravedlnosti sdíleli ti, kdo byli ospravedlněni i ti, kdo se proti ní proviňovali. Při současném naprostém odloučení mezi základními idejemi si nedokážu představit, že by tenhle výjimečný trik vůbec mohl fungovat. Pacifisté jsou jen sekta a Evropa přímo kypí právě tak upřímnými militaristickými a imperialistickými sektami. Věří snad někdo tomu, že Hitler, Stalin nebo Mussolini, rozkotá všechny své plány jen proto, že nějaký kvaker se nerozhodne, že jim bude odporovat?

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s